Neomezujme oddělený sběr bioodpadu kvůli snížení produkce skládkového plynu

Antonín Slejška

Dlouhodobý problém při prosazování odděleného sběru bioodpadu jsou spalovny odpadů, které díky své vysoké kapacitě a ekonomické potřebě tuto kapacitu naplnit systematicky stěžují snahy o zavádění odděleného sběru odpadů, a to zejména odpadů biologických, které představují největší část komunálních odpadů. Novým problémem jsou - paradoxně - kogenerační jednotky na skládkách odpadů. Provozovatelé některých skládek totiž začali během svého lobbingu používat argument, že když začnou být odděleně sbírány a využívány komunální bioodpady, tak se jim sníží produkce skládkového plynu, následkem čehož poklesne produkce energie, a tím i ekonomická návratnost investic do kogenerační jednotky.

Tato argumentace má několik slabin:

• Hlavním příjmem každé skládky jsou poplatky za uložení odpadu. Pokud by se odděleně sbíral bioodpad, tak poklesnou příjmy z těchto poplatků. Toto snížení příjmů by bylo mnohem významnější než snížení příjmů z prodeje elektřiny.
• Hlavním účelem kogeneračních jednotek, hořáků a biofiltrů používaných k přeměně metanu obsaženého ve skládkovém plynu na oxid uhličitý, není produkce energie, ale snížení vlivu skládek na skleníkový efekt, jelikož metan je cca. 21 násobně silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý.
• V případě spíše teoretické situace, že by nainstalovaná kogenerační jednotka přestala mít v důsledku odděleného sběru dostatek skládkového plynu jsou možné např. tato řešení:
  • Odděleně sbíraný bioodpad využívat v bioplynové stanici, která bude postavena poblíž skládky a bioplyn bude využíván společně se skládkovým plynem. Toto řešení lze vidět např. v Salzburgu (Váňa 2002).
  • Kogenerační jednotku nahradit např. biofiltrem a nainstalovat ji v bioplynové stanici na odděleně sbíraný bioodpad, která je postavena ve větší vzdálenosti od skládky.
  • Kogenerační jednotku prodat a nahradit ji biofiltrem, hořákem, apod.
• Skládky nejsou zařízení pro výrobu bioplynu. V tomto ohledu jsou totiž mimořádně neefektivní. Velký podíl organické hmoty zůstává i po desítkách let nerozložen, část z vyprodukovaného metanu je ve vrchních vrstvách přeměněna metanotrofními organismy na oxid uhličitý a pokud skládka skládkový plyn shromažďuje, tak obvykle více než 50% vyprodukovaného skládkového plynu uniká do prostředí.
• Produkce skládkového plynu je dysfunkce, na kterou se zaměřuje Skládková směrnice (1999/31/EC), která stanovuje postupné snižování skládkování biologicky rozložitelných odpadu. Považovat skládkový plyn za žádaný produkt je s ohledem na jeho negativní působení na životní prostředí velmi těžko obhajitelné.
• V současné době se začíná s odděleným sběrem zejména zahradních odpadů. Tyto odpady nejsou snadno v anaerobním prostředí rozložitelné. Proto jsou obvykle využívány na kompostárnách. Oddělený sběr kuchyňských odpadů, které mají vysoký potenciál pro produkci bioplynu, je zatím jen v plenkách a bude se pravděpodobně intenzivněji rozvíjet až po uspokojivém vyřešení sběru a využívání odpadu ze zahrad. Omezovat sběr a využívání zahradních odpadů s odkazem na snižování produkce skládkového plynu není možné považovat za zdůvodnitelné.

Závěr

Využívání skládkových plynů v kogeneračních jednotkách je žádoucí a prospěšné. Avšak omezovat oddělený sběr a využívání komunálních bioodpadů kvůli možnému snížení produkce skládkového plynu není možné považovat za opodstatněné.

Literatura

• Jaroslav Váňa: Exkurze po bioplynových stanicích - 5 - Salzburg. Biom.cz, 12.8.2002, http://biom.cz/index.shtml?x=98411