zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jaký bude osud lesů v Nízkém Jeseníku

11.01.2020
Les
Jaký bude osud lesů v Nízkém Jeseníku

Produkce a zdravotní stav lesních porostů ve střední Evropě vykazují v posledních letech výrazné negativní změny...

Příčin zhoršování situace je více - změny klimatu, nedostatek živin, zvýšené depozice dusíku a s tím související zvýšená aktivita škůdců. Jednou z nejvíce postižených oblastí je Slezsko a Severní Morava, kde chřadnutí a odumírání smrkových porostů v posledních letech výrazně zrychluje. Porosty jsou vystaveny silnému tlaku jak biotických, tak abiotických škodlivých činitelů.

Vědci z VÚLHM se zde zaměřili na vyhodnocení změn produkčních charakteristik a zdravotního stavu smrkové tyčoviny ve věku cca 20 let. Na základě zjištěných poznatků pak provedli predikci vývoje porostu a navrhli managementově pěstební opatření k zachování produkční funkce lesa. Jejich studie, která vyšla v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2019, shrnuje poznatky shromážděné v průběhu tříletého sledování smrkových pokusných ploch založených ve smrkové tyčovině (věk cca 20 let) v oblasti Nízkého Jeseníku.

Chřadnutí smrkových porostů se neomezuje pouze na porosty mýtního věku, poškození se projevuje ve všech věkových třídách a zranitelnost porostů se dále zvyšuje. Přestože konečným mortalitním faktorem je nejčastěji napadení kůrovci, predispozičních faktorů je více. Patří sem také výskyt houbových patogenů, ale i nepříznivý vliv klimatu. Důležitým predispozičním faktorem ovlivňujícím zranitelnost, resp. citlivost smrkových porostů na různé druhy stresu je i nedostatek živin.

Autoři jedné z prvních hypotéz chřadnutí smrku ve Slezsku předpokládají, že k predispozičním faktorům způsobujícím chřadnutí patří nepůvodnost porostů, vysoká kyselost půd, nízký obsah živin, vodní deficit, mechanické poškození a chronické napadení hmyzem a fytopatogeny.

Vzhledem k množství spolupůsobících faktorů (příčin) má chřadnutí smrku v oblasti severní Moravy a Slezska komplexní charakter. Za hlavní predispoziční faktor se pokládá působení václavky a za hlavní spouštěcí a mortalitní faktor pak vodní deficit, který v konečném důsledku snižuje schopnost stromů přijímat živiny.

V případě zkoumané lokality se jako klíčové rizikové faktory jeví dlouhodobý deficit vody v půdě, chronický nedostatek živin, poškození fytopatogeny a v posledních letech také rozvoj kůrovců. Vědci upozorňují na nebezpečí vlivu václavky v kombinaci se suchem a doporučují jako jedno z ochranných opatření v porostech napadených václavkou minimalizovat výchovné zásahy.

Jako významný faktor, ovlivňující zdravotní stav porostu, se jeví aktuální klimatické podmínky, zejména dlouhodobé sucho, které má za následek oslabení porostů a následně vyšší citlivost vůči vzniku kořenových hnilob působených fytopatogeny, zejména václavkou, a napadení lýkožrouty rodu Ips a Pityogenes.

Vliv sucha se nemusí projevit jako akutní poškození, ale může působit se zpožděním a projevovat se poruchami v asimilaci živin a redukcí zásobních látek. Porosty jsou důsledkem toho zranitelnější k působení houbových patogenů. Obranyschopnost lesního ekosystému může být rovněž oslabena akutním nedostatkem dostupných živin. Úvodní hodnocení úrovně výživy na zkusných plochách ukazuje na dobrou výživu draslíkem a dusíkem, hraniční výživu fosforem a nízkou výživu hořčíkem, vápníkem a zinkem.

Výzkum ve smrkové tyčovině naznačuje, že v případě mladších porostů smrku nemusí být mortalitním faktorem napadení kůrovci, neboť hlavně pro lýkožrouta smrkového nejsou tyto tenkokoré smrky dostatečně atraktivní. K odumírání těchto porostů může docházet pouze v důsledku působení václavky, která zásadně ovlivňuje funkčnost kořenového systému, tedy příjem vody a živin. Tento efekt je v současnosti ještě zesílen vlivem epizod sucha.

,,Současný trend vývoje zdravotního stavu ukazuje, že lze očekávat rozpad porostu nejpozději ve věku 38 let. Dynamika změn na pokusných plochách nedává předpoklady pro úspěšné dopěstování porostu do mýtního věku. Predikovanou dobu do celkového odumření porostu je nutné chápat jako maximální. Z hlediska managementových adaptačních opatření se jeví jako nejvhodnější využití principu tzv. pasivní adaptace, tedy minimalizace zásahů do vývoje porostu.", říká jeden z autorů studie Tomáš Čihák.

Vzhledem k nedostatku vápníku a hořčíku v půdě nelze v současné situaci očekávat zlepšení zdravotního stavu v mladších smrkových porostech ani v případě příznivější vodní bilance. Jako vhodné adaptační opatření se jeví využití některé z forem chemické meliorace, ideálně již od stadia kultur. Uplatnění změn v dřevinné skladbě a zvýšení podílu melioračních a vhodných introdukovaných dřevin v kombinaci s chemickou meliorací je cestou k zachování produkční funkce lesa i na lokalitách v současnosti silně poškozených.

,,Následná obnova by měla být zaměřena na návrat k přirozené dřevinné skladbě, což zde znamená zvýšení podílu buku a jedle. Se smrkem je v těchto stanovištních podmínkách nutné počítat jen jako s vtroušenou dřevinou. Zejména s ohledem na zachování produkce se v dané lokalitě jako perspektivní jeví vyšší využití douglasky tisolisté, zastoupení asi do 5 %, která je nově zařazena mezi meliorační a zpevňující dřeviny.", doplňuje Monika Vejpustková.

Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu QJ1620415 ,,Diferencované pěstební postupy pro chřadnoucí smrkové porosty 4. a 5. lesního vegetačního stupně" a byl též podpořen Ministerstvem zemědělství v rámci institucionální podpory MZE - RO0118.

článek ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2019/08/559-1.pdf

Ilustrační fotografie: Chřadnutí mladých smrků v Nízkém Jeseníku, autor Jan Lubojacký

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí