zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Američan pěstuje na arktických Špicberkách zeleninu

31.03.2018
Zemědělství
Američan pěstuje na arktických Špicberkách zeleninu

V jedné z nejsevernějších osad naší planety, v malém arktickém městě Longyearbyen s 2000 obyvateli, se v zasněžené krajině nápadně rýsuje kupolovitý skleník Benjamina Vidmara, jako by ho tu postavily mimozemské civilizace. V něm tento americký šéfkuchař v létě pěstuje rajčata, cibuli, chilli papričky a další zeleninu, k čemuž využívá 24 hodin slunečního svitu, píše agentura Reuters.

Během čtyř zimních měsíců, kdy panuje tma a teploty mohou klesat k minus 30 stupňům, se Vidmar stará o výhonky bylin a zeleniny, takzvané microgreens, a také o desítky křepelek ve dvou místnostech pod svým domem.

Vidmar je jediným dodavatelem místně produkovaných potravin v norském městě Longyearbyen na souostroví Špicberky. Severní pól se nachází zhruba 1050 kilometrů severně; pevninské Norsko je přibližně stejně daleko na jih.

Pěstovat potraviny v takových podmínkách se zdá být nemožný úkol, ale podle Vidmara je to nutnost. Američan doufá, že svými aktivitami půjde příkladem i dalším odlehlým městům v oblasti.

"Jsme strašně moc závislí na dovozu. Vše se sem dostává lodí a letadlem," říká Vidmar, který pochází z Clevelandu v americkém státě Ohio a v Longyearbyenu žije už téměř deset let.

Nutnost importu činí město zranitelným, vysvětluje. V roce 2010, kdy se kvůli erupci islandské sopky zastavila na kontinentu letecká doprava, zely obchody v Longyearbyenu prázdnotou. A také cena a kvalita dovážených potravin "jsou často neuspokojivé".

Vidmarova firma Polar Permaculture má za cíl produkovat potraviny pro město a také zpracovávat všechen jeho biologický odpad. Zní to ambiciózně, ale firma, která dostala podporu od vládou financované organizace pomáhající začínajícím společnostem, hospodařila loni - po pouhých dvou letech činnosti - s vyrovnaným rozpočtem.

Napomáhá tomu fakt, že Vidmar a jeho ještě ne dvacetiletý syn nepobírají žádný plat a Vidmar pracuje navíc na plný úvazek jako kuchař ve škole.

Vidmarovy produkty se nyní objevují na jídelních lístcích mnoha restaurací v Longyerabyenu, včetně restaurace Huset, kde se ve vznosném prostředí servírují důmyslné pokrmy severské kuchyně.

Vedle sobího steaku a tatarského bifteku z tuleně vousatého je v nabídce také chod sestávající z křepelčích vajíček s koprem, červenými cibulkami a ančovičkami na chlebové placce.

"Nepodávali bychom křepelčí vajíčka, pokud by nebyla místní. Když jsme je ochutnali, vytvořili jsme tento pokrm," uvedl šéfkuchař restaurace Huset Filip Gemzell.

Vidmar poprvé navštívil Špicberky v roce 2007, když pracoval jako kuchař na výletní lodi. První otázka, která ho napadla, byla: "Jak tady mohou lidé žít?" Ostrovy ho ale také zaujaly.

"Na Americe je smutné to, že ať pracujete sebevíc, pořád se musíte starat o peníze. Pak přijdete sem a obklopí vás tato příroda. Nic vás nerozptyluje, žádná obří nákupní centra, žádné billboardy vyzývající: 'kupujte, kupujte, kupujte'."

O rok později se Vidmar na Špicberky přestěhoval a začal pracovat v restauracích a v barech v Longyerabyenu, původně hornickém městě vzniklém u uhelných dolů, které se postupně změnilo v oblíbený cíl turistů.

Vlastní firmu se rozhodl založit, protože mu vadil nedostatek čerstvých produktů a skutečnost, že v lokalitě chybí zařízení na zpracování odpadu a organický odpad tudíž končí v moři.

Vidmar původně experimentoval s hydroponickými rostlinami - tedy pěstováním ve vodě, nikoli v půdě - ale to znamenalo používat hnojiva, která pocházejí z pevniny. Nakonec mu úřady města daly povolení, aby dovezl z Floridy červy, kteří tuto práci obstarají.

Nyní, kdykoli on nebo syn doručí do restaurací novou bedýnku s mikrobylinkami, vyzvednou si starou a odpad dají červům, kteří ho rozloží na přírodní hnojivo pro větší rostliny.

Vidmarovým dalším cílem je vytápět skleníky během zimní sezony s využitím energie získané přeměnou organického odpadu, aby je mohl mít v provozu po celý rok.

Vidmar také pomáhá při výuce žáků čtvrté až deváté třídy v Longyearbyenu a vysvětluje jim základy trvale udržitelného zemědělství. To vedlo starší studenty k prověření dodavatelského řetězce ostrova, uvedla učitelka Lisa Dymbeová Djönneová.

"Zjišťují, jak jsou sem z pevniny dopravovány potraviny a jak je to drahé," řekla agentuře Reuters telefonicky. "Chystají se vyzpovídat představitele ohledně finančních nákladů, a jestli by nebylo možné produkovat vlastní potraviny. Tuto otázku si tady klade hodně lidí," dodala.

"Je to naše poslání... aby bylo toto město soběstačné. Protože když to dokážeme my tady, pak se ostatní budou těžko moci vymlouvat," prohlašuje Vidmar.

Zdroj: ČTK

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí