Tým složený ze zástupců Institutu pro strukturální politiku, o. p. s., a expertů z oboru odpadového hospodářství řešil v letech 2002-2004 projekt "Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství".
Hodnocení nákladů v odpadovém hospodářství
Hlavním cílem bylo připravit vhodné podklady pro tvorbu makroekonomického modelu všeobecné rovnováhy aplikovaného na odpadové hospodářství České republiky. Řešitelé projektu se soustředili především na oblast nákladů v dílčích odpadových tocích (komunální odpady, obaly a obalové odpady a vybrané výrobky. Z této analýzy orientované především na mikroekonomickou úroveň byly vytvořeny základní funkční vztahy, které byly využity i pro účely národohospodářského modelování.
Třídění využitelných složek
Při stanovení nákladů na třídění využitelných složek domovního odpadu byly uvažovány dva způsoby sběru (donáškový a odvozový způsob) s odlišnými měrnými náklady. V praxi bude přechod z donáškových způsobů separace na odvozové způsoby postupný a bude provázen postupným zahušťováním sítě stanovišť sběrných nádob.
Z analýzy nákladů vyplynulo, že při účinnostech třídění vyšších než 40-50 % využitelných složek dochází k opětnému zvyšování měrných nákladů třídění. Bylo zjištěno, že nejvyšší měrné náklady (v Kč/t) jsou dosahovány při nízkých mírách využití (zhruba 10 %, tedy přibližně 10-12 kg/obyv.rok). S narůstající výtěžností pak náklady klesají až k optimu mezi 40-50 % míře separace využitelných složek (tj. přibližně při vytřídění 48-60 kg/obyv.rok). Toto množství představuje přibližně 15-20 % materiálově využitelných komunálních odpadů. Při vyšších mírách separace se začnou měrné náklady neúměrně zvyšovat.
Náklady třídění využitelných složek jsou ovlivněny mnoha faktory. Je to například struktura vytříděných využitelných složek - každá má jiné nákladové zatížení. Významná je také velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby.
Závěr o závislosti nákladů na třídění využitelných složek domovního odpadu a účinnosti třídění poskytuje ekonomický argument proti možnosti splnit některé cíle POH ČR v oblasti nakládání s odpady. Zejména se jedná o cíl "zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000". Z nákladového hlediska nemůže materiálové využití odpadu konkurovat v současné době nákladově výhodnějším způsobům nakládání s odpady (především skládkování).
Navíc je z bilancí výskytu využitelných složek v komunálních odpadech zřejmé, že materiálově využitelné složky (především papír, plasty, sklo, kovy) jsou zastoupeny v komunálním odpadu pouze v 30-40 hm. %. I při 100 % účinnosti tříděného sběru není tedy možné dosáhnout požadované 50 % výtěžnosti a následné recyklace.
Podpora materiálového využití není zaručena přirozenou cestou trhu. Stát se proto snaží formulovat specifické nástroje a opatření. Sem patří především poplatek za ukládání odpadu na skládky, vytváření povinné finanční reservy pro rekultivace a asanace skládek, rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce a úhrada nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu občany.
Působnost těchto nástrojů však musí být doplněna o podporu environmentálně šetrného chování spotřebitelů. To se výraznou měrou podílí na získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci, jež je z technického hlediska náročné a z ekonomického hlediska velice nákladné.
Jedním z potenciálně využitelných nástrojů pro podporu materiálového využívání odpadu jsou i obchodovatelná povolení, jejichž aplikace je však vázána na splnění řady předpokladů (viz časopis Odpady č. 11 a 12/2004).
Závislost na HDP
S důrazem na materiálové využívání odpadu souvisí rovněž tlak na prevenci a předcházení vzniku odpadu. Hlavním indikátorem těchto strategií je celková produkce odpadu nebo poměr produkce odpadu k HDP.
