Česká energetika postupně zezelená

Novým klimaticko-energetickým cílem EU do roku 2030 je snížení emisí CO2 o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Druhým cílem je navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie, který bude do roku 2030 představovat 27 % z celkového energetického mixu. Třetím závazkem do roku 2030 je pak zvýšení energetické účinnosti ve výši 27 %. Tyto cíle reflektuje i nová Státní energetická koncepce, kterou po letech vyjednávání schválila v květnu česká vláda.

Hlavní roli v tuzemské energetice bude hrát i nadále jádro, které je de facto nízkoemisním zdrojem. Na druhém místě budou však obnovitelné zdroje - vítr, fotovoltaika, biomasa, druhotné suroviny, voda. Podle vlády se bude v roce 2040 elektřina vyrábět ze 46 až 58 % z jádra, z 18 až 25 % z obnovitelných zdrojů, z 11 až 21 % z uhlí a z pěti až 15 % ze zemního plynu.

Celá energetika (včetně například výroby tepla) bude stále více než z poloviny stát na fosilních palivech - uhlí, ropě a zemním plynu, které dají dohromady přes 55 % energetického mixu. Jádro se bude podílet 27 % a obnovitelné zdroje zhruba 17 %.

Na tuzemské výrobě elektřiny obnovitelné zdroje nyní participují asi 13 %. Aktuálně využíváme především vodu, bioplyn a skládkový plyn, následuje slunce. Coby producent elektřiny vede Středočeský kraj ve vodě, Jihomoravský kraj ve slunci a Ústecký kraj ve větru.

Do roku 2040 má být využit potenciál biomasy (v udržitelném rozsahu potravinové bezpečnosti a ochrany původního fondu a krajiny), větrné energie (s respektováním ochrany životního prostředí a krajiny) a solární energie na střechách a konstrukcích budov.

Střešní elektrárny bez licence

Zatímco po fiasku s dotacemi na solární elektrárny stát v posledních letech rozvoj obnovitelných zdrojů energie spíš brzdil, teď slibuje obrat. Podle schválených novel energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích provozovatelé elektráren o výkonu do 10 kW, tedy například fotovoltaik nebo větrných mikroturbín na střechách domů, nově nebudou muset být podnikateli.

Malé zelené elektrárny už nebudou pro svůj provoz potřebovat licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ), a přesto budou moci dodávat přebytečnou elektřinu do sítě.

Odpadne jim tak vyplňování hned dvou formulářů - žádosti o licenci od ERÚ a žádosti o přidělení identifikačního čísla podnikatele. Státu také nebudou muset platit tisícikorunový poplatek za přidělení licence a ušetří si třicetidenní čekání na její udělení.

Ministerstvo průmyslu a obchodu si od zjednodušení administrativy slibuje tisícovku nových instalací ročně, zatímco nyní jich přibývají maximálně stovky. Ačkoliv na první pohled vypadá novinka slibně, změna zřejmě nebude tak velká, jak se zdá. "Skokově nedojde ke zvýšení instalací," tvrdí mluvčí ERÚ Jiří Chvojka.

Místo licence nové daně

Důvodů je hned několik. Prvním je to, že zjednodušení administrativy se zdaleka nebude týkat všech malých zelených elektráren. Ostrovní systémy, tedy takové elektrárny, které nedodávají elektřinu do sítě, protože ji jejich vlastník obratem spotřebuje, se bez licence obešly už nyní.

Dalším důvodem je pak to, že na jedné straně stát novelou provozovatelům malých zdrojů zátěž ubírá, jinde jim ji ale zase naloží. "Zájemci o malé elektrárny sice nebudou muset mít licenci, ale stanou se plátci daně z elektřiny, a to i té, kterou si vyrobí pro vlastní spotřebu," vysvětlil Chvojka.

Z pohledu expertů jsou státní počty fraška. "Za jednu malou elektrárnu jsou to desítky korun ročně. U fotovoltaické elektrárny o výkonu kolem pěti kilowat, což je ta nejběžnější, to dělá nějakých 150 Kč ročně, ale daňové přiznání kvůli tomu budete muset vyplňovat," zdůraznil v rozhovoru pro portál ČT24 výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák. Malých solárních elektráren do pěti kilowat v Česku aktuálně funguje kolem 12,5 tisíce. Daň vybraná od všech z nich tak do státní kasy nepřinese ani dva miliony korun ročně. A podobné to bude i u jejich větších sester.

Aby se v České republice mohlo na střechách objevovat víc solárních panelů, musela by podle Hnutí Duha a Komory OZE novelu doprovázet odpovídající úprava prováděcí legislativy. Problémem je také finanční podpora jaderné i uhelné elektřiny, v jejíž důsledku obnovitelné zdroje většinou nemohou jádru a uhlí konkurovat. Jako příklad podpory malých solárních elektráren uvádějí zmíněné organizace například obnovení hodinového zeleného bonusu či investičních dotací, kupříkladu z programu Nová zelená úsporám.

Další slabinou novely zákona je podle Hnutí Duha a Komory OZE to, že zde chybí jakékoliv zohlednění větrné energie. Předseda Komory OZE Štěpán Chalupa to komentuje takto: "V České republice fouká, z větru můžeme potenciálně pokrýt třetinu spotřeby elektřiny, větrné elektrárny však mají nejnižší výkupní cenu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Proč stát nadále ignoruje tento zdroj, zůstává nadále otázkou."

Novela naopak zavádí podporu tepla pro bioplynové stanice s výkonem do 500 kW na vytříděný komunální bioodpad, odpad ze zemědělství či z potravinářství. Výše podpory bude nastavena na základě 15leté návratnosti vložených investic. Doba trvání podpory bude stanovena na celou dobu životnosti bioplynové stanice. Podle odhadů Ministerstva zemědělství by mělo vzniknout nově 60 až 80 nových výroben.

Dalšímu rozvoji zelené energie by pomohlo i zavedení net-meteringu. "Vláda by se měla soustředit na odstranění bariér, které dnes brání dalšímu růstu malých zdrojů například solárních panelů na střechách domů. Pro dlouhodobou strategii však potřebuje rámcový impuls, například v podobě nefinanční podpory, takzvaného net-meteringu, který by umožnil těžit z výhod vlastní výroby elektřiny a zachovat připojení na elektrickou síť," říká Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. V návrhu energetické koncepce chybí podle něj i větší důraz na moderní technologie: systémy ukládání energie nebo elektromobilitu.

Energie z větru může nahradit nový Temelín

Nové větrné elektrárny mohou ve výrobě proudu zcela nahradit dva plánované jaderné bloky, a to za šestinásobně nižší cenu. Vyplývá to z aktuální nezávislé studie, která vychází z údajů Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v navrhované státní energetické koncepci počítá s tím, že by obří větrníky mohly v lepším případě vyrábět v roce 2050 zhruba 4,5 terawatthodin. Podle analýzy Komory obnovitelných zdrojů energie a Hnutí Duha je reálný až čtyřnásobek, tedy více než 18 terawatthodin, což odpovídá výrobě dvou jaderných bloků o výkonu 1200 megawattů. S takovými počítá ve svých plánech ministerstvo průmyslu.

"Stát v čele s Ministerstvem průmyslu dlouhodobě podhodnocuje potenciál obnovitelných zdrojů energie, u větru to platí nejvíce," poznamenal předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa. "Předkládaná data jsou ignorována, naopak se nadále připravuje podpora stavby nových jaderných bloků."

Novela zákona o podporovaných zdrojích totiž na rozdíl od malých solárních instalací na střechách rodinných domů nepočítá se zvýhodněním větrných elektráren. Podle organizací je přitom energie z větru nejlevnější energií ze všech obnovitelných zdrojů, byť se zatím bez finanční podpory neobejde. Sdružení vypočítala, že podpora větru by vyšla v průměru na 14 miliard ročně vyplácených po dobu 20 let. U jaderných bloků by to bylo 84 miliard po dobu 35 let. Při tomto propočtu organizace vycházely ze zvýhodněné výkupní ceny elektřiny z nových dvou bloků v Temelíně (respektive jednoho v Temelíně a druhého v Dukovanech).

