Čtvrtek, 28. března 2024

Dovolená v nedotčené přírodě: Když člověk dostane chuť zarybařit si v Mongolsku

Dovolená v nedotčené přírodě: Když člověk dostane chuť zarybařit si v Mongolsku

Začal jsem s rybařinou již jako malý kluk, a to díky strejdovi. Měl totiž velmi hezký a citlivý vztah k přírodě i k tomu, jaký vliv na ni může mít civilizace a necitlivá lidská ruka. Jeho slova o rybách, o lidech u vody, o přírodě a vztahu k ní, o touze poznat krásná a nedotčená místa se ve mně nějak uložila, a tak jsem vždy toužil je uvidět. Zažít rybolov v takovém prostředí může v dnešní době nabídnout už jen málo míst. Mně v tomto směru učarovalo Mongolsko.

Jako děti ve škole jsme se učily o mongolských pouštích, z nichž nejznámější a nejrozsáhlejší je Gobi, a tak se možná někdo z vás podiví mému odhodlání jet do Mongolska za rybami. Jenže právě tato země je jedním z posledních domovů krásné lososovité ryby jménem Tajmen (Hucho tajmen) neboli Hlavatka sibiřská. Mezi rybáři je hlavatka jakousi královnou a její ulovení je vnímáno jako stanutí na nejvyšším vrcholu. Je to jednak tím, že hlavatky jsou již velmi vzácné a tajmen je také zapsán v Červené knize ohrožených druhů, ale hlavně tím, že tyto ryby dorůstají velkých rozměrů a jsou velmi bojovné. Takže jejich ulovení je vždy pro rybáře nezapomenutelným zážitkem.
To, že v řekách severního Mongolska je možné ulovit trofejního tajmena, má hned několik důvodů. Místní obyvatelé totiž tvrdí, že rybí maso není natolik výživné, aby jim umožňovalo přežít kruté zimní období, a proto tajmeny neloví. V některých částech Mongolska dokonce tvrdí, že tajmen má posvátnou duši a nesmí se zabíjet. Dalším důvodem je ochrana tajmenů ze strany Mongolské vlády. Ta vydává jen omezený počet povolení ke sportovnímu rybolovu a každý ulovený tajmen musí být šetrně vrácen do svého rodného živlu.
Zbývalo mi tedy nalézt odpověď na otázky, jak se dostat do Mongolska, jak cestovat po této širé, řídce obydlené zemi, jak se ubytovat, kde získat povolení ke sportovnímu rybolovu, jak se tam budu stravovat a další otázky, které napadnou člověka z Evropy dnešní doby.

Překvapivě komfortní let
Vypravit se na vlastní pěst jsem zavrhl, protože to přeci jen není takové, jako jet na ryby na Orlík nebo třeba navštívit některou evropskou zemi. V nabídce cestovních kanceláří Mongolsko běžně nenajdete, a tak jsem se spojil s cestovní agenturou INGOL ze Zlína, o jejíž nabídce zprostředkování rybolovu v Mongolsku jsem se dočetl v časopise Rybářství.
Agentura nechala na několika místech v Mongolsku postavit srubové nebo jurtové tábory na březích řek, v nichž se prohánějí tajmeni, a její klienti jsou tak jedinými lidmi, kteří se v odlehlých krajích pohybují s prutem v ruce po březích řek.
Dal jsem na doporučení kolegů rybářů, kteří již tajmeny lovili, a pořídil si potřebné vybavení. Nejednalo se jen o rybářské nádobíčko, ale také o kvalitní oblečení určené do extrémních klimatických podmínek, a už se těšil na den odletu.
Toho očekávaného dne se sešla v odletové hale ruzyňského letiště parta sedmi lidí s tubusy s rybářskými pruty na ramenou. Během letu s ČSA do Moskvy a hlavně při posezení v Irské hospodě v moskevském tranzitním terminálu jsme měli několik hodin času před odletem do Ulanbátáru na vzájemné seznámení .
Musím přiznat, že jsem záhy "chytil" pocit nováčka, když jsem slyšel své kolegy, po kolikáté že do Mongolska letí, a těch obrovských tajmenů... Byl jsem rád, že nás již volali k odletu Airbusu A310 Mongolian Airlines do Ulanbátáru.
Zprvu jsem měl trochu obavu o kvalitu služeb této letecké společnosti. Ale vzhledem k tomu, že airbus, ve kterém jsme letěli, je jedním ze dvou letadel, jež zajišťují letecké spojení Ulanbátáru se světem a představují jakési mongolské rodinné stříbro, tak služby a kvalita byly na vysoké úrovni. A to samé by se dalo říci o vrtulníku MI 8, kterým jsme se přepravovali z Ulanbátáru do vysokohorského tábora u řeky Šiškid. Vzdálenost 800 km překonal stroj za pět hodin s mezipřistáním v krajském městě Moronu, aby zde dotankoval palivo.
Již během letu jsem byl uchvácen tvarem, barvami a nezvyklostí krajiny pod námi, kde se dalo jen občas zahlédnout stádo poklidně se pasoucí zvěře a sem tam bílý, kulatý předmět, o kterém mi náš průvodce ochotně prozradil, že se vlastně jedná o dům místních obyvatel a že jsem asi již slyšel o tom, co to je jurta. Mongolští pastevci ji na čas postaví na místě, které jejich stádům ke spásání poskytne dost trávy. A je-li takto v okolí jurty vše sklizeno, tak se putuje na další a další místa.
Jiným překvapením pro mne byl vzhled města. Bylo to vlastně několik set jurt pohromadě. Prý se Mongolové takto "sejdou" a přečkají ve městě zimu, aby s jarem a první trávou mohli opět prohánět svá stáda krajinou. Zimní období je také příležitostí k tomu, aby děti mohly ve městě chodit do školy.
Po asi čtyřech hodinách letu jsem si všiml, že hory již nejsou jen pod vrtulníkem, ale všude okolo, což byl signál, že se přibližujeme našemu cíli.
Tábor jménem Chanagai je postaven přímo na břehu Šiškidu (v Rusku Jenisej) a obklopen horami, jejichž vrcholky byly oblečené do bílého hávu.

Výpravy za tejmeny
Samozřejmě, že první, co jsem musel udělat ještě dříve, nežli jsem si vybalil věci, bylo vzít prut, který mi první přišel pod ruku, slézt čtyřmetrový sráz od srubu k řece a konečně nahodit.
Když návazec se dvěma umělými muškami podruhé dolétl do křištálově čisté vody, dostavil se první záběr a já jsem zdolal prvního mongolského lipana. Byla to nádherná ryba, téměř půl metru, a já v tu chvíli věděl, že jsem v rybářském ráji. Krásných lipanů s hřbetní ploutví připomínající duhový prapor jsem pak během pobytu nachytal mnoho.
Jak jsem již ale uvedl, tak perlou této řeky jsou tajmeni. Není ale až tak jednoduché nějakého krasavce přelstít. Dal jsem na rady kolegů a našeho znalého průvodce, kde v řece a jak se pokusit o ulovení hlavatky. Bylo nutné najít ta "žhavá" místa a být tam - jak se říká - v tu pravou dobu. Znamenalo to urazit podél řeky během dne velké vzdálenosti. Prodírat se tou krásnou a nedotčenou přírodou, o které jsem snil již jako malý kluk. Přelézali jsme skály, popadané stromy (převážně v tuto roční dobu už zlatavé modříny), brodili se vodou i mechem, ze kterého k mé radosti občas vykukovaly keříky obalené borůvkami velkými téměř jako třešně. Na delší výlety podél řeky mi nezbývalo nic jiného, než se skamarádit s jedním z malých sporých koníků mongolského správce našeho tábora. Musím uznat, že na známé frázi o pohledu na svět ze sedla koně přeci jen něco je.
Mým přáním bylo chytit alespoň jednoho tajmena delšího jednoho metru.Od druhého dne jsem si začal ale uvědomovat, že mé předsevzetí bylo opravdu skromné a začal jsem je překračovat hned prvním uloveným tajmenem o délce 105 cm.
Během těch krásných dvanácti dnů strávených v tomto rybářském ráji jsem ulovil mnoho lipanů, několik desítek sibiřských pstruhů - lenoků (50 - 70 cm) a devět tajmenů, z nichž největší měřili 120 a 132 cm (25 kg). Všichni byli zdokumentováni mým fotoaparátem a s poděkováním vráceni vodě.

Mrazivý návrat
Trochu smutně jsem si uvědomoval, že čas trávený rybolovem v tomto krásném kousku země se již přiblížil ke svému konci, a my se budeme muset vrátit do civilizace 21 století.
Jenže ještě nás čekaly dva dny neplánovaného dobrodružství. Měli jsme také poznat, jak drsným životním podmínkám jsou místní obyvatelé vystaveni. Během noci se ochladilo na téměř třicet stupňů pod nulou a na náš tábor se začal hustě sypat sníh. Za těchto povětrnostních podmínek, které jsou zde běžné až o měsíc později - tedy koncem října - nemohl náš vrtulník bezpečně letět, a tak jsme za pomoci místních naložili naše zavazadla na kolonu velbloudů, sami usedli do sedel koní a vydali se na cestu. Museli jsme se přesunout z hor do míst, odkud naše cesta mohla pokračovat terénními auty až do krajského města, kde jsme využili služeb letecké společnosti MIAT a místní linkou odletěli do hlavního města...
Všem rybářům i normálním "civilům" přeji, aby se jim sen navštívit tuto zemi splnil tak jako mně. Mohu také doporučit navštívit místní obyvatele v jejich jurtách a vidět kousek z jejich života. Všude vám nalijí silný čaj uvařený v konvici na ohništi uprostřed obydlí a budete-li mít více odvahy, můžete okusit třeba velbloudí nebo kobylí kumis, jenž vám přátelští obyvatelé určitě nabídnou.

Jaroslav Novotný
Autor je spolupracovníkem redakce

Dobrodružná dovolená v Mongolsku
Těm, kdo se chystají svoji dobrodružnou dovolenou strávit v Mongolsku, mohu doporučit využít nabídky agentury INGOL (http://www.ingol.cz/). Ta kromě milovníků rybaření uspokojí třeba i zájemce o jízdy na raftových člunech nebo o túry na koních. Takový výlet na koni do tajgy nebo na návštěvu chovatelů sobů má také své kouzlo. Na cestu do Mongolska je zapotřebí vízum. Je možné ho získat na zastupitelském úřadě Mongolska v Praze nebo pohodlněji prostřednictvím agentury INGOL. Mongolská ambasáda vyžaduje, aby váš pas byl platný ještě nejméně šest měsíců po skončení cesty a aby obsahoval alespoň dvě čisté stránky.

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů