Lidé marně bojují proti hliníkárně v Liberci

Továrna stojí v jejich těsném sousedství a otravuje jim život zápachem, hlukem a prachem. Z klidné oázy v centru Liberce, kde stojí hlavně rodinné domky a malé činžáčky a také Jedličkův ústav a nedaleký Domov mládeže, se podle nich stalo peklo. Navíc hliníkárna nemá podle nich na svoji činnost povolení a neexistuje ani žádné kolaudační rozhodnutí, které by dřívější sklady Montážních závodů přeměnilo na \"hutní\" provoz. I když oslovili instituce snad na všech postech od místních až po ministerstvo, nedosáhli ničeho. Pokračování na straně D3 Pokračování ze strany D1 Německá firma Ernst Bröer, které hliníkárna patří, tvrdí, že je vše v pořádku a že měření nic neukázala. \"Jsme úplně zoufalí. Od léta roku 1997 jsme rozeslali pětatřicet žádostí, urgencí a stížností na hygienu, na českou inspekci životního prostředí, na stavební a okresní úřad a dokonce až na ministerstvo životního prostředí. Všechno marné,\" zoufá si jedna z obyvatelek Krajinské ulice a iniciátorek petice, kterou podepsaly stovky lidí, Lidka Leksová. \"Založili jsme kvůli tomu občanské sdružení, spojili se s Dětmi Země, ale v ruce máme jen nic neříkající vyhýbavé odpovědi.\" Podle Leksové firma objekt koupila v roce 1994 na sklad hliníku, ale až v roce 1997 nahlásila na libereckém živnostenském úřadě slévárenskou činnost, ale nikdy oficiálně nepožádala stavební úřad o kolaudaci na takový provoz. \"Zápach a hluk nám vadily vždycky, ale to, co se začalo dít vloni na jaře, už přesáhlo všechny meze. Bydlíme přímo nad slévárnou a všechno nám jde přímo do oken. Hliníkárna jela nepřetržitě ve dne v noci, dveře a okna, nejspíš kvůli větrání, měla otevřená dokořán, neustále sem najížděla velká nákladní auta s materiálem, ječely tu stroje na opracování odlitků. Nakonec jsme chodili spát do sklepa, protože je v zemi a bez oken, abychom to nemuseli čichat, dýchat a poslouchat,\" líčí svoje utrpení žena. \"Když už jsme si nevěděli rady, zavolali jsme policii, která sídlí hned vedle hliníkárny, aby zakročila. Policisté ale řekli, že nemají žádnou pravomoc zakročit, protože nemají kompetence omezit výrobní provoz.\" Naproti přes ulici sídlí Jedličkův ústav s více než dvěma stovkami dětí i on se přidal k petici, kterou proti hliníkárně podepsalo kolem tisíce lidí. \"Obtěžuje nás to,\" posteskl si ředitel Jedličkova ústavu Pavel Eliáš. \"Něco tu páchne a my nevíme, co to je. Máme tu dvě stě padesát dětí s nejrůznějšími typy postižení a bojíme se, že dýcháme něco škodlivého. Alespoň nás nikdo neujistil, že tomu tak není.\" Lidi kolem Krajinské podpořily i Děti Země. \"Víme o tom už tři čtvrti roku a připadá nám to celé podivné zmizelá dokumentace z archivu stavebního úřadu, neochota úředníků všude, kde jsme se na hliníkárnu chtěli informovat,\" poznamenala Simona Jašová z libereckých Dětí Země. \"Pokusili jsme se zprostředkovat setkání s pracovníky české inspekce životního prostředí a byli na exkurzi přímo v provozu. Chápeme, že lidé v jeho okolí trpí, ale ze zákona se proti tomu dá něco dělat jen velmi těžko.\" Podle Jašové je problém v tom, že hliníkárna není zdroj velkého znečištění a ty se sledují málo. \"Všechna měření, která si lidé vyžádali, jsou nad rámec zákona a jsou také dost drahá. Je to spíš na majiteli, jestli bude ochotný vyjít lidem vstříc.\" MILADA PROKOPOVÁ zdroj: Mladá fronta Dnes