Perspektivy vodíkové ekonomiky

Vodík představuje jednu z významných surovin chemického průmyslu a jako takový je dnes odbornou komunitou vnímán především. Tomuto faktu odpovídá skutečnost, že v roce 2007 dosahovala produkční kapacita této komodity v Evropě 90.109 Nm3 ročně. Výroba je založena primárně na zpracování fosilních paliv, zejména pak zemního plynu, těžkých ropných frakcí, ale i uhlí. Konstruovány jsou převážně velkokapacitní výrobní jednotky, a to téměř výhradně přímo na místě spotřeby. Rozhodující většinu kapacity (57.109 Nm3) spotřebovávají producenti pro vlastní výroby. Nezanedbatelná část vodíku 23.109 Nm3 vzniká jako vedlejší produkt výroby jiné látky a bývá obvykle rovněž využita pro navazující výroby, nebo spálena na místě produkce. Zbývající část je obchodována. Za předpokladu plného využití instalovaných výrob dosahuje obchodovatelný podíl výrobní kapacity vodíku instalované v Evropě hodnoty 2 až 10.109 Nm3 [1].

Vodík je však již po několik desetiletí citován zejména v odborné literatuře v jiné souvislosti. Jedná se o soubor chemických a dalších technologií a procesů známých pod souhrnným názvem vodíková ekonomika. Význam této skupiny procesů rychle narůstá především v posledním desetiletí. V naší zemi je však pochopení celkového konceptu a vzájemných souvislostí vodíkové ekonomiky dosud na relativně nízkém stupni. To je dáno nejen dlouhodobou absencí domácího výzkumu a vývoje na tomto poli a pouze pomalým prosazováním těchto technologií do praxe, ale i nedostatkem odborníků a dosud slabým průmyslovým segmentem v této oblasti. Cílem tohoto příspěvku není detailní popis všech dotčených technologií a diskuse jejich technické podstaty, ale pouze nastínění základního rámce, které případným zájemcům o hlubší pochopení umožní orientovat se v celé problematice a cíleně vyhledávat další informace podle oblasti svého zájmu.

Vývoj obsahu pojmu vodíková ekonomika

Obsah pojmu vodíková ekonomika prodělal za dobu své existence řadu změn. V počátečních fázích byl poměrně úzký a zahrnoval vlastně pouze výzkum vodíku jako ušlechtilého paliva pro palivové články. Jako hlavní výhody pak bývala uváděna vysoká účinnost konverze energie společně s nulovými lokálními emisemi. Tento pohled však narážel na skutečnost, že vodík byl vyráběn prakticky výhradně z fosilních paliv. Došlo tedy sice ke snížení emisí díky vyšší účinnosti konverze a díky efektivnější velkokapacitní výrobě vodíku, změna však nebyla komplexní. S tím byly spojeny rovněž perspektivně uvažované oblasti uplatnění této technologie. Ty spočívaly zejména v napájení odloučených pracovišť a mobilních zařízení elektrickou energií. V souladu s tím dosáhly palivové články významnějšího praktického uplatnění téměř výhradně v kosmickém programu a následně ve vojenském průmyslu, konkrétně pak v elektrickém napájení konvenčních ponorek. K praktickému rozšíření mimo tyto exkluzivní oblasti však po dlouhá léta nedocházelo a vznikal dojem, že se jedná o slepou technologickou vývojovou větev. Tato situace ovšem doznala výrazné změny v průběhu posledních deseti let. Její příčinou byly revoluční změny probíhající v energetice jako v jednom z nejdůležitějších průmyslových odvětví.

Více prosím čtěte na: www.hytep.cz ZDROJ: www.hytep.cz