Svět si žije nad přírodní poměry

Jídlo, pitná voda, čistý vzduch - v některých zemích samozřejmost, v jiných vzácné zboží. Budou k nim mít lidé přístup v příštích desetiletích? Na to se snaží odpovědět studie, kterou pro OSN připravovalo přes 1300 odborníků z 95 zemí. Konstatovali, že lidé spotřebovávají nebo dokonce znehodnocují přírodní zdroje rychleji, než se ony samy stačí obnovovat. Podaří se to v budoucnu změnit? To je nejisté.
Na karibském ostrově Haiti, který je velikostí srovnatelný s Českou republikou, leží dva politické celky. Na západě stát Haiti, na východě Dominikánská republika. Jak napsal britský deník Guardian, stačí se postavit na hranici a rozdíl mezi nimi se stane patrným. Na dominikánské straně je vidět bujně zalesněná krajina, která je výsledkem ochrany přírody i přísných zásahů proti ilegální těžbě dřeva. V haitské části spatříte ekologickou katastrofu - půdní erozi po vykácení lesů. Viníkem je extrémní chudoba obyvatel a dlouhodobé politické zmatky, které neumožňují rozumné hospodaření.
Tyto dvě cesty vývoje se nabízejí celé zeměkouli. Kterou si svět vybere?

Největší změny v historii
V průběhu posledních padesáti let mění člověk přírodu rychleji a rozsáhleji než kdykoli v historii. Konstatuje to rozsáhlá zpráva, kterou po čtyřleté práci připravily mezinárodní týmy vědců pro Organizaci spojených národů. Výsledky publikovala OSN pod názvem Hodnocení ekosystémů k miléniu. Minulý týden čeští odborníci probírali hlavní závěry studie na pražském semináři pořádaném Univerzitou Karlovou a Akademií věd.
To, že lidstvo mění přírodu, je logické - jen díky tomu získalo prostředky ke svému rozvoji. Jak uvádí zpráva OSN, obhospodařované oblasti, tedy takové, které se využívají pro pěstování zemědělských plodin, pro chov dobytka nebo sladkovodních ryb, nyní pokrývají čtvrtinu povrchu zemské souše. Odběr vody z řek a jezer se od roku 1960 zdvojnásobil. Tím už některé části světa překročily udržitelné přírodní limity.
Jiným příkladem ukazujícím souvislosti je odlesňování. Vyspělý svět často vyčítá rozvojovým zemím, že na svém území rozsáhle kácejí pralesy. A pomíjí, že přesně totéž dělaly průmyslové státy v minulosti. Zpráva OSN vypočítává, že bohaté země do roku 1950 přeměnily 70 procent svých lesů a luk v zemědělskou půdu.
Potíž je v tom, že dnešní odlesňování už má vliv na celou planetu. Ubývá stromů, které pohlcují oxid uhličitý. Tento plyn, který vzniká při spalování fosilních paliv převážné v průmyslovém světě, pod sebou v atmosféře zadržuje teplo a přispívá ke změně klimatu.
Je tedy zřejmé, že zabránit odlesňování se nepodaří obecnými výzvami, ale jen ekonomickou pomocí lesnatým zemím, která podpoří jejich rozvoj i bez ničení přírody. A to je i v zájmu bohatšího světa.

Kolabující rybolov
Vědci si všímali, ve kterých oblastech se "služby přírody" pro člověka globálně nejvíce zhoršily. "Nejznatelnější to je v poskytování čisté a zdravé vody. Pak také ve zhoršení samočisticí schopnosti vod a jejich způsobilosti absorbovat lidské odpady," konstatuje jeden z autorů zprávy, Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
Zřejmě nejhorší situace nastala v mořském rybolovu, který se změnil v mohutné průmyslové odvětví. "Například v západní a severní části Atlantského oceánu rybolov zkolaboval. Rybáři tam lovili tolik ryb, že se jejich populace nestačily obnovovat. Nejsme si jisti, jestli se i v jiných vydatně užívaných rybolovných oblastech vrátí počty ryb přirozenou cestou k dřívějším hodnotám," říká Moldan.
Náhradou za rybí produkty může být maso hospodářských zvířat. Jejich intenzívnější chov však přináší více odpadů a zatěžuje přírodu na pevnině.

