Česká republika plní požadavky na recyklaci obalů, velké množství komunálního odpadu ale stále končí na skládkách
Po vstupu České republiky do Evropské unie se v oblasti nakládání s odpady a
obaly mnoho nezmění – naše legislativa je už dnes v souladu s právními předpisy
EU. Nyní je třeba se soustředit na její důslednou aplikaci. Hlavními pilíři jsou
zákon o odpadech [1] a zákon o obalech [2], které kladou důraz na prevenci
vzniku obalů a odpadů a následně na jejich materiálové využití. Projevují se
některé pozitivní trendy – roste například množství vytříděného odpadu na
obyvatele (graf 1), roste počet domácností, které odpad třídí (graf 2) a
množství vytříděných obalů (graf 3, 4) a jejich recyklace (graf 5). Velká část
odpadu ale stále končí na skládkách – v roce 2001 to bylo 27 % z celkové
produkce odpadů a zhruba 70 % komunálního odpadu (graf 6). Česká republika má
stále poměrně nízkou produkci komunálního odpadu na obyvatele, od počátku
devadesátých let ale začalo ale docházet k jejímu růstu (graf 7), tento trend se
nyní zpomalil. Díky zákonu o obalech Česká republika plní současné požadavky
unie na recyklaci obalů, je v Evropě na devátém místě (graf 8). Zákon o obalech
ukládá povinnost zajistit využití opakovaně použitelných obalů a zpětný odběr
obalů, dává spotřebitelům na výběr, zda zvolí vratný či nevratný obal na nápoje
a stanoví pevná pravidla pro výkup vratných lahví. Základní strategii pro
nakládání s odpady na příštích deset let by měl – stejně jako v členských
státech EU - stanovit Plán odpadového hospodářství ČR. MŽP jej upravilo podle
připomínek Legislativní rady vlády a vláda by jej měla v nejbližší době
projednat. Závazná část stanovuje strategické cíle odpadového hospodářství i
konkrétní opatření pro jednotlivé skupiny odpadů. MŽP například navrhuje, aby
nebyla podporována výstavba nových spaloven a skládek komunálního odpadu ze
státních prostředků. MŽP předpokládá, že v roce 2010 by se využívání komunálního
odpadu v ČR mohlo přiblížit 60 %, nyní je to 18 % (graf 9). Investice v oblasti
nakládání s odpady byly v minulých letech převážně hrazeny z vlastních zdrojů
investorů (70 – 80%) a úvěrů (10-14 %). Finanční podporu poskytoval převážně
Státní fond životního prostředí (SFŽP). Výdaje SFŽP několikanásobně převyšují
jeho příjmy z poplatků za skládkování nebezpečných odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/nebezpecny] (v roce 2001 sedminásobně – 362 mil.
Kč). Největší výdajovou položku veřejných rozpočtů představuje využívání a
zneškodňování komunálního odpadu, na které bylo vynakládáno v průměru 450 mil.
Kč ročně. Přechodné období, o které si Česká republika požádala v oblasti
nakládání s obaly a obalovými odpady, končí v roce 2005. Podíl recyklace
obalových odpadů by se měl zvýšit ze současných 25 na 45 % a podíl využití
obalových odpadů z 30 na 52 %. Tento závazek ČR bez problémů splní, povinnou
minimální míru recyklace plní již dnes. Další podrobnější informace: www.env.cz
[http://www.env.cz] Poznámky: [1] Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech [2] Zákon č.
477/2001 Sb. o obalech Zdroj: MŽP
Po vstupu České republiky do Evropské unie se v oblasti nakládání s odpady a obaly mnoho nezmění – naše legislativa je už dnes v souladu s právními předpisy EU. Nyní je třeba se soustředit na její důslednou aplikaci. Hlavními pilíři jsou zákon o odpadech [1] a zákon o obalech [2], které kladou důraz na prevenci vzniku obalů a odpadů a následně na jejich materiálové využití.
Projevují se některé pozitivní trendy – roste například množství vytříděného odpadu na obyvatele (graf 1), roste počet domácností, které odpad třídí (graf 2) a množství vytříděných obalů (graf 3, 4) a jejich recyklace (graf 5).
Velká část odpadu ale stále končí na skládkách – v roce 2001 to bylo 27 % z celkové produkce odpadů a zhruba 70 % komunálního odpadu (graf 6). Česká republika má stále poměrně nízkou produkci komunálního odpadu na obyvatele, od počátku devadesátých let ale začalo ale docházet k jejímu růstu (graf 7), tento trend se nyní zpomalil.
Díky zákonu o obalech Česká republika plní současné požadavky unie na recyklaci obalů, je v Evropě na devátém místě (graf 8). Zákon o obalech ukládá povinnost zajistit využití opakovaně použitelných obalů a zpětný odběr obalů, dává spotřebitelům na výběr, zda zvolí vratný či nevratný obal na nápoje a stanoví pevná pravidla pro výkup vratných lahví.
Základní strategii pro nakládání s odpady na příštích deset let by měl – stejně jako v členských státech EU - stanovit Plán odpadového hospodářství ČR. MŽP jej upravilo podle připomínek Legislativní rady vlády a vláda by jej měla v nejbližší době projednat. Závazná část stanovuje strategické cíle odpadového hospodářství i konkrétní opatření pro jednotlivé skupiny odpadů. MŽP například navrhuje, aby nebyla podporována výstavba nových spaloven a skládek komunálního odpadu ze státních prostředků. MŽP předpokládá, že v roce 2010 by se využívání komunálního odpadu v ČR mohlo přiblížit 60 %, nyní je to 18 % (graf 9).
Investice v oblasti nakládání s odpady byly v minulých letech převážně hrazeny z vlastních zdrojů investorů (70 – 80%) a úvěrů (10-14 %). Finanční podporu poskytoval převážně Státní fond životního prostředí (SFŽP). Výdaje SFŽP několikanásobně převyšují jeho příjmy z poplatků za skládkování nebezpečných odpadů (v roce 2001 sedminásobně – 362 mil. Kč). Největší výdajovou položku veřejných rozpočtů představuje využívání a zneškodňování komunálního odpadu, na které bylo vynakládáno v průměru 450 mil. Kč ročně.
Přechodné období, o které si Česká republika požádala v oblasti nakládání s obaly a obalovými odpady, končí v roce 2005. Podíl recyklace obalových odpadů by se měl zvýšit ze současných 25 na 45 % a podíl využití obalových odpadů z 30 na 52 %. Tento závazek ČR bez problémů splní, povinnou minimální míru recyklace plní již dnes.
Další podrobnější informace: www.env.cz
Poznámky:
[1] Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech
[2] Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech
Zdroj: MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích