SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR
Dne 20. května 2004 vydal Nejvyšší správní soud České republiky rozhodnutí, č.j.
7 A 85/2001- 43, které odlišně od dřívějšího výkladu, přijatého výkladovou
komisí ministra životního prostředí (publikováno ve Věstníku Ministerstva
životního prostředí č. 4/2004), hodnotí otázku vydávání souhlasů orgánem ochrany
přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů.
Z uvedeného rozhodnutí uvádíme jeho nejdůležitější pasáže ve znění, v němž bylo
rozhodnutí publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.
9/2004, str. 796. Souhlas k umisťování a povolování stavebk § 12 odst. 2 a § 90
odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisůSouhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, jakož i
k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ve smyslu § 12
odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je ve správním
řízení (§ 90 odst. 1 citovaného zákona) vydáván pouze tehdy, pokud příslušný
orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit
krajinný ráz; neučiní-li správní orgán takový závěr, pak žádné správní řízení
vést nemůže.Z odůvodnění:…Není důvodná první námitka žalobce o tom, že byl
jednak zkrácen na svých procesních právech tím, že v dané věci nebylo vydáno
podkladové rozhodnutí o souhlasu či nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu ve
smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a §
126 odst. 1 stavebního zákona, přičemž pokud by bylo vedeno takové řízení,
žalobce by se beze všech pochyb takového řízení zúčastnil, a že dále nesouhlasí
s odůvodněním v rozhodnutí žalovaného, že předmětný souhlas byl dán stanoviskem
magistrátu ze dne 8. 8. 2000. Z dikce § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a
krajiny, ve spojení s § 90 odst. 1 téhož zákona, lze dovodit (v tom se soud plně
ztotožňuje s názorem žalovaného, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí),
že rozhodnutí bude vydáno ve správním řízení tehdy, pokud příslušný orgán
dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit
krajinný ráz. V takovém případě by potom k umístění stavby byl nezbytný souhlas
orgánu ochrany přírody, vydávaný ve správním řízení, a bez něho by stavbu
umístit možné nebylo. Naopak v situaci, kdy orgán ochrany přírody dospěje k
závěru, že se o takovou stavbu nebo činnost nejedná, udělování souhlasu
nepřichází v úvahu, a tudíž se ani žádné správní řízení vést nemůže. To proto,
že dikce citovaného ustanovení nepředpokládá, že se má rozhodovat o tom, zda
stavbou nebo činností může či nemůže dojít ke snížení nebo změně krajinného
rázu, nýbrž se má rozhodovat o tom, zda se ke stavbě nebo činnosti způsobilé
snížit či změnit krajinný ráz udělí či neudělí souhlas. V daném případě je ze
stanovisek příslušného orgánu ochrany přírody ze dne 17. 11. 1997 a 8. 8. 2000
zřejmé, že podle jeho názoru v daném případě nešlo o stavbu, která by mohla
snížit nebo změnit krajinný ráz, a proto souhlas vydávaný ve správním řízení
podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v úvahu nepřicházel. Za
této situace, kdy žádného řízení nebylo třeba, žalobce nemohl být neúčastí na
takovém řízení zkrácen na svých procesních právech, a zkrácen na těchto právech
tedy nebyl…
Dne 20. května 2004 vydal Nejvyšší správní soud České republiky rozhodnutí, č.j. 7 A 85/2001- 43, které odlišně od dřívějšího výkladu, přijatého výkladovou komisí ministra životního prostředí (publikováno ve Věstníku Ministerstva životního prostředí č. 4/2004), hodnotí otázku vydávání souhlasů orgánem ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Z uvedeného rozhodnutí uvádíme jeho nejdůležitější pasáže ve znění, v němž bylo rozhodnutí publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2004, str. 796. Souhlas k umisťování a povolování stavebk § 12 odst. 2 a § 90 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisůSouhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, jakož i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ve smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je ve správním řízení (§ 90 odst. 1 citovaného zákona) vydáván pouze tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz; neučiní-li správní orgán takový závěr, pak žádné správní řízení vést nemůže.Z odůvodnění:…Není důvodná první námitka žalobce o tom, že byl jednak zkrácen na svých procesních právech tím, že v dané věci nebylo vydáno podkladové rozhodnutí o souhlasu či nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu ve smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a § 126 odst. 1 stavebního zákona, přičemž pokud by bylo vedeno takové řízení, žalobce by se beze všech pochyb takového řízení zúčastnil, a že dále nesouhlasí s odůvodněním v rozhodnutí žalovaného, že předmětný souhlas byl dán stanoviskem magistrátu ze dne 8. 8. 2000. Z dikce § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve spojení s § 90 odst. 1 téhož zákona, lze dovodit (v tom se soud plně ztotožňuje s názorem žalovaného, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že rozhodnutí bude vydáno ve správním řízení tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz. V takovém případě by potom k umístění stavby byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, vydávaný ve správním řízení, a bez něho by stavbu umístit možné nebylo. Naopak v situaci, kdy orgán ochrany přírody dospěje k závěru, že se o takovou stavbu nebo činnost nejedná, udělování souhlasu nepřichází v úvahu, a tudíž se ani žádné správní řízení vést nemůže. To proto, že dikce citovaného ustanovení nepředpokládá, že se má rozhodovat o tom, zda stavbou nebo činností může či nemůže dojít ke snížení nebo změně krajinného rázu, nýbrž se má rozhodovat o tom, zda se ke stavbě nebo činnosti způsobilé snížit či změnit krajinný ráz udělí či neudělí souhlas. V daném případě je ze stanovisek příslušného orgánu ochrany přírody ze dne 17. 11. 1997 a 8. 8. 2000 zřejmé, že podle jeho názoru v daném případě nešlo o stavbu, která by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, a proto souhlas vydávaný ve správním řízení podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v úvahu nepřicházel. Za této situace, kdy žádného řízení nebylo třeba, žalobce nemohl být neúčastí na takovém řízení zkrácen na svých procesních právech, a zkrácen na těchto právech tedy nebyl…
Z uvedeného rozhodnutí uvádíme jeho nejdůležitější pasáže ve znění, v němž bylo rozhodnutí publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2004, str. 796. Souhlas k umisťování a povolování stavebk § 12 odst. 2 a § 90 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisůSouhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, jakož i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ve smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je ve správním řízení (§ 90 odst. 1 citovaného zákona) vydáván pouze tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz; neučiní-li správní orgán takový závěr, pak žádné správní řízení vést nemůže.Z odůvodnění:…Není důvodná první námitka žalobce o tom, že byl jednak zkrácen na svých procesních právech tím, že v dané věci nebylo vydáno podkladové rozhodnutí o souhlasu či nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu ve smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a § 126 odst. 1 stavebního zákona, přičemž pokud by bylo vedeno takové řízení, žalobce by se beze všech pochyb takového řízení zúčastnil, a že dále nesouhlasí s odůvodněním v rozhodnutí žalovaného, že předmětný souhlas byl dán stanoviskem magistrátu ze dne 8. 8. 2000. Z dikce § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve spojení s § 90 odst. 1 téhož zákona, lze dovodit (v tom se soud plně ztotožňuje s názorem žalovaného, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že rozhodnutí bude vydáno ve správním řízení tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz. V takovém případě by potom k umístění stavby byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, vydávaný ve správním řízení, a bez něho by stavbu umístit možné nebylo. Naopak v situaci, kdy orgán ochrany přírody dospěje k závěru, že se o takovou stavbu nebo činnost nejedná, udělování souhlasu nepřichází v úvahu, a tudíž se ani žádné správní řízení vést nemůže. To proto, že dikce citovaného ustanovení nepředpokládá, že se má rozhodovat o tom, zda stavbou nebo činností může či nemůže dojít ke snížení nebo změně krajinného rázu, nýbrž se má rozhodovat o tom, zda se ke stavbě nebo činnosti způsobilé snížit či změnit krajinný ráz udělí či neudělí souhlas. V daném případě je ze stanovisek příslušného orgánu ochrany přírody ze dne 17. 11. 1997 a 8. 8. 2000 zřejmé, že podle jeho názoru v daném případě nešlo o stavbu, která by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, a proto souhlas vydávaný ve správním řízení podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v úvahu nepřicházel. Za této situace, kdy žádného řízení nebylo třeba, žalobce nemohl být neúčastí na takovém řízení zkrácen na svých procesních právech, a zkrácen na těchto právech tedy nebyl…
Zdroj:MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích