zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Argentina - nejdůležitější těžební projekty

19.01.2018
Geologie
Argentina - nejdůležitější těžební projekty

Když Mauricio Macri v roce 2015 přebíral Argentinu jako její nový prezident, měli on i jeho tým celkem věcnou představu o tom, čeho chtějí v ekonomické rovině dosáhnout. I když návrat mezi ,,normální" země Latinské Ameriky bude trvat déle, než jedno funkční období, měl jeho tým jasno v tom, že bude třeba hned od začátku neustále přicházet s dílčími úspěchy, aby lidé neměli pocit, že výměnou za utahování opasků (především kvůli vyšším cenám energií a dopravy) se jim nedostává tolik potřebného ekonomického růstu a zvyšování životní úrovně.

Při hledání oborů, které by mohly zemi pomoct, nemohl Macri obejít těžební průmysl, který z Latinské Ameriky udělal příjemce až třetiny celosvětových investic do průzkumu a těžby nalezišť minerálních nerostů. Argentina se dlouho dívala, jak země jako sousední Chile nebo Kolumbie dokáží lákat miliardy dolarů od zahraničních investorů, kteří v dobách vysokých cen komodit hledali možnosti, jak co nejlépe zhodnotit své investice. Argentina i přes svoje prokázané surovinové bohatství (zlato, stříbro, lithium, měď,...) v posledních 10-20 letech dokázala přilákat jen zlomek investic, které směřovaly do Latinské Ameriky. I když nemalá část ekonomů a obyvatel kvůli odvodu zisků zpět do zahraničí hovoří o novodobém kolonializmu, je přítomnost zahraničních investorů výrazem důvěry v ekonomickou a politickou stabilitu těchto zemí. Tedy tím, čím Argentina v posledních cca patnácti letech rozhodně neoplývala. Právě naopak: vysoká inflace, nesplácení zahraničních závazků, re-nacionalizace největší firmy YPF, kterou předtím legálně koupil španělský Repsol, problém získat valuty na nákup zboží v zahraničí, dvojí kurz argentinského pesa a složité vztahy na úrovni centrální vláda - provincie, to všechno byly důvody, proč se Argentině investoři v nedávné minulosti vyhýbali.

Těžba nerostných surovin ale pro Argentinu a její vládu představuje jednu z mála šancí, jak rychle do země přilákat velké investice a nabídnout lidem v regionech dobře placenou práci. Proto hned po svém nástupu Macriho vláda zrušila několik nařízení, které dělaly těžkou hlavu (nejen) těžařům. V únoru 2016 se stát jednostranně vzdal zhruba $220 mil. ročně, když zrušil cla za vývoz surovin, které zavedla bývalá prezidentka Kirchner. Tyto tzv. ,retenciones' byly jednu z nejhůře hodnocených politik minulého režimu: nejenže snižovaly výnosnost investic, nezůstávaly ale ani v provinciích, protože se jednalo o příjmy státního rozpočtu na úrovni federace. Devalvace oficiálního kurzu argentinského pesa také pomohla ke zvýšení konkurenceschopnosti vývozců. Macri zrušil i nenáviděné ,cepo', sadu omezení na nákup zahraniční měny ze strany firem a občanů. Šlo o sadu daňových a měnových nařízení a předpisů, které od r. 2011 postupně zaváděla bývalá prezidentka s cílem ztížit či úplně znemožnit nákup valut ze strany firem a občanů a snížit tak tlak na devalvaci domácí měny. A i když jako velcí vývozci tím nebyly firmy vyvážející suroviny tak postižené jako třeba dovozci technologií a spotřebního zboží, šlo o byrokratickou překážku, která bránila v realizaci investičních projektů, na které byly potřeba zahraniční technologie (v případě těžebního průmyslu tedy většiny).

Aby si Argentina udělala napřed pořádek doma, musel se Macri dohodnout s guvernéry 23 provincií, resp. s co největších počtem guvernérů, o rozdělení příjmů a pravomocí. To se povedlo v červnu 2016, když celkem dvacet provincií připojilo svůj podpis k nové dohodě mezi federací a provinciemi (,Nuevo Acuerdo Federal Minero', předešlá dohoda platila od r. 1993). Mezi třemi co nepodepsaly je i na suroviny bohatá Salta. Podle dohody budou těžaři provinčnímu eráru odvádět tři procenta z tržeb za vytěžené suroviny, 1,5 % také půjde do provinčních infrastrukturních fondů. V Argentině provincie mohou přijímat vlastní zákony např. na ochranu životního prostředí a ty co nepodepsaly, jsou hlavně provincie, ve kterých není povoleno dolování v otevřených dolech a použití kyanidu při extrakci vzácných kovů. Některé z provincií se stejnými omezení ale pakt s Macrim podepsaly (Córdoba, Mendoza, Tucumán,...).

Jak Macri tak další členové vlády začali oslovovat zahraniční investory - z USA, Kanady, v menší míře z Austrálie, zemí EU nebo Brazílie a nabízet jim investice do těchto projektů. I když je skoro každý měsíc u prezidenta v Buenos Aires na návštěvě CEO nebo členové vedení nějaké zahraniční firmy, je z námi zpracovaného přehledu zřejmé, že zatím o Argentinu projevují zájem hlavně tzv. ,juniors', tedy menší firmy. Tyto firmy často na sebe berou riziko počátečního průzkumu, a pokud prokáží, že je projekt životaschopný, prodají ho teprve poté některému z hlavních světových hráčů. Proto v našem seznamu až na výjimky (brazilská Vale, švýcarský Glencore) chybí jména firem ze skutečně první ligy světového těžařství. I z toho je vidět, že Argentina musí ještě hodně zapracovat na přilákání skutečně velkého kapitálu, jak se to podařilo jiným zemím v regionu. Je to však pravděpodobně jediná šance - z popsaných 31 projektů je pouze jeden podporován domácím kapitálem, všechny ostatní projekty se spoléhají na cizí peníze.

Dobré geologické podmínky na druhou stranu vyvažují některá negativa argentinské ekonomické reality: vysoké náklady na pracovní sílu, nedostatečná infrastruktura a špatná dostupnost ložisek, která většinou leží vysoko nad mořem a jsou desítky a někdy i stovky kilometrů vzdálená od větších obydlených center. Částečně se situaci snaží napravit Ministerstvo dopravy, které v plánech rozvoje dopravní infrastruktury počítá s některými novými přípojkami nových ložisek na stávající nebo nové koleje a silniční síť (např. plán El Plan Belgrano pro severozápad země). U některých projektů také počítá s využitím infrastruktury v Chile, která je lepší. Vysoké náklady na pracovní sílu, které z argentinské produkce často dělají neprodejné zboží, se vláda snaží snížit daňovou reformou a změnami v pracovním právu, která stihla národním Kongresem protlačit ještě na konci loňského roku. Ale většina komentátorů se shoduje, že hlavní pro úspěch těžby v Argentině budou vysoké ceny surovin na světových trzích. Ty zajistí dostatečné marže pro investory, protože v mezinárodním porovnání budou argentinské náklady skoro vždy vyšší než v jiných zemích s již rozvinutou infrastrukturou a zpracovatelským průmyslem.

Ze sledovaných prvků si největší naděje Argentina dělá u lithia, po kterém celosvětová poptávka díky trendu elektromobility v posledních letech setrvale roste. Země by ráda ztroj-zpětinásobila svojí roční produkci, která se dnes pohybuje kolem 40.000 tun ročně. Rychlejšímu rozvoji lithných i jiných projektů ale brání nedostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kteří by dokázali řídit projekty mezinárodních firem. Ve školách se těžba surovin stále považuje za aktivitu škodící životnímu prostředí, která nemá perspektivu. V nápravě se hodně angažuje Hornická komora CAEM, Cámara Argentina de Empresarios Mineros, která pořádá hornické dny na univerzitách a ve školách.

Vypracoval: Ing. Tomáš Hart, MBA
Zdroj: https://www.komora.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Parexpo
21
4. 2018
21.4.2018 - Festival, slavnost
Brno
28
4. 2018
28.4.2018 - Exkurze
Křivoklátsko
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí