Republika to bez spaloven zvládne, tvrdí Petrlík

Spalovna získala všechna potřebná úřední povolení, takže mohla zahájit trvalý provoz. Jejich platnost nyní potvrdilo i Ministerstvo životního prostředí. Přesto se dál snažíte provoz zastavit nebo minimálně zkomplikovat. Proč? Povolení vydaná krajským úřadem nejsou podle nás v souladu s požadavky zákona o odpadech. Odbor výkonu státní správy ministerstva se podle našich informací nezabýval dostatečně věcnou stránkou, ale přednostně se věnoval jenom procesnímu postupu. Ten byl v pořádku, ale povolení mělo například obsahovat požadavek na rozbor odpadů před spálením, který obsahovalo srovnatelné povolení vydané dříve okresním úřadem. Ministerstvo by nemělo respektovat provizorium, které ve spalovně je. To znamená, že odpady připravené ke spálení jsou skladovány na volné ploše nechráněné před deštěm a tudíž neexistuje dostatečná ochrana proti vymývání nebezpečných látek do vody, která je zachycována v jímce pravděpodobně bez pořádného filtru, nebo není dostatečně často čištěna. Hrozí znečištění půdy a podzemních vod. Zákon o odpadech vyloženě říká, že odpady by před nepřízní počasí měly být chráněny nebo zabezpečovány, aby nedocházelo k znečištění životního prostředí. To ve spalovně není. Okres během provozu spalovny několikrát upozorňoval, že je potřeba ji dovybavit skladem odpadu, kraj přistoupil na to, že sklad být nemusí. To je chyba i z hlediska zákona o odpadech. Nedostatků je ale víc. Které další výhrady tedy k rozhodnutí kraje a ministerstva máte? Rozhodnutí povoluje míchání odpadů, a to i těch, kde zákon sloučení nepovoluje. Vyloženě je tam řečeno, které druhy se míchat nemají. Kraj tohle přesně nestanoví, takže se může stát, že se smíchají dvě chemikálie, které spolu mohou reagovat hned nebo i při spalování. To se stalo ve spalovně v Plzni, kde vzájemná reakce dvou chemikálií vedla k výbuchu. Naštěstí to zničilo jenom pec. Před několika lety ale ve Zlíně shořela celá spalovna a došlo i k úniku toxických látek do ovzduší. Takže si myslím, že jde o dost důležitou zákonnou podmínku. Pokud to ale upravuje zákon, provozovatel se jím přece musí tak jako tak řídit. To ano, ale musí se jím hlavně řídit orgány státní správy, které vydávají povolení. A jestliže povolení nestanovuje podmínky v souladu se zákonem, tak by nemělo být v pořádku. Proto jsme ho napadli dopisem ministrovi životního prostředí Ambrozkovi v říjnu minulého roku, bohužel neúspěšně. Rozhodně se odvoláme k vyšší instanci - tedy rozkladové komisi ministra. Dostavba spalovny se pozdržela právě také kvůli vašim iniciativám. Na váš podnět státní orgány rozhodly o tom, že musí podléhat procesu hodnocení vlivu na životní prostředí. Jen jsme chtěli, aby dovybavení spalovny, pokud by měla jet, bylo úplné. Aby se po čase nezjistilo, že z nějakého důvodu technologicky nevyhovuje. Proto jsme požadovali, aby dostavba včetně stávající spalovny znovu prošla procesem posuzování vlivu na životní prostředí (proces EIA - pozn. red). Praxe totiž ukázala, že původní posouzení nebylo dostatečné. Například připustilo, aby byla spalovna v provozu právě i bez skladu nebezpečných odpadů. Rean si ale spočítal, že se rychleji dostane k provozu, když vezme zpět žádost o změnu stavby před dokončením. Takhle bohužel hrozí, že dojde k poškození životního prostředí. Tvrdíte, že původní posouzení vlivu spalovny na životní prostředí před několika lety nebylo v pořádku. Zabýval se tím někdo už tehdy? Vím, že pádné připomínky mělo sdružení Lysin (z Lysé nad Labem - pozn. red.), ať k procesu EIA, nebo ke stavebnímu řízení. Jednou z těch, které nebyly akceptovány, bylo právě dovybavení spalovny o sklad odpadu. Pokud by měl Rean opravdu takový úmysl, sám by dávno požádal o povolení k dostavbě. Jinak to udělal až pod tlakem úřadů. Nemyslím si, že příčinou zdržení zahájení provozu jsme byli my. Za ta léta mohlo také město Rean tlačit k nějakému monitoringu. Aby byly například pravidelně odebírány vzorky půdy a měřeny na obsah dioxinů a těžkých kovů, což by ukázalo, jestli se projevuje negativní vliv spalovny. To se nestalo. Dlouho nehlídáno zůstalo nakládání s odpadními vodami, které zkontrolovala Česká inspekce životního prostředí až na náš podnět a zjistila nedostatky. Ve výzvě ministru Ambrozkovi dáváte podnět k prošetření podezření, že spalovna neoprávněně pálila odpady s obsahem polychlorovaných bifenylů (PCB). Čím vaše podezření podkládáte? Kontroly by přece měly přítomnost těchto nebezpečných látek prokázat i s časovým odstupem. Reagoval na tento podnět ministr? Domněnku opíráme o rozbor, který si nechal dělat sám provozovatel spalovny a jehož kopie máme k dispozici. Rozbor ukazuje, že v jednom případě v tanku pro pálení tekutých odpadů bylo přítomno PCB ve větším množství, než povolovala norma. Tento rozpor dosud ministerstvo neprošetřilo, ani se k němu nevyjádřilo. Je vůbec technologicky možné pálit v Lysé PCB, provozovatel tvrdí, že současné nastavení technologie to neumožňuje. Spalovna určitě nedisponuje tak dokonalým zařízením, které by rozeznalo, že se pálí polychlorované bifenyly nebo odpady s vysokým obsahem dioxinů. To by bylo superzařízení, první na světě. Tomu nevěřím. Pokud Rean tvrdí, že v počítači jsou data o odpadech, které přijdou do spalovny, tak v jejich vlastní evidenci jim ukážu několik příkladů, kdy kategorii odpadů předělávali. To jsou prostě data, která kontrolují pouze oni. Počítač nekontroluje obsah chemických látek v odpadech a státní instituce tak činí opravdu jen namátkově. Spalovnu jste v minulosti napadali hlavně kvůli emisím nebezpečných dioxinů, které ve zkušebním provozu několikrát překročily limit. Provozovatel ale tvrdí, že šlo o důsledek vylaďování technologie v rámci zkušebního provozu a že je zařízení nyní schopno limity plnit. Většina spaloven v Evropské unii limit splňuje, přesto představují problém. Unie se vypořádává s vysokou hladinou dioxinů v potravinách a právě spalovny představují jeden ze zdrojů znečištění. Takže s tím bude muset něco udělat. Předpokládám, že spalovnu Rean vylaďoval tak dlouho, že poslední měření mělo ukázat, že limit splňuje. Přesto ho překročila, sice mírně, ale překročila. Aby se dalo mluvit o tom, že limit plní, musela by být bezpečně pod jeho hranicí o jeden řád a ne o pouhou setinu. Předpokládám, že chcete mít spalovnu i dále pod kontrolou. Jakým způsobem ji budete sledovat? Podle nového zákona musí spalovna dvakrát ročně měřit dioxiny, takže do poloviny roku by měly být k dispozici nové výstupy. Potom je tady námi napadené rozhodnutí kraje, které vůbec nepočítá s tím, že by spalovna měla být nějak dovybavena. Ministerstvo je zatím přezkoumalo po procesní stránce. Budeme usilovat o jeho věcné přehodnocení. Zároveň kraj do budoucna souhlasil s možností upustit od kontinuálního měření některých škodlivin. Nechápu, proč orgány státní správy postupují formou jakýchsi výjimek. To je případ i dvouleté odkladné lhůty, kterou spalovny se schváleným plánem snižování emisí ze zákona dostaly na splnění dioxinů. Doufali jsme, že tohle se podaří ministerstvu včas ze zákona odstranit, protože to odporuje zákonům Evropské unie. Neustále se mluví o nebezpečí dioxinů. Mohl byste vysvětlit, co to dioxiny jsou a jak vznikají? Tak je pojmenovaná skupina dvou set deseti látek. Konkrétně chemicky jsou to polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany. Vznikají buď při chemických procesech, kde je přítomen chlor, takže třeba v chemičkách, ale vznikají také spalováním chlorovaných látek. Když se dostanou do životního prostředí, tak jsou už v nízkých koncentracích zdraví nebezpečné. Jejich přítomnost v potravinách může způsobit poškození imunitního systému, u dětí opožďují vývoj nervové soustavy a mají vliv na řadu dalších věcí. Právě zaměstnanci spaloven by si měli dát obzvlášť pozor, protože bylo prokázáno, že právě oni jsou těmito látkami ohroženi už jen při samotném výkonu práce. Jsou trvale vystaveni jejich vyšším koncentracím. Mimochodem dioxiny také snižují mužskou plodnost. Běžným pálením dioxiny tedy nevznikají? Musí být přítomen chlor. Dioxiny ale samozřejmě mohou vznikat i při spalování odpadu v domácích topeništích. Řešením je převést maximum domácností na jiný způsob vytápění. Zákon dává obcím možnost regulovat, jaké procento jakého druhu vytápění chce mít. Když jsou v domácnosti kamna, je těžké regulovat, co v nich skončí. Otázka je, jestli se starosta do regulace pustí, ale možnost má. Zákon se tak dostal na úroveň vyspělejších zemí. Když se vrátíme zpět. Lyská spalovna má údajně jeden z nejdokonalejších čistících systémů v Česku, nemělo by tam tedy tolik dioxinů vznikat. Zatím to provozovatel nedokázal. V současné době jedou jen kvůli výjimce v zákoně. Navíc jde o jednorázová měření. V Belgii se prováděla čtrnáctidenní měření a ukázalo se, že skutečné emise dioxinů jsou 30 - 50krát vyšší, než ukazují jednorázová měření. Tvrdíte, že spalovny nebezpečných odpadů nepotřebujeme. Jaká je jiná alternativa likvidace rizikových odpadů? Postupy chemického rozkladu. Určité komodity, jako jsou některé oleje, lze vyčistit a vrátit do oběhu. Je těžké uvést nějaký obecný recept. Jsme ochotni připustit možnost, že s nějakou částí nelze dělat nic jiného než spálit. Myslím si ale, že celková kapacita spaloven nebezpečného odpadu v České republice je jednoznačně předimenzovaná. Dokazuje to skutečnost, že spalovny mají naplněnou kapacitu zhruba jen do třetiny. Do tohoto ranku spadá i Lysá. Díky tomu přerušují často provoz a znovu najíždějí. To jsou zrovna momenty, které nejsou pod kontrolou a nejsou ani zachyceny v měřeních emisí dioxinů. Takže skutečné množství jejich emisí ze spaloven je vyšší, než je možné odvodit z jednorázových měření. Spalovna v Lysé je zbrusu nové zařízení. Pokud připouštíte, že u některých druhů odpadu není k likvidaci spálením alternativa, proč raději neusilujete o uzavření starších spaloven? Myslím si, že republika v pohodě zvládne uzavření všech spaloven včetně lyské. Zajímavé je, že když se člověk podívá na nakládání s odpady v České republice, tak právě u skupiny nebezpečných odpadů se kupodivu velice rychle našly cesty k recyklaci. Mimo jiné proto, že spalování je velice drahé. Spalovny nebezpečného odpadu si také kvůli vysokým cenám jako jediný druh spaloven na sebe vydělají. Nedávno se opět objevil problém s likvidací odpadu odvezeného z dlouho bezprizorní milovické skládky. Proč je tak složité tento odpad zlikvidovat? To je zrovna skupina odpadů, na které existuje metoda chemického rozkladu, ale v České republice ještě nebylo postaveno odpovídající zařízení. Jediná spalovna, která má certifikát ke spalování odpadů s obsahem polychlorovaných bifenylů, je v Ostravě. Já osobně mám výhrady i k ní, i když emisní limity dioxinů hodně podkračuje. V případě milovických odpadů je cestou najít dobře zabezpečený sklad proti únikům a v brzkém budoucnu postavit jednotku na rozklad chemických látek. Z pálení odpadů s PCB totiž stejně zbyde popílek nebo popel obsahující dioxiny, takže nebezpečný odpad vlastně stále máte. Jistější je odpad rovnou rozložit chemicky na jednodušší látky bez spalovacího procesu. Hovořil jste o chybějícím zařízení na chemickou likvidaci odpadu. Kde vzít ale na takovou věc finance? Provoz spalovny je přece také podnikatelským záměrem a podle vás lukrativním. Je to ekonomický problém, ale několik možností existuje. Buď takové zařízení vezme na svá bedra stát, případně založí společnost, která ho bude provozovat, nebo to na sebe vezme nějaká firma kvůli získání výhodných státních zakázek. Pak je samozřejmě možnost ucházet se o podporu z mezinárodních fondů. Česká republika má šanci takovou podporu získat. Existuje státní koncepce likvidace nebezpečných odpadů? Neexistuje, ale i když bude, tak to podle mě do budoucna nezabrání dalším nápadům podnikatelů postavit někde novou spalovnu. To, jestli firma uspěje, záleží na její šikovnosti v mnoha ohledech. Jaká je situace ohledně spaloven nebezpečných odpadů ve vyspělých evropských zemích? Dá se říci, že celá západní Evropa prodělává jakousi krizi spaloven. Stejně jako u nás byly prosazovány a v současnosti jsou na ústupu kvůli ekonomickým problémům. Stále více se používají menší nespalovací jednotky k likvidaci odpadů, které dokáží snáz naplnit svou kapacitu a zároveň je lze instalovat u zdroje velkého zatížení a později rozebrat a přesunout na jiné místo. Jak se podle vás změní situace v Česku po vstupu do Evropské unie? Co se zákonů týče, tak se situace už zlepšila. V pořádku ovšem není kontrola. Můžeme mít sebevíc dobré zákony, ale jestli nebude tlak ze strany kontrolních orgánů, legislativa se bude obcházet. V oblasti odpadů je to poměrně jednoduché. Seznam odpadů je neskutečně obsáhlý a náročný pro orientaci. Málokdo například kontroluje převoz odpadu mezi jednotlivými okresy. Fotografie: Součástí kampaně ekologického sdružení Arnika proti spalovně nebezpečných odpadů v Lysé nad Labem jsou i podpisové akce. Takto Jindřich Petrlík (vlevo) z Arniky sbíral podpisy obyvatel města na konci srpna minulého roku. Foto Petr Bělka Fotografie: Ekologové několikrát v Lysé nad Labem proti spalovně otevřeně protestovali. Transparent vystavili před místní radnicí na konci března loňského roku. Foto Petr Bělka Zdroj: Nymburský deník Autor: ONDŘEJ URBANEC