Česko mezi šťastnějšími
"Nepříjemných změn přírodních systémů není ušetřena ani Evropa. Naštěstí však nepatří k oblastem, kde je situace nejhorší," komentuje zprávu český ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Zdůrazňuje, že republika věnovala obrovské prostředky na odsíření elektráren a na postavení čističek odpadních vod, takže voda i vzduch jsou výrazně čistější než před rokem 1989.
"Problémem zůstává stav lesů. Obnovují se, ale potrvá ještě několik desetiletí, než budou zcela zdravé. Potíže máme také s erozí půdy a její degradací kvůli používání hnojiv," uvádí Ambrozek.
Česká situace je tedy ještě celkem příznivá ve srovnání s jinými částmi světa. Třeba Střední východ a severní Afrika spotřebovávají podzemní vodu podstatně rychleji, než se stačí obnovovat. Hrozící kolaps zemědělství může vést k vlnám stěhování obyvatel do jiných oblastí a případně dokonce k válkám o vodní zdroje.

Podvýživa chudých potrvá
Vědci pracující na projektu hodnocení světových ekosystémů nastínili i několik možných variant dalšího vývoje. V jedné počítali s tím, že svět bude při řešení ekologických problémů spolupracovat. V jiné alternativě předpokládali spolupráci pouze na regionální úrovni. Další varianta načrtla rozdrobený svět, v němž si státy všímají pouze vlastních ekologických potíží. Poslední scénář se soustředil na čistě technická řešení - zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí.
Nejvíce se v těchto prognózách zhoršily služby ekosystémů v rozdrobeném světě. Naopak největší zlepšení nabídla úvaha založená na regionální spolupráci. Uprostřed skončila varianta technokratického vývoje i model snažící se řešit vše jen na celosvětové úrovni.
Ze všech scénářů vyplynulo, že v příštích padesáti letech se dá očekávat zvýšená poptávka po potravinách (o 70 až 85 procent) a po vodě (o 30 až 85 procent). Smutné je, že podle žádné varianty vývoje se do roku 2050 nepodaří zajistit pro celý svět trvalé zásobování potravinami, a tím odstranit podvýživu. Ta bude nadále patrná zejména v jižní Asii a subsaharské Africe.
Jen obyvatelé vyspělých zemí si uchovají dostatek potravin a navíc získají ještě pestřejší skladbu jídla. Všechny alternativy také počítají se zhoršením přístupu ke sladkovodním zdrojům pro domácnosti, zemědělce, průmysl i pro chov ryb.

Hledání mezi extrémy
"Naše scénáře jsou záměrně extrémní. Svět se určitě nebude vyvíjet jen podle jednoho z nich," hodnotí profesor Moldan. "Snažili jsme se pro inspiraci nastínit jednotlivé možnosti vývoje, které se však určitě dají kombinovat."
Zpráva OSN doporučuje odstranit zemědělské dotace na výrobu, které zvyšují nadprodukci a ve svých důsledcích škodí přírodě i ekonomice. Za pozitivní příklad naopak považuje tendenci Evropské unie dotovat zemědělce za "údržbu" krajiny.
V mořském rybolovu odborníci radí stanovit kvóty pro odchyt ryb a také vyhlašování proměnných zón, v nichž se nesmí lovit, aby se tam rybí hejna mohla rozmnožit.
Pro hospodaření s vodou experti doporučili například rozvoj tržních vztahů, zejména platby za odběry vody. A pro udržení lesů navrhují dodržování rozumných lesnických programů.
Zprávu OSN dostaly vlády členských zemí. Co si z ní nakonec vyberou? To už nezáleží na vědcích.

Ambiciózní, ale nezávazné sliby
Na konferenci OSN v Johannesburgu v roce 2002 se členské státy rozhodly, že do roku 2010 omezí ubývání biodoverzity, čili vymírání živočišných a rostlinných druhů. Už o rok dříve podobný závazek přijala Evropská unie. Ta na sebe byla přísnější, její ministři životního prostředí dokonce slíbili, že do roku 2010 ubývání biodiverzity zcela zastaví. Oba tyto závazky však nejsou v mezinárodním právu vymahatelné. "Ukazuje se, že to byly velmi ambiciózní sliby a v této chvíli není jisté, jestli se je podaří splnit," hodnotí Jan Plesník, náměstek ředitele české státní Agentury ochrany přírody a krajiny a jeden z autorů zprávy OSN o ekosystémech.

AUTOR: Josef Tuček