zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Tarpan nebyl divoký kůň. Jen zdivočelý kůň domácí, ukazují zahraniční výzkumy

09.08.2015
Příroda
Tarpan nebyl divoký kůň. Jen zdivočelý kůň domácí, ukazují zahraniční výzkumy

Desítky let se tarpan objevoval v zoologické literatuře jako poslední divoký kůň Evropy. Moderní výzkumy však ukazují, že tarpan byl pouze zdivočelý kůň domácí, případně kříženec domácích a divokých koní. Na závěry zahraničních vědců v českém prostředí jako první upozornila studie Divoký kůň a pratur: klíčové druhy pro formování české krajiny, na jejímž vzniku se podíleli vědci z Biologického centra Akademie věd, Jihočeské univerzity, Univerzity Karlovy a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

,,Tarpan byl v literatuře tradičně popisován jako šedivě zbarvený kůň. Až genetické analýzy archaické DNA z tisíce let starých kostí publikované v roce 2009 ukázaly1, že sázka na šedé zbarvení byla omyl. Na vzorku několika desítek pleistocénních a holocénních divokých koní od Iberského poloostrova přes střední a východní Evropu až po Sibiř se totiž ukázalo, že původním zbarvením divokých koní byl hnědák. Tedy srst v odstínech hnědé, hříva, ocas a spodní části končetin černé," vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, který je spoluatorem české studie.

Hlavním zdrojem popisu tarpana se stalo pozorování botanika a cestovatele Samuela Gottlieba Gmelina, který sledoval stádo koní v roce 1769 u Voroněže. Zbarvení zvířat bylo podle něj myšovité, ale ve stádě se vyskytovala také zvířata bílá a šedá, přičemž šedou považoval za typickou pro divoké koně. Již sám Gmelin však ve svém popisu upozorňoval na silný vliv domácích koní.

Někteří kriticky smýšlející vědci následně závěry Gmelina a jiných autorů o původnosti šedého zbarvení zpochybňovali. Například Colonel H. Smith v roce 1841 vyslovil myšlenku, že již od starověku cestovatelé zmiňující koně s šedivým zbarvením a vzpřímenou hřívou popisují ve skutečnosti zdivočelé domácí osly. ,,Tyto kritické pohledy ale zůstaly na mnoho desetiletí v menšině a informace o šedivě zbarvených tarpanech především od 30. let 20. století převažovaly ve většině literatury," upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina a spoluautor studie.

Až moderní analýzy archaické DNA definitivně ukázaly, že šlo o omyl. Příslovečný hřebík do rakve zasadila tarpanovi srovnávací morfologická analýza jediných dvou zachovaných lebek ruských tarpanů a 83 vzorků různých plemen koní. Ukázalo se, že v jednom případě jde evidentně o lebku koně domácího, ve druhém přinejlepším o křížence s koněm domácím, což autoři uzavřeli konstatováním, že tarpan nesplňuje kritéria pro klasifikaci jako samostatný druh2.

Název tarpan je přitom jako označení pro divoké koně v Evropě relativně nový a nepůvodní. Po tisíce let byl na starém kontinentu pro ušlechtilé, nedomestikované lichokopytníky používáno prosté a jednoznačné označení divoký kůň. Až od poloviny 19. století se začíná objevovat pojem tarpan. Toto označení používali asijští kupci, kteří přes oblasti Střední Asie obchodovali s Ukrajinou.

Původně tímto termínem označovali lehké divoké, či spíše zdivočelé koně z oblasti Střední Asie. V dobové literatuře bývá tarpan rovněž uváděn jako předek rychlých arabských koní a popisován v protikladu k menším a robustnějším koním evropským. Až později se začal termín tarpan používat také pro poslední divoké koně přežívající v Evropě.

Pochybnosti o tom, že tarpan je skutečný divoký kůň, se v literatuře objevovaly po celá desetiletí. Na to, že šlo spíše o zdivočelé koně domácí či křížence domácích koní upozorňovala řada autorů3. Někteří z nich označují tarpana od počátku za mýtus, který jako biologický druh nikdy neexistoval, a tvrdili, že šlo zdivočelé křížence pravděpodobně mongolských a arabských koní4. Již v roce 1888 označil profesor Carl Vogt tarpana jako ,,zdegenerovaného koně z Asie".

Na základě zjištění moderních výzkumů se tedy vědci začínají vracet k původnímu pojmenování divoký kůň. ,,Popis divokého předka domácích koní, tedy druhu Equus ferus, je formálně neplatný, takže do budoucna bude nutné zásadní objevy posledních let zohlednit a znovu popsat divokého koně E. ferus jako biologický druh na základě evropského či eurasijského divokého koně neovlivněného domestikací," uzavírá Miloslav Jirků.

Mýtus o tarpanovi dal navíc vzniknout dvěma plemenům koní. Šedivě zbarvený polský konik a německý Heckův kůň měli být rekonstrukcí přesné podoby původních divokých koní Evropy. V současné době jsou tak živou upomínkou na omyl některých vědců, který v literatuře zakořenil na dlouhá desetiletí.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
25
1. 2020
25.1.2020 - Přednáška, diskuse
Roztyly, Michelský les
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí