zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Náhrada imisních škod

03.11.2014
Ovzduší
Les
Náhrada imisních škod

Prosím o radu ohledně náhrady imisních škod za rok 2012...

Dotaz:
Lesy České republiky po naší firmě (potravinářský podnik) vymáhají náhradu imisních škod za rok 2012. Odvolávají se na §21 zákona č. 289/1995 Sb a data uvedená v souhrnné provozní evidenci a ČHMÚ. Na KÚ Liberec, pod který spadáme mi řekli, že z jejich pohledu máme všechny povinnosti splněné a že o těchto praktikách Lesů ČR vědí, a že jim to nepříjde zcela legální.

Jsme povinni částku zaplatit pokud řádně platíme všechny poplatky související se znečišťováním ovzduší? Zároveň v dopise uvedli, že pokud tento poplatek neuhradíme budou ho nárokovat soudně včetně nákladů na uhradu soudního poplatku a úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994.


Odpověď:

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 21 povinnost právnických a fyzických osob, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, provádět opatření k zabránění nebo zmírnění škodlivých následků této činnosti. Pokud právnické nebo fyzické osoby nesplní povinnost uloženou jim lesním zákonem, jsou, v souvislosti s jejím porušením, v plném rozsahu odpovědné za vzniklou škodu.

Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financí vydalo vyhlášku č. 81/1996 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na produkčních funkcích lesa. Po analýze této vyhlášky a na základě poznatků získaných z její aplikace vznikla potřeba tuto právní úpravu aktualizovat a proto byla následně vydána vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, která současně zrušila vyhlášku předchozí.

Odpovědnost za škodu je plně v režimu občanského zákoníku a náhradu škody může uplatnit poškozený vůči tomu, kdo ji způsobil. Pokud ten, kdo škodu způsobil, neposkytne poškozenému náhradu (v penězích nebo uvedením věci do původního stavu) dobrovolně, může se poškozený náhrady škody domáhat soudní cestou.

Ustanovení § 420a zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014, upravovalo odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností. Bylo stanoveno, že škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a byla objektivní odpovědností byla objektivní odpovědností, tzn. provozovatel odpovídal za škodu bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost). Ustanovení § 420a odst. 3 stanovilo dva liberační důvody, jejichž prokázáním se mohl provozovatel částečně nebo úplně odpovědnosti zprostit. Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, mohl zprostit, jen prokázal-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu (vyšší moc) anebo byla způsobena vlastním jednáním poškozeného. Odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činnost se provozovatelé nemohli zprostit odkazem na skutečnost, že postupovali v souladu s platným povolením orgánu ochrany ovzduší.

Judikatura soudů v této věci opakovaně potvrdila, že odpovědnosti za škodu se nelze zprostit "plněním povinností plynoucích z předpisů o ochraně ovzduší a placením poplatků za znečišťování ovzduší" (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006). Nejvyšší soud uvedl, že "jednak výše poplatku nikterak nesouvisí s výší způsobené škody a nemůže mít ve vztahu k ní reparační charakter, jednak jejich adresátem je stát, nikoliv konkrétní vlastník poškozeného lesa, byť v této posuzované věci jde o totožnou osobu, resp. o státní podnik, tj. od státu odlišnou právnickou osobu s vlastní majetkovou odpovědností, oprávněnou uplatnit nárok na náhradu škody vzniklé na lesích ve vlastnictví státu". Nejvyšší soud dále konstatoval, že investicemi do nových ekologických technologií, které snižují emise znečišťujících látek do ovzduší není naplněn "důvod ke zproštění odpovědnosti podle § 420a odst. 3 obč. zák."... "Podle citovaného ustanovení je totiž tento liberační důvod založen na dvou okolnostech, tj. že škoda byla způsobena buď neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného" (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 582/2007).

Je třeba zdůraznit, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. ledna 2014, upravuje odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností odlišně od zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., z něhož vycházela i výše zmíněná judikatura.

Podle § 2924 občanského zákoníku ten, ,,kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí". Odpovědnosti se nicméně může zprostit ten, kdo prokáže, že ,,vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo".

Zároveň však občanský zákoník vymezuje druh provozů tzv. zvláště nebezpečných (§ 2925), tedy provozů, které ze své povahy vyvolávají vysoké riziko vzniku škody, a to i při vynaložení řádné či dokonce veškeré možné péče. Podle § 2925 odst. 3 občanského zákoníku se má za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá. V případě těchto provozů stanoví občanský zákoník podstatně přísnější pravidla, když jejich provozovatel je povinen hradit škodu bez ohledu na to, zda vynaložil veškerou možnou péči. Jedinými liberačními důvody v tomto případě je prokázání, že škoda byla způsobena vnější vyšší mocí nebo vlastním jednáním poškozeného.

Z výše uvedeného vyplývá, že nárok, který uplatňují Lesy ČR, s.p., vůči vaší společnosti je soukromoprávním nárokem, který nesouvisí se skutečností, zda jsou plněny povinnosti veřejného práva (tj. povinnosti vyplývající ze zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší). Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností je plně v režimu občanského zákoníku a náhradu škody může uplatnit poškozený vůči tomu, kdo ji způsobil. Pokud se Lesy ČR, s.p., cítí poškozeny vaší provozní činností, je na nich, aby prokázaly škodu a příčinnou souvislost mezi způsobením škody a provozní činností vaší společnosti. O jejich nároku na náhradu škody je oprávněn rozhodnout pouze soud.

Autor: Mgr. Pavla Bejčková

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
E-expert, spol. s r.o.
25
10. 2017
25-27.10.2017 - Konference
Hotel SOREA MÁJ, Liptovský Ján, Slovensko
9
11. 2017
9.11.2017 - Seminář, školení
Plzeň
16
11. 2017
16.11.2017 - Seminář, školení
Hradec Králové
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Jihlava
22
11. 2017
22.11.2017 - Seminář, školení
Ostrava
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí