Bez koncepce není rozumné rozdělovat peníze
Zájem firem vybudovat nové lihovary pro výrobu bioetanolu je pochopitelný.
Zákonem zaručený odbyt daňově zvýhodněné produkce, k tomu ještě investiční
podpora výstavby nové továrny - co víc si podnikatel může přát.
Záměr se jeví výhodný i pro zemědělce a ochranu životního prostředí. Rolníkům
nabízí odbyt pšenice pro lihovary a sníží se závislost země na fosilních
zdrojích paliv. Česko se podílí na splnění cíle všech zemí Evropské unie, jímž
je zvýšení podílu biopaliv do roku 2010 na nejméně 5,75 procenta.
Při pohledu na konkrétní dopady "akce biolíh" se však ukazuje, že je třeba brát
v úvahu i některé argumenty, jež nadšení pro bioetanol mohou zbrzdit.
Analýzy odborníků, například Organizace na podporu energetických technologií,
poukazují na malou efektivnost výroby biolihu z pšenice. Produkce bioetanolu z
celulózy je efektivnější zhruba trojnásobně.
Udržování nebo dokonce zvyšování podílu orné půdy, která by byla potřeba pro
výrobu obilí na biopalivo, je v rozporu s požadavky ochrany přírody. Česko má
totiž výrazně vyšší takzvané zornění, čili poměr orné půdy k celkové výměře
zemědělských pozemků. Dosahuje téměř sedmdesáti dvou procent, průměr zemí unie
je výrazně nižší. Česko proto nepotřebuje tolik polí, která jsou vystavována
vodní a větrné erozi.
Zásadní podmínkou pro kvalifikované rozhodnutí o podpoře rozvoje biopaliv musí
být ovšem důkladná analýza ekologická i ekonomická. Ta ovšem zatím k dispozici
není.
Ministerstvo průmyslu a obchodu bude schopné vyčíslit náklady na tento záměr
pravděpodobně až na podzim. A přitom už do poloviny tohoto roku má Ministerstvo
životního prostředí přidělit lihovarům kýžené koncese na výrobu biolihu, jež jim
zaručí dlouhodobý zisk.
Podle jakých kritérií však budou úředníci koncese přidělovat, když nemají
ekonomickou analýzu? A když nevědí, jaký dopad na státní rozpočet bude jejich
rozhodnutí mít?
Obdobný záměr jako podporu biolihu přitom už vláda v uplynulých letech
uskutečnila. Šlo o bionaftu. Výsledky tohoto pokusu jsou následující:
Výrobci řepkového oleje pro bionaftu dostali na zavedení nových technologií
zvýhodněné půjčky - a s podporami pro nové lihovary počítá Ministerstvo
zemědělství i teď.
Dodnes dluží výrobci řepkového metylesteru státu několik set miliónů korun.
Na dotacích pak dostali výrobci bionafty v uplynulých dvanácti letech od státu
přes šestnáct miliard korun. Zčásti se uplatňovaly i daňové úlevy, stejně jako
se s nimi počítá v případě bioetanolu.
Nyní, kdy se Česko v rámci Evropské unie vbrzku musí zaváděním biopaliv
pochlubit, je přitom vše v troskách. Bionafta už řadu měsíců u čerpacích stanic
není. Brusel Česku nepovolil přivést do unie jeho specifický způsob dotací a na
jiném se vláda dosud nebyla schopna dohodnout.
Koncepce pro biopaliva měla být na stole už dávno. A motoristům je přitom třeba
také otevřeně říci, jak povinný přídavek biolihu zdraží benzín.
Zájem firem vybudovat nové lihovary pro výrobu bioetanolu je pochopitelný. Zákonem zaručený odbyt daňově zvýhodněné produkce, k tomu ještě investiční podpora výstavby nové továrny - co víc si podnikatel může přát.
Záměr se jeví výhodný i pro zemědělce a ochranu životního prostředí. Rolníkům nabízí odbyt pšenice pro lihovary a sníží se závislost země na fosilních zdrojích paliv. Česko se podílí na splnění cíle všech zemí Evropské unie, jímž je zvýšení podílu biopaliv do roku 2010 na nejméně 5,75 procenta.
Při pohledu na konkrétní dopady "akce biolíh" se však ukazuje, že je třeba brát v úvahu i některé argumenty, jež nadšení pro bioetanol mohou zbrzdit.
Analýzy odborníků, například Organizace na podporu energetických technologií, poukazují na malou efektivnost výroby biolihu z pšenice. Produkce bioetanolu z celulózy je efektivnější zhruba trojnásobně.
Udržování nebo dokonce zvyšování podílu orné půdy, která by byla potřeba pro výrobu obilí na biopalivo, je v rozporu s požadavky ochrany přírody. Česko má totiž výrazně vyšší takzvané zornění, čili poměr orné půdy k celkové výměře zemědělských pozemků. Dosahuje téměř sedmdesáti dvou procent, průměr zemí unie je výrazně nižší. Česko proto nepotřebuje tolik polí, která jsou vystavována vodní a větrné erozi.
Zásadní podmínkou pro kvalifikované rozhodnutí o podpoře rozvoje biopaliv musí být ovšem důkladná analýza ekologická i ekonomická. Ta ovšem zatím k dispozici není.
Ministerstvo průmyslu a obchodu bude schopné vyčíslit náklady na tento záměr pravděpodobně až na podzim. A přitom už do poloviny tohoto roku má Ministerstvo životního prostředí přidělit lihovarům kýžené koncese na výrobu biolihu, jež jim zaručí dlouhodobý zisk.
Podle jakých kritérií však budou úředníci koncese přidělovat, když nemají ekonomickou analýzu? A když nevědí, jaký dopad na státní rozpočet bude jejich rozhodnutí mít?
Obdobný záměr jako podporu biolihu přitom už vláda v uplynulých letech uskutečnila. Šlo o bionaftu. Výsledky tohoto pokusu jsou následující:
Výrobci řepkového oleje pro bionaftu dostali na zavedení nových technologií zvýhodněné půjčky - a s podporami pro nové lihovary počítá Ministerstvo zemědělství i teď.
Dodnes dluží výrobci řepkového metylesteru státu několik set miliónů korun.
Na dotacích pak dostali výrobci bionafty v uplynulých dvanácti letech od státu přes šestnáct miliard korun. Zčásti se uplatňovaly i daňové úlevy, stejně jako se s nimi počítá v případě bioetanolu.
Nyní, kdy se Česko v rámci Evropské unie vbrzku musí zaváděním biopaliv pochlubit, je přitom vše v troskách. Bionafta už řadu měsíců u čerpacích stanic není. Brusel Česku nepovolil přivést do unie jeho specifický způsob dotací a na jiném se vláda dosud nebyla schopna dohodnout.
Koncepce pro biopaliva měla být na stole už dávno. A motoristům je přitom třeba také otevřeně říci, jak povinný přídavek biolihu zdraží benzín.
Záměr se jeví výhodný i pro zemědělce a ochranu životního prostředí. Rolníkům nabízí odbyt pšenice pro lihovary a sníží se závislost země na fosilních zdrojích paliv. Česko se podílí na splnění cíle všech zemí Evropské unie, jímž je zvýšení podílu biopaliv do roku 2010 na nejméně 5,75 procenta.
Při pohledu na konkrétní dopady "akce biolíh" se však ukazuje, že je třeba brát v úvahu i některé argumenty, jež nadšení pro bioetanol mohou zbrzdit.
Analýzy odborníků, například Organizace na podporu energetických technologií, poukazují na malou efektivnost výroby biolihu z pšenice. Produkce bioetanolu z celulózy je efektivnější zhruba trojnásobně.
Udržování nebo dokonce zvyšování podílu orné půdy, která by byla potřeba pro výrobu obilí na biopalivo, je v rozporu s požadavky ochrany přírody. Česko má totiž výrazně vyšší takzvané zornění, čili poměr orné půdy k celkové výměře zemědělských pozemků. Dosahuje téměř sedmdesáti dvou procent, průměr zemí unie je výrazně nižší. Česko proto nepotřebuje tolik polí, která jsou vystavována vodní a větrné erozi.
Zásadní podmínkou pro kvalifikované rozhodnutí o podpoře rozvoje biopaliv musí být ovšem důkladná analýza ekologická i ekonomická. Ta ovšem zatím k dispozici není.
Ministerstvo průmyslu a obchodu bude schopné vyčíslit náklady na tento záměr pravděpodobně až na podzim. A přitom už do poloviny tohoto roku má Ministerstvo životního prostředí přidělit lihovarům kýžené koncese na výrobu biolihu, jež jim zaručí dlouhodobý zisk.
Podle jakých kritérií však budou úředníci koncese přidělovat, když nemají ekonomickou analýzu? A když nevědí, jaký dopad na státní rozpočet bude jejich rozhodnutí mít?
Obdobný záměr jako podporu biolihu přitom už vláda v uplynulých letech uskutečnila. Šlo o bionaftu. Výsledky tohoto pokusu jsou následující:
Výrobci řepkového oleje pro bionaftu dostali na zavedení nových technologií zvýhodněné půjčky - a s podporami pro nové lihovary počítá Ministerstvo zemědělství i teď.
Dodnes dluží výrobci řepkového metylesteru státu několik set miliónů korun.
Na dotacích pak dostali výrobci bionafty v uplynulých dvanácti letech od státu přes šestnáct miliard korun. Zčásti se uplatňovaly i daňové úlevy, stejně jako se s nimi počítá v případě bioetanolu.
Nyní, kdy se Česko v rámci Evropské unie vbrzku musí zaváděním biopaliv pochlubit, je přitom vše v troskách. Bionafta už řadu měsíců u čerpacích stanic není. Brusel Česku nepovolil přivést do unie jeho specifický způsob dotací a na jiném se vláda dosud nebyla schopna dohodnout.
Koncepce pro biopaliva měla být na stole už dávno. A motoristům je přitom třeba také otevřeně říci, jak povinný přídavek biolihu zdraží benzín.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích