K využívání odpadů pro terénní úpravy či rekultivace

k § 14 odst. 1 a 2 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

I. Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o odpadech je bez dalšího prakticky aplikováno jen pro použití vytěžených zemin a hlušin, kde existuje předpoklad příhodných mechanických a fyzikálních vlastností. Bez dalšího ho nelze aplikovat pro ukládání neupravených cihel, betonu, směsného stavebního a demoličního odpadu apod.
II. Využívat odpady pro terénní úpravy či rekultivace lze bez prokázání, že tento odpad splňuje požadavky na suroviny v tomto zařízení běžně používané, pouze v zařízení, k jehož provozování byl vydán souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23. března 2005, č.j. M/100326/05, SRK/174/R-1708/05)

Společnost SK (dále jen „odvolatel“) prováděla terénní úpravy, rekultivace a zalesnění pozemků v k.ú. B. Místním šetřením Česká inspekce životního prostředí zjistila, že odvolatel nakládá s odpady v rozporu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), a zahájila správní řízení o uložení pokuty. Po provedeném správním řízení uložila ČIŽP rozhodnutím odvolateli pokutu za nesplnění podmínek § 12 odst. 3 zákona o odpadech při převzetí odpadu a pokutu za porušení povinnosti podle § 14 odst. 1 téhož zákona provozovat zařízení k využívání odpadů pouze na základě souhlasu příslušného krajského úřadu. Proti rozhodnutí ČIŽP podal odvolatel po uplynutí zákonné lhůty odvolání, které ministerstvo zamítlo jako opožděné. Námitky v odvolání neodůvodňovaly obnovu řízení anebo změnu či zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Ministerstvo však přezkoumalo rozhodnutí ČIŽP z vlastního podnětu a v mimoodvolacím řízení dle § 65 odst. 2 správního řádu rozhodnutí ČIŽP změnilo, neboť skutky, za něž byly samostatně uloženy pokuty, se vyznačovaly jednočinným souběhem. Rozkladem napadeným rozhodnutím ministerstvo změnilo rozhodnutí ČIŽP tak, že zrušilo pokutu uloženou za porušení ustanovení § 12 odst. 3 zákona o odpadech. Pokutu za porušení povinnosti podle ustanovení § 14 odst. 1 téhož zákona ponechalo v nezměněné výši. Proti rozhodnutí ministerstva podal odvolatel rozklad, v němž namítal, že terénní úpravy a rekultivace jsou zařízeními ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o odpadech, nevyžadují tedy souhlas příslušného krajského úřadu dle § 14 odst. 1 téhož zákona. Upozorňuje, že provoz předmětného zařízení vycházel z rozhodnutí Stavebního úřadu T., která byla vydána jako rozhodnutí o využití území pro terénní úpravy pozemku s navýšením a urovnáním terénu. Domnívá se, že materiály vyjmenované v rozhodnutí stavebního úřadu lze chápat jako materiály splňující požadavky vstupních surovin ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Odvolatel si nechal pro podporu svého názoru zpracovat znalecký posudek soudním znalcem v oboru životního prostředí. Ministr rozklad předložil spolu se spisovým materiálem k posouzení své zvláštní (rozkladové) komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Z odůvodnění:
Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech provoz každého zařízení na využívání odpadu podléhá souhlasu příslušného krajského úřadu. Souhlas není třeba pouze k provozu zařízení, která nejsou podle zákona o odpadech určena k nakládání s odpady, a to za předpokladu, že v nich jsou využívány pouze odpady, které splňují požadavky na vstupní suroviny (§ 14 odst. 2 zákona o odpadech). Aplikace tohoto ustanovení je možná pouze za předpokladu splnění dvou základních podmínek. Za prvé by se mělo jednat o zařízení, která nejsou podle zákona o odpadech určena k nakládání s odpady, a za druhé v nich lze využívat pouze takové odpady, u kterých se prokáže, že splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny. Tyto podmínky v posuzované věci naplněny nebyly. V daném případě je činnost odvolatele nepochybně využíváním odpadů na povrchu terénu ve smyslu ustanovení § 10 písm. k) vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Pojem „zařízení“ užitý v § 14 zákona o odpadech je definován ustanovením § 4 písm. e) zákona o odpadech jako technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Odvolatel tedy provozuje zařízení k využívání odpadů, k čemuž je nezbytný souhlas k provozování tohoto zařízení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Odpad využívaný odvolatelem nadto nesplňuje ani druhou podmínku § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Toto ustanovení je bez dalšího prakticky aplikováno jen pro použití vytěžených zemin a hlušin, kde existuje předpoklad příhodných mechanických a fyzikálních vlastností. Bez dalšího ho nelze aplikovat pro ukládání neupravených cihel, betonu, směsného stavebního a demoličního odpadu apod., které k rekultivaci odvolatel využíval. Tyto odpady by splňovaly požadavky stanovené pro vstupní suroviny až po prokázání souladu s požadavky všech relevantních předpisů na kvalitu materiálu pro rekultivace, jak je podrobně uvedeno v rozhodnutí ministerstva. Využívat odpady pro terénní úpravy či rekultivace lze bez prokázání, že tento odpad splňuje požadavky na suroviny v tomto zařízení běžně používané, pouze v zařízení, k jehož provozování byl vydán souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.