zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Cestování - Afrika

05.04.2015
Cestování - Afrika

Afrika je nesmírně rozmanitý kontinent. Návštěvníkům z bohaté Evropy nabízí skutečnou exotiku a často i pořádný adrenalin.

Zážitky však stojí za to. Přinášíme malý výběr toho nejlepšího: od úžasných horských výstupů přes národní parky se stády velkých zvířat až po setkání s tamními etniky.

ZA ZVÍŘATY

Etosha

Organizovaný zájezd: od 70 000 Kč, pořádá např. Eso Travel či CK S.E.N.

Na vlastní pěst: návštěvu Namibie spojte s Jižní Afrikou, kam jsou levnější letenky (Johannesburg). Okruh přes JAR, Botswanu a Namibii projedete půjčeným automobilem. Vízum do Namibie musíte mít předem.

Bílý démant mezi africkými národními parky, tak lze nazvat Etoshu, obrovské chráněné území na odlehlém severu daleké Namibie. V překladu z domorodého jazyka značí Etosha "velké bílé místo", a to proto, že jádro území tvoří rozlehlá solná pánev, po většinu roku bez vody - a tedy s bělavým povrchem. Mimo vlastní zasolené území je převážně rovinatý terén parku pokryt řídkou savanou, po níž se prohánějí stáda antilop, zeber a pakoňů, k vidění tu jsou žirafy i sloni, vzácněji také buvoli, hyeny či lvi.

Vzhledem k rozloze parku, který je větší než například celé Slovinsko, je dobře si na návštěvu vyhradit alespoň tři dny. Nocovat lze v několika lokalitách na okraji parku, jak v hotelích, tak v kempech. V lokalitě Namutoni si všimnete starobyle působící pevnosti, kterou zde koncem 19. století postavili němečtí kolonisté - právě z ní se nejlépe sledují západy slunce nad "velkým bílým místem".

Kruger

Organizovaný zájezd: od 50 000 Kč, pořádá např. Eso Travel.

Na vlastní pěst: letecky do Johannesburgu a pak pronajatým autem (vzdálenost z letiště 500 km).

Jedno z nejvýznamnějších chráněných území Afriky, Krugerův národní park, patří i mezi nejstarší - jádro území je chráněné už od roku 1898. Rozsáhlé území na severovýchodě Jižní Afriky je pokryté převážně savanou, ale protéká tudy i několik větších řek a v letním období (listopad až březen) tu poměrně dost prší. Díky tomu se v parku najde řada odlišných ekosystémů, které vyhovují různým živočišným druhům. A právě pozorování zvířat je největší atrakcí Krugerova parku. Máte zde možnost pozorovat celou "velkou pětku" - tedy slony, buvoly, nosorožce, lvy a leopardy -, nadto samozřejmě též různé druhy antilop, zebry či žirafy.

Krugerův park je dobře vybaven pro návštěvnický provoz, jak co do komunikací (prašné, ale kvalitní cesty), tak co se týká ubytování. Přespat lze v hotelích, lodžích i asi ve dvou desítkách kempů. Jde o velmi oblíbený park, přesto však vzhledem k jeho rozloze (téměř 20 000 km2) není třeba mít strach z návalů. Lepší přehled po krajině, a tedy i zvířatech je v zimě (červenec až září), kdy v parku panují i příjemné teploty do 25 °C.

Amboseli

Organizovaný zájezd: od 70 000 Kč, programy do keňských národních parků pořádá např. Eso Travel nebo CK Livingstone.

Na vlastní pěst: letecky do Nairobi nebo Mombasy a dál pronajatým autem. Vízum získáte na letišti.

Volně se potulující skupiny slonů, natažené žirafí krky, tisícová stáda antilop a zeber, to vše na pozadí majestátního kužele Kilimandžára. Takový je pohlednicový dojem z nejoblíbenějšího národního parku v Keni, Amboseli. A taková je i realita. Z celé Afriky právě tady máte největší šanci vidět atraktivní zvířata v přehledném terénu na nevelké ploše. (v Amboseli roste jen minimum stromové vegetace). Vedle velkých savců tu díky několika mokřadům spatříte i řadu druhů ptáků - celkem tu bylo identifikováno přes 400 druhů.

NP Amboseli je vzdálen asi 250 km jižně od Nairobi a režim je běžný jako v jiných velkých afrických parcích: na jeho území je nutné se pohybovat jen vozidly (terénním mikrobusem s agenturou či vlastním pronajatým vozem), mimo určená místa je z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno auto opouštět. Kopytníky a slony spatříte s jistotou, horší to bývá se lvy. Podobně jako jinde musí zahraniční návštěvníci zaplatit vysoké vstupné (80 USD).

Horské gorily

Logistika: organizované zájezdy do Rwandy a Ugandy jsou v Česku málo časté, ale cestu si můžete poměrně snadno zařídit sami. Letecky se přepravíte do Kigali či Entebbe (např. Turkish Airlines) a dál se budete pohybovat pronajatým autem. Tzv. východoafrické vízum (Rwanda, Uganda, Keňa) si zařiďte předem on-line.

Jedinečný soubor přírodních rezervací v samém srdci Afriky na pomezí Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo je domovem posledních populací horských goril ve volné přírodě. Tito obrovští savci žijí v prostředí mlžných pralesů v nadmořských výškách 2200-4000 m n. m. a zbývá jich necelá tisícovka - řadí se tedy mezi kriticky ohrožené druhy.

V současnosti existují gorilí populace ve čtyřech národních parcích. Spatřit horské gorily na vlastní oči, a to doslova na pár metrů, lze ve rwandském národním parku Volcanoes nebo ve dvou parcích na ugandské straně hranice, Mgahinga a Bwindi Impenetrable. Virungu, národní park na území Demokratické republiky Kongo, v současnosti z bezpečnostních důvodů navštívit nelze.

Vidět horské gorily na vlastní oči je zážitek na celý život: půjdete v malé skupině doprovázené strážcem asi dvě až tři hodiny pralesem, a když dorazíte ke stádu goril, budete mít přibližně hodinu na pozorování těchto jedinečných savců. Protože pohyb gorilích skupin je neustále monitorován, strážci skupiny navigují žádaným směrem a úspěšnost spatření je téměř stoprocentní.

A tak jedinou vadou na kráse může být vysoká cena: "gorilla trekking permit" přijde v parku Volcanoes na 750 USD. Povolení si zařiďte předem on-line: vysokému poplatku navzdory bývají místa vyprodaná i dlouho dopředu a počet "povolenek" na den je omezen na několik desítek.

OKAVANGO

Vnitrozemská delta této řeky na severu Botswany patří k územím s největší biodiverzitou v Africe - i proto, že území sestávající z říčních ramen, bažin a mokřadů je dodnes velmi špatně dostupné. Potkáte tu slony, buvoly, hrochy i černé a bílé nosorožce.

SENEGAL

Mezi nemnoho území v severní části Afriky, která nabízejí dobré podmínky pro pozorování zvířat, patří Národní park Niokolo-Koba v Senegalu. Vedle "obvyklých" druhů jako jsou sloni, buvoli či hroši tu lze spatřit i méně běžná zvířata, například antilopu Derbyho (největší ze všech žijících antilop).


ZA ZÁŽITKY Z POUŠTÍ

Erg Chebbi

Organizovaný zájezd: od 16 000 Kč, pořádá mnoho cestovních kanceláří.

Na vlastní pěst: letecky do Marrákeše (lze i kombinací nízkonákladových společností) a pak pronajatým autem. Do Merzougy se sice lze dostat i veřejnou dopravou, ale spoje jsou řídké.

Pohoří Vysoký Atlas, tvořící páteř Maroka, dělí zemi na dvě zcela odlišné části. Na území jižně od Atlasu už jen zřídka dosáhnou srážky přicházející od Atlantiku, a oblast je proto velmi suchá. Západní oblast Sahary tak dosahuje prakticky až k úpatí hor. Tato část Maroka je sice řídce osídlená, ale základní infrastrukturu tu najdete a máte šanci spatřit na vlastní oči ergy - obrovské hory písku, v bezpečném a relativně komfortním prostředí.

Malá obec Merzouga nedaleko alžírské hranice je už několik let dosažitelná po asfaltové silnici, což výrazně zlepšilo přístup. Bezprostředně za vsí se zvedají impozantní písečné duny vysoké až dvě stě (podle některých zdrojů až tři sta) metrů; lokalita se nazývá Erg Chebbi. Běžný turistický program zahrnuje jednu až dvě noci v obci - lze spát i v beduínských stanech -, na duny se dá vyrazit po svých nebo na velbloudech. K nezapomenutelným zážitkům patří rozbřesk: s postupujícím slunečním kotoučem mění hory písku barevné tóny každou minutu. Navzdory poměrně snadnému přístupu jde o odlehlou lokalitu, nejbližší větší místo s letištěm, Ouarzazate, leží ve vzdálenosti 350 kilometrů.

Tamanrasset

Organizovaný zájezd: zájezdy do Alžírska nabízí jako jedna z mála CK Firo Tour, ale centrální část Sahary v nabídce není.

Na vlastní pěst: letecké spoje z Alžíru do Tamanrassetu zajišťuje společnost Air Algerie; pozemní cesta z Alžíru přes Saharu měří 1900 km. K prozkoumání okolní pouště je vhodné si půjčit auto.

Alžírsko nepatří mezi často navštěvované státy severní Afriky především kvůli nejisté bezpečnostní situaci. Poměry se však v posledních letech přece jen zlepšily, a tak při dodržení určitých zásad tuto obrovskou zemi (2 380 000 km2) navštívit lze. A protože osmdesát procent povrchu Alžírska pokrývá Sahara, k nejatraktivnějším oblastem se řadí právě pouštní oblasti. Na rozdíl od lokalit v Maroku či Tunisku, které leží na okraji Sahary, se v Alžírsku dostanete přímo od jejího nitra.

"Hlavním městem" alžírské Sahary je Tamanrasset, město v oáze položené na dávné transsaharské cestě spojující pobřeží Středozemního moře s Guinejským zálivem. V Tamanrassetu žijí hlavně Tuaregové a je tu rovněž malé muzeum zaměřené na jejich kulturu; ty hlavní zajímavosti se ale nacházejí v okolí. Kousek od města se zvedají vyprahlé, nadpozemsky krásné vulkanické útesy pohoří Ahaggar (Hoggar). Sto kilometrů cesty z Tamanrassetu do lokality Assekrem (v jazyce Tuaregů "konec světa") vede měsíční krajinou plnou fantaskních skal a pustých údolí.

Současné klima jižního Alžírska je horké a suché - návštěva oblasti je rozumně možná jen od listopadu do března -, ale nebylo tomu tak vždy. Svědčí o tom i neolitické skalní kresby dochované porůznu v okolí, jež vytvořili tamější obyvatelé v dobách, kdy oblast pokrývala savana a žilo zde mnoho zvířat umožňujících obživu. Návštěva těchto lokalit je vesměs možná pouze s některou z místních agentur.

Šot al-Džaríd

Organizovaný zájezd: zájezdy do některého z tuniských přímořských letovisek organizuje mnoho CK s cenami od 10 000 Kč. Dvoudenní fakultativní výlet do Šot al-Džarídu s noclehem stojí 2500-3000 Kč.

Na vlastní pěst: Túzir má sice letiště i slušné spojení pozemní dopravou, ale pro individuální návštěvu zajímavých lokalit v okolí budete potřebovat automobil, který lze vypůjčit i na místě. Vízum do Tuniska nově není třeba ani pro individuální návštěvníky.

Rozlehlá zasolená deprese Šot al-Džaríd (Chott el Djerid) ve vnitrozemí Tuniska vám dá pocit prázdnoty a nekonečného prostoru navzdory tomu, že se nachází "jen" na severním okraji Sahary. Území je ale snadno dostupné, s kvalitní turistickou infrastrukturou a také bezpečné. Samotná solná pánev je většinu roku bez vody a v jejím bezprostředním okolí se nachází "moře dun", tedy nekonečné horizonty písečných přesypů, které v závislosti na větru neustále mění tvar.

Klasická návštěva Šot al-Džarídu zahrnuje "pouštní safari" (v džípech či na velbloudech), návštěvu některé z okolních oáz a také výlet do míst, kde se natáčely proslulé Hvězdné války. Hlavním centrem oblasti je město Túzir (Tozeur), obklopené stovkami tisíc datlových palem. Vzhledem ke vzdálenosti od pobřeží (250 km) nabízejí cestovní kanceláře výlet do oblasti většinou s jedním noclehem v místě.


NA VRCHOLY AFRICKÝCH HOR

Kilimandžáro

Organizovaný zájezd: od 70 000 Kč + asi 200 USD spropitné, pořádá např. Adventura nebo Eso Travel.

Na vlastní pěst: nejbližší letiště, Kilimanjaro International Airport (KIA), se nachází nedaleko města Arusha asi 50 km od parku. Trek na Kilimandžáro zařizuje mnoho místních agentur; informujte se u ostatních cestovatelů, o ceně se smlouvá. Vízum do Tanzanie získáte na hranicích.

Ze všech hor afrického kontinentu je nejvyšší (podle posledního měření 5888 m n. m.), ale nejen to: vulkanický masiv Kilimandžára se tyčí nad travnatými savanami severní Tanzanie jako přízrak, převyšující okolní krajinu o kilometry. Ačkoli pozornost evropských cestovatelů poutá od poloviny 19. století, kdy se do oblasti dostali první výzkumníci a misionáři, tak prokázaný prvovýstup je datován teprve rokem 1889.

Nejvyšší bod masivu, Uhuru, je přes značnou výšku dosažitelný bez větších technických problémů - musíte ovšem být připraveni. K cíli vede vícero výstupových cest, s typickým nástupem v rozmezí 2000-2500 m n. m. Při výstupu projdete několik vegetačních pásem, od tropů po arktické podmínky. Nahoře je stále ještě ledovec, v současnosti ovšem pokrývá plochu pouhých 1,5 km2 - při zachování současného tempa tání bude Kilimandžáro úplně bez ledu do roku 2040.

Hlavním problémem na Kilimandžáru, vedle přiměřené fyzické kondice, může být změna nadmořské výšky. Minimální počet dní nutných ke zdolání nejvyššího vrcholu (kóta Uhuru na okraji kráteru Kibo) je pět, spíše ale počítejte s týdnem. A každopádně to nebude laciná záležitost: výstup na Kilimandžáro je možné podniknout pouze s některým z akreditovaných trekkingových operátorů a cena za výstup (včetně nosičů, jídla, vybavení a noclehů v ubytovnách nebo stanech) začíná v závislosti na vašich vyjednávacích schopnostech na 1000 USD.

Mount Kenya

Organizovaný zájezd: od 55 000 Kč, pořádá např. Adventura nebo CK Livingstone.

Na vlastní pěst: letadlem do Nairobi a pak místní dopravou. Jídlem se zásobte v Nairobi. Vízum získáte na letišti.

Necelých 200 kilometrů severně od Nairobi, téměř přesně na rovníku, se k nebi zvedá druhý nejvyšší horský masiv Afriky a nejvyšší hora Keni, Mount Kenya (5199 m n. m.). Jde o velmi vděčný terén pro náročnější vysokohorskou turistiku, který může směle soutěžit s Kilimandžárem co do krajinných scenérií. A když přijde na květenu, tak podle mnohých Mount Kenya dokonce vítězí - proslulé jsou ohromné lobélie a stromové starčeky, roste tu i mnoho endemických druhů.

Masiv Mount Kenya se skládá z řady dílčích vrcholů, z nichž dva nejvyšší jsou dostupné pouze náročným horolezeckým terénem. Nejvyšší trekkingový vrchol, Point Lenana (4985 m n. m.), je mezi turisty také nejoblíbenější, což ovšem neznamená, že se jedná o snadnou procházku. Každopádně vás bude čekat několik desítek kilometrů v náročném terénu a převýšení kolem tří kilometrů; vrcholovou zónu pak lze za den obejít po tzv. Peak Circuit Path. Máte-li vysokohorské zkušenosti, lze na Mount Kenya vyrazit i na vlastní pěst. Spí se v chatách nebo je dovoleno i kempovat. Ve srovnání s Kilimandžárem jde o finančně mnohem méně náročný podnik.

Džabal Tubkal

Organizovaný zájezd: od 16 000 Kč, pořádá mnoho cestovních kanceláří.

Na vlastní pěst: letecky do Marrákeše (lze i kombinací nízkonákladových společností), pak sběrnými taxíky přes Asni do výchozí vesnice Imlilu. Žádná speciální povolení nejsou třeba.

Nejvyšší vrchol pohoří Vysoký Atlas a celé severní Afriky představuje snadno dostupnou čtyřtisícovku (přesně 4167 m n. m.) v bezproblémově dostupném Maroku. Také časově to vychází dobře, z výchozí vesnice Imlil vám při dobré kondici na vrchol a zpět stačí jen dva dny, s přenocováním na chatě Neltner (Tubkal) ve výšce 3200 m n. m. Celkové převýšení z údolí na vrchol dělá 2400 metrů.

Výstup na Džabal Tubkal znamená pohyb v prašném a potom skalnatém terénu, bez technických záludností. Vrchol nabídne široký výhled mimo jiné na okraj saharské pouště, kolem vás budou převládat šedé a nahnědlé barevné odstíny. Ideální doba k návštěvě je přelom dubna a května, po roztátí sněhu.

Drakensberg

Logistika: trekové programy do Jihoafrické republiky budete u českých cestovních kanceláří hledat jen těžko, výlet si ale můžete snadno zorganizovat sami. Letecky se dopravíte do Johannesburgu, z letiště je to do Dračích hor půjčeným autem asi 5 hodin jízdy. Rozpočet na čtrnáctidenní cestu nemusí překročit 30 000 Kč.

Pohoří Drakensberg (Dračí hory) lemuje hranici mezi Jihoafrickou republikou a Lesothem a dosahuje nejvyšší nadmořské výšky 3450 m n. m. Oblast je snadno dostupná od hlavní dálnice spojující Johannesburg s přístavem Durban.

Z lokality Monk's Cowl nedaleko městečka Winterton se lze vydat na asi pětihodinový výšlap ke skalnímu útvaru Sphinx a dál na vyhlídkové místo nazvané Blindman's Corner (doslova "Kout slepého muže"); tady se budete pohybovat řídkým lesem a po travnatých loukách s báječnými výhledy. Další oblíbenou trekerskou oblast představuje Národní park Royal Natal, především lokalita případně zvaná Amphitheatre: asi pět kilometrů dlouhá a až tisíc metrů vysoká skalní stěna svým tvarem skutečně připomíná obří amfiteátr. Na vrcholovou bazaltovou plošinu Mount-Aux-Sources se dostanete náročnějším výstupem, který začíná na parkovišti Sentinel Car Park - počítejte asi s šesti hodinami náročnější chůze, místy s využitím žebříků.

TREKKING

Odlehlé pohoří Rwenzori na hranicích Ugandy a Demokratické republiky Kongo vrcholí horou Ngaliema (Mount Stanley, 5109 m), která je třetí nejvyšší v Africe. Území lze navštívit z ugandské strany v rámci národního parku Rwenzori Mountains. Zkušeným turistům slouží poměrně kvalitní síť pěších tras.


ZA LIDMI

Zululand

Organizovaný zájezd: od 45 000 Kč; návštěvu Zululandu nabízejí cestovní kanceláře jako jedno- až třídenní programy z Durbanu a okolních letovisek.

Na vlastní pěst: letecky do Johannesburgu a pak pronajatým autem (vzdálenost z letiště 600 km).

Početné etnikum Zuluů, čítající asi 10 milionů lidí, patří mezi bantuské národy a dnes obývá východní část Jihoafrické republiky, především provincii KwaZulu-Natal. V dobách evropské kolonizace v 19. století byly sice snahy Zuluů o samostatnou existenci zlomeny Brity a obyvatelstvo rozprášeno do rezervací, Zuluové si však přesto dochovali výraznou národní identitu. V období apartheidu stáli jejich příslušníci v čele snah o zrovnoprávnění černošského obyvatelstva.

S řemeslnými výrobky Zuluů se setkáte na mnoha místech zmíněné provincie; jejich společným jmenovatelem je křiklavá barevnost s výraznými červenými, zelenými, žlutými a modrými odstíny. Především zuluské ženy nabízejí na tržištích, podél silnic nebo na parkovištích nádherné štíty z kravských kůží, keramiku, zdobené dřevěné tácy nebo klobouky. Často se mezi zuluskými suvenýry najdou také náhrdelníky a hroty kopí, jež odkazují k válečnické tradici Zuluů.

V Zululandu slouží návštěvníkům také několik "kulturních vesniček", kde je možné zhlédnout tradiční rituály. Jednou z nich je Shakaland, asi 150 kilometrů severně od Durbanu, rekonstrukce tradiční zuluské vesnice s dřevěnými chýšemi. K vidění je tu třeba zuluská svatba nebo domorodý léčitel.

Organizovaný zájezd: od 55 000 Kč, pořádá např. Adventura nebo CK Livingstone.

Na vlastní pěst: letadlem do Nairobi a pak místní dopravou. Do Keni i Tanzanie je nutné vízum, které lze získat na hraničních přechodech.

Vysocí a štíhlí Masajové dorazili na travnaté savany rovníkové východní Afriky ze severu už před dávnými časy a dnes patří mezi nejznámější africká etnika - alespoň mezi evropskými návštěvníky. Nosí křiklavé krční límce, mnozí také zdobí barevnými vzory přímo svá těla. Jejich vesnice jsou rozptýlené v pohraniční oblasti severní Tanzanie a jihozápadní Keni a návštěva takového území patří k běžnému turistickému programu.

Návštěvu masajské vesnice zprostředkovávají místní turistické agentury, ovšem je možná i na individuální bázi. Každopádně počítejte s tím, že za vstup do vesnice se platí stejně jako za fotografování a že k domorodcům je třeba se chovat s respektem.

Masajské obyčeje a rituály snad stále zůstávají autentické, ale civilizačního tlaku si tady samozřejmě povšimne každý - pro mnoho současných Masajů je dnes zkrátka jednodušší (a výnosnější) živit se prodejem turistických suvenýrů než obhospodařovat svá stáda tak, jak to dělaly desítky generací před nimi. A tak si možná při návštěvě masajské vesnice řeknete: Jak dlouho ještě?

Organizovaný zájezd: zájezdy do Etiopie pořádá například Adventura, od 45 000 Kč.

Na vlastní pěst: letecky do Addis Abeby (vízum do Etiopie obdržíte na letišti) a dál místní dopravou. Individuální návštěva údolí Omo vyžaduje jisté množství improvizace; připravte se na nepohodlí a při styku s místními kmeny buďte obezřetní.

Údolí řeky Omo na jihu Etiopie pro běžné návštěvníky v současnosti představuje odlehlé a nesnadno přístupné území, zato pro antropology a etnografy jde o místo, jež se na pomyslném seznamu světových lokalit řadí na světovou špici. Místní domorodé kmeny, dnes v souhrnném počtu asi 200 tisíc jedinců, zde totiž tvoří mimořádně zajímavou, autentickou směs stále ještě umožňující náhled do tradičního života původních obyvatel. Údolí je navíc světově proslulé jako naleziště kosterních pozůstatků hominidů (včetně známého australopitéka), předchůdců dnešních lidí.

Zvyklosti některých domorodých kmenů v údolí Omo jsou svérázné a Evropanům těžko pochopitelné. Tak například ženy kmenů Surma a Mursi si vkládají do proříznutého dolního rtu hliněné talířky a mají odstraněné přední zuby. Tito lidé také zdobí svá těla jizvovým tetováním, mnozí chodí úplně nazí. Ženy kmene Hamerů zase nosí nádherné kožené náhrdelníky splývající na nahá ňadra. Většina etnik se živí pastevectvím a pěstováním čiroku, kukuřice nebo fazolí; jsou však stále i taková, jejichž obživa spočívá v lovu v okolních těžko prostupných pralesích.

Původní životní styl afrických etnik v údolí Omo je však v ohrožení. Prvním rizikem jsou dopady budované obří přehrady Gibe III, která může zcela změnit ekologickou rovnováhu v oblasti a tím ohrozit tradiční zemědělství. Druhý problém představuje pokračující prodej zdejší půdy etiopskou vládou nadnárodním firmám. S návštěvou této jedinečné oblasti proto neváhejte.

DOGONI

Svéráznou etnickou skupinu tvoří Dogoni, obývající polopouštní území na jihu dnešního státu Mali. Dogoni jsou proslulí barvitými slavnostmi včetně tanců s dřevěnými maskami, ale i kvalitní materiální kulturou - jejich vyřezávané sošky, často zobrazující ženské postavy nebo skupiny, patří k vrcholům afrického umění.


ZA STAROBYLOU ARCHITEKTUROU

Velké Zimbabwe

Organizovaný zájezd: od 70 000 Kč, zájezdy do Zimbabwe pořádá např. Eso Travel.

Na vlastní pěst: jižní část Zimbabwe lze snadno navštívit v rámci okruhu po JAR a Botswaně - nejlépe je doletět do Johannesburgu a pak cestovat vypůjčeným autem. Vízum do Zimbabwe dostanete na hraničním přechodu, případně na letišti.

Kamenné ruiny Velkého Zimbabwe (Great Zimbabwe, též Dzimbabwe) patří k nemnoha dokladům starobylé kamenné architektury postavené domorodými kmeny v subsaharské Africe. Jde o pozůstatky hlavního města rozsáhlé říše, jejíž největší rozkvět nastal ve 14. a 15. století. Hlavní funkce Velkého Zimbabwe, nacházejícího se v odlehlé poloze daleko od pobřeží, dlouho nebyla známa a existovalo i mnoho spekulací o stavitelích mocného sídla. Někteří Evropané byli přesvědčeni, že město postavili a obývali arabští či féničtí kupci. Vědecký výzkum však nakonec prokázal čistě africký původ lokality, zřejmě šlo o obchodní středisko, kde se také překládalo zlato.

Na první pohled působí Velké Zimbabwe docela "evropsky" a může připomínat zaniklá středověká sídla starého kontinentu: mohutná několikanásobná hradba, obranné věže, kamenné základy domů. Bližší pohled však prozradí domorodou kulturu Šonů, kmene, který byl vůdčí silou Království Zimbabwe.

Lalibela

Organizovaný zájezd: zájezdy do Etiopie pořádá například Adventura, od 45 000 Kč.

Na vlastní pěst: letecky do Addis Abeby (vízum do Etiopie obdržíte na letišti) a dál místní dopravou. Z hlavního města do Lalibely (400 km) pojedete autobusem nejméně den, variantou je mnohem pohodlnější letecké spojení.

Skalní kostely v lokalitě Lalibela na hornatém severu Etiopie jako by ani do Afriky nepatřily. Jde o starobylé křesťanské stavby, snad o jakýsi druhý Jeruzalém - jedna z teorií o vzniku těchto jedinečných chrámů říká, že stavba svatyní byla zahájena místním vládcem po roce 1187, kdy skutečný Jeruzalém dobyli muslimové. Celkem 11 kostelů, snad vytvořených ve 12.-13. století, je jakoby "zapuštěných" do skalnatého terénu; ve skutečnosti byly tyto chrámy, včetně přístupových cest, vytesány do rostlé skály. Když přicházíte k některým z nich, je to pocit, jako byste sestupovali z nebe. Markantní je to zejména u kostela sv. Jiří.

Lalibela je malé město, jehož populaci tvoří téměř výhradně pravoslavní křesťané - ti ostatně převládají ve většině oblastí této lidnaté země. Návštěva chrámů je nyní zpoplatněna vysokým vstupným, a ačkoli se jedná o památku UNESCO, v místě si všimnete příkrých kontrastů, od zástupů žebrajících dětí až po primitivní dopravní infrastrukturu.

Tradiční obydlí Ašantů

Logistika: české cestovní kanceláře v současnosti zájezdy do Ghany nepořádají, výlet si ale můžete snadno zorganizovat sami. Letecky se přepravíte do Akkry a pak pokračujete pozemní dopravou do Kumasi (250 kilometrů). Vízum je nutné mít předem, v zemi se domluvíte anglicky.

Ašantská říše, jež se rozkládala na území dnešní Ghany, patřila mezi nejdůležitější státní útvary na africkém kontinentu; svého vrcholu dosáhla v 18. století. Podobně jako v jiných částech Afriky museli později i Ašantové vzdorovat tlaku evropských kolonizátorů, ovšem nedali se snadno. Britové si jejich území úplně podmanili po dlouhých a tvrdých bojích až na konci 19. století. Ačkoli mnoho z původní kultury Ašantů vzalo za své, jedinečné ukázky tradičních obydlí můžete spatřit i dnes.

Jádro Ašantské říše se rozkládalo kolem města Kumasi a právě severovýchodně od tohoto sídla se dochovala skupina více než deseti původních ašantských domů. Jde o rozsáhlé objekty seskupené kolem centrálního dvora, zbudované ze dřeva, bambusu, jílu a hlíny. Domy mají šindelovou střechu a jejich stěny jsou bohatě barevně zdobené. Ašantské stavby sloužily k ceremoniálním, a hlavně náboženským účelům. Domy jsou zapsány na seznamu UNESCO a v současnosti probíhá jejich konzervace - materiál trpí agresivním podnebím v prostředí vysokých teplot a častých prudkých dešťů.

AUTOR: Vít Štěpánek

Zdroj: IN magazín

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
12. 2018
14.12.2018 - Seminář, školení
on-line seminář
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí