DIVOKÁ ŠUMAVA

CHYSTANÁ ZMĚNA ZÁKONA SE ZNOVU POKUSÍ NASTOLIT PRAVIDLA PRO VSTUP NA ŠUMAVU I HARMONII MEZI VŠEMI TÁBORY.

Obec Modrava, která spadá do území národního parku, připomíná v poledne posledního prázdninového pátku šumavská mraveniště. Po silnici protínající osadu proudí cyklisté, pěší turisté i matky s kočárky. Okolní kopce jsou ale na první pohled prázdné.

"Z německé strany se dá krásně dostat na vrchol Luzný, česká strana a Luzenské údolí jsou prostě nedobytný prales, kterým se nikam nedostanete," posteskne si nejeden z turistů. Krajina je na české straně chráněná kvůli výskytu ohroženého tetřeva hlušce, kterého by podle ochránců přírody mohli turisté rušit.

Více volného pohybu po národním parku Šumava by uvítala řada lidí. Jenže jeho současné vedení má jiné priority. Šumavu vidí spíše jako divočinu či prales bez lidských zásahů. Proti němu stojí obyvatelé a starostové zdejších obcí, kteří touží po nových penzionech, stezkách i lanovkách. Věčný spor teď míří do parlamentu, který projedná změnu zákona o ochraně přírody a krajiny.
Podle ní by se mělo výrazně rozšířit území šumavského parku, které podléhá nejpřísnější ochraně. Cílem je zvětšení první zóny, kde člověk nesmí nikterak zasahovat a vývoj je ponechán přírodě. Rozloha první zóny by se v představách vedení parku měla zdvojnásobit až na čtvrtinu celkové rozlohy (tedy 23 procent z celkových 70 tisíc hektarů).

"Selfíčko" v parku? Ano, ale nic víc

Zatímco před deseti lety byl spor především o novou výstavbu na Šumavě, dnes se protistrany přou o turisty: Nově sice budou moct lidé chodit i do nejchráněnějších území, ale rozhodovat o tom bude správa národního parku.

Ta bude moci vymezit, kdy a kam přesně mohou lidé vkročit. Představa je také taková, že do divoké přírody by se chodilo s průvodci. Právě této regulace se starostové nejvíc obávají. Jsou přesvědčeni, že zelení správci budou velmi neochotně vydávat povolení.

"Dlouho máme nálepku těch, kdo nechtějí nic dovolit. Ale to není pravda," ohrazuje se proti tomu ředitel národního parku Šumava Pavel Hubený. "Turisté nám nevadí. Měla by být zpřístupněna ikonická místa, na selfie fotky, ale na zbytku by se nemělo nic zásadního dít. Zbytek by měl být zpřístupněn nejlépe s průvodcem," popisuje své představy.

Každý z táborů si nicméně zákon vykládá jinak. Starostové se bojí kupříkladu nenápadné věty, že lidé budou moci volně vstupovat na území takzvané bezzásahové zóny, pokud národní park nerozhodne o opaku, třeba kvůli ekosystému.

"Takzvaná bezzásahovost zamítá vliv člověka, ale vliv člověka je přece i turismus," obává se Antonín Schubert, starosta Modravy a nejhlasitější kritik ministra životního prostředí a správy národního parku.
"Aktivisté nám vytýkají, že likvidujeme přírodu, ale tady tetřevy nikdo nežere. Turisté přírodu nedevastují, ale chodí do ní za poznáním," dodává Schubert, sám rodák z Modravy, který je ve funkci starosty obce už více než dvacet let.

Podle něj jsou dnes dostupné oblasti turisty přetížené a rozšíření přístupných zón by bylo ku prospěchu. "Šumava je přece tak rozlehlá. Do stávající infrastruktury je nacpáno všechno - autobusy, kočárky, kola. Chtělo by to rozložit," říká a ukazuje na "hlavní tah", který na jednu stranu propojuje Modravu s Kvildou a na stranu opačnou s další šumavskou obcí Srní.

"Otevření" Šumavy je stejně jako kácení porostu a kůrovec letité téma opředené silnými emocemi, které od vyhlášení národního parku v roce 1991 brání jakémukoliv posunu a dohodě. Stále bublající emoce na všech stranách potvrzuje starosta Schubert i Hubený z národního parku.

Proč Šumava vlastně opakovaně budí takové spory, na rozdíl od ostatních národních parků v Česku, jako jsou Krkonoše, Podyjí nebo České Švýcarsko? Důvody jsou dva: Jednak národní park Šumava je jednoznačně největší, s rozlohou bezmála 70 tisíc hektarů například dvakrát větší než krkonošský park.

Je to tím, že byl vyhlášen v porevoluční euforii vládou v roce 1991, kdy mu byla vyměřena velkorysá rozloha. Tehdy převládal názor, že unikátní zachovalé území na hranicích s Rakouskem a Německem, kam se 40 let kvůli železné oponě nesmělo, je potřeba uchránit jako divočinu. Na názor obcí se tehdy nikdo neptal.

Druhý důvod je, že naprosto chybí jakékoliv směřování, představa parku. Každý ministr má svou vizi, každý okamžitě vymění i šéfa parku. "Zažil jsem už deset ředitelů," připomíná Schubert. Když byl v čele životního prostředí například Martin Bursík, nechávaly se lesy napospas lýkožroutu smrkovému. Když velel Tomáš Chalupa z ODS, dovnitř se vpustili lesníci a kalamita se těžila.
"Proč v jiném národním parku není tolik suchých stromů a tolik zdevastovaného lesa? Proč jinde nemáme tolik trestních oznámení, tolik soudních sporů, tolik pokut, tolik blokád, tolik demonstrací, tolik odvolávání ředitelů, tolik mediálních bojů? Pouze nešťastná Šumava je již patnáct let v sevření těchto sporů a s každým novým ředitelem, s každým novým ministrem přichází nová koncepce ochrany přírody," popisuje situaci českokrumlovský senátor za ODS Tomáš Jirsa, angažovaný kritik ekologů.

Jirsa je zklamaný ze současného ministra životního prostředí Richarda Brabce z hnutí ANO, který podle něj podlehl tlaku Hnutí Duha a aktivistických vědců. Mimo jiné tím, že odvolal z křesla ředitele národního parku Jiřího Mánka a instaloval Pavla Hubeného.

Z Brabce, coby bývalého člena představenstva Svazu chemického průmyslu a generálního ředitele Lovochemie, přitom měli po jeho jmenování ministrem velký strach hlavně ochránci přírody.

Když se jako člen vlády poprvé přijel podívat na Šumavu, zprvu při pohledu na stovky hektarů uschlého lesa zpustošeného kůrovcem experimenty s divočinou odmítal. Tehdy to okomentoval slovy "tohle tady nechci".

Pak si ale Brabec sedl s Hubeným. Dvaapadesátiletý muž s plnovousem, který bydlí na samotě v Boubínském pralese a chodí oblečený spíš jako do lesa než do kanceláře, nepůsobí zrovna jako manažer největšího národního parku. Ale ministra dokázal o své zelené vizi přesvědčit a Brabec dnes říká, že si na seschlý les místo zeleného zvyká.
"Všechno mě přesvědčilo o tom, že pan Hubený se svým týmem je dobrou a vyváženou variantou, která mi dává záruku, že další směřování národního parku bude takové, jaké jsem si přál. Proto jsem ho po zralé úvaze do funkce jmenoval," řekl v červnu Brabec.

Na Šumavě dál křičí tetřevi i starostové

O strategii pro národní park ale zatím společně stále nepřesvědčili obce a starosty. "Jinde jsou parky hospodářským faktorem. Neviděl jsem tvrdší byznys než třeba na Islandu, který je prakticky celý národní park," rozčiluje se Schubert. Za pozitivní příklad udává také sousedící Bavorský les.

I tady přitom vedli politici s veřejností v minulosti podobný spor. Když se v 80. letech rozšiřovala plocha a bezzásahovost národního parku, lidé se bouřili. Edmund Stoiber, bývalý předseda spolkové země Bavorsko, jim pak předhodil, že na jednu stranu jezdí za divočinou do Skandinávie, na stranu druhou ji doma mít nechtějí.

"Národní park je lidské zařízení, které si lidé vytyčili za účelem ochrany přírody. Ve vlastním efektu ale znamená, že se vytvořil komerční produkt, na kterém se dá vydělat. Je to prostě nálepka," říká smířeně Pavel Hubený.

Vydělávat na turistech by podle něj měly primárně obce, ne správa národního parku, která hospodaří se státními penězi a s penězi z prodeje dřeva. Celkem je to 250 milionů korun.

Obec Modrava na první pohled peníze získat umí. Stejně tak zdejší podnikatelé, k nimž je starosta Schubert vstřícný. Vesměs jde přitom o "podnikatelské náplavy" z jiných částí republiky. Obci samotné plynou desítky milionů ročně za to, že se tu podnikatelé přihlásili k pobytu nebo sem umístili sídla svých firem.
Podle návrhu brněnských architektů majitelé zrekonstruovali zdejší Klostermannovu chatu. Je z ní hotel, přes sezonu věčně vyprodaný. Rezervovat si ubytování dlouho dopředu je potřeba i v protějším hotelu Mádr, který nedávno vybudoval Petr Větrovský, vysoký manažer tuzemské pobočky švýcarské firmy Biotronik.

Přeplněná je na sklonku léta také terasa loni otevřeného pivovaru Lyer ekonoma a podnikatele Radovana Lyera. Ten se vydal z Prahy dělat byznys na Šumavu, protože ji má podle svých slov od dětství prostě rád.
Obec s podnikatelem si vzájemně "vypomohli". Majitel pivovaru zaplatil kvůli stavbě za změnu územního plánu a Modrava nechala z dotací vybudovat stezku pro pěší a cyklisty, která vede přímo pod jeho okny.

Podobných projektů by si starosta Schubert na Šumavě dokázal představit víc. Zapáleně mluví třeba o lázních, které by nabízely ozdravné pobyty s "léčivou" šumavskou vodou a zdravým vzduchem.

"Bohatí lidé mají o Šumavu zájem, jednak tu staví svoje chalupy, ale rýsují se i větší plány. Třeba v zaniklé obci Zhůří u Rejštejna chce někdo vystavět pět a více domů," naznačuje Hubený.

V řadě případů se doteď musely obce s vedením parku handrkovat o povolení ke stavbě a její podobě. Pokud ovšem sněmovna schválí navrhované změny zákona o ochraně přírody, obce dostanou do ruky větší moc, o čemž samy příliš nehovoří. Fungovaly by totiž na nově vytvořené zóně takzvané kulturní krajiny, která jim dává větší pravomoci.

LIDÉ KOLEM ŠUMAVY

Martin Bursík, exministr Za něho fakticky v roce 2007 došlo k rozšíření bezzásahových zón, když jako ministr životního prostředí rozhodl, že nezpracované kalamitní dřevo po orkánu Kyrill zůstane ležet v přírodě. Jaromír Bláha, Hnutí Duha Veterinář a občanský aktivista je vedoucí a zakladatel programu Lesy v Hnutí Duha. Byl jedním z organizátorů blokád na Šumavě, kdy lidé přivázaní ke stromům bránili dřevorubcům v kácení. Pavel Hubený, šéf parku Ředitel národního parku Šumava pracuje na Šumavě od roku 1993, nejprve působil ve správě CHKO. Chce ponechat volnost přírodě v centru parku a chválí divočinu. Tomáš Jirsa, senátor Jihočeský politik je letitým odpůrcem aktivistů. Stál u zrodu návrhu zákona, který kalkuloval s převodem až 770 hektarů půdy do snadněji zastavitelné zóny. A. Schubert, starosta Modravský starosta a vystudovaný lesník odmítá nápady na vznik ,,divočiny" na Šumavě. ,,Nežereme tu tetřevy," říká s nadsázkou. Rád by v parku garantoval lidem přístup do většiny území. Miloš Zeman, prezident Angažuje se podobně jako jeho předchůdce Václav Klaus. Na konto Šumavy zkraje letošního léta poznamenal, že je potřeba začít chránit člověka, ne datlíka.

380 národních parků je v Evropě 4 národní parky jsou v Česku (Šumava, Krkonoše, Podyjí, České Švýcarsko) 69 000 hektarů je rozloha největšího českého národního parku Šumava. Sousedící národní park Bavorský les na německé straně zaujímá 24 250 hektarů.

Co se má změnit na Šumavě: Vedení parku bude požadovat, aby až 23 procent území bylo takzvaně bezzásahových a spadalo do první, tedy nejpřísněji střežené zóny národního parku Šumava. Kácet se nebude. Ale lidé sem budou moci chodit, pokud park neurčí výjimky. Počítá se ale spíše s organizovanými prohlídkami této ,,divočiny". Vzniknout by měla ještě IV. zóna NP Šumava - tedy kulturní krajina kolem obcí, které v nich dostanou větší rozhodovací pravomoci.