zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Fotograf Robert Knoth objevuje krásu i smutek radioaktivních krajin

14.03.2015
Příroda
Atomová energie
Urbánní ekologie
Fotograf Robert Knoth objevuje krásu i smutek radioaktivních krajin

Zítra uplynou přesně čtyři roky od zemětřesení a následné tsunami, která způsobila havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě. Po výpadku chladicího systému těžce havarovaly bloky 1, 2 a 3 a k nehodě a požáru došlo i na bloku 4. Následoval únik radiace a kontaminace rozsáhlého území. Ani po čtyřech letech se nepodařilo dostat reaktory a všechna zařízení elektrárny plně pod kontrolu a sama společnost TEPCO (vlastník elektrárny) připouští, že likvidace škod bude trvat nejméně 40 let.

Stejně jako po nehodě v Černobylu, také v případě Fukušimy probíhá povědomý scénář: japonská vláda společně s elektrárenskou společností zpočátku tajily rozsah havárie a chlácholily veřejnost, že jde jen o nehodu menšího stupně a z elektrárny nemůže uniknout větší množství radiace. Později, když se ukázalo, že rozsah zamoření je obrovský a je potřeba evakuovat lidi z vesnic vzdálených od elektrárny až 50 kilometrů, docházelo k chaosu a zmatkům. V městečku Futaba například evakuovali lékaře a personál místní nemocnice, ale 440 pacientů upoutaných na lůžko bylo ponecháno vlastnímu osudu. Pomoc přišla teprve po dvou dnech. Více než 40 pacientů ve studeném počasí a bez základních potřeb nakonec nepřežilo.

Po havárii v Černobylu bylo povoláno nejméně 600 tisíc lidí, kteří pomáhali likvidovat následky katastrofy. Komunistický režim tehdy umožnil likvidační práce lidem prostě nařídit. Bez ohledu na to, že docházelo k vážným škodám na jejich zdraví. V případě Fukušimy se mluví spíše o jakémsi jaderném otroctví a sovětské "likvidátory" nahradili novodobí "nuclear Gypsies". Na nejhorší práce v zamořeném prostředí jsou totiž najímáni bezdomovci a lidé v ekonomické nouzi. "Nemáte práci? Není co jíst? Nemáte, kde složit hlavu? Pojeďte do Fukušimy!" hlásají internetové reklamy. Světové deníky jako například Le Monde a The New York Times přinesly dokonce reportáže o tom, že organizaci těchto lidí ve Fukušimě zajišťuje japonská mafie iakuza...

Historie, jež se stále opakuje

Když se známý nizozemský fotograf Robert Knoth hned v létě roku 2011 rozhodl odcestovat do radioaktivitou zamořené Fukušimy, nebyl to jen bláznivý nápad ctižádostivého žurnalisty. Knoth měl v té době za sebou již pěknou řádku cest nejen do Černobylu, ale i Majaku, Semipalatinsku a dalších zakázaných oblastí bývalého Sovětského svazu, kde se v minulosti odehrály utajené jaderné katastrofy.

V případě Fukušimy nebylo cílem přinést prvoplánové snímky pro reportáže v novinách, ale trvalý dokument o tom, jak se jaderná havárie promítá do osudů obyčejných lidí. Fotografie, jež ve Fukušimě pořídil, však přesto překvapují právě tím, že na nich nenalézáme žádné viditelné odkazy k jadernému neštěstí.

Knoth fotografuje na střední formát klasickou analogovou cestou evakuované krajiny bez lidí, z nichž vyzařuje zvláštní nostalgická krása a smutek. Popisky k fotografiím většinou suše konstatují, kolikrát je překročena úroveň radiace. Možná že se do jeho snímků promítlo i zklamání nad tím, jak se v případě jaderných havárií historie opakuje stále dokola.

Ani ta nejlepší fotografická reportáž totiž není schopna zachytit bolest a utrpení lidí, kteří ze dne na den přijdou o krajinu svého domova. Z radioaktivitou zamořené zóny kolem Fukušimy muselo být doposud evakuováno přes 200 tisíc lidí. Pro většinu z nich existuje jen malá naděje, že radioaktivita ještě za jejich života poklesne natolik, aby se mohli vrátit domů. A pokud by se přece jen vrátili, bude kdysi kulturní krajina s tisíciletou historií v tu dobu už patrně rozvrácena a zničena.

Twitterem proti vládě

Dne 21. března, 10 dní po katastrofě ve Fukušimě, rozjel Kenta Sato na svém twitterovém účtu aktivitu, jejímž cílem bylo vyvinout tlak na vládu, aby začala poskytovat pravdivé informace o havárii obyvatelům nedaleké vesnice Iitate, kde se narodil. Krátce na to začalo jeho twitterový účet pravidelně sledovat přes 6000 lidí.

Sato dnes věří, že jaderná katastrofa vrazila generační klín mezi lidi v evakuovaných vesnicích. "Chtěli jsme opustit svou vesnici krátce po nehodě, byli jsme přesvědčeni, že to tu není bezpečné. Ale starší lidé chtěli zůstat a my jsme nemohli jen tak odejít a nechat je tu," říká Sato. Nakonec museli nedobrovolně odejít všichni.

Pan Sato nyní žije osaměle ve městě Fukušima, které je vzdáleno asi 65 kilometrů od elektrárny. Ztratil svůj domov, přátele, a dokonce i rodinu. S dříve nebývalou vášní nyní mluví o kráse své rodné vesnice, o tradičních dřevěných domech, o venkovských zahradách, polích a stromech. Nejsou to jen lidé, kdo byl postižen katastrofou, ale celý zdejší způsob života. A není vyloučeno, že už nikdy nebude možné vrátit jej zpět. Radioaktivní cesium 137, jeden z hlavních kontaminantů zamořených vesnic, se bude rozpadat 300 let.


Robert Knoth

Robert Knoth je nizozemský fotograf, který získal mezinárodní uznání za svou práci v konfliktních oblastech. Ve spolupráci s organizací Greenpeace řadu let dokumentoval vliv sovětského jaderného programu na životy místních obyvatel. Fotografoval mj. v Kazachstánu, kde se uskutečnilo téměř 500 atomových testů a více než 1,7 milionu lidí bylo vystaveno vysokým dávkám radiace. Z této práce vznikla kniha s názvem Certificate No. 000358/.

AUTOR: Václav Vašků
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Kongres  STUDIO, spol. s r.o.
22
11. 2017
22-24.11.2017 - Konference
Štrbské Pleso
23
11. 2017
23-24.11.2017 - Konference
v Litoměřicích
23
11. 2017
23-24.11.2017 - Konference
v obci Kurdějov (u Hustopečí)
23
11. 2017
23-24.11.2017 - Konference
v Litoměřicích
ASIO, spol.s r.o.
24
11. 2017
24.11.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí