Německým ekonomům chybí v klimatické dohodě vynucovací nástroje

Klimatická dohoda z Paříže neobsahuje podle německých ekonomů dostatečné nástroje, které by zajistily naplnění slíbeného omezení emisí oxidu uhličitého (CO2). Ekonomové vyjadřují obavy, že náklady na snižování emisí ponese jen několik zemí a nepodaří se dosáhnout skutečně významného omezení spotřeby fosilních paliv.

"Institucionální mechanismus pařížské dohody na snížení emisí je vágní. Je nutné jasně definovat proces kontroly dodržování dohody," sdělil ČTK hlavní ekonom postupimského Institutu pro výzkum dopadů klimatu Ottmar Edenhofer.

"Dohoda obsahuje především morální apely a ústní přísliby, které vyzývají země, aby pokračovaly ve snižování spotřeby fosilních paliv. Nejsou v ní ale žádné nástroje, s jejichž pomocí by bylo možné přimět ke spolupráci i ty země, které nebudou ke snižování ochotné," uvedl šéf mnichovského ekonomického institutu Ifo Hans-Werner Sinn.

"Výsledkem bude, že země ochotné snižovat emise budou bolestivě omezovat svou spotřebu fosilních paliv, zatímco ostatní budou těžit z následného propadu cen surovin a budou je spotřebovávat ještě víc," varoval Sinn. "Ve výsledku může tato dohoda dopadnout stejně jako Kjótský protokol, který také nezabránil růstu spotřeby fosilních paliv," připomněl šéf institutu Ifo předchozí klimatickou dohodu, k níž se připojily jen některé země světa a chyběli mezi nimi hlavní znečišťovatelé.

Podle Edenhofera je dohoda z Paříže významným krokem dopředu v boji s klimatickými změnami. Podle něj by však státy měly začít omezovat emise rychleji než dosud. "Pokud to neudělají a budou se držet svých plánů, bude nutné po roce 2030 snižovat emise CO2 o šest procent ročně, aby se podařilo dodržet ambiciózní cíl dohody udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia," upozornil ekonom.