K ověřování odborné způsobilosti podle zákona o geologických pracích

k § 3 odst. 4 zák. č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení § 3 odst. 4 zákona o geologických pracích nelze vykládat tak, že prominutí nesplnění podmínky se vztahuje k oboru vysokoškolského vzdělání, tj. že neprominutelnou podmínkou je vysokoškolské vzdělání a pro-minout lze pouze absenci geologického směru. Za zákonem stanovených podmínek lze přiznat splnění požadavků na odbornou způsobilost i osobě, která nemá vysokoškolské vzdělání vůbec. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 18. dubna 2005, č.j. M/100453/05, SRK/243/R-1719/05)Pan E.H. (dále jen „odvolatel“) požádal ministerstvo o ověření odborné způsobilosti podle vyhlášky ministerstva č. 206/2001 Sb., o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce, ve znění pozdějších předpisů, a to v oboru inženýrská geologie. Odvolatel předložil požadované doklady včetně dokladů o středoškolském vzdělání a odborné praxi. Odvolatel byl již dříve držitelem osvědčení odborné způsobilosti ve smyslu zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění platném k 19. 3. 1991, s platností na dobu 5 let.Ministerstvo žádosti odvolatele o ověření odborné způsobilosti nevyhovělo. Rozhodnutí odůvodnilo absencí vysokoškolského vzdělání geologického směru s odkazem na novelu zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o geologických pracích“), která nabyla účinnosti dnem 1. 5. 2004.Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel včasný rozklad, v němž poukazuje na dlouholetou praxi v oboru inženýrská geologie, s tím, že v daném případě lze aplikovat ustanovení § 3 odst. 4 zákona o geologických pracích, které stanoví, že u žadatelů s více než desetiletou odbornou praxí může v odůvodněných případech ministerstvo prominout nesplnění podmínky vysokoškolského vzdělání geologického směru.Rozklad odvolatele ministr v souladu s ustanovením § 61 odst. 2 správního řádu předložil spolu se spisovým materiálem k posouzení své zvláštní (rozkladové) komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu rozkladem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:
K 1. 5. 2004 novelizovaný zákon o geologických pracích v ustanovení § 3 odst. 4 požaduje pro přiznání odborné způsobilosti vysokoškolské vzdělání geologického směru, odbornou praxi v oboru minimálně tři roky, zahrnující podíl na řešení geologických úkolů, odbornou úroveň dosavadních prací, složení zkoušky ze znalostí potřebných předpisů a bezúhonnost. Jedním z požadavků pro přiznání odborné způsobilosti podle platné právní úpravy je tedy vysokoškolské vzdělání geologického směru. Avšak podle věty druhé téhož odstavce u žadatelů s více než desetiletou odbornou praxí může ministerstvo v odůvodněných případech prominout nesplnění této podmínky. Tato zákonná výjimka se dotýká právě odvolatele, neboť ten nedosáhl vysokoškolského vzdělání, ale působí v oboru inženýrská geologie již několik let. Ministerstvo se však ve svém rozhodnutí možností prominout nesplnění podmínky vysokoškolského vzdělání nezabývalo a omezilo se na pouhé konstatování, že žadatel neprokázal požadované vysokoškolské vzdělání geologického směru. Citované ustanovení § 3 odst. 4 zákona o geologických pracích však nelze vykládat tak, že prominutí nesplnění podmínky se vztahuje k oboru vysokoškolského vzdělání, tj. že neprominutelnou podmínkou je vysokoškolské vzdělání a prominout lze pouze absenci geologického směru. Za zákonem stanovených podmínek lze přiznat splnění požadavků na odbornou způsobilost i osobě, která nemá vysokoškolské vzdělání vůbec. Je sice sporné, zda se správní orgán musí možností prominutí nesplnění podmínky vzdělání zabývat „ex offo“, ovšem za situace, kdy žadatel o prominutí požádal v řízení o rozkladu, nelze tuto otázku pominout.