zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Uhelné elektrárny jsou pro spekulanty

15.03.2015
Energie
Uhelné elektrárny jsou pro spekulanty

To říká analytik a investor Michal Šnobr. Budoucnost podle jeho názoru patří investicím do plynových a obnovitelných zdrojů.

Energetické skupiny ČEZ a EPH plánují velké nákupy elektráren v zahraničí za desítky miliard korun. Nebudou to vyhozené peníze? Podle názoru Michala Šnobra, investora a analytika spolupracujícího se skupinou J&T, je trefou do černého hlavně rozhodnutí EPH kupovat elektrárny v Británii a Itálii. "Naopak současné akviziční pokusy skupiny ČEZ považuji spíše za akt zoufalství," dodává Šnobr.

OTÁZKA: Sebevědomí velkých českých investorů roste a s ním i chuť nakupovat firmy v tuzemsku i zahraničí. Proč právě teď dozrála správná doba k expanzi?

Ekonomické prostředí se zásadním způsobem změnilo. Pominula doba, kdy velké západní podniky vstupovaly na český trh. Naopak vidíme, jak se některé známé značky odsud stahují. Stačí připomenout odchod španělské Telefóniky nebo stažení koncernů ENI a Shell z českých rafinerií. V našem regionu vidíme ústup evropských energetik EdF, E.ON, RWE a Enel. Na jejich pozice pak často nastupují domácí investoři. Druhý zásadní faktor je dostupnost dluhového financování pro velké projekty. Jasným důkazem je současná expanze skupin PPF, EPH a CPI Group.

OTÁZKA: Z jakých důvodů jim banky tak ochotně půjčují?

Dospěli jsme do období, kdy velmi zjednodušeně řečeno Evropská centrální banka a další centrální banky "tisknou" peníze. Výnosy státních dluhopisů dostávají v mnoha případech do záporných hodnot. Banky, pojišťovny a fondy v tomto prostředí zoufale hledají příležitosti vydělat, ale zároveň plnit veškeré přísné regulace. Někdy to až vypadá, že už se ani nepočítá, že se dluhy také musejí někdy vrátit. Dle mého se tím pomalu vytváří prostředí, které může být do budoucna nebezpečnější než krize v roce 2009. Přetlak kapitálu na trhu dokumentuje i nedávná transakce Microsoftu. Když tato společnost koupila za neuvěřitelných 2,5 miliardy dolarů švédskou firmu Mojang, která uvedla na trh populární hru Minecraft, zdůvodnila to tím, že očekává, že jim tato investice do dvou let to začne vynášet více, než kdyby volné peníze uložili do amerických státních dluhopisů.

OTÁZKA: Poměrně velké akvizice nyní chystají dvě energetické skupiny - polostátní ČEZ a soukromý Energetický a průmyslový holding (EPH). Kdo z nich má větší šanci na úspěch?

Jednoznačně holding EPH. Vlastně jej nelze považovat za strategického investora, je to spíše finanční investor, který využívá tržních příležitostí a přístupu k levnému financování. Naopak současné akviziční pokusy ČEZ považuji spíše za akt zoufalství. Absolutně v té firmě nefunguje vlastnická kontrola.
Jako minoritní akcionář ČEZ, který dění v této společnosti bedlivě sleduje, nevím o tom, že by vláda dala vedení ČEZ jasné pokyny, jak dále. Management proto inklinuje k akvizicím. To už tu ale jednou bylo a dnes opět hrozí, že nezvolí správné cíle a koupí si jen další problémy.

OTÁZKA: Máte na mysli možné ovládnutí Slovenských elektráren a německé divize Vattenfallu?

Ano. Jsem k oběma investicím velmi skeptický. Slovenské elektrárne mají jeden zásadní problém - nové bloky jaderné elektrárny Mochovce. Jejich dokončení se neustále prodražuje a prodlužuje. Tato společnost je ve stavu, že se bez pomoci vlády neobejde. Jenže žádná pomoc státu není reálná, dokud 66 procent akcií Slovenských elektráren drží italský Enel.

OTÁZKA: Jenže Enel prodej komplikuje tím, že trvá na nereálné ceně...

I kdyby prodali svůj podíl za nulu, tak je to pro Enel pozitivní. Zbavil by se totiž rostoucího zadlužení Slovenských elektráren. Pokud se ceny elektřiny nevzpamatují a stát nepomůže, tak je reálné, že Slovenské elektrárne vůbec neseženou financování na dokončení Mochovců. Jako nejpravděpodobnější řešení vidím to, že slovenská vláda uplatní svoje předkupní právo a koupí zpět 66 procent akcií od Enelu. Pak se ukáže, co dále. Respektive jak a s kým ze zájemců o Slovenské elektrárně stát jednal.

OTÁZKA: Co bude slovenská vláda dělat s tak problémovou společností?

Dokážu si představit podobný model jako ve Slovenském plynárenském priemyslu. Tedy že slovenská vláda bude vlastnit 51 procent akcií a 49 procent včetně manažerské kontroly někomu odprodá.

OTÁZKA: K čemu by byl investorům menšinový podíl, když hlavní slovo by měla tamní vláda?

Určitou logiku by to dávalo z pohledu tří současných uchazečů, kterými jsou ČEZ, EPH a maďarské konsorcium MVM - MOL. Taková akvizice by se stala spíše politickou než obchodní transakcí. Pokud by ČEZ nakonec uspěl, znamenalo by to faktické obnovení společné česko-slovenské energetické koncepce. Ptám se, zda jsou na to politici obou zemí připraveni. Podobně politicky citlivý je také případný nákup uhelných elektráren v Německu od švédského Vattenfallu.

OTÁZKA: To by byl dost paradoxní nákup. ČEZ hovoří o utlumení výroby elektřiny z uhlí, o zelené energetice a chytrých sítích, přitom chce koupit podnik závislý stoprocentně na hnědém uhlí...

Z pohledu ČEZ to není vhodná investice, pouští se na příliš tenký led. Uhelná energetika v Německu během následujících 20 letech uhyne. Tady dávám znovu otázku: má ČEZ vlastněný českým státem u těchto politických sporů uvnitř Německa asistovat? V tomto je jakákoli soukromá společnost proti ČEZ rozhodně ve výhodě.

OTÁZKA: Dalším zájemcem o uhelné elektrárny v zahraničí je Energetický a průmyslový holding. Z jeho pohledu dávají tyto akvizice smysl?

Může to být sázka na to, že spolkové vlády v Sasku a Braniborsku budou vzdorovat snaze spolkové vlády o odklon od uhlí. To se ukázalo už ve chvíli, kdy spolkové ministerstvo energetiky a životního prostředí navrhlo vynucené odstavení části uhelných bloků a spolkové země tento plán zablokovaly. Připomíná to situaci v Ústeckém kraji, regionální politici varují před zánikem pracovních míst a sociálním kolapsem v případě zavření dolů a elektráren.

OTÁZKA: Není varující to, že jedinými známými uchazeči o německé uhelné elektrárny jsou dvě české energetické skupiny?

Západní investoři musejí brát v úvahu nejen to, zda je aktivum k prodeji za rozumnou cenu, ale i to, zda je to společensky přijatelné. Silné finanční skupiny typu Allianz mají na podobné obchody nepochybně dost peněz, ale z jejich pohledu není únosné koupit "špinavé" elektrárny. Švédský Vattenfall je prodává právě proto, aby se zbavil nálepky neekologické společnosti. Do nejistého prostředí evropské elektroenergetiky se nehrnou ani američtí, arabští nebo čínští investoři.

OTÁZKA: Majitelé EPH nechtějí nakupovat jen v Německu. Poměrně velké ambice mají také v Británii a Itálii.

Co se týká výroby elektřiny, je lepší se regionu střední Evropy, kde se cena elektřiny pohybuje okolo 33 eur za megawatthodinu, vyhnout. Cena v Británii je v přepočtu nad 60 eury, v Itálii je to blízko 50 eur. Hlavní důvod je ten, že Česko i Německo disponují přebytkem elektrárenských kapacit, naopak Británie a Itálie mají velmi napjaté bilance. Za této situace je chytrý nápad jít do Británie a koupit si tam elektrárnu.

OTÁZKA: EPH již převzalo elektrárnu Eggborough v Anglii. Je to skutečně chytrý nápad koupit více než 50 let starou uhelnou elektrárnu na konci životnosti?

Chytrý nápad to je, získali ji skoro zadarmo. V zemi s napjatou bilancí a nedostatkem vlastní výroby elektřiny nehrozí, že elektrárnu rychle vyřadí z trhu z ekologických důvodů. Investor tak získá několik let na to, aby mohl firmu finančně vyždímat. Navíc získá lokalitu, kde bude moci v budoucnu postavit něco jiného. Je to zvláštní investice, ale má svoji logiku.

OTÁZKA: Velcí čeští investoři, mimo jiných také ČEZ a EPH, se dlouhodobě snaží proniknout na polský trh. Mají tam šanci na úspěch?

Nemají. Polsko nemá zájem o skutečnou privatizaci svých energetických společností, je ochotno přistoupit pouze na "pseudoprivatizaci" do rukou místních penzijních fondů. Nevěřím, že by na-
bídli k prodeji společnost Energa, po které v ČEZ tolik touží. Je to dost možná nejzajímavější aktivum, které mají. Energa má minimum elektráren, což
je v dnešní době výhoda, je to hlavně distributor elektřiny. Zahraniční investoři mají šanci uplatnit se maxi-
málně ve výstavbě větrných elektrá-
ren. Tady je však problém, že Poláci dosud nepřipravili legislativu pro inves-
tice do obnovitelných zdrojů. Začít stavět v této době znamená riskovat,
že se za pár let ČEZ ocitne v podobné situaci, do jaké se dostal v Rumunsku. Tam také postavil stovky větrných elektráren a dnes nad tím v ČEZ téměř pláčou.

OTÁZKA: Pokud bych za vámi přišel jako investor se žádostí o radu, do čeho se vyplatí dnes v evropské energetice investovat, co byste mi doporučil?

Sektor výroby elektřiny postavený na tržní ceně není v našem regionu z hlediska velkých investic atraktivní. Bě-
hem příštích 15 let bude energetika procházet zásadní strukturální změnou. Jsem se přesvědčen, že vítězem bu-
de kombinace obnovitelných zdrojů a zemního plynu. To posílí rozvoj technologií v oblasti skladování elektřiny a spotřebiteli zdola prosazovaná decentralizace. Bude to trvat ještě dlouho, ale uhlí postupně z energetiky zmizí.
Nákup uhelných elektráren má smysl jen jako finanční investice s rychlou návratností.
Pokud to tedy má být energetika, doporučuji spíše oblast distribuce a vsadil bych na trend decentralizace - plynovou mikrokogeneraci a střešní solární instalace. Věřím, že v horizontu pěti let budou na trhu první koncepty umožňující skladování elektřiny.


Michal Šnobr (44)

Kariéru začal jako analytik, v 90. letech spoluzakládal makléřskou společnost Akro Capital.
Poté přešel do finanční skupiny J&T, kde se zabýval sektorem energetiky.
Sám je aktivním investorem na burze, vlastní například akcie společnosti ČEZ.
Je vlastníkem firem TEP, ZRUP Příbram a také sportovních a ubytovacích areálů ve Špindlerově Mlýně a v Lipně nad Vltavou.
Ve volném čase se věnuje stavění z lega a rybaření.

AUTOR: David Tramba

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
12. 2018
14.12.2018 - Seminář, školení
on-line seminář
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí