Pátek, 29. března 2024

Regenerace brownfields a zahraniční zkušenosti

Na jaře letošního roku se konal v Toskánském paláci v Praze seminář, kde byly představeny výsledky studie "Regenerace brownfields - zahraniční zkušenosti".
Regenerace brownfields a zahraniční zkušenosti
Tato studie je výstupem 9. části výzkumného projektu číslo 41/04, nazvaného "Brownfields pro potřeby místní správy", vyhlášeného Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Následující text je zkráceným příspěvkem ze semináře (viz také www.brownfields.cz - úplný text studie).

Českou republiku dělí od zahájení regenerací brownfields (nevyužité průmyslové a jiné plochy) v západoevropských státech zhruba dvě desítky let. Je tedy přirozené obrátit se nejprve k existujícím zkušenostem a hledat v nich návody pro systematické řešení regenerací v domácích podmínkách.

Přebírání zahraničních zkušeností však představuje jistá rizika, z nichž největším je podcenění konkrétního kontextu regenerací. Cílem studie nebylo nalezení zaručeně fungujících a univerzálních řešení, taková neexistují. Cílem srovnávání přístupů jednotlivých zemí pak nebyl výběr nejúspěšnějšího státu - řešitele, ale hledání podmínek, které procesu regenerací napomáhají. Šlo o to pochopit fungování regenerací v závislosti na následujících faktorech:

velikost státu a objem dostupných prostředků pro regenerace,

ekonomický a společenský vývoj a industrializace,

společensko-politické vnímání problematiky brownfields,

vztah společnosti k rozvoji a ochraně území,

vyspělost a principy systému územního plánování,

postavení veřejného a soukromého sektoru v územním rozvoji,

velikost obcí, jejich pravomoci a prostředky.

NĚKOLIK HLEDISEK

Výběr studovaných zemí pak sledoval několik hledisek. Prvním byl význam problematiky brownfields v dané zemi a komplexnost opatření, zavedených nebo připravovaných v rámci státní či regionální politiky. Druhým hlediskem pro výběr státu byla jeho velikost, respektive odlišení přístupů malých a velkých států (pro srovnání s ČR byl studován příklad Belgie a částečně i Nizozemí). Třetím hlediskem byla podobnost administrativního uspořádání a tradiční význam měst v řízení rozvoje a plánování (příklad Francie). Dalším hlediskem pro výběr státu byla existence politik či nástrojů, které představují výrazný pokrok v některé z oblastí řešení regenerací (nizozemský přístup k sanacím půdy).

Studie byla rozdělena na část textovou a srovnávací tabulky. Tabulky umožňují přehledné srovnávání přístupů jednotlivých zemí v deseti oblastech, na jejichž analýzu byla práce zaměřena:

1. Databáze a definice brownfields

2. Stát a jeho přístup k regeneracím

3. Státní podpora regenerace

4. Evropské fondy

5. Další speciální nástroje pro regenerace

6. Regiony a jejich přístup k regeneracím

7. Města, obce a jejich přístup k regeneracím

8. Legislativa územního plánování a pozemkové politiky

9. Životní prostředí a znečištění půdy

10. Soukromý sektor a veřejnost

Závěr textové části obsahoval hodnocení a doporučení týkající se možnosti uplatnění některých zahraničních zkušeností v českém prostředí.

DVA ZAKLADNÍ PŘÍSTUPY

Tabulka představuje shrnutí výsledků, které umožňuje rozlišit dva základní přístupy studovaných zemí k řešení regenerací.

První přístup, charakteristický pro Anglii, představuje regenerace řízené systematicky, centrálně a na základě jednotné strategie, tedy s výraznou politickou podporou. I v ostatních studovaných zemích se regenerace těší politické podpoře a představují běžnou alternativu územního rozvoje realizovaného na nezastavěných plochách. Ve Francii, v Belgii a v Nizozemí mají však v řízení regenerací významnou roli iniciativy místních samospráv. Systém územního plánování a rozvoje těchto zemí disponuje dostatečným množstvím nástrojů použitelných pro řízení zvoleného procesu. V Anglii se prosazuje projektově orientovaný přístup, ve kterém místní samosprávy v partnerství se soukromým sektorem soutěží o víceúčelové dotační prostředky. Praxe v ostatních zemích se opírá o kontinentální tradici územního plánování a rozhodování. Zpracování hierarchie územních plánů řeší zároveň otázky sociálního a ekonomického rozvoje i ochrany životního prostředí, vyplývající ze sektorových politik a strategií. Větši na velkých měst má vlastní veřejné či poloveřejné rozvojové společnosti. Významnou roli hraje i veřejná pozemková politika.

V úvodu srovnávacích studií o brownfields je důležité upozornit na změnu, kterou proces regenerací zaznamenal v zemích západní Evropy za posledních dvacet let. Regenerace se totiž na rozdíl od původních akcí, zaměřených na rekonverze velkých opuštěných průmyslových ploch, přeorientovaly na problémy měst. Brownfields se tedy staly součástí nebo podkapitolou komplexních politik městské obnovy.

ANGLIE

Odtud v současné době nejčastěji přicházejí příklady a návrhy na řešení regenerací v České republice. Je zároveň jedinou ze studovaných zemí, která připravuje Národní strategii regenerací, jejíž prvky se objevily i v podobném dokumentu zpracovaném pro Českou republiku v rámci projektu Phare. Vzhledem k silné industrializaci v historii je Anglie jednou ze zemí s největším rozsahem brownfields. Specifickým problémem jsou rozdíly v intenzitě rozvoje území, který se soustřeďuje převážně na jihovýchodě země. Za silné stránky anglického přístupu k regeneracím lze považovat: existenci podrobné databáze Previously developed land (původně urbanizované plochy), fungování státní agentury English Partnership, tradiční partnerství mezi místní samosprávou a soukromými developery a rostoucí zájem občanských iniciativ o přímou účast na realizaci projektů regenerací.

Na druhé straně je nutné upozornit na některé zásadní rozdíly mezi anglickými a českými podmínkami regenerací. Na prvním místě stojí odlišné postavení a pravomoci místních samospráv. Anglický územní rozvoj je spravován centrálně. Městské regenerace patří společně s politikou bydlení, územním plánováním a bojem proti kriminalitě ve městech do agendy premiéra vlády. Od počátku zahájení regenerací koncem sedmdesátých let existovaly problémy v koordinaci činnosti státních agentur Urban Development Corporation a místními samosprávami. Agentury totiž získaly pravomoci i v oblasti územního plánování a projekty byly řízeny striktně na základě tržních principů. Investice se soustředily výhradně do rozvojového území. Dalším rozdílem mezi přístupem anglickým a českým je legislativa územního plánování. Anglické plány jsou pouze podkladem pro rozhodování úřadů. Developeři přicházejí s komerčním projektem a úřady mohou požadovat finanční účast na budování veřejné infrastruktury. Výsledky kompromis ů nebývají vždy přínosem, a proto nové vládní instrukce - guidances - zdůrazňují význam kvalitního designu a udržitelnosti výstavby.

Jak bylo výše naznačeno, Anglie může být inspirací zejména pro sestavení jednotné databáze nevyužitých ploch, která je pravidelně akualizována a která slouží jako podklad při zpracování politik a sektorových strategií. Za pozornost stojí propojení politiky regenerací s politikou bydlení. Bydlení je oproti výstavbě komerčních ploch stabilnější formou rozvoje území a je předmětem státních podpor. Otázkou pro Českou republiku přitom zůstává rozdělení kompetencí a alokace prostředků mezi jednotlivými institucemi, které disponují znalostmi o potřebách a o možnostech regenerací. Za pozornost v Anglii stojí i síť neziskových organizací, jako například Groundwork, jejíž pracovníci zapojují do akcí regenerace i místní obyvatele.

FRANCIE

Francie je zemí, jejíž administrativní uspořádání respektující malé obce je v Evropě jediné srovnatelné s Českou republikou. Obce mají i podobné kompetence v územním plánování a rozvoji, ale nesrovnatelně menší poměr přerozdělených prostředků. To, že francouzské obce a jejich sdružení jsou příjemcem podnikatelské daně, je jedním z důvodů velké motivace iniciovat operace regenerace. Druhým důvodem je tradiční role starostů v územním rozvoji i odbornost, kterou na tomto poli vykazují.

Problém brownfields nepostihuje území Francie rovnoměrně, ale soustřeďuje se na severu země a v přístavních městech. Ve Francii sice fungují státní rozvojové agentury, ale ty se zaměřují především na obnovu problematických městských částí, provázenou masivními veřejnými prostředky a centralizovaným řízením. Poněkud jinou roli mají pozemkové banky. Banky se staly nastrojem regionálním a pro obce uskutečňují to, co by se dalo nazvat předpřípravou pozemků: nákup, uvedení pozemků do "stavu 0" (demolice, sanace půdy, ozelenění trvalé nebo dočasné) a jejich správa. Pozemky jsou předávány obcím ve chvíli, kdy vytvoří projekty pro nové využití a najdou investory.

Rozdíly ve francouzském přístupu představuje především podpora státu pro velké investiční akce a dále systém územního plánování, který je více propojen s rozvojem ekonomickým a se státním (i evropským) a strategickým plánováním. Francouzská legislativa územního plánování a rozvoje definuje kromě tradičních nástrojů v podobě plánů i nástroje operační, známé ZACy a smíšené rozvojové společnosti. I ve Francii developeři participují na pořízení veřejných infrastruktur, ale veřejné investice často rozvoj předbíhají, aby vytvořily atraktivní prostředí pro investory s dobrou adresou. Velmi zjednodušeně lze říci, že francouzský přístup je méně ekonomický, zato neváhá investovat do estetických či podobných hodnot. Další výjimkou oproti českým podmínkám jsou francouzské soudy. Soudní spory, které často velké projekty provázejí, jsou řešeny rychle a transparentně.

BELGIE - FLANDRY

Belgie byla pro studii zvolena jako příklad malého státu. Díky administrativnímu uspořádání a rozdělení kompetencí je nutné mluvit o regeneracích vlámských, bruselských a wallonských.

Vlámský příklad na první pohled velmi připomíná současnou situaci v České republice: regenerace byly řízeny v rámci kompetencí různých ministerstev a potřeba koordinace se jevila jako nutná podmínka efektivního přístupu. Díky spolupráci tří ministerstev se v roce 2003 podařilo zpracovat mezioborový strategický dokument pro řešení brownfileds, který byl jako zákon předložen vládě. Návrh založený na výběru brownfields projektů, u nichž by bylo možné získat fiskální a jiné finanční podpory, však z důvodu povolebních změn přijat nebyl. Naopak politická a finanční podpora regenerací výrazně poklesla.

Přesto se regenerace brownfields realizují ve Flandrech úspěšně, a to zejména díky silné poptávce po rozvojových plochách, neboť systém územního plánování účinně chrání nezastavěné plochy v silně urbanizovaném území. Na podporu regenerací byl použit i nástroj zvýšeného daňového zatížení neobsazených objektů. Výnosy této daně částečně zůstávaly místním samosprávám a pomohly financovat několik desítek projektů. Tento nástroj však není použitelný v českých podmínkách. Velkou roli v procesu regenerací hrají i rozvojové společnosti velkých měst. Dalším významným účastníkem regenerací je státní agentura pro odpady OVAM, která sleduje realizaci dobře vymezených cílů a metod politiky sanací starých i nových zátěží.

NIZOZEMÍ

Nizozemí je ve studii specifickým případem. Jedná se o zemi, kde půda byla vždy cenným zdrojem a každý díl je buď využit, nebo přísně chráněn. Politiky městské obnovy a prostorového rozvoje se zabývají poněkud odlišnými problémy, zejména obnovou obytných čtvrtí, zvýšením kvality městského prostředí a sanací půdy, na které byla v některých případech již realizována nová výstavba.

Nizozemský systém územního plánování patří mezi nejvyspělejší a příprava pozemků veřejným sektorem pro potřeby investorů má dlouhodobou tradici. Třístupňová hierarchie územně plánovacích dokumentů dokáže koordinovat rozvoj území podle požadavků a potřeb veřejného i soukromého sektoru. Veřejné prostředky a dotace jsou přípustné jedině pro pokrytí nákladové mezery u nerentabilních veřejně prospěšných projektů. V ojediněnlých případech vyvlastňování pozemků, které je mimochodem možné i pro realizaci cílů územního plánování, je nabízena nahrada ve výši dvojnásobné ceny pozemků.

Nizozemský přístup k sanacím půdy se stal často citovaným příkladem. Po první fázi kompletních sanací se přikročilo k definování standardů pro rezidenční a rekreační funkce a provádění výměny svrchní vrstvy půdy. Kritéria jsou definována zákonem. U funkcí zemědělských a přírodních se počítá s uživatelsky orientovaným přístupem. Ve vztahu k mobilní kontaminaci se uplatňuje princip odstranění jádra kontaminace tak, aby bylo zamezeno jejímu dalšímu šíření či ohrožení životního prostředí. Velký důraz je kladen na výzkum v oblasti managementu sanací půdy.

ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ

Většina studií o brownfields opakovaně doporučuje několik zásad pro řešení regenerací: jednotné sčítání nevyužitých ploch, meziministerskou spolupráci, potřebu vzdělávání a zapojení veřejnosti. Doporučení IURS - Institutu pro udržitelný rozvoj sídel, o. s.. - se týkala výše jmenovaných oblastí a následující text uvádí jen některá z nich, rozdělená podle naléhavosti. Doporučení se opírala i o názory vyjádřené konzultovanými zahraničními odborníky.

Řešit urgentně:

V současné době je nutné soustředit se na přípravu strategií a projektů regenerace brownfields s využitím strukturálních fondů. Ve francouzských regionech to byly právě strukturální fondy, které se o zahájení regenerací nejvíce zasloužily. Strategie a programy regenerace musí mít dobrý ekonomický základ. Ve většině postižených krajů není silná poptávka po velkém množství regenerovaných ploch, což by měly obce pochopit a zohlednit v územních plánech a programech rozvoje. Další naléhavou podmínkou regenerací je vyřešení vlastnických vztahů. Bylo by vhodné hledat smluvní řešení, umožňující rychlejší mobilizaci pozemků. Rovněž správa pozemků rozvojovými agenturami či bankami je osvědčenou metodou.

Řešit v krátkodobém výhledu:

Ve výhledu pěti let lze prostudovat a připravit systematičtější nástroje ekonomické a právní, které by řešení brownfields podpořily. Jedná se o fiskální nástroje, z nichž je vhodnější volit nástroje incitační.

Regenerace pozemků mohou podpořit i nové nástroje v připravovaném stavebním zákonu: plánovací smlouva a dohoda o parcelaci. Bohužel nevyhnutelný bude i zákon o vyvlastnění jako krajní řešení. Veřejný sektor by měl jít příkladem a na pilotních projektech, a tudíž nejlépe na vlastních nevyužitých pozemcích, demonstrovat reálnost a různé přístupy k regeneracím.

Řešit systémově:

Systémové změny územního plánování a rozvoje jsou dlouhodobějším úkolem, který vyplývá z přerušeného vývoje této disciplíny během několika desetiletí.

Je třeba věnovat pozornost ekonomii území, integrovat cíle ekonomického rozvoje a územního plánování a v neposlední řadě se věnovat otázkám veřejné pozemkové politiky, ať už na úrovni obcí nebo krajů.

Regenerace brownfields jsou záležitostí dlouhodobou a i u nás se brzy stanou paralelní formou územního rozvoje. Naše předpisy a praxe územního plánování a rozvoje by se měly těmto novým úkolům co nejrychleji přizpůsobit. Používané nástroje by měly zajišťovat, aby nové využití pozemků mělo dlouhodobý a udržitelný charakter.

AUTOR: Lucie Doleželová, PhDr.
IURS - Institut pro udržitelný rozvoj sídel, o. s. n


Syntetická tabulka politik a nástrojů regenerací brownfields

Anglie Francie Flandry Nizozemí

Právní nebo jiná přesná definice brownfields - BRO n n n

Databáze BRO n n n

Strategie nebo politika brownfields n n

BRO jako podmnožina politik městské regenerace

Speciální nástroje pro regenerace BRO - státní agentury n

Regionální agentury pro regenerace BRO

Městské a interkomunál. rozvojové společnosti n n

Koordinace mezi státními a místními agenturami n

Dotace pro městské politiky typu "balík" n

Dotace dle jednotlivých titulů a správců n

Víceleté dotační tituly pro regenerace n n

Význam fiskálních incitačních nástrojů

Význam strukturálních fondů pro BRO n

Integrované územní plánování n n

Hierarchie plánů a kontrola n n

Plány mají ekonomický backround n n

Speciální ÚPD nástroje pro regenerace

Pozemkové politiky a nástroje n

Vyvlastnění i pro cíle územního plánování n

Půda a odstranění škod jako samostatná politika n n

Předpisy a limity pro sanace n

Evidence škod n

Participace velkých vlastníků na regeneracích

Participace občanů a jejich sdružení

Vyskytuje se úplně částečně
Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů