zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Technologie třídění komunálního odpadu

17.01.2017
Odpady
Technologie třídění komunálního odpadu

Komunální odpad je obrovskou zásobárnou druhotných surovin, které mohou být efektivně využity. Lze tak dosáhnout úspor prvotního zpracování surovin, energie a významně prospět životnímu prostředí.

To ovšem platí pouze v případě, že primárním krokem v nakládání s odpadem bude jeho kvalitní roztřídění. Za takové se nedá považovat separovaný sběr odpadu, který je bohužel považován za samospasitelnou metodu nakládání s odpady a jako takový je i silně mediálně podporován. Separovaný sběr odpadu přitom je schopen pokrýt pouze menší část populace vinou logistických důvodů a navíc jeho aplikací ke kvalitnímu roztřídění odpadu stejně nedojde. Pokud už je takto získaný odpad určen k dalšímu zpracování, musí projít dalším tříděním (rozuměj hlavně ručním), aby získané druhotné suroviny vůbec mohly být použity. Kapacity ručních třídíren jsou ovšem velmi limitované, takže i výsledné množství dále využité suroviny není významné. Patrně i proto není výjimkou, že separovaný odpad z barevných kontejnerů tak jako tak končí na skládce nebo ve spalovně. Majitelé svozových firem, skládek i spaloven jsou většinou titíž. Nutno navíc připomenout, že separovaný sběr odpadu je velmi nákladný a dokonce jej obce musí dotovat ze svých rozpočtů.

Jsou zpracovány projekty na vývoj a ověření technologie automatizovaného třídění odpadu, která by všechny výše uvedené výhrady odstranila. Veškerý komunální odpad by pak mohl být bez předchozí separace odvezen do třídírny, tam roztříděn na požadované komodity a dále využit. Jelikož by se touto technologií mohly třídit i rozebrané staré skládky, obnovila by se jejich kapacita a nebylo by nutno otevírat nové - na skládku by totiž byla umístěna jen podstatně menší část odpadu (v podstatě jen dále nevyužitelného). Bohužel mezi velkými hráči v oboru nakládání s odpadem je zájem o tyto technologie nulový. Stále platí, že pro ně je nejvýhodnější odpad prostě zahodit či spálit.

Uvedené projekty jsou prvním krokem směrem ke zcela odlišnému způsobu nakládání s odpady, než jaký je dnes obecně uplatňován.

Podle mého názoru by celý systém nakládání s odpady měl vypadat takto:

Ve schématu je názorně naznačen druh jednotlivých odpadů a postup jeho zpracování. U komunálního odpadu je pak základním prvkem třídicí linka, např. tohoto uspořádání:

Je použito schéma linky s projektovanou kapacitou 30.000 tun / rok - z toho vychází uvedené hmotnostní podíly jednotlivých roztříděných složek odpadu.

Filozofie technologie je postavena na podrobných rozborech odpadů. Z nich vyplývá mimo jiné to, že více než polovina komunálních odpadů jsou organické kuchyňské a zahradní odpady a papír, které dohromady tvoří materiál velmi vhodný k pyrolýznímu zpracování. Proto je součástí popisovaného projektu i zařízení pro výrobu plynu v pyrolýzní jednotce, následně použitelného např. k výrobě elektřiny kogenerací.

Schematický funkční popis technologie třídící linky je následující:

Čerstvý odpad je po zvážení vozidla složen na zabezpečené přijímací ploše, je zde provedena jeho vstupní vizuální kontrola a případné odstranění provozně a technicky problematických složek. Za přijímací plochou je umístěn drtič objemných částí odpadu, poté je odpad podáván do vstupů třídicí linky.

Odpad je rozdělen na několik velikostních frakcí. Ty pak jsou odděleně dále tříděny na balistických a vzduchových třidičích podle hmotnosti a jsou z nich pomocí separátorů odstraňovány železné a neželezné kovy, plasty, případně další komponenty. Frakce s velikostmi částic nad 300 mm jsou dle úsudku obsluhy převedeny zpět na vstupní drcení nebo na skládku.

Biologický odpad, textil, nepoužitelné plasty a papír jsou dále využity jako vstupní materiál pro pyrolýzní zpracování.

Předpokládaný ekonomický přínos lze dokumentovat na následujícím příkladu:

Procentuální možný poměr jednotlivých složek komunálního odpadu je uveden v následujícím grafu:

Vstupní složení odpadu

Při uvažované roční kapacitě třídicí linky 30.000 tun pak lze získat následující množství druhotných surovin:

Hmotnostní údaje vytříděného odpadu:

Zhodnocením získaných surovin recyklací nebo prodejem lze pak dosáhnout následujících přínosů:

Ekonomické přínosy:

Vytříděním druhotných surovin dojde k výraznému snížení skládkovaného odpadu (cca 17 tun/den při vstupu 150 tun/den). Zcela je vypuštěno spalování spalitelného podílu odpadu a je nahrazeno pyrolýzní jednotkou. V ní je z organických materiálů, nebo též z plastů či pryže působením tepla extrahován plyn (zjednodušeně), složený zejména z metanu a vodíku. Lze jej použít jako běžný zemní plyn nebo propan-butan, případně v kogenerační jednotce použít pro výrobu elektřiny.

Z grafu ekonomických přínosů je zřejmé, že hodnota výše příjmů v případě zhodnocení vytříděných surovin může oproti prostému svozu na skládku či do spalovny stoupnout až na 580%. Vycházíme přitom z následujících hodnot cen zhodnocených materiálů:

U plastů předpokládáme zhodnocení prodejem výrobků, např. europalet technologií IPU, u pyrolýzního plynu pak z ceny cca 2 Kč/m3.

Je zřejmé, že investice, vložené do třídicích a recyklačních technologií, by měly velmi rychlou návratnost.

Uvedené rozbory, grafy a schémata projektovaných technologií třídění jsou příkladem, jak by podle mého názoru mělo probíhat rozumné nakládání s odpady, jmenovitě komunálními. Lze si jen přát, aby velcí hráči v oboru nahlédli smysluplnost takového systému a investovali do něj prostředky, nebo aby k tomu byli nepřímo donuceni legislativou.

Autor: Ing. Petr Utěkal

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
28
11. 2017
28.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Vodní zdroje Ekomonitor
6
2. 2018
6-7.2.2018 - Konference
hotel DAP, Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí