Tání ledu v Arktidě otevírá legendární Severní cestu

Rozpadající se ledový příkrov v severní polární oblasti má do deseti let uvolnit pro celoroční provoz legendární Severní mořskou cestu z Atlantského do Tichého oceánu. O dvacet let později se pak pravděpodobně otevře Severozápadní průjezd, přímá námořní trasa mezi Severní Amerikou a Dálným východem. Obě námořní trasy, které po celou historii námořní plavby blokoval led (viz info), mají začít konkurovat trasám vedoucím přes Suezský a Panamský průplav (viz mapku). Světoví rejdaři se tak mají stát jedněmi z mála, kterým z globálního oteplování planety poplyne užitek - na rozdíl od domorodých obyvatel a zvířat žijících v nedotknuté divočině, od polárních medvědů po soby karibu. Ochránce životního prostředí děsí představa, že se v křehkých severních ekosystémech rozrostou těžařské komplexy a mezi ledovými pláněmi budou proplouvat plavidla přepravující z Japonska vyhořelé jaderné palivo k přepracování v evropských závodech. MEZITITULEK: Příliš drahé ledoborce Nákladní lodě ruské Murmanské námořní společnosti se v doprovodu ledoborců každoročně vydávají těsně kolem severního ruského pobřeží na dvě až tři zpáteční cesty mezi Japonskem a Evropou. Drží se přitom ruského pobřeží. Trasu bude záhy možné využívat celoročně, pokud budou prostředky na vzkříšení zanedbané infrastruktury. Přístavy severního Ruska pustnou od skončení studené války, kdy naposled vyplouvaly na cestu mezi Atlantským a Tichým oceánem válečné lodi vedené ledoborci na jaderný pohon (viz foto). Rekonstrukci vyžaduje navigační podpora, vyhledávací a záchranné týmy a také systémy na odstraňování důsledků ekologickýchhavárií. Věčný led ustoupí také ze Severozápadního průjezdu, který prochází kolem Aljašky a nesčetných kanadských ostrovů. Průjezd je tím obtížnější, že vede četnými úžinami, které led snáze zatarasí. \"Severozápadní průjezd bude splavný až dvacet let poté, co nastanou příznivé podmínky na Severní mořské cestě,\" míní britský odborník na fyziku oceánů Peter Wadhams z Cambridge University. \"Jsem si jist, že se to stane - ledy už teď mizí.\" K oběma dosud jen obtížně zdolatelným námořním cestám obezřetně přistupovaly pojišťovací společnosti. Za své služby si účtovaly tak vysoké sazby, které po přičtení nákladů na doprovod ledoborců nezřídka vyrovnaly veškeré ekonomické výhody plynoucí z časových úspor při dopravě na kratší vzdálenosti (viz mapku vlevo). MEZITITULEK: Oběti mrazů a kurdějí Mořeplavci celá staletí marně hledali přímou spojnici mezi Evropou a Dálným východem. Kryštof Kolumbus ostatně objevil Ameriku jen proto, že se chtěl západní cestou dostat do Indie. Hledání průjezdů si vyžádalo nesčetné oběti. Patřili k nim také Nizozemec Wilhelm Barents (v roce 1594 obeplul Novou zemi) a Angličan Henry Hudson (zemřel u amerického pobřeží po vzpouře v roce 1611), jejichž jména nesou Barentsovo moře a Hudsonova zátoka. Mnoho průzkumníků padlo za oběť mrazům a kurdějím, než finsko-švédská výprava v roce 1878 proplula Severní mořskou cestou. Severozápadní průjezd zdolal až v roce 1906 polárník Roald Amundsen. MEZITITULEK: Hrozí devastace divočiny Ochránci životního prostředí žádají po otevření arktických tras ochranu domorodého obyvatelstva v jedněch z mála nedotčených oblastí světa a jistotu, že nenastane rabování obrovského surovinového bohatství sahajícího od ropy přes dřevo až po minerály. \"Tání ledu výrazně usnadní přístup na severní Sibiř a do ostatní divočiny,\" řekl BBC ředitel polárního střediska Programu životního prostředí OSN (UNEP) Svin Tveitdal. \"Musí existovat strategie udržitelného rozvoje Arktidy. Nesmí se stát nějakou novou Afrikou, ve které kolonialisté plení zdroje.\" Těžba ropy a zemního plynu zvyšuje riziko znečištění, které je v křehkých severních ekosystémech daleko závažnější než v teplejších pásmech. Stačí připomenout katastrofu tankeru Exxon Valdez v roce 1989, která ropou zamořila rozlehlé pobřeží Aljašky. Surovinové bohatství je však až příliš lákavé. Norsko například chce v roce 2006 otevřít v Barentsově moři první ložisko zemního plynu. Lodi, které poplují z Evropy na Dálný východ po nových arktických trasách, ušetří v porovnání s průjezdem přes Suezský a Panamský průplav neuvěřitelných zhruba 7400 kilometrů. U některých plavidel je výhoda ještě výraznější. Cesta přes severní Kanadu může například obřímu tankeru vezoucímu ropu z Venezuely do Japonska, který by neprojel Panamským průplavem a musel by zdlouhavě obeplouvat Jižní Ameriku, ušetřit kolem 15 tisíc kilometrů. \"Severní mořská cesta má oproti Severozápadnímu průjezdu větší naději stát se námořní tepnou budoucnosti,\" řekl BBC norský odborník na zahraniční záležitosti Willy Oestreng, který v 90. letech vedl práce na globální studii Severní mořské cesty. Trasa má totiž rozvinutější infrastrukturu díky většímu počtu přístavů, byť zchátralých, a také díky početné flotile ledoborců. Ty budou muset alespoň v počátcích nově otevřených tras spolupracovat s konvoji nákladních lodí. Rusové v tom mají bohatou tradici. Ostatně právě oni postavili ledoborec Lenin, první hladinové plavidlo s jaderným pohonem na světě, které od roku 1960 provázelo lodi po Severní mořské cestě. [*] Severní mořská cesta Nejvýznamnější námořní trasa okrajovými moři Severního ledového oceánu podél severního pobřeží Eurasie spojuje evropské a dálnovýchodní přístavy. Cesta dlouhá 5600 km je dosud splavná jen pro námořní konvoje provázené ledoborci. Na západním úseku k ústí Jeniseje probíhá celoroční provoz, v části východní trvá navigační období dva až čtyři měsíce v roce. Jako první proplul Severní mořskou cestou A. E. Nordenskjöld v letech 1978 až 1979. Severozápadní průjezd Námořní trasa mezi Atlantským a Tichým oceánem podél pobřeží Severní Ameriky, kterou od 16. století hledali angličtí a holandští mořeplavci. Zatímco v letech 1850 až 1854 MacClure uskutečnil první průjezd ve směru západ - východ, opačně jako první projel Roald Amundsen v letech 1903 až 1906. Drsné klimatické podmínky dosud znemožňují dopravní a ekonomické využití Severozápadního průjezdu. ZDROJ: Zdraví Věda a lidé