Prognóza Ministerstva financí očekává do roku 2010 ekonomický růst alespoň 5 % ročně. Ačkoliv materiálová náročnost HDP postupně klesá bylo by iluzorní se domnívat, že by při ekonomickém růstu klesala celková produkce odpadů a nákladů odpadového hospodářství. Lze očekávat, že poměr nákladů na odpadové hospodářství k HDP v oblasti jednotlivých sektorů OKEČ mírně vzroste - do roku 2010 zhruba na úroveň 1 %, kdežto poměr nákladů na odpadové hospodářství pro oblast komunálního odpadu zůstane ve zhruba konstantním poměru k HDP. Na produkci odpadů a náklady v odpadovém hospodářství bude mít v krátkém období vliv především HDP na úrovni národního hospodářství, tj. objem výroby a nepřímo nároky na materiálové toky. Pro komunální odpad hraje podobnou roli spotřeba domácností. Vliv nejen na produkci odpadů a náklady s nimi spojenými, ale také na ostatní ekonomické ukazatele (produkce atd.) bude mít intervence politiky odpadového hospodářství, která se však velmi obtížně kvantifikuje.
Protichůdné tendence
Vliv HDP má v delším časovém horizontu několik protichůdných tendencí. Jednak se jedná o úrovňový efekt, který je shodný s krátkodobým působením: za jinak nezměněných podmínek růst HDP zvyšuje množství produkovaných odpadů. Ovšem působí zde také kompoziční efekt, který modeluje změnu struktury HDP a zejména změnu materiálové náročnosti. K poklesu materiálové náročnosti dochází např. tehdy, pokud tvorba HDP bude využívat více lidského kapitálu a méně služeb životního prostředí - přírodního kapitálu (surovin, energie). Aby byl ekonomický rozvoj dlouhodobě udržitelný, měl by být kompoziční efekt výraznější, než úrovňový efekt.
Z výsledků projektu je zřejmé, že v krátkém období nelze očekávat pokles produkce odpadů a nákladů, které souvisí s činností v odpadovém hospodářství. V dlouhém období jsou tyto veličiny závislé na míře využívání přírodních zdrojů a jejich nahrazení využívání lidského kapitálu. Pokud by si autority hospodářské politiky přály tyto trendy zvrátit, pak by měly usilovat o fiskální reformu, která by přenesla zatížení zdanění od fiskálního zatížení práce a kapitálu k zatížení materiálových a energetických vstupů.
Podrobnější informace o výstupech projektu jsou přístupné na stránkách MŽP (www.env.cz).
AUTOR: Ing. Jan Slavík
řešitelský tým projektu, IREAS, o.p.s.
Třídění využitelných složek
Při stanovení nákladů na třídění využitelných složek domovního odpadu byly uvažovány dva způsoby sběru (donáškový a odvozový způsob) s odlišnými měrnými náklady. V praxi bude přechod z donáškových způsobů separace na odvozové způsoby postupný a bude provázen postupným zahušťováním sítě stanovišť sběrných nádob.
Z analýzy nákladů vyplynulo, že při účinnostech třídění vyšších než 40-50 % využitelných složek dochází k opětnému zvyšování měrných nákladů třídění. Bylo zjištěno, že nejvyšší měrné náklady (v Kč/t) jsou dosahovány při nízkých mírách využití (zhruba 10 %, tedy přibližně 10-12 kg/obyv.rok). S narůstající výtěžností pak náklady klesají až k optimu mezi 40-50 % míře separace využitelných složek (tj. přibližně při vytřídění 48-60 kg/obyv.rok). Toto množství představuje přibližně 15-20 % materiálově využitelných komunálních odpadů. Při vyšších mírách separace se začnou měrné náklady neúměrně zvyšovat.
Náklady třídění využitelných složek jsou ovlivněny mnoha faktory. Je to například struktura vytříděných využitelných složek - každá má jiné nákladové zatížení. Významná je také velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby.
Závěr o závislosti nákladů na třídění využitelných složek domovního odpadu a účinnosti třídění poskytuje ekonomický argument proti možnosti splnit některé cíle POH ČR v oblasti nakládání s odpady. Zejména se jedná o cíl "zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000". Z nákladového hlediska nemůže materiálové využití odpadu konkurovat v současné době nákladově výhodnějším způsobům nakládání s odpady (především skládkování).
Navíc je z bilancí výskytu využitelných složek v komunálních odpadech zřejmé, že materiálově využitelné složky (především papír, plasty, sklo, kovy) jsou zastoupeny v komunálním odpadu pouze v 30-40 hm. %. I při 100 % účinnosti tříděného sběru není tedy možné dosáhnout požadované 50 % výtěžnosti a následné recyklace.
Podpora materiálového využití není zaručena přirozenou cestou trhu. Stát se proto snaží formulovat specifické nástroje a opatření. Sem patří především poplatek za ukládání odpadu na skládky, vytváření povinné finanční reservy pro rekultivace a asanace skládek, rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce a úhrada nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu občany.
Působnost těchto nástrojů však musí být doplněna o podporu environmentálně šetrného chování spotřebitelů. To se výraznou měrou podílí na získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci, jež je z technického hlediska náročné a z ekonomického hlediska velice nákladné.
Jedním z potenciálně využitelných nástrojů pro podporu materiálového využívání odpadu jsou i obchodovatelná povolení, jejichž aplikace je však vázána na splnění řady předpokladů (viz časopis Odpady č. 11 a 12/2004).
Závislost na HDP
S důrazem na materiálové využívání odpadu souvisí rovněž tlak na prevenci a předcházení vzniku odpadu. Hlavním indikátorem těchto strategií je celková produkce odpadu nebo poměr produkce odpadu k HDP.
Prognóza Ministerstva financí očekává do roku 2010 ekonomický růst alespoň 5 % ročně. Ačkoliv materiálová náročnost HDP postupně klesá bylo by iluzorní se domnívat, že by při ekonomickém růstu klesala celková produkce odpadů a nákladů odpadového hospodářství. Lze očekávat, že poměr nákladů na odpadové hospodářství k HDP v oblasti jednotlivých sektorů OKEČ mírně vzroste - do roku 2010 zhruba na úroveň 1 %, kdežto poměr nákladů na odpadové hospodářství pro oblast komunálního odpadu zůstane ve zhruba konstantním poměru k HDP. Na produkci odpadů a náklady v odpadovém hospodářství bude mít v krátkém období vliv především HDP na úrovni národního hospodářství, tj. objem výroby a nepřímo nároky na materiálové toky. Pro komunální odpad hraje podobnou roli spotřeba domácností. Vliv nejen na produkci odpadů a náklady s nimi spojenými, ale také na ostatní ekonomické ukazatele (produkce atd.) bude mít intervence politiky odpadového hospodářství, která se však velmi obtížně kvantifikuje.
Protichůdné tendence
Vliv HDP má v delším časovém horizontu několik protichůdných tendencí. Jednak se jedná o úrovňový efekt, který je shodný s krátkodobým působením: za jinak nezměněných podmínek růst HDP zvyšuje množství produkovaných odpadů. Ovšem působí zde také kompoziční efekt, který modeluje změnu struktury HDP a zejména změnu materiálové náročnosti. K poklesu materiálové náročnosti dochází např. tehdy, pokud tvorba HDP bude využívat více lidského kapitálu a méně služeb životního prostředí - přírodního kapitálu (surovin, energie). Aby byl ekonomický rozvoj dlouhodobě udržitelný, měl by být kompoziční efekt výraznější, než úrovňový efekt.
Z výsledků projektu je zřejmé, že v krátkém období nelze očekávat pokles produkce odpadů a nákladů, které souvisí s činností v odpadovém hospodářství. V dlouhém období jsou tyto veličiny závislé na míře využívání přírodních zdrojů a jejich nahrazení využívání lidského kapitálu. Pokud by si autority hospodářské politiky přály tyto trendy zvrátit, pak by měly usilovat o fiskální reformu, která by přenesla zatížení zdanění od fiskálního zatížení práce a kapitálu k zatížení materiálových a energetických vstupů.
Podrobnější informace o výstupech projektu jsou přístupné na stránkách MŽP (www.env.cz).
AUTOR: Ing. Jan Slavík
řešitelský tým projektu, IREAS, o.p.s.
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
