Ve vlastní energetické pasti
Pravděpodobnost, že někde v příštích letech dojde k výpadkům v dodávkách
elektřiny podobným těm, jaké zasáhly část Spojených států a Kanady, se rovná
jistotě. Příčin, které je mohou vyvolat, je příliš mnoho na to, aby se jim dalo
zabránit. O to víc je důležité, aby se nejen provozovatelé rozvodných sítí a
elektráren, ale i představitelé států snažili ještě více než dosud čelit
okolnostem, za nichž k nim může dojít. Větší hrozbu než teroristé představuje
pro rozvodné sítě životní styl západní civilizace. Právě Amerika je toho
typickým příkladem. Velmi vysoký stupeň elektrifikace se tam snoubí s absurdně
vysokou spotřebou energií všeho druhu. Energie jsou ve Spojených státech levné,
tlak na úspory je malý. Většina amerických politiků je pevně sevřena v
krátkodobém volebním cyklu a zapomíná uvažovat strategicky. To samozřejmě
přináší problémy v odvětvích, v nichž se výsledky nedosahují v horizontu
zveřejnění nejbližšího průzkumu popularity, ale až v rozpětí desetiletí, ne-li
celých generací. Typickým příkladem, který s dodávkami energie zdánlivě
nesouvisí, je vášnivý odpor administrativy prezidenta George Bushe ke Kjótskému
protokolu, tedy ke smlouvě, jejímž podpisem se státy zavazují částečně snížit
emise škodlivých látek vypouštěných do ovzduší. Přijmout takový závazek by totiž
pro vládu mimo jiné znamenalo vyvinout silný tlak na průmysl, aby výrazně
investoval do něčeho, co nepřinese rychlý efekt. Takového jednání se však od
politiků, jejichž zvolení stále více závisí na výši finančních darů od
představitelů tohoto průmyslu, dočkáme jen výjimečně. Ostatně i současné sliby,
že k obdobným výpadkům již nesmí dojít, zatím nejsou ničím jiným než teatrálními
gesty. Ta jsou podložena pouze potřebou uklidnit národ. Pro Českou republiku z
amerického výpadku (a jemu podobných, k nimž v minulých letech došlo v mnoha
jiných zemích) plyne jasné poučení. I v době, kdy nehrozí nová světová válka,
zůstává energetika strategickým odvětvím prvého řádu. Proto musí být pod přímým
vlivem státu. Samozřejmě je zbytečné, aby stát vlastnil každý reaktor a rozvodný
stožár. Je však nezbytné, aby si dokázal zajistit v celém odvětví výroby a
distribuce energií takový vliv, který mu umožní včas čelit budoucím rizikům.
Česko má dostatek nejen elektřiny, ale i výrobních kapacit. Bude to tak ještě
nejméně deset let. To je však doba, která pro plánování v energetice takřka nic
neznamená. Tento obor potřebuje podstatně delší strategické uvažování. Buďme
proto v konečném součtu rádi, že se u nás o energetice diskutuje tak vášnivě,
byť leckdy demagogicky a někdy s až neuvěřitelnou naivitou. Tyto debaty,
například o smyslu jaderných elektráren, do jisté míry nutí politiky i
energetiky být více ve střehu než v zemích, kde si - až do prvního výpadku
dodávek - mysleli, že technika je všemocná a neomylná. Potíže s dodávkami
elektřiny v letošních vedrech nemají jen Američané, ale i lidé v několika
evropských zemích. Potvrzuje se tak, že tlak na úspory je oprávněný. Stejně jako
snaha mít co nejpestřejší mix různých zdrojů energie, které se v krizových
chvílích mohou doplňovat, případně i nahradit. AUTOR:
martin.denemark@economia.cz [martin.denemark@economia.cz] ZDROJ: HN
Pravděpodobnost, že někde v příštích letech dojde k výpadkům v dodávkách elektřiny podobným těm, jaké zasáhly část Spojených států a Kanady, se rovná jistotě. Příčin, které je mohou vyvolat, je příliš mnoho na to, aby se jim dalo zabránit. O to víc je důležité, aby se nejen provozovatelé rozvodných sítí a elektráren, ale i představitelé států snažili ještě více než dosud čelit okolnostem, za nichž k nim může dojít.
Větší hrozbu než teroristé představuje pro rozvodné sítě životní styl západní civilizace. Právě Amerika je toho typickým příkladem. Velmi vysoký stupeň elektrifikace se tam snoubí s absurdně vysokou spotřebou energií všeho druhu. Energie jsou ve Spojených státech levné, tlak na úspory je malý.
Většina amerických politiků je pevně sevřena v krátkodobém volebním cyklu a zapomíná uvažovat strategicky. To samozřejmě přináší problémy v odvětvích, v nichž se výsledky nedosahují v horizontu zveřejnění nejbližšího průzkumu popularity, ale až v rozpětí desetiletí, ne-li celých generací.
Typickým příkladem, který s dodávkami energie zdánlivě nesouvisí, je vášnivý odpor administrativy prezidenta George Bushe ke Kjótskému protokolu, tedy ke smlouvě, jejímž podpisem se státy zavazují částečně snížit emise škodlivých látek vypouštěných do ovzduší. Přijmout takový závazek by totiž pro vládu mimo jiné znamenalo vyvinout silný tlak na průmysl, aby výrazně investoval do něčeho, co nepřinese rychlý efekt.
Takového jednání se však od politiků, jejichž zvolení stále více závisí na výši finančních darů od představitelů tohoto průmyslu, dočkáme jen výjimečně. Ostatně i současné sliby, že k obdobným výpadkům již nesmí dojít, zatím nejsou ničím jiným než teatrálními gesty. Ta jsou podložena pouze potřebou uklidnit národ.
Pro Českou republiku z amerického výpadku (a jemu podobných, k nimž v minulých letech došlo v mnoha jiných zemích) plyne jasné poučení. I v době, kdy nehrozí nová světová válka, zůstává energetika strategickým odvětvím prvého řádu. Proto musí být pod přímým vlivem státu.
Samozřejmě je zbytečné, aby stát vlastnil každý reaktor a rozvodný stožár. Je však nezbytné, aby si dokázal zajistit v celém odvětví výroby a distribuce energií takový vliv, který mu umožní včas čelit budoucím rizikům.
Česko má dostatek nejen elektřiny, ale i výrobních kapacit. Bude to tak ještě nejméně deset let. To je však doba, která pro plánování v energetice takřka nic neznamená. Tento obor potřebuje podstatně delší strategické uvažování.
Buďme proto v konečném součtu rádi, že se u nás o energetice diskutuje tak vášnivě, byť leckdy demagogicky a někdy s až neuvěřitelnou naivitou. Tyto debaty, například o smyslu jaderných elektráren, do jisté míry nutí politiky i energetiky být více ve střehu než v zemích, kde si - až do prvního výpadku dodávek - mysleli, že technika je všemocná a neomylná.
Potíže s dodávkami elektřiny v letošních vedrech nemají jen Američané, ale i lidé v několika evropských zemích. Potvrzuje se tak, že tlak na úspory je oprávněný. Stejně jako snaha mít co nejpestřejší mix různých zdrojů energie, které se v krizových chvílích mohou doplňovat, případně i nahradit.
AUTOR: martin.denemark@economia.cz
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích