NAFTA Z VODY A VZDUCHU

NĚMECKÁ FIRMA S PODPOROU AUDI STAVÍ ENERGETIKU NA HLAVU - UMÍ VYROBIT NAFTU JEN Z VODY A ZE VZDUCHU. A NENÍ TO TAK DRAHÉ, LITR VYJDE NA EURO ČI EURO A PŮL.

Drážďanské ulici Gasanstaltestrasse dominují obří válcové korpusy zděných plynojemů z konce 19. století. V jednom je umělecké centrum Panometer, druhý svou impozantní prázdnotou jen upomíná na minulost. Pár set metrů od nich se rozkládá areál špičkového výzkumného střediska Fraunhofer Institut. A mezi oběma komplexy se pak symbolicky nachází firma, která je jakýmsi jejich svorníkem - inženýři společnosti Sunire dokazují, jak lze s využitím vědy posouvat a měnit tradiční fungování energetiky. Jako první na světě vyvinuli funkční, cenově dostupnou technologii na výrobu syntetické ropy z vody, ze vzduchu a elektřiny. V jejich případě navíc vše pochází z obnovitelných zdrojů.

,,První nápady a pokusy vyrábět takzvanou modrou ropu se datují do 60. let a je pár dalších lidí, kteří to zkoušeli, nejsme jediní. Jenže trvalo dlouho, než se to stalo realitou, která má šanci se prosadit v praxi," říká pětatřicetiletý Christian von Olshausen. Absolvent univerzit v Karlsruhe a v Drážďanech je technickým ředitelem Suniru a zároveň jeho spoluzakladatelem. Ve firmě s osmi desítkami zaměstnanců drží majoritu generální ředitel, bremenský byznysmen Carl Berninghausen.

Teprve v posledních letech, tvrdí Olshausen, začali politici i průmysloví magnáti intenzivněji přemýšlet, čím nahradit fosilní paliva. A projekty, jakými se zabývají v Suniru, rázem získaly šanci na to, že je někdo zainancuje, případně koupí. ,,Samozřejmě že je levnější vzít si ropu z přírody, než ji vyrobit. Lidé ale začali chápat, že musíme snížit svou závislost na přírodních zdrojích," vysvětluje mladý strojní inženýr. Před rozjezdem energetického start-upu v roce 2010 sbíral zkušenosti v chemickém koncernu Procter & Gamble: ,,Mě už na škole zajímaly alternativní zdroje energie a zelené technologie, ale když jsem skončil, nebyla ještě správná doba na to, jít se tomu někam naplno věnovat. Tak jsem si nejdřív našel uplatnění v jiném byznysu."

A jak to tedy funguje? V první fázi se voda rozštěpí na vodík a kyslík při vysokoteplotní parní elektrolýze. Vodík se následně ve speciálním konverzním reaktoru použije k přeměně oxidu uhličitého na oxid uhelnatý, bezbarvý, lehký plyn. Zatímco elektřinu, která je při procesech nutná, bere Sunire z větrných či solárních elektráren, CO? jí dodává bioplynová stanice. A plánuje také instalaci přístrojů od firmy Climeworks, která umí získávat kysličník přímo ze vzduchu. Je to paradox, motory jsou jeden z největších producentů oxidu uhličitého.
,,Poslední fází je takzvaná Fischer-Tropschova syntéza, jejím výsledkem je umělá ropa, která má ale úplně stejné využití jako ta přírodní," uvádí von Olshausen. Zatímco při prvním kroku je potřeba teplota kolem 800 stupňů a v druhém 950, v závěru už stačí něco přes 200 stupňů. Plynná směs oxidu uhelnatého s vodíkem se při nich přemění na látku, která se pak rafinací upraví na benzin, naftu, kerosin a další průmyslové chemikálie.

V posledním kroku se navíc uvolňuje velké množství tepla, které Sunire využívá pro výrobu vodní páry, jež je důležitá v úvodní, elektrolytické části výroby. ,,Tím samozřejmě zvyšujeme efektivitu. Dostáváme se zhruba na 70 procent - tedy více než dvě třetiny energie, kterou spotřebujeme, jsme schopni dále využít,"chlubí se von Olshausen s tím, že například nejmodernější tepelné elektrárny se dostávají maximálně na 40 procent.

Investoři z velkého byznysu První kroky lidé ze Suniru udělali už před sedmi lety, tehdy si u nich několik průmyslových podniků objednalo studii, která měla odpovědět, jestli už se nezměnila doba a technologie natolik, že by umělou ropu šlo vyrábět. Na základě této expertizy pak firma v roce 2010 vznikla. Mezi jejími akcionáři jsou kromě trojice zakladatelů von Olshausena, Berninghausena a inančního ředitele Nilse Aldaga také německá banka KwF a investiční fondy, v nichž mají podíly pojišťovna Allianz či energetické koncerny jako Total, Bilinger nebo EDF.

Společností, která pomohla na svět e-dieselu, pak byla automobilka Audi. Ta se podílela na pilotním projektu, jehož výsledkem je patnáct krát deset metrů velké tovární zařízení v areálu Suniru, jež má denní výrobní kapacitu 160 litrů takzvané modré ropy.

Letos v dubnu zde slavnostně načepovala do svého služebního Audi A8 naftu německá ministryně školství Johanna Wankaová. ,,Výrobní náklady na jeden litr nafty se pohybují mezi jedním a jedním a půl eura," podotýká von Olshausen. Na nedaleké čerpací stanici lze litr dieselu pořídit za euro a deset centů, pokud by se tedy připočetli ještě náklady na dopravu, marže a daň, syntetická látka od drážďanských techniků pořád vychází dráž než ta, která na benzinku dorazí z rafinerií.

Řešením, jak zabodovat na náročném trhu, by podle majitelů Sunfiru mohly být daňové úlevy - třeba že by se z tohoto typu pohonné hmoty nemusela platit spotřební daň. V Německu vláda Angely Merkelové zatím nic takového neplánuje, například skandinávské země ale podobný model zvažují. Tento týden pak Christian von Olshausen letí do USA, kde bude v New Yorku či v Silicon Valley mít sérii jednání s obchodníky, kteří by ropnou technologii od Suniru mohli koupit.

Na kolik by vlastně vyšla továrna, která by dokázala produkovat odhadem 15 tisíc litrů ropy denně? ,,Neřeknu to přesně, ale byly by to nízké desítky milionů eur," naznačuje. Pro klasické rafinerie by pak neměl být problém ,,modrou ropu" zpracovat stejně jako tu fosilní. ,,Tím, že v naší látce nejsou některé přírodní oleje, je čistší, kvalitnější, neprodukuje tolik zplodin."

Sunire se sám prezentuje jako dodavatel technologií, nikoliv jako petrochemický podnik. A to, na čem vydělává (roční obrat v roce 2014 byl v přepočtu asi 100 milionů korun a pro letošek je v plánu dvojnásobek), jsou generátory. V roce 2011 totiž koupila společnost Staxera, za níž stáli za prvé vědci z nedalekého Fraunhoferova institutu, za druhé průmyslové podniky Webasto či Vaillant.
Jejich vrcholnou nabídkou je reverzní generátor, technologii si od nich nedávno objednal například americký výrobce letadel Boeing. Jde o zařízení, které umí produkovat jak elektřinu a teplo, tak v případě potřeby vodík, který se pak dá použít jako palivo.

Více hráčů a směrů E-diesel, který si u Suniru objednalo Audi, není jediný takový projekt, jejž automobilka z Ingolstadtu sponzoruje. Firma spolupracuje také s americkou společností Joule Unlimited, která též vymýšlí, jak využít oxid uhličitý coby zdroj energie. V Novém Mexiku má postavenou fabriku, kde využívá geneticky upravené mikroorganismy, které za přímého slunečního svitu vytvářejí z oxidu uhličitého v kombinaci se slanou vodou uhlovodíky. Dá se z nich udělat i syntetická nafta. Joule už si systém, kdy pohonná hmota vzniká procesem fotosyntézy, patentovala.
Například Americké námořní výzkumné centrum pak vyvíjí technologii na podobné bázi jako Sunire, která by dokázala produkovat naftu na palubách zaoceánských lodí. Sází také na Fischer-Tropschovu syntézu, tedy CO? a vodu z moře.

Hledání alternativy k fosilním palivům je jedním z hlavních trendů v dopravě. Kromě syntetické nafty či benzinu se hodně sází na elektromotory. V tomto směru je nejdál americká společnost Tesla, která slaví úspěchy se svým luxusním sedanem Model S, jenž na jedno nabití dokáže ujet přes 400 kilometrů. Navíc společnost, za níž stojí vizionářský miliardář Elon Musk, staví v nevadské poušti obří továrnu na baterie spolu s Panasonicem. Firma věří, že jejich masová výroba je zlevní a potom povede k rychlejšímu pokroku při vývoji palivových článků, které mají větší kapacitu a rychleji se nabíjí.
Japonská Toyota zase postupně přechází z podpory elektromotorů na vodíkový pohon. Začala už dokonce komerčně vyrábět model Mirai, který jezdí právě na vodík. Pro rok 2015 sice největší světová automobilka plánuje produkci jen několika stovek těchto vozů, do budoucna však věří, že to je perspektivnější cesta než baterie.

Hledání, jak omezit spotřebu ropných produktů, jde také méně experimentálním směrem, totiž vylepšováním spalovacích a vznětových motorů. Viceprezident evropské divize Performance Materials chemicko-technologického koncernu BASF Hans-Peter Beringer na konferenci HN nedávno prohlásil: ,,Velký prostor nabízí stále i zlepšování a snižování jejich spotřeby." Je čím dál běžnější, že motory o objemu 1,4 kubického litru mají stejný výkon jako dvoulitry před pár lety, ale výrazně nižší spotřebu. Pavel Roman z české pobočky společnosti Robert Bosch k tomu dodal: ,,Trendem poslední doby je takzvaný downsizing pohonných jednotek, kdy místo mnohoválcových motorů používáme přeplňované maloobjemové motory s vysokými vstřikovacími tlaky. To přispívá k nižší hmotnosti vozidla a vyšší efektivitě."
Bavíme se, uvidíme Na to, že klasické motory jen tak nezmizí, sází ostatně i Sunire. Christian von Olshausen říká, že řidiči, kteří by čepovali jejich e-diesel, by svému motoru a hlavně životnímu prostředí jen udělali lepší službu. ,,Navíc nevěřím, že pro cestování na velké vzdálenosti nebo pro letadla se v nejbližší době vyvinou nějaké dostatečně výkonné baterie," odhaduje von Olshausen. Právě výroba syntetického kerosinu pro letectví je jedna z oblastí, jež by pro Sunire mohla být hodně perspektivní, prý by stačilo získat jen malou část trhu a rázem je z toho miliardový byznys.

A kdy se tedy podaří skutečný komerční průlom? Hledání potenciálních partnerů údajně zatím probíhá dobře, sám spolumajitel ale připouští, že to pořád je otázka několika let.
,,Průběžně mluvíme se spoustou lidí. Když jsme v dubnu představili, že umíme vyrobit syntetickou naftu, která funguje, dá se na ni jezdit, a navíc ji lze získat za relativně normální peníze, strhla se velká vlna zájmu," popisuje von Olshausen, že několik týdnů po show s ministryní Wankaovou mu bez ustání drnčel telefon. Ozývala se jak média z celého světa, tak různí obchodníci a zájemci. ,,Nemohu vám říct zatím konkrétní jména, s kým jednáme, ale jsme v kontaktu s podniky z takřka celého světa. Španělsko, Británie, Francie, Švýcarsko... Uvidíme," krčí rameny vysoký Němec. S přispěním Joseine Cook
litrů syntetické nafty jsou schopni denně vyrobit v drážďanské továrně. Sunire ale tvrdí, že není problém vyprojektovat a postavit podnik, který by měl kapacitu v desítkách tisíc litrů denně.