Systém REACH sleduje celý životní cyklus chemických látek.
Návrh systému REACH a nakládání s odpady
Návrh nového evropského systému chemické legislativy - REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek), který v současnosti projednává Evropský parlament (EP) a příslušné Evropské rady (více Odpady 1 a 2/05) v řadě aspektů navazuje na regulaci nakládání s odpady.
Systém REACH sleduje celý životní cyklus chemických látek. "Stadium" odpadu má být bráno v potaz, když žadatel o registraci provádí posouzení chemické bezpečnosti jakožto součást registrace látky. Nakládání s odpady by mělo být také zahrnuto do zprávy o chemické bezpečnosti látky (CSR - Chemical Safety Report). Tato opatření by měla být v rámci zásobovacího řetězce sdílena prostřednictvím bezpečnostních listů chemických látek (SDS's- Safety Data Sheets).
Obecně nejsou v rámci REACH považovány za následné uživatele (downstream users) subjekty, které provozují zařízení pro zpracování odpadu v souladu s podmínkami povolení podle platných směrnic Evropské rady. Registrace, autorizace a restrikce se tak nevztahuje na použití látek, které jsou odpadem, a jsou zpracovávány v zařízení pro zpracování odpadu v souladu s podmínkami povolení podle směrnice Rady 75/442/EHS nebo směrnice Rady 91/689/EHS, aniž by tím však bylo dotčeno nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP's). Nicméně pokud vedou operace s odpady k výrobě nových látek, přípravků nebo výrobků, ustanovení systému REACH se na takto získané produkty bude vztahovat.
KDY SPADÁ ODPAD POD REACH?
Přitom "látkou" se v rámci REACH rozumí chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním postupem, včetně jakékoli příměsi nezbytné pro zachování stability a jakékoli nečistoty vzniklé v důsledku použitého procesu, ale vyjma jakéhokoli rozpouštědla, které lze separovat bez účinku na stabilitu látky a beze změny jejího složení. "Přípravkem" se pak rozumí směs nebo roztok tvořený dvěma nebo více látkami. Za "výrobek" je považován předmět tvořený jednou nebo více látkami nebo přípravky, kterému je během výroby dán určitý tvar, povrch nebo vzhled určující jeho konečné funkční použití ve vyšší míře než určuje jeho chemické složení.
Pokud je tedy s procesními odpady nakládáno jako s odpadem, nemusí být registrovány a rizika z nich vyplývající mají být zahrnuta do zprávy o chemické bezpečnosti (CSR), která je vyžadována pro registraci vyráběné látky. Avšak takový odpad spadá pod REACH, pokud je tento využíván k výrobě jiné látky nebo prodáván jako chemická látka či přípravek. Povinnost registrace se nevztahuje ani rezidua z nakládání s odpady, pokud je s nimi jako s odpady nakládáno (např. jsou-li sládkovány). V případě, že jsou užívána jako chemické látky nebo přípravky, opět se na ně systém REACH bude vztahovat. Jako ilustrativní případ je možné užít třeba odpadní rozpouštědla, které je nutné registrovat, pokud jsou dále používána, např. destilována do vyššího stupně čistoty.
ODPADNÍ PAPÍR A ŠROT
Velmi podstatnou a často diskutovanou otázkou je problematika odpadního papíru a kovového šrotu, které nejsou v rámci návrhu REACH považovány ani za přípravky, ani za produkty, a proto není nutné látky v nich obsažené registrovat. Nicméně zároveň platí, že "pokud je odpad používán k výrobě nové látky v množství větším než jedna tuna ročně, je její výrobce povinen tuto látku registrovat." Na výrobce a dovozce výrobků z recyklovaných materiálů (např. knihy či noviny vyrobené z recyklovaného papíru) se stejně jako pro jiné producenty a importéry má vztahovat obecná povinnost registrace látek ve výrobcích specifikovaná článkem šest návrhu REACH. Ten nerozlišuje mezi výrobky z primárních surovin a z recyklovaného odpadu. Stanovuje, že jakýkoli výrobce nebo dovozce výrobků předloží budoucí evropské agentuře pro chemické látky registraci pro jakoukoli látku obsaženou v těchto výrobcích, jsou-li zároveň splněny následující podmínky:
látka je přítomna v těchto výrobcích v množství celkem více než 1 tuna na výrobce nebo dovozce za rok (každý druh výrobku se bude zvažovat odděleně),
látka splňuje kritéria pro klasifikaci jako nebezpečná podle směrnice 67/548/EHS,
za běžných a důvodně předpokládaných podmínek používání se počítá s uvolňováním látky. Případně pokud si je výrobce nebo dovozce vědom (nebo je mu dáno na vědomí), že látka se bude pravděpodobně uvolňovat za běžných a důvodně předpokládaných podmínek použití, i když takový únik není zamýšlenou funkcí výrobku, a pokud množství uvolněné látky může mít nežádoucí účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.
ODPOVĚDNOST ZA REGISTRACI
V praxi však bude patrně rozhodující ustanovení, že registrační povinnost se nevztahuje na látky, které již jsou registrovány pro dané použití účastníkem proti směru zásobovacího řetězce. REACH přenáší primární odpovědnost za registraci na subjekty na počátku zásobovacího řetězce, tedy výrobce a dovozce chemických látek a přípravků. Tato praxe by měla maximálně usnadňovat situaci tzv. následným uživatelům, subjektům na spodní části zásobovacího řetězce.
To je patrně také příčinou rozdílných postojů k REACH ze strany výrobců chemických látek sdružených v asociaci evropského chemického průmyslu (CEFIC) na jedné straně a řadou následných uživatelů na straně druhé. Zejména výrobci a distributoři spotřebního zboží, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu s koncovými zákazníky (např. IKEA, Skanska, Marks and Spencer, H & M, EuroCoop, Boots, Electrolux) preferují zavedení REACH v jeho striktnější podobě. Podporu REACH však také vyjádřila např. evropská unie vodárenských asociací EUREAU (European Union of National Association of Water Suppliers and Waste Water Services).
Chemický průmysl REACH otevřeně kritizuje a požaduje prodloužení celého registračního procesu z 11 na 18 let, omezení testování chronických účinků chemických látek, centralizaci systému posílením role budoucí agentury pro chemické látky, časově neomezenou autorizaci a preferování tzv. adekvátní kontroly místo náhrady nebezpečných chemikálií. Spotřebitelé, zdravotníci, evropská odborová konfederace (ETUC) a nejnižší články zásobovacích řetězců naopak žádají co nejrychlejší vyloučení nebezpečných chemických látek, rozšíření toxikologického testování látky v kategorii 1 až 10 tun ročně a časově omezenou autorizaci pro nebezpečné látky, za které doposud není dostupná bezpečnější náhrada. Rozhodnutí o podobě REACH však mají v rukou poslanci europarlamentu, vlády členských zemí a Evropská komise.
AUTOR: MUDr. Miroslav Šuta
člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost
Tento článek byl zpracován na základě dokumentu "Questions and Answers on REACH, Part II", 22. 11. 2004, který byl vydán pro informační účely a nelze ho považovat za oficiální právní interpretaci návrhu Evropské komise.
Systém REACH sleduje celý životní cyklus chemických látek. "Stadium" odpadu má být bráno v potaz, když žadatel o registraci provádí posouzení chemické bezpečnosti jakožto součást registrace látky. Nakládání s odpady by mělo být také zahrnuto do zprávy o chemické bezpečnosti látky (CSR - Chemical Safety Report). Tato opatření by měla být v rámci zásobovacího řetězce sdílena prostřednictvím bezpečnostních listů chemických látek (SDS's- Safety Data Sheets).
Obecně nejsou v rámci REACH považovány za následné uživatele (downstream users) subjekty, které provozují zařízení pro zpracování odpadu v souladu s podmínkami povolení podle platných směrnic Evropské rady. Registrace, autorizace a restrikce se tak nevztahuje na použití látek, které jsou odpadem, a jsou zpracovávány v zařízení pro zpracování odpadu v souladu s podmínkami povolení podle směrnice Rady 75/442/EHS nebo směrnice Rady 91/689/EHS, aniž by tím však bylo dotčeno nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP's). Nicméně pokud vedou operace s odpady k výrobě nových látek, přípravků nebo výrobků, ustanovení systému REACH se na takto získané produkty bude vztahovat.
KDY SPADÁ ODPAD POD REACH?
Přitom "látkou" se v rámci REACH rozumí chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním postupem, včetně jakékoli příměsi nezbytné pro zachování stability a jakékoli nečistoty vzniklé v důsledku použitého procesu, ale vyjma jakéhokoli rozpouštědla, které lze separovat bez účinku na stabilitu látky a beze změny jejího složení. "Přípravkem" se pak rozumí směs nebo roztok tvořený dvěma nebo více látkami. Za "výrobek" je považován předmět tvořený jednou nebo více látkami nebo přípravky, kterému je během výroby dán určitý tvar, povrch nebo vzhled určující jeho konečné funkční použití ve vyšší míře než určuje jeho chemické složení.
Pokud je tedy s procesními odpady nakládáno jako s odpadem, nemusí být registrovány a rizika z nich vyplývající mají být zahrnuta do zprávy o chemické bezpečnosti (CSR), která je vyžadována pro registraci vyráběné látky. Avšak takový odpad spadá pod REACH, pokud je tento využíván k výrobě jiné látky nebo prodáván jako chemická látka či přípravek. Povinnost registrace se nevztahuje ani rezidua z nakládání s odpady, pokud je s nimi jako s odpady nakládáno (např. jsou-li sládkovány). V případě, že jsou užívána jako chemické látky nebo přípravky, opět se na ně systém REACH bude vztahovat. Jako ilustrativní případ je možné užít třeba odpadní rozpouštědla, které je nutné registrovat, pokud jsou dále používána, např. destilována do vyššího stupně čistoty.
ODPADNÍ PAPÍR A ŠROT
Velmi podstatnou a často diskutovanou otázkou je problematika odpadního papíru a kovového šrotu, které nejsou v rámci návrhu REACH považovány ani za přípravky, ani za produkty, a proto není nutné látky v nich obsažené registrovat. Nicméně zároveň platí, že "pokud je odpad používán k výrobě nové látky v množství větším než jedna tuna ročně, je její výrobce povinen tuto látku registrovat." Na výrobce a dovozce výrobků z recyklovaných materiálů (např. knihy či noviny vyrobené z recyklovaného papíru) se stejně jako pro jiné producenty a importéry má vztahovat obecná povinnost registrace látek ve výrobcích specifikovaná článkem šest návrhu REACH. Ten nerozlišuje mezi výrobky z primárních surovin a z recyklovaného odpadu. Stanovuje, že jakýkoli výrobce nebo dovozce výrobků předloží budoucí evropské agentuře pro chemické látky registraci pro jakoukoli látku obsaženou v těchto výrobcích, jsou-li zároveň splněny následující podmínky:
látka je přítomna v těchto výrobcích v množství celkem více než 1 tuna na výrobce nebo dovozce za rok (každý druh výrobku se bude zvažovat odděleně),
látka splňuje kritéria pro klasifikaci jako nebezpečná podle směrnice 67/548/EHS,
za běžných a důvodně předpokládaných podmínek používání se počítá s uvolňováním látky. Případně pokud si je výrobce nebo dovozce vědom (nebo je mu dáno na vědomí), že látka se bude pravděpodobně uvolňovat za běžných a důvodně předpokládaných podmínek použití, i když takový únik není zamýšlenou funkcí výrobku, a pokud množství uvolněné látky může mít nežádoucí účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.
ODPOVĚDNOST ZA REGISTRACI
V praxi však bude patrně rozhodující ustanovení, že registrační povinnost se nevztahuje na látky, které již jsou registrovány pro dané použití účastníkem proti směru zásobovacího řetězce. REACH přenáší primární odpovědnost za registraci na subjekty na počátku zásobovacího řetězce, tedy výrobce a dovozce chemických látek a přípravků. Tato praxe by měla maximálně usnadňovat situaci tzv. následným uživatelům, subjektům na spodní části zásobovacího řetězce.
To je patrně také příčinou rozdílných postojů k REACH ze strany výrobců chemických látek sdružených v asociaci evropského chemického průmyslu (CEFIC) na jedné straně a řadou následných uživatelů na straně druhé. Zejména výrobci a distributoři spotřebního zboží, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu s koncovými zákazníky (např. IKEA, Skanska, Marks and Spencer, H & M, EuroCoop, Boots, Electrolux) preferují zavedení REACH v jeho striktnější podobě. Podporu REACH však také vyjádřila např. evropská unie vodárenských asociací EUREAU (European Union of National Association of Water Suppliers and Waste Water Services).
Chemický průmysl REACH otevřeně kritizuje a požaduje prodloužení celého registračního procesu z 11 na 18 let, omezení testování chronických účinků chemických látek, centralizaci systému posílením role budoucí agentury pro chemické látky, časově neomezenou autorizaci a preferování tzv. adekvátní kontroly místo náhrady nebezpečných chemikálií. Spotřebitelé, zdravotníci, evropská odborová konfederace (ETUC) a nejnižší články zásobovacích řetězců naopak žádají co nejrychlejší vyloučení nebezpečných chemických látek, rozšíření toxikologického testování látky v kategorii 1 až 10 tun ročně a časově omezenou autorizaci pro nebezpečné látky, za které doposud není dostupná bezpečnější náhrada. Rozhodnutí o podobě REACH však mají v rukou poslanci europarlamentu, vlády členských zemí a Evropská komise.
AUTOR: MUDr. Miroslav Šuta
člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost
Tento článek byl zpracován na základě dokumentu "Questions and Answers on REACH, Part II", 22. 11. 2004, který byl vydán pro informační účely a nelze ho považovat za oficiální právní interpretaci návrhu Evropské komise.
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
