zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

S dalekohledem na lovu ohrožených druhů. Na Josefovských loukách lidé sledují vzácné druhy ptáků

13.09.2015
Příroda
S dalekohledem na lovu ohrožených druhů. Na Josefovských loukách lidé sledují vzácné druhy ptáků

"Dělám Velký rok," pronese potutelně hlavní hrdina filmu The Big Year, jako by vyzrazoval státní tajemství. Právě přiznal svému příteli a zároveň rivalovi skutečnost, s níž se birdwatcheři obvykle jeden druhému nesvěřují. A sice že se účastní soutěže o to, kdo za jeden rok spatří či uslyší nejvíce druhů ptáků.

Americká komedie s hvězdným obsazením vznikla roku 2011 a zdaleka nejen ona je důkazem, že pozorování ptáků je ve Spojených státech na vzestupu. Hobby, které může nabývat různé podoby - od sledování ptáků na krmítku pod okny kuchyně až po soutěžní disciplínu, jako je právě Velký rok -, je přitom obrovským byznysem.

Podle celoamerické analýzy z roku 2011 se v USA věnuje nějaké formě tohoto koníčku 47 milionů lidí. I když většina z nich tak činí ve svém bezprostředním okolí, 18 milionů Američanů vyráží za ptáky i mimo domov. Za birdwatching přitom utratí Američané téměř 41 miliard dolarů. Zhruba třetina jde na výlohy spojené s cestováním, zbytek je za nezbytné vybavení, jako je kvalitní dalekohled nebo audiovizuální technika.

Ptačí Facebook

Stále populárnější je "ptáčkaření" také ve Velké Británii. Zatímco před jedenácti lety ptáky pravidelně pozorovaly asi tři miliony Britů, dnes už je to podle údajů Královské společnosti na ochranu ptactva zhruba dvojnásobek. K popularitě birdwatchingu přispívají i známé osobnosti. S dalekohledem vyráží do přírody třeba Mick Jagger nebo herečka Cameron Diazová.

V Česku herecké nebo pěvecké hvězdy mezi birdwatchery nenajdeme, zato se pozorování ptáků věnují někteří bývalí politici. U zakladatele Strany zelených Martina Bursíka tato záliba jistě nepřekvapí, bývalému šéfovi diplomacie Alexandru Vondrovi zase příroda "pomáhá vyrovnat se s dnešním světem, z něhož je exministr zklamán".

Ačkoliv se v Česku počet birdwatcherů počítá spíš na tisícovky, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO) Zdeněk Vermouzek potvrzuje, že i u nás řady amatérských ornitologů v posledních letech houstnou.

"Jednak se trávení volného času v přírodě dostává do kurzu, jednak to umožňuje kvalitní a dnes už cenově dostupná optika. Lze například použít takzvaný digiskoping, což je fotografování na mobil přes stativový dalekohled. Lidé pak mohou snáze určovat pozorované druhy," vysvětluje Vermouzek. A má to i sociální aspekt - až nová média včetně sociálních sítí umožnila, aby se ze samotářské záliby hrstky zasvěcených stala široce sdílená zábava.

Vidím!

V anglosaských zemích má birdwatching už více než stoletou tradici. "Když jsem cestoval po Novém Zélandu, takovéhle dřevěné pozorovatelny byly snad v každém parku. Často jsem v nich přespával," vzpomíná Břeněk Michálek, když sedíme v první pozorovatelně v Česku a nízko umístěným průzorem sledujeme hemžení ve stromoví na kraji rozlehlého mokřadu. Je to nevelké území u Josefova, bývalé pevnosti z 18. století. Místní louky poskytují domov ohroženým ptačím druhům.

Michálek na Josefovských loukách plní roli jakéhosi správce a současně průvodce. Kromě birdwatcherů sem jezdí i školní výpravy, kterým vysoký opálený muž s plnovousem vypráví nejprve o systému kanálů, díky nimž tady vzniká řídké bahýnko, což je ráj pro různé druhy bezobratlých a hmyz. Těží z toho i žáby, čolci, kteří jsou potravní základnou pro všechny mokřadní ptáky - bahňáky, čápy, volavky.

"To budou čejky chocholaté. Zrovna blízko nás dvě přistávají," upozorňuje mě, když zvedne svůj triedr k očím a zahledí se kamsi půl kilometru daleko. Podívám se stejným směrem svým o poznání menším dalekohledem a na tu vzdálenost jsem ráda, že vůbec nějaké ptáky vidím.

"Jak na tu dálku poznáte, že je to čejka?" namítnu.

"Zrovna čejka je na rozdíl od jiných bahňáků snadná na určení. Létá zvláštním plácavým letem, je černobílá a specificky se ozývá, jakoby kníhá. Údajně tu je čtyři až šest párů," vysvětluje trpělivě Břeněk Michálek.

"Údajně?" nechápu.

"To jsem zjistil z databáze Birds.cz na internetu, kam stovky nadšenců z celé republiky zapisují svá denní pozorování."

Když popojdeme ke středu podmáčených luk, konečně potkáváme zástupkyni pomalu se rozrůstající rodiny českých birdwatcherů. Jana Kantorová za ptáky vyráží skoro každý druhý víkend. Její zájem je čistě amatérský, ale trvá už pět let a v birdlistu, tedy ve svém zápisníku pozorovaných ptáků, má slušných 202 druhů.

"Nejvzácnější úlovek?" přemýšlí chvilku. "Asi břehouš rudý na tahu, pozorován v Nechranicích, a ještě tetřívek obecný. Jsou to druhy, na které není lehké natrefit," vysvětluje třicetiletá administrativní asistentka. Jakožto žena není prý mezi birdwatchery ojedinělým úkazem. A ačkoliv se dnes po Josefovských loukách potuluje sama, někdy tu bývá i se skupinou přátel. Fotografie pak dává na Facebook a o svých výpravách píše blog.

Během hovoru obě často zvedáme dalekohled k očím a sledujeme ptáky, kteří se střídají na podmáčené planince nedaleko hromady hlíny. "Vlevo od ní je čáp, támhle racek, teď se ozývá skokan skřehotavý," shrnuje Břeněk Michálek, co všechno je v jednom krátkém okamžiku schopen zaznamenat zkušený pozorovatel. Tentokrát jsem trpělivější a čápa na tu dálku zaregistruji, s rackem si nejsem jistá.

"Bekasina otavní, letí střemhlav dolů," zaslechnu a rychle propátrávám krajinu dalekohledem. "Vidím!" vykřiknu. Podobné vzrušení možná zažívají lovci. Na rozdíl od nich ale birdwatcheři místo smrtícího výstřelu pořizují jen nevinné snímky.

Čtyři orli, tisíc skřivanů

Podle Zdeňka Vermouzka je na našem území stále méně ptáků. "Sice přibývají některé ohrožené druhy jako třeba orel mořský, ale v těchto případech jde jen o několik jedinců. Naopak skřivanů ubývá po tisících." Může za to především zemědělství - chemie i další zásahy do krajiny včetně stále častějších výjezdů do terénů. Zmiňované čejky jsou třeba během hnízdění citlivé na vyrušení. Opakuje-li se příliš často, hrozí, že hnízdo opustí.

I to mohou birdwatcheři vysledovat. Některé jejich postřehy přitom bývají pro odborníky užitečné. "Amatéři tráví v přírodě spoustu času a často si všimnou zajímavých souvislostí, které odborníka nenapadnou. Ten pak ale může pomocí speciálních metod daný jev prozkoumat. Zkrátka se vzájemně doplňují," připomíná Vermouzek.

Role amatérských pozorovatelů je navíc nenahraditelná u celoplošných dlouhodobých výzkumů, na něž nelze sehnat vědecký grant. "Bez nich bychom nevěděli, že přibývá koňader, ubývá skřivanů a červenek je pořád zhruba stejně."

Ostré slunce pomalu ustupuje a Josefovské louky zalévá měkčí světlo. Cestou potkáváme čtyřčlennou rodinku se dvěma kluky. Otci se houpe na krku mohutný dalekohled. "Je po dědovi. Byl to myslivec, ten asi spíš koukal, co kde střelit," směje se, když ho považuji za birdwatchera. Tím totiž není on, ale starší syn, gymnazista Dominik Mach.

"Většinou se snažím nějakého ptáka nafotit a doma potom zkoumám, co je to za druh. Když je na místě dobrý signál, hledám to někdy hned na chytrém telefonu," listuje Dominik ve svém smartphonu na důkaz toho, že kapesním atlasům nejspíš odzvonilo.

Rodina jde chvíli s námi. Nedaleko od nás proletí jakýsi letoun, protože Josefovské louky sousedí s letištěm.

"A to ptákům nevadí?" zajímá se paní Machová.

"Ptákům ani tak ne, spíš pozorovatelům. Ptáci si dokážou zvyknout," odpovídá Břeněk Michálek. "Ruší je víc čtyřkolkáři a motorkáři, kteří sem zajíždějí. S městem Jaroměř proto už domlouváme umístění zákazů vjezdu," říká správce ptačího parku.

Ten je nevládní, vznikl z popudu jednoho místního ornitologa a jeho území vlastní řada soukromníků, kteří přispěli drobnými částkami na výkup pozemků. Ochrana Josefovských luk je ale v zájmu široké veřejnosti, k čemuž dospělo i město Jaroměř. Čím "širší" ona veřejnost bude, tím větší bude i podpora ochrany přírody. A nejen u Jaroměře.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
12. 2018
14.12.2018 - Seminář, školení
on-line seminář
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí