Pátek, 29. března 2024

Návrh nového stavebního zákona

Podle obecné části důvodové zprávy schváleného návrhu zákona o územním plánování a stavebním řádu, jde-li o zhodnocení platného právního stavu, z provedené analýzy právní úpravy vyplynuly zejména následující hlavní problémy současné právní úpravy :
Návrh nového stavebního zákona
Usnesením č. 612 ze dne 20. 6. 2001 schválila vláda věcný záměr stavebního zákona a současně uložila ministru pro místní rozvoj zpracovat ve spolupráci s ministry vnitra a životního prostředí a předložit vládě návrh stavebního zákona. Příprava návrhu představovala rozsáhlý soubor prací, zahrnující i přípravu pracovních návrhů prováděcích právních předpisů.

Bylo rovněž nutné vyřešit vztah ke všem právním předpisům, kterých se změna stavebního práva dotkne, a to zpracováním návrhu dalšího, samostatného zákona o změně některých zákonů souvisejících se stavebním zákonem a samostatného zákona o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám. Usnesením č. 609 ze dne 25. května 2005 schválila vláda návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu, který byl sněmovně předložen dne 1. června 2005 a následně schválen v prvním čtení dne 28. června 2005.

Návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí usnesením sněmovny č. 1767, když lhůta k projednání ve výboru byla prodloužena o 60 dnů a činí tak 120 dnů. Ke dni 1. října 2005 nebyl návrh ještě ve výboru projednáván.

Tento článek bude rozdělen na dvě části, když první bude obsahovat důvody nové právní úpravy a její hlavní principy (cíle), zatímco druhá pak přehled vybraných nejdůležitějších ustanovení schváleného návrhu.

Cílem tohoto příspěvku je, vzhledem k tomu, že jde pouze o vládní návrh zákona schválený sněmovnou v prvním čtení, podat zatím jen základní informaci jednak o důvodech nové právní úpravy a jednak o jejím obsahu (vzhledem k rozsahu návrhu půjde pouze o vybraná ustanovení), bez toho, že by jednotlivá ustanovení návrhu byla jakkoliv dále vykládána nebo komentována (hodnocena).

K tomu bude, domnívám se, příležitost a především důvod až poté, kdy bude návrh parlamentem schválen a bude tak známo definitivní znění, ve kterém zákon nabude účinnosti, která je v návrhu předpokládána "až" k 1. lednu 2007 a lze tak zatím důvodně očekávat, že bude dostatečný prostor (alespoň pěti až šesti měsíců) k prvním skutečným komentářům (hodnocením) nové právní úpravy ještě předtím než zákon nabude účinnosti a kdy také bude nový zákon (nová právní úprava) jistě poutat značnou pozornost široké odborné i laické veřejnosti.

V textu budou proto k samotnému návrhu (jeho vybraným částem) uvedeny pouze doplňující informace, zejména ve vztahu k platné právní úpravě, aby bylo dostatečně zdůrazněno, v čem se především navrhovaná radikálně nová právní úprava liší od dosavadní.

Informace uvedené v textu obou článků vycházejí ze sněmovního tisku č. 998, jehož obsahem je především úplný text sněmovnou v prvním čtení již schváleného návrhu nového stavebního zákona a také důvodová zpráva - její obecná i zvláštní část.

DŮVODY NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Podle obecné části důvodové zprávy schváleného návrhu zákona o územním plánování a stavebním řádu, jde-li o zhodnocení platného právního stavu, z provedené analýzy právní úpravy vyplynuly zejména následující hlavní problémy současné právní úpravy :

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ

- instituty územního plánování podle platné právní úpravy a jeho postupy vycházející ze základní koncepce založené stavebním zákonem z roku 1976, přes řadu následných novelizací již nevyhovují v plném rozsahu současným požadavkům,

- četné legislativní změny právního okolí narušily původní systematiku a soudržnost stavebního zákona,

- některé právní instituty územního plánování jsou používány, aniž by měly dostatečné právní důsledky na změny ve využití území, jiné instituty v praxi vůbec chybí,

- v současné právní úpravě chybí nástroj územního plánování pro koordinaci územně plánovací činnosti v mezinárodních, republikových a přeshraničních souvislostech,

- rozhodování v území v rámci pořizování územně plánovací dokumentace na straně jedné a v rámci územního řízení na straně druhé vykazuje některé nedůslednosti, kdy je rozhodováno v obdobných otázkách různou formou, naopak některé instituty chybí,

- soustava územních rozhodnutí zahrnuje i taková rozhodnutí o území, která jsou povahou nařízeními vůči neurčitému počtu abstraktních subjektů a zároveň mají i dvojí režim vyhlašování, tj. ve správním řízení a současně vydáváním nařízení rady obce nebo kraje (chráněné území a stavební uzávěra - viz § 33 odst. 3 stavebního zákona),

- platná právní úprava nepřekonala dosavadní "resortní" pojetí, založené často na správním uvážení, nedaří se rychle a účinně řešit rozpory mezi jednotlivými správními úřady na různých úrovních, problematika koordinace veřejných zájmů a rozhodování o rozporech mezi správními úřady vyžaduje nový a maximálně účinný přístup vleklým, neúčinným a ekonomicky často náročným průtahům, které ponechávají v neodůvodněné právní nejistotě ty, kteří čekají na jejich výsledky,

- územní rozhodování není dosud upraveno podle principů veřejného správního řízení, což je nezbytné změnit v souladu s požadavky mezinárodních smluv, zejména na úseku životního prostředí. Právní úprava územního rozhodování v zásadě neumožňuje přizpůsobit jeho procesní stránku povaze a umístění projednávaných záměrů. Neexistují zjednodušené formy řízení ani jiné možnosti, jak postup racionalizovat, nedostačující jsou současné možnosti účasti veřejnosti na pořizování územně plánovací dokumentace a v územním řízení,

- nedostatečné jsou současné možnosti účasti veřejnosti na pořizování územně plánovací dokumentace a územním řízení,

- posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí, které požaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/42/ES, v současnosti upravují tři právní předpisy (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí - E.I.A., zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákon č. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Toto řešení je z pohledu veřejnosti zcela nepřehledné a z pohledu administrativy kolizní a nehospodárné, neboť vyvolává procesní i obsahové duplicity.

STAVEBNÍ ŘÁD

Z provedené analýzy právní úpravy na úseku stavebního řádu vyplynuly zejména tyto hlavní nedostatky:

- stavební řízení je co do pojetí obdobné s územním řízením, přestože tato řízení sledují podstatně rozdílné účely,

- některé stavební práce, zařízení či stavby, které nemohou významněji ohrozit bezpečnost, zdraví ani životní prostředí, se projednávají v procesně náročných řízeních před stavebními úřady,

- není zajištěna odpovídající kontrola průběhu provádění staveb a jejich změn stavebními úřady, státní stavební dohled je fakticky formálním institutem; pověřené osoby mají k dohledu oprávnění, ale bez povinnosti jej vykonávat, chybí také účinné prostředky působení k nápravě zjištěných nedostatků,

- součinnost stavebních úřadů s orgány veřejné správy hájícími v řízeních o stavbách zvláštní zájmy je regulována způsobem, který se projevuje nežádoucí roztříštěností, nejednotností a nadměrnou administrativní náročností stavebních řízení,

- přenesení některých správních pravomocí na obce, které nejsou stavebními úřady, není vyhovující, neboť odborná úroveň jejich činnosti je obecně nedostatečná,

- řada z existujících cca 720 obecných stavebních úřadů je zcela nedostatečně personálně obsazena, což neumožňuje specializaci ani vzájemné zastupování pracovníků a je limitujícím faktorem odborné úrovně stavebního úřadu,

- stavba jako "klasické" stavební dílo vybudované na staveništi stavební nebo montážní technologií není dostatečně odlišena od zařízení, které je fakticky výrobkem zhotoveným továrním způsobem (tzn. strojírenskou nebo jinou průmyslovou technologií),

- započetí s užíváním nových staveb a jejich změn, pokud byly provedeny v souladu s vydanými povoleními a ověřenou dokumentací, je neodůvodněně vázáno na rozhodování v kolaudačním řízení.

ODŮVODNĚNÍ HLAVNÍCH PRINCIPŮ NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Účelem nové právní úpravy je vytvořit podmínky pro spravedlivé a vyvážené zohlednění velice různorodých zájmů a potřeb, např. státní správy a územní samosprávy, veřejného a soukromého sektoru, zájmu investorů, provádějících změny v území a veřejnosti, na kterou mají dopad.

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ

Územní plánování sleduje, posuzuje a vyhodnocuje stav možnosti území, zajišťuje ochranu přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, včetně ochrany architektonického a kulturního dědictví a především identifikuje problémy v území. Soustavně a trvale zpřesňuje a konkretizuje veřejný zájem na využití území, který je soustředěn na racionální využívání zastavěného území a vymezování zastavitelných ploch a na ochranu nezastavěného území s cílem snižování nebezpečí nevratného procesu přeměny.

Veřejným zájmem, který chrání územní plánování, je zvyšování kvality území s ohledem na požadavky udržitelného rozvoje, zahrnujícího zlepšování životního prostředí, sociálních podmínek a podmínek hospodářského rozvoje a jejich vyváženého vztahu.

HLAVNÍ PRINCIPY NAVRHOVANÉHO ŘEŠENÍ

na úseku územního plánování :

- úprava postavení a kompetence orgánů územního plánování i zvláštních orgánů, zřizovaných na úrovni obcí, obcí s rozšířenou působností, krajů i postavení Rady pro udržitelný rozvoj,

- zajištění přístupu veřejnosti k informacím o území, zaručení její účasti a odborné pomoci v procesech územního plánování, k tomu se uplatňují příslušné prostředky právní ochrany,

- nové pojetí kvalifikačních podmínek pro výkon územně plánovací činnosti - ke zkouškám zvláštní odborné způsobilosti je požadována i kvalifikační podmínka vzdělání a praxe,

- územně analytické podklady, poskytující trvale, soustavně a odborně aktualizované vyhodnocení stavu území, jeho limitů a možností využití, ty jsou nezbytné pro kvalitní, kvalifikované a hospodárné pořizování územně plánovací dokumentace, územní rozhodování, projektovou činnost a vyhodnocování vlivů záměrů na podmínky udržitelného rozvoje,

- politika územního rozvoje jako celostátní nástroj územního plánování, který určuje strategii a podmínky pro naplňování cílů a úkolů územního plánování v potřebných republikových a mezinárodních souvislostech,

- zásady územního rozvoje, jako nový nástroj územního plánování krajů, který koordinuje rozvoj a uspořádání jejich území a územně plánovací činnost obcí v nadmístních souvislostech,

- územní plán stanoví zastavitelné plochy a základní požadavky na plošné a prostorové uspořádání,

- regulační plán je skupinovým územním rozhodnutím, žádost o jeho pořízení, včetně návrhu mohou podat i fyzické a právnické osoby,

- umísťovat stavby a jejich změny, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území, lze nejen na základě územního rozhodnutí, ale i na základě nově zavedeného institutu územního souhlasu, který představuje souhlas příslušného stavebního úřadu s oznámením požadovaného záměru v území a nahrazuje územní rozhodnutí,

- územní opatření upravuje poměry v území formou opatření obecné povahy, které se přímo dotýká práv, povinností nebo zájmu blíže neurčeného okruhu osob,

- vymezení zastavěného a nezastavěného území s odlišnými podmínkami povolování změn ve využívání, zastavitelné plochy mimo zastavěné území je možné stanovit pouze vymezením v územním plánu, případně vymezením ploch nadmístního významu v zásadách územního rozvoje,

- koncepčně jinak je pojata spolupráce dotčených orgánů státní správy, které při pořizování územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace a v územním řízení hájí veřejné zájmy podle zvláštních předpisů,

- v zájmu obecně přijatelných lhůt pro rozhodování a jeho racionálního obsahu, jakož i požadavku na účast veřejnosti, zákon až na výjimky koncentruje související rozhodovací a posuzovací procesy o změnách v území do postupů územního plánování, tím však není dotčena působnost dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů.

Kromě zabezpečení přístupu k informacím na základě naplnění požadavků Aarhuské úmluvy je upravena účast veřejnosti v postupech a řízeních podle stavebního zákona, tradičně při projednávání územně plánovací dokumentace a nově zejména ve veřejném územním řízení, a to i zavedením zvláštního institutu zástupce veřejnosti, kterému je svěřeno oprávnění podávat námitky a také všechny řádné a mimořádné opravné prostředky. Přístup k právní ochraně je kromě možnosti správních žalob podávaných občanskými sdruženími rozšířen i na zástupce veřejnosti.

STAVEBNÍ ŘÁD

Nový stavební zákon na úseku stavebního řádu přispěje ke zjednodušení a zrychlení povolování staveb.

Oprošťuje řízení od zbytečných administrativních úkonů, odstraňuje nebo snižuje jejich formálnost a vede k zintenzivnění kontroly nad prováděním staveb a jejich změn.

