Spad dusíku je čtyřikrát vyšší, než stromy snesou
Kyselé deště dál ničí české lesy, největším rizikem už pro ně nejsou sloučeniny
síry, ale dusíku. Jeho množství v ovzduší stoupá v závislosti na zvyšování
automobilismu. V ohrožení jsou zejména smrkové porosty v horských oblastech.
Dusičnany jsou základní živinou rostlin, pokud jich ale je mnoho, stromy rostou
příliš rychle a další prvky jim scházejí. "To způsobuje, že jsou víc lámavé,
promrzají a víc chutnají škůdcům,"řekl předseda výkonného výboru mezinárodní
konference o kyselých deštích Acid Rain 2005 Jakub Hruška. Maximální množství
dusíku, které by bylo snesitelné pro smrky, je podle Hrušky zhruba pět kilogramů
na hektar ročně, kyselé deště ho však přinesou třikrát až čtyřikrát víc. Zatímco
emise síry klesly od roku 1990 z 1,85 milionu tun ročně na současných 230 000
tun, emise dusíku se snížily podstatně méně. Na počátku 90. let začaly klesat z
560 000 tun ročně, pak se sestup zastavil a nárůst dopravy nyní způsobuje
zvýšení emisí k 330 000 tun ročně. Zbavit se následků kyselých dešťů bude podle
Hrušky trvat desetiletí. Známé vápnění označil expert pouze za záplatování
problému. Všechny české hory byly od 70. let minulého století povápněny alespoň
jedenkrát, nejkritičtější místa už třikrát. Působení vápníku je ale pouze
dočasné, stromy začnou chřadnout ihned potom, co je z jejich kořenových systémů
vápník vyplaven. Jako recept doporučuje Hruška změnu hospodaření v lesích,
listnaté stromy totiž pobyt v kyselejších místech snášejí lépe. Lesy, které
přestály v uplynulých desetiletích zamoření půd oxidy síry, snášejí přehnojení
dusíkem hůř než jiné. Společně se sírou byly z jejich kořenů totiž vyplaveny
hořčík a vápník, smrky tak sice rychle rostou, ale k zdárnému vývoji jim chybějí
důležité látky. Zvyšující se rychlost růstu je podle Hrušky prokazatelná, od
poloviny minulého století se roční přírůstky zvětšily jedenapůlkrát.
Kyselé deště dál ničí české lesy, největším rizikem už pro ně nejsou sloučeniny síry, ale dusíku. Jeho množství v ovzduší stoupá v závislosti na zvyšování automobilismu. V ohrožení jsou zejména smrkové porosty v horských oblastech. Dusičnany jsou základní živinou rostlin, pokud jich ale je mnoho, stromy rostou příliš rychle a další prvky jim scházejí. "To způsobuje, že jsou víc lámavé, promrzají a víc chutnají škůdcům,"řekl předseda výkonného výboru mezinárodní konference o kyselých deštích Acid Rain 2005 Jakub Hruška. Maximální množství dusíku, které by bylo snesitelné pro smrky, je podle Hrušky zhruba pět kilogramů na hektar ročně, kyselé deště ho však přinesou třikrát až čtyřikrát víc. Zatímco emise síry klesly od roku 1990 z 1,85 milionu tun ročně na současných 230 000 tun, emise dusíku se snížily podstatně méně. Na počátku 90. let začaly klesat z 560 000 tun ročně, pak se sestup zastavil a nárůst dopravy nyní způsobuje zvýšení emisí k 330 000 tun ročně. Zbavit se následků kyselých dešťů bude podle Hrušky trvat desetiletí. Známé vápnění označil expert pouze za záplatování problému. Všechny české hory byly od 70. let minulého století povápněny alespoň jedenkrát, nejkritičtější místa už třikrát. Působení vápníku je ale pouze dočasné, stromy začnou chřadnout ihned potom, co je z jejich kořenových systémů vápník vyplaven. Jako recept doporučuje Hruška změnu hospodaření v lesích, listnaté stromy totiž pobyt v kyselejších místech snášejí lépe. Lesy, které přestály v uplynulých desetiletích zamoření půd oxidy síry, snášejí přehnojení dusíkem hůř než jiné. Společně se sírou byly z jejich kořenů totiž vyplaveny hořčík a vápník, smrky tak sice rychle rostou, ale k zdárnému vývoji jim chybějí důležité látky. Zvyšující se rychlost růstu je podle Hrušky prokazatelná, od poloviny minulého století se roční přírůstky zvětšily jedenapůlkrát.
Zdroj:Zlínské noviny
Sdílet článek na sociálních sítích