Počátky sopečné činnosti na naší planetě
Země je velmi, velmi stará. Společně s ostatními planetami Sluneční soustavy
vznikla před 4,6 miliardami let. Víme to díky některým druhům meteoritů, které
vznikly společně se Zemí, a dnes dokážeme určit jejich stáří. Celá planeta pak
byla velmi dlouho žhavá, a roztavené horniny byly prakticky všudypřítomné. Úplné
začátky naší planety tedy můžeme bezpochyby považovat za období nejstarší
sopečné činnosti i u nás. Celá Země byla jedním velkým vroucím kotlem, jednou
velkou sopkou. Vynechme však toto období z našich úvah, neboť se nám z něj
nedochovalo ani to nejmenší zrníčko, které by nám o něm mohlo vyprávět. Rozlučme
se s tímto mytickým obdobím slovy klasika: Na počátku byla sopka. Po mnoha
stovkách milionů let, kdy postupně slábl déšť meteoritů na povrch planety, se
prostředí uklidnilo natolik, aby mohly vzniknout první horniny. Ty nejstarší
známe z doby před 4 miliardami let z center nejstarších kontinentálních štítů
(Grónsko, jižní Afrika, či Austrálie). Pravděpodobně tehdy ještě nefungovala
desková tektonika, ale již existovala atmosféra, i zárodky hydrosféry, a také už
tehdy pravděpodobně vznikl život (3,8 miliardy let). Sopky z té doby také známe,
ačkoliv velmi odlišné od těch dnešních. Dochovaly se nám ve formě takzvaných
zelenokamenových pásů. Bohužel nikoliv v Českém masivu. Významným zlomem v
životě planety Země bylo nastartování deskové tektoniky. Od té doby se
kontinenty navzájem pohybují, a zvětšují se především "nalepováním" dalších a
dalších horských pásem, která vznikají při jejich kolizích. A jakmile se
spustila desková tektonika, začaly vznikat i sopky takové, jako je známe dnes.
Na území Česka ovšem tak staré horniny (ani sopky) ve větším měřítku nenajdeme.
ZDROJ: www.sopky.cz [http://www.sopky.cz]
Země je velmi, velmi stará. Společně s ostatními planetami Sluneční soustavy vznikla před 4,6 miliardami let. Víme to díky některým druhům meteoritů, které vznikly společně se Zemí, a dnes dokážeme určit jejich stáří. Celá planeta pak byla velmi dlouho žhavá, a roztavené horniny byly prakticky všudypřítomné. Úplné začátky naší planety tedy můžeme bezpochyby považovat za období nejstarší sopečné činnosti i u nás. Celá Země byla jedním velkým vroucím kotlem, jednou velkou sopkou. Vynechme však toto období z našich úvah, neboť se nám z něj nedochovalo ani to nejmenší zrníčko, které by nám o něm mohlo vyprávět. Rozlučme se s tímto mytickým obdobím slovy klasika: Na počátku byla sopka.
Po mnoha stovkách milionů let, kdy postupně slábl déšť meteoritů na povrch planety, se prostředí uklidnilo natolik, aby mohly vzniknout první horniny. Ty nejstarší známe z doby před 4 miliardami let z center nejstarších kontinentálních štítů (Grónsko, jižní Afrika, či Austrálie). Pravděpodobně tehdy ještě nefungovala desková tektonika, ale již existovala atmosféra, i zárodky hydrosféry, a také už tehdy pravděpodobně vznikl život (3,8 miliardy let). Sopky z té doby také známe, ačkoliv velmi odlišné od těch dnešních. Dochovaly se nám ve formě takzvaných zelenokamenových pásů. Bohužel nikoliv v Českém masivu.
Významným zlomem v životě planety Země bylo nastartování deskové tektoniky. Od té doby se kontinenty navzájem pohybují, a zvětšují se především "nalepováním" dalších a dalších horských pásem, která vznikají při jejich kolizích. A jakmile se spustila desková tektonika, začaly vznikat i sopky takové, jako je známe dnes.
Na území Česka ovšem tak staré horniny (ani sopky) ve větším měřítku nenajdeme.
ZDROJ: www.sopky.cz
Sdílet článek na sociálních sítích