Radioaktivní odpady a jejich úložiště v ČR
Sudy v úložišti Richard |
Ve všech odvětvích, kde se pracuje s radioaktivními látkami, vznikají radioaktivní odpady. Jednu skupinu radioaktivních odpadů tvoří odpady vznikající v jaderné energetice. Jedná se o všechny kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo. Druhou skupinu tvoří takzvané institucionální odpady, které vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečistěné pracovní oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd. V České republice je několik set původců institucionálních radioaktivních odpadů. Radioaktivní odpady se obvykle dělí podle aktivity (a z ní vyplývající míry nebezpečnosti pro okolí) na přechodné, nízko a středně aktivní a vysokoaktivní odpady. Zneškodnění nízko a středně aktivních a vysoceaktivních odpadů spočívá v zajištění jejich úplné izolace od biosféry, a to po celou dobu, po kterou mohou pro člověka a životní prostředí představovat riziko. Této izolace radioaktivních odpadů je dosaženo v úložištích, v nichž soustava po sobě jdoucích bariér brání uvolnění nebezpečných látek do okolí. Radioaktivní odpady je třeba udržet pod kontrolou tak dlouho, dokud jejich radioaktivita neklesne v důsledku samovolného rozpadu na úroveň vylučující ohrožení jakékoliv složky biosféry. U nízko a středně aktivních odpadů je doba, po kterou je nutná izolace radiokativních odpadů od biosféry, obvykle tři sta až pět set let. Tyto odpady je možné ukládat v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou i úložiště Dukovany, Richard a Bratrství. Před uložením se kapalné odpady koncentrují a zpevňují, pevné se lisují; všechny se pak uzavírají do bezpečného obalu. Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysoce aktivní odpady je však třeba izolovat od životního prostředí po dobu nesrovnatelně delší než umožňuje izolace v povrchových úložištích, řádově desetitisíce let. Vyhořelé jaderné palivo je v současné době bezpečně skladováno v tzv. meziskladech (v České republice je to mezisklad vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Dukovany). Vzhledem k tomu, že vyhořelé palivo obsahuje prvky schopné uvolnit ještě značné množství energie, může se v budoucnu stát cennou surovinou. Dlouhodobá strategie českého státu v oblasti zneškodňování vysoce aktivních odpadů je formulována v dokumentu nazvaném Koncepce nakládaní s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. Tento materiál Ministerstva průmyslu a obchodu schválila v květnu roku 2002 vláda (usnesení vlády č. 487 ze dne 15. 5. 2002). Koncepce doporučuje jako nejvhodnější variantu pro zneškodnění vysoce aktivních odpadů hlubinné úložiště, zároveň ale doporučuje sledovat i nové technologie, které by mohly vést k dalšímu využití vyhořelého jaderného paliva.
Příprava hlubinného úložiště v ČR byla zahájena již v roce 1990. Na základě hodnocení archivních geologických informací podle bezpečnostních alegislativních kritérií v souladu s dokumentem MAAE Siting of Geological Disposal Facilities (SS No. 111-g-4.1)) bylo počátkem roku 2003 doporučeno 6 lokalit. Na podzim roku 2003 byla provedena letecká geolofyzikální měření na šesti lokalitách, jejichž cílem bylo získat podrobnější data pro budoucí zúžení území lokalit na rozlohu cca 10 km2. Další geologické práce byly vzhledem k odmítavému postoji obyvatelstva pozastaveny minimálně do roku 2009. ZDROJ: SURAO
|