HLAVNÍ PRINCIPY NAVRHOVANÉHO ŘEŠENÍ

na úseku stavebního řádu

- podstatné rozšíření okruhu staveb, jejich změn, zařízení a udržovacích prací, které nebude třeba povolovat ani ohlašovat (z dnešních cca 10 na cca 45),

- přesunutí řady staveb ze správního režimu (tzn. povolování formou správního rozhodnutí) do procesu ohlašování (cca 16 místo dosavadních cca 6),

- zavedení podmínek pro zkrácené stavební řízení, resp. pro umožnění provést stavbu bez vedení standardního správního řízení,

- procesní zjednodušení stavebního řízení a jeho omezení na určení stavebně-technických podmínek pro provedení stavby s tím, že těžiště posuzování a projednávání navrhovaných staveb bude v územním řízení,

- ustavení institutu autorizovaných inspektorů a jejich pověření některými úkony, které se týkají zejména povolování staveb,

- zásadní změna a racionalizace principů součinnosti se spolupůsobícími dotčenými orgány, hájícími zájmy chráněné zvláštními předpisy,

- zásadní přeměna nedostatečně fungujícího státního stavebního dohledu na pravidelné systematické kontrolní prohlídky staveb s možností přijímat operativní opatření přímo na staveništi, včetně jejich vynutitelnosti,

- výrazné procesní zjednodušení zkrácení doby pro započetí s užíváním dokončené stavby uplatněním zásady, že stavebník má právo stavbu užívat, pokud ji provedl v souladu s vydanými povoleními a ověřenou dokumentací,

- možnost redukování počtu obecných stavebních úřadů a oprávnění obcí, které nejsou stavebními úřady, s cílem zkvalitnění rozhodovacích procesů, které budou profesionálně vykonávat obecné stavební úřady,

- stavební zákon již nebude obsahovat řízení o vyvlastnění.

Návrh zákona nově upravuje též definice některých pojmů stavebního řádu, které jsou v současné praxi používány, ale nedefinovány, jako je např. stavebník, staveniště, stavební dozor, stavební podnikatel, zařízení, údržba stavby atd. Zpřesněn je rovněž pojem "stavba". Zákon rovněž deklaruje pojem "stavba" jako legislativní zkratku zahrnující změny dokončených staveb, tj. nástavby, přístavby a stavební úpravy a rovněž jednotlivé dílčí části stavby (podlaží, byty, prostory, místnosti).

Návrh zákona rovněž klade důraz na uplatňování všech možných zjednodušujících postupů. Řízení a postupy podle stavebního zákona jsou charakteristické tím, že se v nich střetávají požadavky na ochranu veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů.

To vytváří zvýšené nároky na soustřeďování příslušných podkladů a na koordinaci těchto veřejných zájmů včetně řešení rozporů mezi jednotlivými dotčenými orgány státní správy.

Návrh zákona přichází se zásadním radikálním řešením dosavadní neúnosné situace, která zatěžuje jak žadatele, tak správní úřady neúměrnou administrativní náročností a z toho vyplývajícím prodlužováním lhůt pro rozhodování. Tam, kde návrh zákona upravuje postupy, které nejsou správním řízením, uplatňují se stanoviska dotčených orgánů obdobným způsobem jako ve správním řízení podle správního řádu. V návrhu zákona o změně zákonů je s cílem racionalizace postupů a správních řízení podle stavebního zákona navrhována novelizace příslušných předpisů (zvláštních právních předpisů) tak, aby byla právní úprava sjednocena s pojetím a principy uplatňování závazných stanovisek, která jsou zahrnována do výroků správních rozhodnutí a opatření obecné povahy podle stavebního zákona a dotčené orgány již samostatná rozhodnutí až na výjimky nevydávají.

Návrh zákona trvá na zásadě, že o věcech rozhodnutých již v předchozím stádiu (např. v regulačním plánu, v územním rozhodnutí), nelze následně např. ve stavebním řízení již uplatňovat zpětně ze strany dotčených orgánů požadavky směřující do předchozího rozhodnutí. Na druhé straně je dotčeným orgánům svěřena pravomoc samostatně kontrolovat dodržování podmínek, které uplatnily ve svých závazných stanoviscích a které byly následně zahrnuty do výrokové části příslušného rozhodnutí nebo opatření obecné povahy vydaného podle stavebního zákona. Jedním z řady zásadních a radikálních opatření v návrhu nového zákona, které souvisí s principem, že veřejná správa je služba veřejnosti, je zavedení koordinovaného závazného stanoviska, jež musí dotčený orgán vydat v případě, že je příslušný k vydání několika závazných stanovisek podle zvláštních právních předpisů. To znamená, že žadatel nebude již povinen "obcházet" jednotlivé organizační složky dotčeného orgánu a žádat postupně o vydání několika samostatných stanov

AUTOR: Stanislav Malý
právník, odborný asistent,
katedra společenských věd
FŽP Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem
Zdroj:Právní rádce
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů