zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Na Trojmezné není důvod k oslavě

11.10.2019
Chráněná území
Les
Na Trojmezné není důvod k oslavě

Jsem lesník, taxátor, pohybující se trvale v terénu. Na Šumavě jsem začínal v roce 1966.Ze své praxe se omezím jen na souvislosti s Národním parkem Šumava(dále jen NPŠ). Podílel jsem se zde na stanovištní typizaci, byl jsem specializován na ochranu lesa proti jeho rozpadu

a zachování jeho funkcí. Před mýma očima se odehrávaly škody po kalamitách větrných, sněhových i kůrovcových. Učili jsme se z archivních podkladů a z osobních svědectví odborníků, kteří dříve spravovali velké majetky a byli ještě našimi kolegy v podniku a to se týkalo i Trojmezné. V letech 2009 - 2011 jsem byl členem expertních skupin iniciovaných hejtmany Plzeňského a Jihočeského kraje k posouzení probíhající kůrovcové kalamity v terénu . Naše závěry a návrhy nebyly vedením NPŠ a MŽP akceptovány ani nebyly naše připomínky promítnuty do právě připravovaného plánu péče. Kalamity byly a jsou součástí horských lesů s dominancí smrku a kůrovec byl vždy chápán jako kalamitní škůdce lesa a byl s větším nebo menším úspěchem tlumen. S tímto názorem se identifikuji dosud a to i v národních parcích. Dosáhneme tak udržení maloplošného rozpadu a nikoliv rychlého velkoplošného rozpadu, který nastal opakovaně v historii obou sousedících parků.

Oslavný projev MVDr. Bláhy k 10. výročí blokády na Trojmezné v roce 2009 v době jejího vrcholícího rozpadu kůrovcem vzbudil jistě podivení i u lesníků dobře informovaných o situaci a vývoji v terénu. Letošní připomenutí kromě jiného slovy stejného autora: "Blokáda

kácení, díky které zůstal Trojmezenský prales pralesem, byla klíčovým milníkem ve vývoji Národního parku Šumava" vyznívá lesníkům drze. To jak byl strukturován prales a to i ve vrcholových smrčinách Šumavy bylo podrobně analyzováno a popsáno ještě v období poloviny 19. století a platilo to i pro hřebeny hor. Začátkem 19. století se ještě vyskytovaly nepřístupné téměř nedotčené pralesy v řádu několika desítek tisíc hektarů jak na Šumavě, tak v Bavorském lese ( J. Jelínek, W. Elling a další). Takovým příkladem byla i Trojmezná. Hlavním problémem je, že Trojmezenský prales nyní nezůstal pralesem. Chybí mu nyní téměř zcela staré živé stromy horního patra, jejichž velkoplošný rozpad se udál ve velmi krátké době 25 let historie NPŠ. Vysoké živé smrky uschly právě proto, že se přestalo zasahovat proti kůrovci. Prales byl chráněn od roku 1933 jako rezervace, jako I. zóna NPŠ vylišen již v roce1991, potvrzen v roce 1995 ve výměře 599 ha.

Z podkladů NPŠ je zřejmý vývoj rozpadu pralesa. Z celkové zásoby smrku 166 tis.m3 v letech 1994 -2003 odumřelo kůrovcem 68 tis m3 tj.41% - 4% ročně ( zjišťováno každoročním měřením). Správa Bavorských státních lesů a Kláštera Schlägl sousedící s pralesem protestovaly opakovaně prostřednictvím svých nadřízených orgánů proti škodám kůrovcem šířícím se v jejich lesích ze zdrojů NPŠ. V následujících letech, ale především v letech po větrné kalamitě Kyrill 2007- 2009, odumřel zbytek stromů. Velkoplošný rozpad smrku byl v roce 2009 ukončen,veškeré vzrostlé smrky u nás ať už polomové nebo stojící byly zcela obsazeny kůrovci a odumřely.

Území pralesa není z hlediska přírodních podmínek jednotným územím a to se výrazně projevuje v jeho vývoji. Převládají zonální smrčiny (52% území) na horském hřebenu (pramenná oblast horských potoků ), toto území je dnes zcela bez živého horního patra smrku. Vycházeje z biomonitoringu přirozené obnovy z let 2008-2011 v parku je zde pokrytí obnovou dle praktických znalostí nedostatečné, možnost přírodního doplnění smrkem nevýznamná (živé plodící stromy jsou příliš vzdálené), překážkou obnovy je nastupující dominance třtiny. Další území jsou - Kar Plešného jezera, kamenná moře a balvanité sutě s nejbližším okolím. Vzhledem k tomu , že je stanoviště chráněno jak expozicí proti vysychání tak hřebenem proti větru, je jeho rozpad i obnova plynulá. Od Stifterova pomníku severním směrem navazují bukové smrčiny v strmém terénu s dlouhodobým postupným rozpadem a se spontánní přirozenou obnovou přirozené směsi smrk, buk,(jedle,klen).V dolní části svahů jsou zachovány i jednotlivé stromy horního patra.

Otázka velkoplošné ztráty hlavní stromové vrstvy je komplexní z hlediska funkcí vysokého lesa v krajině, tato ztráta zásadně negativně ovlivnila stanoviště na hřebenech, zvláště při prohlubující se klimatické změně. Na Trojmezné jsme ztratili staletá stabilní zonální společenstva smrčin a smíšených horských lesů tak, jak je shlédly a popsaly generace lesníků a vědců ještě v první polovině 19. století v Bavorsku i na Šumavě.

Jednorázová blokáda v roce 1999 rozhodně nepřispěla k vyšší stabilitě hřebenových smrčin nebyla také hlavní příčinou jejich rychlého rozpadu horního patra, který následoval po Kyrillu. Hlavní příčinou tohoto rozpadu bylo ponechání rozsáhlé soustředěné kalamity v řádu desítek tisíc m3 v navazující II. zóně Trojmezné bez asanace. Takových bylo kromě Trojmezné v hřebenových partiích NPŠ dalších 5 se stejnými důsledky (tzv. "specielní managementy"). Je již potřetí opakující se zkušeností v historii obou sousedících národních parků - každý prostorový posun bezzásahovosti v dominujících kulturních smrčinách má za následek v případě přírodní kalamity rychlý rozpad ekosystému a to i v sousedních přirozených lesích . Příkladem mnohem příznivějšího vývoje je sousedící vrchol Smrčiny ve výměře 237 ha, kde jsou porosty blízké přirozeným, kde pro zpracování polomů a asanaci kůrovce byla i v I. zóně povolena výjimka.

Porosty s dominujícím smrkem v pásmu původního smíšeného lesa nelze považovat za přírodě blízké, ale jsou přírodě vzdálené. To potvrzují v závěrech i výsledky Národní inventarizace lesů 2014. To potvrzuje i vlastní hodnocení přirozenosti porostů NPŠ v roce 2011 dle vyhlášky MŽP č.64 /2011Sb. Lesy kulturní se podílí na celkové výměře lesů 78%.

Výsledky již opakované Národní inventarizace lesů v roce 2014 (první rok 2002) neukazují

žádný pokrok ve změně zastoupení hlavních chybějících dřevin jedle a buku za posledních 12 let (rozdíly jsou v rámci statistické chyby). Chybí rozbor příčin této skutečnosti v NPŠ a stále trvající dominance smrku v rozpětí 70-80% oproti rekonstruovanému podílu v rozpětí 40-50% dle hlavních výškových stupňů přirozené vegetace . Rekonstruovaný podíl dřevin přirozené skladby byl odvozen ze starých pralesovitých porostů, které se vyvíjely samovolně po staletí a jsou tak vzorem stability ve vztahu ke konkrétnímu stanovišti.

Hlavní námitky Jihočeského kraje prostřednictvím její hejtmanky směřují oprávněně tímto směrem:

- zásady péče v NPŠ musí být v souladu s předloženou zonací což se nestalo, oba podklady nebyly předloženy současně

- nedůvěra po opakovaných zkušenostech k jakémukoliv rozšiřování bezzásahovosti v dominujících smrkových porostech . Novela zákona č. 114 k 1.1.2018 zrušila platnost §32 a 33 lesního zákona pro všechny lesy národních parků a tím povinnost prevence ochrany proti kůrovcovitým, aniž stanovila postup v případě přírodní kalamity. Dále nebyla předložena při schvalování zonace Radou NP analýza rizik a z ní vycházející odpovídající krizový scénář.

Právě to, co autor oslavného článku nazývá "péčí nicneděláním" vystihuje, dle mého názoru, podstatu postoje Jihočeského kraje proti navrhovaným dokumentům z hlediska ochrany lesních ekosystémů. Péče nic neděláním je dekadentní a vede ke zkáze lesů a v celospolečenském měřítku i ke zkáze civilizace, neboť ta je založena na uvědomělém a pečlivém hospodaření v již změněné krajině. Péče nic neděláním je absurdním protimluvem.

Rychlý velkoplošný rozpad lesa je v protikladu i s deklarovanými cíli Natury 2000 a to jak stanovišť, tak chráněných druhů. Bez aktivní spoluúčasti člověka a to jak ve fázi obnovy lesa, tak ve fázi tlumení následků kalamit se v dominujících kulturních horských lesích (takový podíl i v národních parcích bohužel mají ) jejich přirozené struktuře nepřibližujeme, ale vzdalujeme.

Článek zveřejněný na Envi Web zpravodajství životního prostředí dne 21.9.2019 pod názvem

Před 20 lety zachránila občanská blokáda unikátní Trojmezenský prales v NP Šumava před vykácením, ukazuje na účelovost jak autora článku (není podepsán), tak citovaných prohlášení MVDr. Bláhy z hnutí Duha a je pro veřejnost matoucí. To je jediným důvodem vyjádření mého nesouhlasu.

Ing. Josef Vovesný 4. října 2019

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
13
12. 2019
13.12.2019 - Seminář, školení
INISOFT s.r.o.
17
12. 2019
17.12.2019 - Seminář, školení
Praha, Occidental
INISOFT s.r.o.
18
12. 2019
18.12.2019 - Seminář, školení
Olomouc, Comfort Olomouc Centre
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
8
1. 2020
8.1.2020 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí