Zhodnocení prvních dnů účinnosti zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Hlavním důvodem pro přípravu zcela nového zákona byla především nutnost, s blížícím se předpokládaným vstupem naší země do Evropské unie, harmonizovat právní předpisy České republiky s předpisy Evropského společenství. Jako nejdůležitější změny, které v právní úpravě nakládání s odpady nový zákon přináší, můžeme hodnotit následující : Definice a pojmy : Plně respektuje pojmy a definice užívané ve směrnicích Evropského společenství, s využitím zkušeností s právní úpravu vyspělých států Evropské unie (SRN a Rakouska). Stanovení pravidel pro bezpečné nakládání s odpady : Zpřesňují a doplňují se pravidla pro nakládání s odpady, která by měla zajistit ochranu před jejich nepříznivými účinky. Precizuje se okruh osob, kterým lze předat odpad k dalšímu využití nebo odstranění tak, aby nedocházelo ke ztrátám odpadu. Nově se zavádí povinnost určit odpadového hospodáře, prostřednictvím kterého původci a oprávněné osoby splňující podmínky stanovené zákonem, zajišťují odborné nakládání s odpady. Evidence a ohlašování odpadů a zařízení : Ohlašovací povinnost se rozšiřuje o podrobnější sledování vybraných druhů odpadu a na zařízení k nakládání s odpady a zařízení a látky s obsahem PCB. Plánování nakládání s odpady : Směrnice Evropského společenství vyžadují plánování nakládání s odpady především na národní úrovni. Zákon tento požadavek plně respektuje a stanoví diferencovaně povinnosti zpracovat plány odpadového hospodářství pro všechny stupně a články řízení (správní úřady, původci odpadů, obce). Nakládání s vybranými odpady : Dříve nebyla plně zohledněna řada směrnic vydávaných Evropským společenstvím postupně podle naléhavosti problémů spojených s určitou komoditou. Nový zákon je již zpracovává samostatně, i když se snahou o maximálně jednotný postup řešení. Jedná se například o tyto výrobky, odpady a zařízení : odpadní oleje, baterie a akumulátory, kaly z čistíren odpadních vod, odpady z výroby oxidu titaničitého, odpady azbestu, autovraky, polychlorované bifenyly a terfenyly a zařízení, která je obsahují. Povinnost zpětného odběru: Povinnost zpětného odběru nebyla ve stávajícím zákoně a nařízení vlády upravena dostatečně. Proto tato povinnost byla pro minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky a chladničky používané v domácnostech upravena nově. Dovoz, vývoz a tranzit odpadů : Ačkoli zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech z nařízení Rady Evropského společenství, navazujících předpisů, z nařízení Komise pro implementaci závazků Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, z rozhodnutí Rady OECD o pohybu odpadů určených k operacím využití přes hranice států vycházel, obsahoval určité odchylky s ohledem na naši ekonomickou situaci. Nový zákon o odpadech problematiku dovozu, vývozu a tranzitu odpadů upravuje plně v souladu s výše uvedenými předpisy. Zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002 s tím, že pro některé nové povinnosti, které jsou návrhem zákona stanoveny je účinnost zákona odsunuta. Například povinnost zpětného odběru pro všechny komodity kromě chladniček nabývá účinnosti 23. února 2002 a pro chladničky 1. ledna 2003 tak, aby přímo navazovala na ustanovení původního nařízení vlády z února 1999. Protože se nejasnosti kolem jednotlivých ustanovení zákona stále objevují – jak na úrovni měst a obcí, tak na úrovni občanů a určených osob, zpracovalo MŽP nejčastější dotazy formou dotazů a odpovědí : Proč nový zákon zavádí nový - prakticky čtvrtý systém nakládání s komunálními odpady? Na způsobu, jak se fyzicky manipuluje s odpadem, se nic měnit nemusí, pokud se obec sama nerozhodne. Změny spočívají v hledání co nejvhodnějšího způsobu stanovení výše a formy placení od občanů. Proč se stále mění právní úprava poplatků za komunální odpad? Zákon z roku 1997 umožňoval, aby si každý občan nakládal se svým odpadem sám. To ale vedlo ke zneužívání – v obcích vznikaly drobné černé skládky apod. Proto novela z roku 2000 zavedla (na žádost obcí) možnost stanovit poplatky na hlavu. Ukázalo se však, že tato právní úprava je na hranici ústavnosti. Ústavním soudem sice tato novela nebyla zrušena, ale bylo doporučeno, aby se řešení našlo v rámci zákona o místních poplatcích. Co přináší obcím nový zákon? Obce mohou využít řadu obecných ustanovení zákona o místních poplatcích. Jde např. o možnost využít stanovení skupinových a individuálních úlev pro občany a radikálně tak zlepšit vymahatelnost poplatku. Obce tak mohou účinně řešit problém části občanů a chatařů, kteří doposud odmítali za odpad platit a zbavovali se jej nežádoucím způsobem. Může se tak podstatně omezit problém černých skládek a spalování odpadů v kamnech apod. Přitom však zákon o odpadech umožňuje zachovat principy dosavadního způsobu fyzického nakládání s odpady v obci. Úroveň třídění odpadů občany se odrazí ve výši druhé části poplatku. Čím více budou občané třídit, tím nižší tato složka může být. Hodně ovšem záleží na obci, jaké vytvoří pro třídění odpadů podmínky. Nebudou kontejnery na sídlištích znovu přeplněné, když město odváží odpadky jen dvakrát v týdnu? Je možné si zařídit častější svoz odpadu? Pokud město odváží odpadky jen dvakrát v týdnu a kontejnery jsou opakovaně přeplněné, je problém v systému, který město zvolilo. Otázka časových intervalů odvozu komunálního odpadu od občanů musí být obcí řešena v rámci obecně závazné vyhlášky tak, aby bylo vyhověno konkrétním místním podmínkám. Co nový systém znamená pro mě, pro občana? Čistotu a pořádek v obci a jejím okolí, pokud většina občanů bude respektovat nově zavedený systém. Postupné snižování výše poplatku, pokud většina občanů bude třídit odpady, čímž se sníží množství komunálního odpadu, obec bude mít příjmy z prodeje vytříděných surovin a od podnikatelských subjektů podle zákona o obalech. Proč mají za odvoz odpadu platit také kojenci a malé děti? Místní poplatek platí podle zákona každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt bez ohledu na věk. Zákonem je však obci dána možnost, aby v obecně závazné vyhlášce o zavedení poplatku určila okruh osob, které od poplatku osvobozuje, případně stanovila možné úlevy z poplatku. Obec tak může od poplatku osvobodit určité kategorie osob, např. občany důchodového věku, děti do dosažení určité věkové hranice nebo např. každého čtvrtého či pátého člena vícečetné rodiny, osoby vykonávající základní vojenskou službu a osoby pobývající dlouhodobě mimo území ČR apod. Produkce odpadů se liší např. u občanů a vlastníků rekreačních objektů, proč mají všichni platit stejně? Neplatí všichni stejně. U trvale bydlících se zákon vztahuje na každou fyzickou osobu, u rekreačních objektů se platí jako za jednoho občana bez ohledu na to kolik osob rekreační objekt užívá. Je důležité si uvědomit, že zákon neukládá jednotnou sazbu pro všechny. Obec může vlastníkům rekreačních objektů určit konkrétní nižší sazbu poplatku. Obec má také možnost osvobodit od poplatku určité kategorie občanů, např. důchodce, děti do určitého věku nebo třeba každého čtvrtého a dalšího člena vícečetné rodiny. V poplatku může obec také zohlednit např. vlastní nádobu na odpad. Mají obce hradit náklady, které jim při nakládání s komunálním odpadem vzniknou, pouze z poplatků od občanů nebo jim zákon dává i jiné možnosti? I zde mají obce různé možnosti. Kromě poplatků mohou využít i další zdroje pro financování. Jde např. o příjem od podnikatelských subjektů, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru obalů a jejich využití nebo autorizovaných společností, které za ně povinnost plní – takzvané sdružené plnění. Tyto povinnosti pro podnikatelské subjekty nově vyplývají ze zákona o obalech. Obce mohou využít i vlastních zdrojů, existují případy obcí, kde se náklady na komunální odpad hradí převážně ze svých rozpočtů. Proč se zákon vrací k paušální platbě za TKO, když předtím byli lidé jednotlivou platbou za odvoz popelnice lépe motivováni k malé produkci odpadu a ke třídění. Zákon na paušální platbě netrvá. Druhou část poplatku stanoví obec podle vlastního rozhodnutí. Pokud ji stanoví paušálně, je to pouze věcí rozhodnutí na úrovni obce. Zákon rozhodně nevyžaduje, aby všichni za odpady platili stejnou sumu. Co se rozumí netříděným komunálním odpadem v § 10b odst. 3 písm. b)? Obsah pojmu “netříděný komunální odpad”, který zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, není definovaný a není uveden ani v Katalogu odpadů (zde je uveden pouze směsný komunální odpad pod katalogovým číslem 20 03 01), je nutno pojímat ve smyslu “netříděný v souladu se systémem třídění komunálního odpadu stanoveným obcí obecně závaznou vyhláškou”. Jedná se de facto o komunální odpad odložený v nádobách určených pro zbytkový (směsný, nevytříděný) komunální odpad. Je samozřejmé, že komunální odpad, ani směsný komunální odpad uvedený v Katalogu odpadů, nebude nikdy odpadem zcela netříděným. Vyplývá to nejen z povinnosti obce zajistit místa, kam mohou občané odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu (§ 17 odst. 2 zákona o odpadech), ale např. i z ustanovení § 38 tohoto zákona o zpětném odběru některých výrobků a z povinností stanovených zákonem a připravovanou vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady pro skládkování odpadů (jejich povinná úprava – třídění před uložením na skládku). Proč se nebude poplatek odvádět prostřednictvím majitelů domů? Předpokládáme, že se v praxi ve většině případů bude poplatek takto odvádět. Majitel domu nebude však mít tuto povinnost ze zákona. Ustanovení, které určilo jako plátce poplatku vlastníky či správce budovy či nemovitosti, není možné v rámci zákona o odpadech doplnit účinnými nástroji na vymáhání. Zákon o místních poplatcích dává možnost, aby poplatek za domácnost odváděl společný zástupce a za rodinný nebo bytový dům vlastník nebo správce. Tyto osoby pak mají povinnost obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí. Komu se bude poplatek zasílat? Kdo bude platit v případě, že majitel dům pronajal? Příjemcem poplatku je obec, způsob placení určí ve vyhlášce o stanovení místního poplatku. Prvotním plátcem je občan trvale bydlící v domě, poplatek za něj může odvádět správce, tedy i ten, kdo si dům pronajal. Může obec, která měla zaveden poplatek dle zákona č. 37/2000 Sb. zavést novou formu poplatku dle zákona č. 185/2001 Sb. pouze změnou této původní vyhlášky? Ne, to není možné, zákonem č. 185/2001 Sb. byla provedena změna právního režimu poplatku za komunální odpad, který je nadále zařazen mezi místní poplatky, na které se vztahuje zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Vyhláška o poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů musí mít náležitosti uvedené v §15 tohoto zákona. Nelze tedy pouze pozměnit dosavadní obecně závaznou vyhlášku, která upravuje poplatek za komunální odpad podle zákona č. 125/1997 Sb. Místní poplatek se vztahuje na všechny trvale přihlášené, ale co osoby s přechodným pobytem? Přechodný pobyt náš právní řád v současnosti nezná. V § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích je uvedeno, že poplatníkem je každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt. Je jasné, že toto řešení není ideální, ale kategorie trvalého pobytu je jednoznačná a pokrývá naprostou většinu případů. Trvalým pobytem se ve smyslu § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu. Místem trvalého pobytu občana v době narození je místo trvalého pobytu jeho matky, pokud se rodiče nedohodnou jinak. Informace o trvalém pobytu osob získají obce z informačního systému od okresních úřadů podle zákona č. 133/2000 Sb. Lze do sazby poplatku nějakým způsobem promítnout nákup odpadových nádob? Ustanovením § 15 zákona o místních poplatcích je stanoveno, že v obecně závazné vyhlášce obec stanoví konkrétní výši sazby poplatku. V této konkrétní sazbě poplatku má obec promítnout místní podmínky. Lze tedy stanovit rozdílnou výši sazby poplatku pro okruh poplatníků, kteří mají vlastní odpadovou nádobu a pro ty, kterým odpadové nádoby zajišťuje obec. Otázka nájmu či koupě odpadových nádob občany má být řešena obecně závaznou vyhláškou v rámci zavedení místního systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Lze do výpočtu poplatku podle § 10b odst. 3 písm. b) zákona o místních poplatcích zahrnout i platby, které občané hradí přímo svozové organizaci (technické služby)? V § 10b odst. 3 písm. b) je zákonem stanoveno, že sazba poplatku podle tohoto ustanovení je tvořena částkou až 250 Kč na osobu a kalendářní rok, která byla stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu. Aby tedy obec mohla sazbu poplatku stanovit i podle tohoto ustanovení, tedy nejen podle písm, a), musí takové skutečné náklady prokázat. Pokud svozová organizace provozovala sběr a svoz komunálních odpadů na základě úplatné smlouvy s obcí, vznikly obci skutečné náklady ve výši úplaty vyplývající ze smlouvy a lze je do základu pro stanovení druhé části poplatku zahrnout. Kam zahrnout náklady obce vynaložené na separovaný odpad? Má obec hradit tyto náklady ze svého rozpočtu? Náklady obce vynaložené na nakládání se separovaným (vytříděným) odpadem, které nejsou (nebudou) uhrazeny z příjmů obce ze systémů podle zákona o obalech a povinnosti zpětného odběru podle zákona o odpadech, což je dlouhodobý záměr zákona, lze zahrnout pod prvou složku sazby poplatku podle § 10b odst. 3 písm. a), která je v podstatě částkou paušální. Jaké jsou možnosti vymáhání při nezaplacení poplatku?Podle jakého zákona má obec při vymáhání postupovat? Lze říci, že zařazení poplatku za komunální odpad mezi místní poplatky odstraní problémy, které obcím vznikaly právě při vymáhání poplatků. Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec podle § 11 zákona o místních poplatcích poplatek platebním výměrem a může případně použít i další sankční ustanovení. Dlužné částky může obec vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla oznamovací (poplatková) povinnost. Až v případě, že nedojde k uhrazení dlužného poplatku ani na základě platebního výměru, nastupuje vlastní vymáhání, které se řídí § 73 zákona č. 377/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Obec jako správce poplatku nejprve ještě jednou vyzve dlužníka k zaplacení (odst. 1 § 73). Pokud dlužník nezaplatí, přistoupí obec k vlastnímu vymáhání, které se provádí daňovou exekucí (odst. 3 -10 § 73). Nyní jsou v nevýhodě ti, kteří si pořídili malou popelnici, neboť hlavně třídili, a teď si musí opatřit popelnici větší. Nelze vyloučit, že v praxi takové případy u některé obce nastanou. Důvody, proč konkrétní obec nahradí malé popelnice pro některé občany velkými, neplynou z nového zákona. Zákon rozhodně nevyžaduje, aby všichni za odpady platili stejnou sumu. Pokud to tak někde je, je to věcí rozhodnutí na úrovni obce. Vyplatí se občanům ještě třídit? Jak se projeví třídění odpadu na konečné výši poplatku stanoveného vyhláškou? Podle nového zákona přímá vazba mezi úrovní třídění odpadu u konkrétní osoby a výší poplatku, který platí, není zcela zřejmá, ale do určité míry existuje. Čím více občanů se zapojí do třídění, tím menší budou náklady obce na netříděný komunální odpad a mělo by tak dojít ke snížení druhé části poplatku za odpad. V případě vytříděných složek odpadu obce ušetří za rostoucí ceny za jejich skládkování, mohou získat peníze z jejich prodeje a od podnikatelských subjektů dle zákona o obalech. Tam, kde je to možné (převážně u rodinných domů), může obec navíc motivovat občany přímo tím, že jim poskytne slevu z poplatku, pokud důsledně separují odpad. Je ovšem třeba zdůraznit, že třídění odpadů by mělo být přirozeným a odpovědným projevem vztahu občana k životnímu prostředí. Obce by rovněž měly více věnovat pozornost osvětě a informovanosti občanů a vysvětlovat jim přínosy minimalizace a třídění odpadů. Co všechno spadá pod pojem “stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci”? Pojem “stavba pro individuální rekreaci” je vymezen v § 3 písm. d) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, jako jednoduché stavby, které však svými objemovými parametry, vzhledem a stavebním uspořádáním odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci. Jde tedy o rekreační domky, chaty a rekreační chalupy. Za stavby k individuální rekreaci se pro účely tohoto poplatku považují i rodinné domy, které nejsou užívány k bydlení, ale slouží k rekreaci, bez ohledu na původní účel určení. Místní poplatek podle § 10b odst. 3 písm. b) platí ten vlastník stavby, určené nebo sloužící k individuální rekreaci, v němž není hlášena žádná fyzická osoba k trvalému pobytu. Jedná o však pouze o stavby ve vlastnictví fyzické osoby, nelze tedy pod tento pojem vztáhnout různé penziony, hotely apod. Jaké byly důvody pro zpoplatnění vlastníků rekreačních objektů? Důvodem pro zpoplatnění osob, vlastnících stavby určené nebo sloužící k rekreaci, byly hlavně problémy vznikající kolem odstraňování odpadů těmito osobami. Obce v rekreačních oblastech měly velké problémy s černými skládkami, které zakládali rekreanti, často také docházelo k neoprávněnému odkládání odpadu do nádob osob trvale bydlících v obcích. Problematika, týkající se poplatků, spadá kompetenčně pod ministerstvo financí, kde na Vaše dotazy odpoví vedoucí oddělení místních poplatků JUDr. Zdeňka Jirásková nebo prom. práv. Alena Schneberková ( telefon 5704 1111). Zdroj: Tiskové zprávy MŽP