Autobusy testují vodíkový pohon

Z letiště Mnichov do okolí bavorské metropole již cestující mohou zvolit jízdu autobusem, který používá revoluční vodíkový pohon. Místo jedovatých zplodin z benzínových nebo naftových motorů vychází z výfuku tohoto dopravního prostředku budoucnosti jen ekologicky čistá voda.
Německý výrobce autobusů a nákladních vozů MAN právě testuje dva prototypy strojů, jejichž pohonný systém vyvíjel od roku 1999.

V předstihu byl Mercedes
Jak listu Handelsblatt řekl Anton Weinmann, šéf divize užitkových vozů MAN, hodlá tato automobilka prokázat, že jízdní vlastnosti pohonu na bázi vodíku jsou stejné jako u klasických dieselových motorů, jenže bez škodlivých emisí.
MAN však není zdaleka první, kdo zkouší palivové články, které přeměňují vodíkové palivo katalytickými reakcemi s kyslíkem na elektrickou energii. Již od roku 1994 je testoval soupeř bavorské automobilky, výrobce Mercedes, nyní součást německo-amerického koncernu DaimlerChrysler.
Jeho model Nedcar 1 byl jedním z prvních, který jezdil na vodík. Ale nesl ještě známky těžkostí s nedostatečnou miniaturizací palivových článků. Ty byly tak mohutné, že zabíraly příliš velkou plochu.
Model Citaro, který jezdí pod značkou Mercedes-Benz, se již delší dobu testuje v jedenácti městech světa, od Amsterodamu a Londýna až po Hamburk, a dokonce i v australském Perthu.
Od té doby se objem i váha článků a vodíkových nádrží značně snížily, ale stále je obtížné i drahé toto zařízení montovat do osobních aut.
Zato se tento pohon optimálně hodí pro městské autobusy, a to tím spíš, že neotravuje vzduch velkých sídlišť oxidem uhličitým a dalšími škodlivinami. Navíc jsou stálé městské trasy výhodné i proto, že se mohou obejít bez zatím chybějící infrastruktury čerpacích stanic. Městské "vodíkové" autobusy potřebují jen několik málo stanic.
DaimlerChrysler spolu se svým konkurentem Ford Motors je největším investorem ve společnosti Ballard Power Systems, která motory na vodíkový pohon vyvíjí.

I největší hráči spojují síly
Také další soupeři na trhu, General Motors a japonská Toyota, se letos rozhodli spojit své výzkumné potenciály a vyvinout vlastní řešení. Loni vytvořily společný "vodíkový" tým také japonské automobilky Nissan a Honda.
Přes nákladné úsilí je však tento způsob pohonu vozidel zatím jen v začátcích. Jak včera napsal list Handelsblatt, životnost těchto motorů je šestkrát nižší než u dosavadních palivových systémů. Cena vodíku je velmi vysoká. Evropská unie však tyto projekty podporuje a některé státy již tato vozidla zprošťují zdanění.

Minulost a budoucnost vodíkového pohonu
Princip palivových článků na bázi vodíku objevil už v roce 1838 švýcarský vědec Christian Schönbein. V roce 1932 sestrojil první prototyp těchto článků britský inženýr Francis Bacon. V šedesátých letech využila Baconův patent NASA pro zajištění dodávek elektřiny a vody na kosmických lodích.
Experti předvídají, že vodíkové motory by mohly být plně využity v automobilovém průmyslu do deseti až patnácti let. General Motors soudí, že první užitkové vozy na vodíkový pohon by mohly být v prodeji koncem tohoto desetiletí. Mezi problémy patří neuspokojivá bezpečnost nádrží, do nichž je stlačován vodík. Pohonné zařízení se rychle opotřebuje. Výrobní náklady jsou zatím příliš drahé. Vybudování infrastruktury čerpacích stanic je hudbou budoucnosti.