Samovznícení - v tom jsou skládky dobré
Desítky hasičských jednotek a mnoho hodin práce. Požáry skládek obvykle patří k těm nejnáročnějším hasičským zásahům. Hasiči se s nimi bohužel setkávají hodně často. V posledních týdnech hořela třeba skládka ve Frýdlantu, v Mrsklesích na Olomoucku, ve Volfarticích na Liberecku, v obci Třebovice na Pardubicku, v Chlebičově na Opavsku, ve Dvorcích u Bruntálu, v Čáslavi na Kutnohorsku...
Častým důvodem požárů skládek bývá samovznícení, kterému lze v některých případech zabránit jen obtížně. V nahromaděném odpadu na skládkách totiž probíhají různé rozkladné procesy, jejichž vedlejším produktem je teplo. Zjednodušeně řečeno se uvnitř kupy odpadu vzniklé teplo hromadí, nemá kam odcházet a stupně Celsia uvnitř skládky rostou tak dlouho, až může dojít k jejímu vznícení.
Složitější vysvětlení by znělo asi takto:
Ve skládkách odpadu obvykle probíhá proces anaerobní fermentace. Při něm se směsná kultura mikroorganizmů v několika stupních postupně rozkládá na organickou hmotu. Z produktu jedné skupiny mikroorganizmů se stane substrát pro druhou. Proces probíhá v několika hlavních fázích:
- Makromolekulární látky se rozštěpí na jednodušší sloučeniny, především na mastné kyseliny a na alkoholy.
- Následným procesem acetogeneze se kyseliny a alkoholy dále rozkládají za vzniku kyseliny octové.
- V závěrečné fázi rozkladu vzniká z kyseliny octové a dalších sloučenin metan.
Zbytek už je jasný každému - metan je hořlavý a spolu s množstvím tepla uvnitř skládky vytváří ideální podmínky pro samovznícení.
Kromě toho, že požáry skládek bývají pro hasiče časově i finančně nákladné, mají hlavně negativní dopady na životní prostředí. Hořením odpadního materiálu se totiž do ovzduší uvolňuje obrovské množství zplodin a toxinů. Nám všem by tedy prospělo, kdybychom skládkování odpadu snížili na nezbytné minimum.
Zdroj: www.empress.cz