Záměr a průběh interního auditu

Tato norma ruší a nahrazuje mimo jiné normy ČSN ISO 10011-1, ČSN ISO 10011-2, ČSN ISO 10011-3.

V praxi občas slyšíme námitku, že jde o normu, nikoli o právní předpis, a jako taková je tato norma nezávazná a lze ji použít pouze ve formě doporučení. Pokud ale její doporučení, vytvořená odborníky na základě jejich zkušeností prověřených léty praxe, využijeme, máme jistou záruku, že průběh auditů bude smysluplný, bude mít určitou úroveň a zároveň přinese výsledky ve formě úspory nákladů na jedné straně a zvýšení zisku na straně druhé. Je ale třeba, jako ostatně vždycky, při přejímání některých doporučení použít selský rozum. Zvláště v oblasti odborné způsobilosti auditora či vlastního průběhu auditu tato směrnice klade laťku poměrně vysoko vzhledem k auditům třetí stranou (certifikačním).

Přidaná hodnota

Tato norma poukazuje na tzv. \"přidanou hodnotu auditu\" . Tím je myšleno, že nestačí, nebo alespoň nemělo by stačit, posuzovat pouze naplnění vyjmenovaných požadavků (viz písm.a) až c) předchozího odstavce), ale jde zejména o zvyšování celkové efektivnosti organizace!

V rámci prověřování systému, tedy v rámci interního auditu, by měl být auditor schopen:

• umět zvážit případná rizika (do jisté míry zastupuje část procesu rizikové analýzy)
• posoudit úroveň řízení procesů
• posoudit efektivnost jednotlivých procesů
• najít příležitosti ke zlepšování procesů
• najít příležitost ke snižování nákladů, odpadů atp.

Snaha o takový přístup v rámci interních auditů zatím není příliš častá. Naopak se v reálném podnikatelském životě setkáváme se situací, že se musí interní audity nějak stihnout, aby bylo možno doložit záznamy při certifikačním auditu. Po obdržení certifikátu pak převládne dojem, že je na rok pokoj, a období horečnaté aktivity začne zase obvykle až nedlouho před blížícím se ročním dozorovým auditem.

K internímu audity bychom měli tedy přistupovat jako k nezávislému a objektivnímu procesu, jehož cílem je zlepšovat činnosti v organizaci, dotvářet strategické cíle v organizace tím, že přináší systematický a disciplinovaný přístup k hodnocení a zlepšování řízení rizik, ke kontrole, lepšímu poznání a řízení procesů, a dokonce i k lepšímu poznání a řízení sama sebe v rámci osobní motivace každého pracovníka.

Pokud se týká normy ČSN EN ISO 19011:2003, stanovuje dostatečný návod k zásadám auditování, řízení programů auditů, vlastního provádění auditů včetně návodu k vypracování zprávy z auditu. Obsahuje doporučení v oblasti kvalifikace auditorů včetně příkladů. Je natolik přizpůsobitelná, že její použití může být různé v závislosti na velikosti i předmětu podnikání organizace i pro různé cíle auditu (například prověření určité rizikové činnosti s možností významného dopadu na organizaci či životní prostředí, dodavatelské audity aj.).

Postup auditu

Postup při auditu by měl zahrnovat následující kroky:

1. Naplánování, časové rozvržení auditu
2. Zajišťování odborné způsobilosti auditorů
3. Výběr vhodných auditorů, přiřazení jejich role a odpovědností
4. Provádění auditů (včetně následných, pokud se mají provést)
5. Podávání zpráv z auditů

a dále rovněž

• monitorování dosahované úrovně a efektivnosti programu auditů;
• udržování záznamů.

Detailní rozbor postupu uplatňovaného v rámci interních auditů je uveden na jiném místě této publikace. V následujících odstavcích se proto zaměříme pouze na některé příklady možných problémových situací a nedostatků tak, jak se mohou v rámci interních auditů projevit.

Ing. Monika Becková