Nové podmínky pro přepravu nebezpečných věcí platné od 1. 7. 2001

Dnem 1.července 2001 vstoupily v platnost restrukturalizované předpisy pro klasifikaci, balení a přepravu nebezpečných věcí (ADR). Tyto předpisy byly harmonizovány s doporučeními Organizace spojených národů tj. s UN-Recommendations ?Transport of Dangerous Goods, Model Regulations?. Verze příloh A a B Dohody ADR platná od 1. 1. 1999 zůstává s novými předpisy souběžně v platnosti po dobu osmnácti měsíců, tzn. do 31. 12. 2002. Nový předpis bude mít oproti současným přílohám A a B zcela novou strukturu, sestávající z 9 částí (hlav) dělených do kapitol, oddílů a pododdílů. Ustoupilo se tak od členění dle tzv. okrajových čísel. Členění je zabezpečeno desetinným tříděním, přijatelnějším pro práci s výpočetní technikou. V části 1 jsou uvedena všeobecná ustanovení pro klasifikaci, balení a přepravu nebezpečných věcí. Je zde uveden rozsah a použití Dohody ADR, to znamená i tzv. osvobozující podmínky. Týká se to úplných osvobození daných v původní verzi ADR v okrajovém bodu 2009 a 10603, dále částečných osvobození, pokud se přeprava uskutečňuje v tzv. omezeném množství (tedy v závislosti na způsobu zabalení dnes daném okrajovými body 2X01a), a konečně i pokud se přeprava uskutečňuje v tzv. podlimitním množství (tedy v závislosti na druhu a na množství naloženém na dopravní jednotce dnes daném v okrajovém bodu 10011). Podstatnou novinkou je zde zavedení institutu bezpečnostního poradce. V části 2 jsou řešeny předpisy pro klasifikaci nebezpečných věcí a pro přiřazení látek jinde nejmenovaných. Způsob značení látek a předmětů zůstal zachován. Jádrem celého předpisu je část 3, která obsahuje vyjmenování nebezpečných věcí. Především je zde tabulka A, kde jsou látky a předměty seřazeny vzestupně dle identifikačních čísel (v tabulce B jsou pak seřazeny dle abecedy). Část 4 řeší předpisy pro použití obalů, včetně velkých nádob (IBC), velkých obalů (LP), cisteren, kontejnerů a bateriových vozidel. V části 5 jsou pak uvedeny předpisy pro odeslání, tzn. mimo jiné řešení způsobu označení obalů a zápisy do průvodních dokladů. V části 6 jsou řešeny požadavky na konstrukci a zkoušení obalů, velkých nádob (IBC), velkých obalů (LP), cisteren a kontejnerů. Nově je například zavedeno kódování sudů z jiného kovu než z oceli nebo hliníku a to 1N1 (s neodnímatelným víkem) a 1N2 (s odnímatelným víkem). Nově jsou zda zařazeny předpisy pro stavbu (konstrukci) a zkoušky obalů pro látky třídy 7. V části 7 jsou ustanovení pro přepravu, nakládku, vykládku a manipulaci. Jsou zde mimo jiné řešena ustanovení pro různé způsoby odeslání (v kusech, přeprava volně ložených látek, přeprava v cisternách). V části 8 jsou pak stanoveny požadavky na osádky vozidel, výbavu dopravních jednotek, požadavky na provoz a na průvodní doklady. Změny nejsou z hlediska obsahu až tak podstatné. Nově je například uvedena tabulka zákazů společné nakládky na vozidlo, kde jsou však zachována současná ustanovení. Jsou zde stanoveny podrobnosti o školení osádky (doposud dodatek B4) o požadavcích na dozor nad vozidly a o jiných požadavcích, týkajících se osádky vozidla. V části 9 jsou shrnuty požadavky na konstrukci a schvalování vozidel, tj. to co bylo dosud předmětem především dodatku B2. Pro kódování vozidel byly zachovány doposud užívané kódy: FL, OX, AT, EXII, EXIII. Zpracoval: Ing. Miloslav Lano Autor: Ing. Jiří Miletín Technický management - 13/2001