Podle studie je reálné, aby v Česku v následujících letech vyrostly bezmála dva tisíce větrníků, aniž by to například rušilo krajinný ráz v chráněných krajinných oblastech. Česko má údajně stejné přírodní a technické podmínky jako sousední Sasko nebo Bavorsko, kde už stožáry stavějí.

"Fyzikální omezení v České republice jsou podstatně menší než limity společensko politické," uvedla obě sdružení, podle nichž může elektřina z větru pokrýt až třetinu energetické potřeby země.

Karel Polanecký z Hnutí Duha uvedl, že v západní Evropě také existoval odpor místních obyvatel proti stavbě nových větrných parků. Ten se ovšem výrazně změnil v okamžiku, kdy se tito lidé mohli podílet na zisku z prodeje elektřiny jako členové družstev, která větrníky provozují.

Analýza rovněž předpokládá s rozvojem větrné energetiky vznik 17 až 23 tisíc pracovních míst. "Věže z Chrudimi, převodovky z Plzně nebo Žďáru a vodíkové články z Vlašimi. Průmysl vyrábějící pro větrné elektrárny už dnes dává v České republice práci dvěma tisícovkám lidí. Pokud se vláda rozhodne podpořit tento nejlevnější zdroj elektřiny, vznikne tu dalších dvacet tisíc pracovních míst," poznamenal Štěpán Chalupa z Komory obnovitelných zdrojů.

Podle fyzika Vladimíra Wagnera jsou však výpočty ve studii zavádějící. "Pokud se větrné elektrárny mají budovat v tak velkém rozsahu, nemohou být umisťovány podle energetických potřeb jednotlivých míst a také zálohovány třeba pomocí bioplynových zdrojů. Dostaneme tak poměrně velké elektrárny ve větrných místech, často dost vzdálených od míst spotřeby a zdrojů zálohování. Zvýrazní se opravdu slabé místo německé Energiewende, situace, kdy v době ideálního větrného počasí v celém regionu vzniká obrovský přebytek elektřiny, kterého se Německo musí nějakým způsobem zbavit. Většinou tak dochází ke značným přetokům elektřiny k sousedům. Když tedy budou v regionu ideální větrné podmínky a naše nové větrné turbíny budou mít možnost vyrobit nejvíce elektřiny, bude zde obrovský přebytek elektřiny a naše větrné elektrárny bude třeba vypnout.

Němci jsou rozhodnuti výkon svých větrných zdrojů ještě zvýšit, a to hlavně v oblastech, kde jsou větrné podmínky daleko lepší než u nás.

Ekologizace tepláren vyjde na miliardy

Klimatické cíle EU však nebudou naplňovat jen obnovitelné zdroje. Také teplárenské společnosti se připravují na aplikaci nových emisních limitů. Činí tak dle směrnice o průmyslových emisích odvozených od nejlepších dostupných technik ke snižování emisí. Celkové náklady, které bude do roku 2020 nutné vynaložit na splnění platných požadavků, lze odhadovat na částku přesahující 20 miliard korun, uvedl Jiří Vecka z Teplárenského sdružení ČR.

Z průzkumu provedeného výkonným pracovištěm Teplárenského sdružení ČR vyplývá, že v letech 2013 až 2015 bude ze strany teplárenských společností investována do opatření na snižování emisí znečišťujících látek do ovzduší celková částka přibližně 17 miliard korun.

Zásadního snížení emisí se tak již v blízké budoucnosti dočkají občané v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chomutově, Karviné, Frýdku-Místku, Litvínově, Lovosicích, Mostě, Mělníku, Pardubicích, Plané nad Lužnicí, Plzni, Strakonicích, Teplicích, Třinci a v dalších městech a obcích České republiky.

Investice do modernizace provozů odpovídají předloženému "Přechodnému národnímu plánu". Jde o dokument definující přechod provozů na emisní limity na úrovni nejlepších dostupných technik, který předložila Česká republika Evropské komisi, uvedl Vecka.

Období přechodného národního plánu je ohraničeno snižujícími se emisními stropy (maximální objem emisí znečišťující látky vypuštěný v daném roce) a poskytuje provozovatelům časové okno nutné na přechod na nejlepší dostupné techniky pro ochranu životního prostředí.

Ve velmi krátkém časovém horizontu tak výrazně klesne objem emisí znečišťujících látek z největších spalovacích zdrojů v ČR. Emise oxidů síry se sníží o 65 %, oxidy dusíku o 60 % a emise prachu o více než polovinu oproti současnému stavu. Důvodem je především modernizace zařízení a zefektivnění jejich provozu.

Program ekologizace firmy ČEZ

Ekologizací procházejí už mnoho let i výrobní zdroje firmy ČEZ. V letech 1992-1998 elektrárenská společnost ČEZ realizovala patrně nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický a rozvojový program v Evropě, jehož cílem bylo snížit škodliviny vypouštěné do ovzduší uhelnými elektrárnami. V rámci tohoto programu v hodnotě 46 miliard korun přímých investic a cca 65 miliard investic souvisejících se podařilo oproti úrovni na počátku 90. let snížit emise SO2 o 92 %, pevných částic popílku o 95 %, emise oxidů dusíku o 50 % a oxidu uhelnatého o 77 %. V uhelných elektrárnách společnosti bylo instalováno celkem 28 odsiřovacích jednotek a sedm fluidních kotlů, došlo k rekonstrukci odlučovačů popílku a modernizaci řídicích systémů elektráren. Součástí programu bylo také ukončení provozu některých nevyhovujících zdrojů.

Nyní probíhá program obnovy uhelných zdrojů Skupiny ČEZ, který je zaměřen zejména na likvidaci kysličníku uhličitého Jeho hlavním cílem je zvýšení účinnosti nejen kotle, ale především celého bloku a tím zprostředkovaně likvidace hlavního skleníkového plynu, kysličníku uhličitého (CO2). Motivem obnovy je postupné dožívání odsířených uhelných elektráren, jejichž technologie má životnost okolo patnácti let a dlouhodobě nevyhoví požadavkům na životní prostředí. Tento typ elektráren se na instalovaném výkonu ČEZ podílí více než polovinou.

Obnova zdrojů ČEZ je kombinací výměny zastaralé technologie za moderní (tzv. retrofit), výstavby nových tepelných hnědouhelných elektráren a řízeného definitivního ukončení provozu některých technicky a morálně zastaralých bloků. Jde o celkovou investici zhruba 100 miliard korun.

K první komplexní obnově dojde v Elektrárně Tušimice II (4× 200 MW). V případě Elektrárny Prunéřov II (5× 210 MW) se zvolil opakovaný projekt Elektrárny Tušimice II, tj. 4 x 200 MW.

Z důvodu nedostatku paliva v lokalitě nebo kvůli neefektivitě udržování úrovně ekologických parametrů bude ukončen provoz 14 bloků. Kromě Elektrárny Tušimice I, odstavené již v roce 1998, hodlá ČEZ na přelomu let 2015 a 2016 zcela ukončit provoz Elektrárny Prunéřov I. Tato elektrárna by po roce 2015 bez zásadní rekonstrukce nevyhověla zpřísněným ekologickým parametrům podle nové legislativy. Navíc by pro ni na Dole Libouš nebyl, na potřebnou dobu provozu, dostatek uhlí. Dalším zařízením, které definitivně mezi léty 2015 a 2020 zastaví provoz (také především z důvodu nedostatku uhlí), je Elektrárna Mělník III.

AUTOR: Alena Anděrová