K rozhodování o udělení předchozího souhlasu dle § 24 odst. 2 horního zákona

k § 24 odst. 2 a 4 zák. č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Základem správní úvahy při rozhodování o udělení předchozího souhlasu by mělo být posouzení potřeby dobývání ložiska. Správní úvaha by se neměla omezovat pouze na srovnání žádostí o udělení předchozího souhlasu.(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23. března 2005, č.j. M/100321/05, SRK/175/R-1717/05)Rozkladem napadeným rozhodnutím ministerstvo podle ustanovení § 24 odst. 2 horního zákona udělilo organizaci K. předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru S. pro dobývání výhradního ložiska vyhrazeného nerostu (živce) a současně neudělilo předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení téhož dobývacího prostoru odvolateli. V odůvodnění ministerstvo konstatovalo, že obě konkurenční žádosti se od sebe odlišují jen minimálně, a po posouzení všech podkladů ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona rozhodlo, že žádost organizace K. zaručuje lepší využití výhradního ložiska a ochranu zákonem chráněných obecných zájmů. Proti tomuto rozhodnutí podala organizace S. rozklad, v němž upozornila, že ministerstvo v rozhodnutí vychází z jedné administrativní chyby v její žádosti a dále ze subjektivního pohledu na věc. Je toho názoru, že její návrh dává výrazně lepší výchozí pozici pro stanovení dobývacího prostoru, než bude mít společnost K.Podaný rozklad ministr v souladu s ustanovením § 61 odst. 2 správního řádu předložil k posouzení své zvláštní (rozkladové) komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu rozhodnutí změnil tak, že předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru S. pro dobývání výhradního ložiska vyhrazeného nerostu se podle § 24 odstavce 2 horního zákona neuděluje ani jednomu z žadatelů.

Z odůvodnění:
Považuji za nutné zdůraznit, že na udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle ustanovení § 24 odst. 2 horního zákona není právní nárok. Ani horní zákon ani existence výhradního ložiska sama o sobě takový právní nárok nezakládá. Ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 horního zákona jsou ložiska vyhrazených nerostů nerostným bohatstvím, které je, nachází-li se na území České republiky, ve vlastnictví České republiky. Je tedy zcela na úvaze správního orgánu, zda předchozí souhlas udělí či ne. Základem správní úvahy při rozhodování o udělení předchozího souhlasu by mělo být posouzení potřeby dobývání ložiska. Správní úvaha by se neměla omezovat pouze na srovnání žádostí o udělení předchozího souhlasu.V posuzovaném případě jsem přihlédl především k aktuální situaci těžby živcové suroviny a poptávce po této surovině na trhu. V současnosti působí na trhu několik organizací, které se zabývají těžbou živcové suroviny, přičemž převážná část produkce těchto organizací je skladována v deponiích. Po živcové surovině není totiž pro její kvalitativní parametry na trhu poptávka. Obě žádosti tyto skutečnosti zohledňují, a to tak, že žádost odvolatele je postavena na pozvolném dobývání suroviny v takovém rozsahu, který je možný umístit na trhu, bez nutnosti většího skladování natěžené suroviny; žádost organizace K. naproti tomu preferuje rychlé vytěžení a dlouhodobé skladování suroviny. Oba předložené způsoby těžby živcové suroviny by však znamenaly nadměrnou zátěž předmětného území. Takový zásah do území a krajiny přitom není nutný vzhledem k již natěžené živcové surovině, která je pro její minimální odbyt v dostatečném množství skladována v deponiích. Udělení předchozího souhlasu ke stanovení dalšího dobývacího prostoru pro dobývání této suroviny by bylo v rozporu se zájmy na ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot. V rozporu by bylo i se samotným účelem horního zákona, tedy zajištěním ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství. Proto na základě komplexního posouzení využitelnosti živcové suroviny považuji udělení předchozího souhlasu ke stanovení dalšího dobývacího prostoru pro danou surovinu za nežádoucí.