Rozhodnutí o povolení zacházení s regulovanými látkami podle zákona o ochraně ovzduší

k § 29 odst. 2 zák. č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění k  30. 4. 2004 (srov. § 29 odst. 1 zák. č. 86/2002 Sb. v platném znění)

k § 47 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

I.  Ve výroku rozhodnutí podle § 29 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší je třeba uvést, jaké zacházení s regulovanými látkami se povoluje, pro jaké regulované látky podle přílohy č. 4 zákona a pro jaké množství těchto látek, a to s odkazem na příslušná ustanovení zákona o ochraně ovzduší a na jeho prováděcí právní předpisy.

II. Nepovolení požadovaného zacházení s regulovanými látkami je třeba uvést do výroku rozhodnutí s odkazem na konkrétní ustanovení zákona, které toto nepovolení umožňuje. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 10. března 2004, č.j. M/100232/04 SRK/151/P-1523/04)
Žadatel požádal o povolení k zacházení s regulovanými látkami pro rok 2004 s tím, že se má jednat o skladování látek sloužících pro vlastní spotřebu k zajištění provozu chladicích okruhů, které nejsou určeny k distribuci. Uvedená žádost byla podána pro dvě regulované látky, a to pro dichlordifluormethan (CFC-12) v množství 300 kg a pro chlordifluormethan (HCFC-22) v množství 700 kg.
Ministerstvo vydalo s odkazem na ustanovení § 29 odst. 1 až 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, povolení k servisní činnosti a ke skladování látek uvedených v příloze č. 4 zákona o ochraně ovzduší o aktuálním skladovaném množství do 700 kg pro rok 2004. Stanovilo dále místo výkonu povolené činnosti a podmínky, které musí žadatel při skladování dodržovat. V odůvodnění ministerstvo upozornilo na to, že je podle § 23 zákona o ochraně ovzduší zakázáno používání chlorfluoruhlovodíků (CFC-12). Proti rozhodnutí ministerstva podal žadatel rozklad. Podle jeho názoru se zákaz podle § 23 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší netýká regulovaných látek získaných znovuzískáním, recyklací nebo regenerací. Žadatel upozorňuje, že požádal o zacházení s regulovanou látkou CFC-12 proto, že tato látka představuje zbytek z množství 607 kg, které nechal v roce 1997 přepracovat (zregenerovat). Ministr s přihlédnutím k návrhu zvláštní (rozkladové) komise rozkladu vyhověl a napadené rozhodnutí ministerstva zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:
Napadené rozhodnutí ministerstva bylo především vydáno v rozporu s ustanovením § 47 správního řádu. Správní řízení v dané věci bylo zahájeno podáním žádosti. Z rozhodnutí však není patrné, pro jaké regulované látky bylo vydáno, když žádost žadatele byla podána pro dvě regulované látky, a to CFC-12 a HCFC-22, a pro jaké zacházení s těmito látkami. Ve výroku rozhodnutí není stanoveno, proč nebylo povoleno zacházení s regulovanou látkou CFC-12. Zcela nevyhovující ve smyslu cit. ustanovení správního řádu je rovněž odkaz na ustanovení § 23 zákona o ochraně ovzduší, které zakazuje používání chlofluoruhlovodíků, a odkaz na ustanovení § 32 odst. 6 tohoto zákona.V novém projednání věci by mělo ministerstvo znovu posoudit žádost žadatele a v případě nejasností ho vyzvat, aby konkretizoval obsah své žádosti. Po posouzení dané věci by mělo ministerstvo vydat nové rozhodnutí podle § 29 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší. V jeho výroku by mělo uvést, jaké zacházení s regulovanými látkami povoluje, pro jaké regulované látky podle přílohy č. 4 zákona o ochraně ovzduší a pro jaké množství těchto látek, a to s odkazem na příslušná ustanovení zákona o ochraně ovzduší a na jeho prováděcí právní předpisy. Případné nepovolení požadovaného zacházení s regulovanými látkami je třeba uvést do výroku rozhodnutí s odkazem na konkrétní ustanovení zákona, které toto nepovolení umožňuje. V odůvodnění takového rozhodnutí je rovněž nezbytné uvést konkrétní argumenty s odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů.