Češi zachraňují lesy Latinské Ameriky

Kácení lesů a nadměrná těžba a využití dřeva způsobily v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky potíže, které přesáhly regionální měřítko. Z krajiny se vytrácí různorodost fauny i flory, masivní odlesňování ovlivňuje klima, mění ekosystémy a má vliv na zmenšující se zdroje kvalitní vody. Negativně ovlivňuje také život místních - většinou indiánských - komunit.

S úmyslem zvrátit nepříznivý stav, obnovit ztracenou přírodní rovnováhu a pomoci místním komunitám, nabídli čeští lesníci místním vládám projekt Patrik. Ten je postaven na principu pěstování tak zvaných obalovaných sazenic dřevin a jejich transportu ve zvláštních kazetách přímo do oblastí, které je potřeba zalesnit.

Manipulace se sazenicemi PatrikMetoda balení, skladování a transportu sazenic stromků ve stavebnicových kořenáčích, kterou technologie Patrik používá, je nová a unikátní. Sazenice jsou pomocí jednoduchého zařízení - plničky - baleny do speciálních plastikových kazet, které jsou následně sestavovány do bloků. To usnadňuje práci s nimi v lesní školce i jejich přepravu do zalesňovaných oblastí. Kořeny sazenic jsou v kazetách ukládány mezi dvě vrstvy zeminy neboli substrátu. Sazenice tak získá kořenový bal, se kterým je následně, po vyjmutí z kazety, vysazována.

Podle dosavadních výsledků se tak i v nepříznivých klimatických podmínkách ujme více než devadesát pět procent takto vysazených stromků. "Tam, kde není výrazné střídání ročních období a kde nejsou výrazné vláhové periody, právě jako v mnoha oblastech Jižní Ameriky, tam se zalesňuje výhradně obalovanými sazenicemi," říká Josef Střítecký, jeden z tvůrců projektu.

Snadno, rychle a bez elektřiny

Projekt, který vznikl u Lesní společnosti Jaroměřice a následně jej převzaly Lesy ČR, se začal rodit v roce 1993. První zemí se specifickými podmínkami Latinské Ameriky, kde byla technologie nabídnuta, byl Ekvádor. "Při své návštěvě Ekvádoru v roce 1992 jsem viděl problém, se kterým se Jižní Amerika nyní potýká a tím jsou totálně odlesněné Andy," uvádí Hubert Čížek, duchovní otec projektu. Vykácení rozsáhlých ploch, které vzniklo důsledkem předcházejících těžeb, se místní indiánské osady snažily řešit novými výsadbami. "U těchto komunit jsem viděl, jak pěstují sazenice tak zvanou pytlíkovou metodou, která má však mnoho nevýhod. Jednak ujímavost není taková, jaká by měla být, a pak také není příliš ekologická. Pytlíky, které zůstávají na zalesňovaných plochách, jsou totiž z polyethylenu a ekosystém je tak kontaminován umělou hmotou, která má velmi dlouhý poločas rozpadu," říká Čížek. Oproti tomu je česká metoda ekologická, dá se snadno používat v terénu a nepotřebuje elektřinu.

Během dalších cest do států Latinské Ameriky vysvětloval Čížek možnosti metody Patrik vládním úředníkům pomocí krátkých filmů a prezentací. V té době objížděl i další země v oblasti - Chile, Peru a Bolívii. "Lidem žijícím v komunitách je třeba nabídnout něco, s čím budou následně schopni pracovat. Zaučíme je během jednoho dne a nemohou toho moc pokazit," říká Čížek.

Zalesňování AndPrvní praktické pokusy začaly v roce 1998 v Ekvádoru. Na začátku bylo důležité zjistit, zda budou stromky v kazetových kořenáčích růst a s jakými výsledky. Ukázalo se, že česká metoda je lepší zejména pokud jde o ujímavost i manipulaci se sazenicemi. "Zařízení jsme vyzkoušeli v rozmanitých ekosystémech a přírodních podmínkách kontinentu, jak ve vysokohorských polohách, tak i v nížinách," říká Čížek. Postupně bylo však také zřejmé, že celý projekt se bude muset doplnit o další části, zejména o ochranu vysázených porostů, aby nedocházelo k jejich spásání hospodářskými zvířaty.

Záchrana Amazonie

Na základě prvních výsledků projevily o Patrika zájem také vlády Chile a Peru. Jenom v Ekvádoru by přitom Češi mohli zalesnit stovky hektarů lesa, čímž by se mělo částečně eliminovat další kácení amazonských pralesů. "Protože tyto oblasti byly dříve vykáceny bez nové výsadby, nechala tamní vláda obyvatele postupovat dále do Amazonie. A to vede k dalšímu odlesňování," říká Čížek.

Smlouvy o zahájení projektu podepsali čeští lesníci také v Bolívii, přičemž bylo vyjednáno s tamní vládou, že převezme v rámci projektu část nákladů a tím i zodpovědnosti. Spolufinancováním by měla vláda mít zájem hlavně na ochraně vysázeného lesa a kontrole výsledků, aby jej v budoucnosti načerno nevykácely komerční dřevařské společnosti.

Vlády latinskoamerických zemí přesvědčily zejména výsledky, kterých čeští lesníci během dlouholeté práce dosáhli. Za dobu, kdy Češi na americkém kontinentu pracují, byly vyprodukovány asi dva miliony sazenic a zalesnilo se asi 900 hektarů pastvin a horských svahů. Projekt však není jenom o samotném zalesňování. Ve skutečnosti obsahuje celou řadu aktivit od péče o semena stromů až po výchovu místních obyvatel.

Nejistá budoucnost

I přes dobré výsledky i úspěšné vyjednání podmínek spolupráce je budoucnost Patrika v současnosti nejistá. V květnu 2004 byly totiž z prioritních oblastí pro poskytování zahraniční rozvojové pomoci ČR vyňaty státy Latinské Ameriky. Z tohoto důvodu tak na skutečný rozjezd projektu nejsou, k lítosti zainteresovaných lesníků, ze strany gestorského ministerstva zemědělství peníze. "Teď, když vlády Ekvádoru a Bolívie mají na projekt peníze a chtějí s námi spolupracovat, protože věc pro ně má skutečně celospolečenský význam, přišlo tohle," říká Čížek.

Původní záměr počítal s tím, že Češi budou na projektu spolupracovat do roku 2006, což by stálo ročně zhruba jeden a půl milionu korun. "Chtěli jsme hlavně zajistit stálou přítomnost českých odborníků v regionu, která by zajistila dlouhodobou udržitelnost výsledků projektu. Obáváme se totiž, že bez toho práce na něm sklouzne do španělské pracovní morálky," naznačuje Střítecký riziko pokračování projektu bez české účasti. Zda budou Češi skutečně pomáhat se zalesňováním And záleží nyní na odvaze vedení státního podniku Lesy ČR celý projekt převzít i s finanční zátěží.

Jan Pavelka