Proti ptačí chřipce jsou opatření nutná i opatření směšná. Neměla by je ovlivňovat psychóza.
Sypejte ptáčkům!
Na březích řeky v Ústí nad Labem hlídkují městští strážníci a brání lidem, aby krmili ptáky, především labutě. Nařídil jim to přímo jejich nejvyšší nadřízený, primátor Gandalovič (ODS). Ptáci by prý při krmení vylézali na břeh, a tak by se s nimi lidé dostali do styku. Opatření je to ovšem nesmyslné, ani ty předvolební body snad nenasbírá. Psychóza ale dělá své. Co na tom, že v tomto ročním období hynuli zimou vysílení ptáci již po staletí. Co na tom, že je to ten nejpřirozenější proces, neboť se tak zachovají jedinci silní, kteří zajistí pokračování rodu, jak to prokázal již před dvěma sty lety Darwin. Co na tom, že virus ptačí chřipky se vyskytuje také již několik století, byť to zrovna nebyl ten tak obávaný H5N1. Nakažený stěhovavý pták zřídka najde dostatek síly, aby přeletěl ze svého zimoviště zpět do našich luhů a hájů. Většinou uhyne po cestě. Mnohý z nakažených ptáků v sousedních zemích odnikud nepřiletěl, ale trvale žil v dané lokalitě. Virus byl prostě v nich.
Dříve byl uhynulý kus sebrán, dán do pytle a zakopán, nebo později poslán do kafilérie. Dnes se všechny posílají na vyšetření. Laboratoř veterinární patologie v Lysolajích je zavalena ptactvem všeho druhu, kapacita nestačí. Kdyby šlo jen o to vzít vzorky a dát je kultivovat. Každý pták se ale napřed musí pitvat, aby se zjistilo, zda nezahynul na nějakou jinou nemoc, teprve potom se vyjmou vnitřní orgány, rozdrtí, dají kultivovat, a poté zkoumají.
Zatím vždy byly výsledky negativní. Těžko si ale můžeme myslet, že Česká republika bude oním krásným čistým ostrůvkem uprostřed "zamořené" Evropy. Jednoho dne se najde nemocný pták i u nás. Je to jenom otázka času.
MÁME PANIKAŘIT? Zdaleka ne. Praktičtí lékaři nestačí odpovídat na dotazy svých pacientů, kteří trochu zakašlou a hned se bojí, že už na ně ptačí chřipka sedla. I když příznaky ptačí chřipky jsou na počátku naprosto stejné, jako u chřipky klasické (horečka, suchý kašel, bolest svalů, bolest hlavy) a teprve později se přidávají další příznaky, které nemoc komplikují (zápal plic, potíže s dýcháním, eventuální zánět spojivek). Ten, kdo neměl skutečně fyzický styk s nakaženým ptákem, nemá se čeho bát. Mnozí praktičtí lékaři ovšem přiznávají, že nejsou schopni příznaky ptačí chřipky rozpoznat. A proč by také měli? Šance, že se s ní v ordinaci setkají, je asi stejná, jako u horečky ebola. Převážná většina z nich se s touto nemocí nesetká za celou dobu své praxe.. Přesto Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že v rámci povinného vzdělávání všechny lékaře z ptačí chřipky vyškolí. V rámci prevence.
V rámci téže prevence nařídila Ústřední nákazová komise České republiky i řadu opatření, která mají uchránit především chovy drůbeže před nákazou od volně žijících ptáků. Jsou prakticky stejná v celé Evropě. V Evropské unii existuje systém EWRS (systém včasného varování a reakce), který monitoruje situaci na celém území EU, samozřejmě nejen u ptačí chřipky, ale u celé řady dalších ohrožení. Zatím panuje shoda v tom, že v současnosti přijatá opatření stačí, a že je to otázka prakticky převážně veterinární. Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí ve Stockholmu připravuje proto pouze komunikační kampaň o zdravotních rizicích. Její hlavní téma se točí kolem jednoduché strategie: budete-li dodržovat hygienu, nemůže se vám nic stát. Také sice doporučuje nejíst syrové drůbeží maso, ale to snad ve střední Evropě moc nehrozí. Tatarský biftek si děláme z hovězího.
EVROPA NESPÍ. Kromě strategie komunikační se mobilizuje i Evropa vědecká. Nikoliv jen v poslední době, ale již dávno předtím. Od roku 1998 do roku 2002 pracovalo na výzkumu ptačí chřipky a důsledcích eventuální pandemie 22 laboratoří z 8 zemí a EU vydala na tento účel 6 milionů eur. Do letoška plánuje Evropská unie podpořit tento výzkum už 16 miliony eur a na výzkumu participuje na 120 laboratoří z 21 evropských států. V šesti různých programech se studují především možnosti očkování, včetně vývoje univerzální vakcíny, která by se podávala nasálně (aplikovala by se jednoduše do nosu), vyvíjejí se diagnostické komplety, které by měly umožnit rychlejší zjištění viru a studuje se patogeneze viru ptačí chřipky. V 7. rámcovém programu od roku 2007počítá EU s tím, že na tento výzkum vydá 20 milionů eur.
Pro vědecké laboratoře jsou to velmi zajímavé částky. Zkrátka ale nepřicházejí ani výrobní podniky. Pomiňme farmaceutické firmy, na své si přijdou i společnosti, vyrábějící obličejové roušky nebo respirátory. Jenom francouzská vláda objednala 25 milionů obličejových roušek. Na plnou kapacitu jedou i výrobci masek s uhlíkovým filtrem. Přitom ani v jednom případě není jisté, zda by roušky či masky dokázaly infekci zachytit. Na své si přicházejí i výrobci gumových rukavic a dalších ochranných prostředků.
Podle přísloví, že štěstí jedněch může být neštěstím druhých, však začínají mít problémy chovatelé drůbeže. V celé Evropě klesá výkupní cena drůbežího masa i jeho spotřeba. Marné je ujišťování, že chovy jsou zdravé, že všechno je pod přísnou veterinární kontrolou. Lidé mají strach. Zbytečný. Podle Světové zdravotnické organizace se k 13. únoru 2006 nakazilo virem H5N1 od roku 2003 celkem 160 osob, z toho 91 lidí mu podlehlo. Obyčejné chřipce přitom podlehne ročně ve světě asi 400 000 lidí, a přesto se v ČR většina lidí nenechává proti ní očkovat, ačkoliv vakcína existuje. Obyčejné chřipky bychom se přitom měli bát daleko více, šance, že ji dostaneme je nesrovnatelně vyšší. A jak říká náš olympionik, zastupitel ODS na Praze 6 a lékař Lukáš Pollert: "Ptačí chřipky se nebojím. Nejsem pták."
AUTOR: Aleš Bluma
Dříve byl uhynulý kus sebrán, dán do pytle a zakopán, nebo později poslán do kafilérie. Dnes se všechny posílají na vyšetření. Laboratoř veterinární patologie v Lysolajích je zavalena ptactvem všeho druhu, kapacita nestačí. Kdyby šlo jen o to vzít vzorky a dát je kultivovat. Každý pták se ale napřed musí pitvat, aby se zjistilo, zda nezahynul na nějakou jinou nemoc, teprve potom se vyjmou vnitřní orgány, rozdrtí, dají kultivovat, a poté zkoumají.
Zatím vždy byly výsledky negativní. Těžko si ale můžeme myslet, že Česká republika bude oním krásným čistým ostrůvkem uprostřed "zamořené" Evropy. Jednoho dne se najde nemocný pták i u nás. Je to jenom otázka času.
MÁME PANIKAŘIT? Zdaleka ne. Praktičtí lékaři nestačí odpovídat na dotazy svých pacientů, kteří trochu zakašlou a hned se bojí, že už na ně ptačí chřipka sedla. I když příznaky ptačí chřipky jsou na počátku naprosto stejné, jako u chřipky klasické (horečka, suchý kašel, bolest svalů, bolest hlavy) a teprve později se přidávají další příznaky, které nemoc komplikují (zápal plic, potíže s dýcháním, eventuální zánět spojivek). Ten, kdo neměl skutečně fyzický styk s nakaženým ptákem, nemá se čeho bát. Mnozí praktičtí lékaři ovšem přiznávají, že nejsou schopni příznaky ptačí chřipky rozpoznat. A proč by také měli? Šance, že se s ní v ordinaci setkají, je asi stejná, jako u horečky ebola. Převážná většina z nich se s touto nemocí nesetká za celou dobu své praxe.. Přesto Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že v rámci povinného vzdělávání všechny lékaře z ptačí chřipky vyškolí. V rámci prevence.
V rámci téže prevence nařídila Ústřední nákazová komise České republiky i řadu opatření, která mají uchránit především chovy drůbeže před nákazou od volně žijících ptáků. Jsou prakticky stejná v celé Evropě. V Evropské unii existuje systém EWRS (systém včasného varování a reakce), který monitoruje situaci na celém území EU, samozřejmě nejen u ptačí chřipky, ale u celé řady dalších ohrožení. Zatím panuje shoda v tom, že v současnosti přijatá opatření stačí, a že je to otázka prakticky převážně veterinární. Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí ve Stockholmu připravuje proto pouze komunikační kampaň o zdravotních rizicích. Její hlavní téma se točí kolem jednoduché strategie: budete-li dodržovat hygienu, nemůže se vám nic stát. Také sice doporučuje nejíst syrové drůbeží maso, ale to snad ve střední Evropě moc nehrozí. Tatarský biftek si děláme z hovězího.
EVROPA NESPÍ. Kromě strategie komunikační se mobilizuje i Evropa vědecká. Nikoliv jen v poslední době, ale již dávno předtím. Od roku 1998 do roku 2002 pracovalo na výzkumu ptačí chřipky a důsledcích eventuální pandemie 22 laboratoří z 8 zemí a EU vydala na tento účel 6 milionů eur. Do letoška plánuje Evropská unie podpořit tento výzkum už 16 miliony eur a na výzkumu participuje na 120 laboratoří z 21 evropských států. V šesti různých programech se studují především možnosti očkování, včetně vývoje univerzální vakcíny, která by se podávala nasálně (aplikovala by se jednoduše do nosu), vyvíjejí se diagnostické komplety, které by měly umožnit rychlejší zjištění viru a studuje se patogeneze viru ptačí chřipky. V 7. rámcovém programu od roku 2007počítá EU s tím, že na tento výzkum vydá 20 milionů eur.
Pro vědecké laboratoře jsou to velmi zajímavé částky. Zkrátka ale nepřicházejí ani výrobní podniky. Pomiňme farmaceutické firmy, na své si přijdou i společnosti, vyrábějící obličejové roušky nebo respirátory. Jenom francouzská vláda objednala 25 milionů obličejových roušek. Na plnou kapacitu jedou i výrobci masek s uhlíkovým filtrem. Přitom ani v jednom případě není jisté, zda by roušky či masky dokázaly infekci zachytit. Na své si přicházejí i výrobci gumových rukavic a dalších ochranných prostředků.
Podle přísloví, že štěstí jedněch může být neštěstím druhých, však začínají mít problémy chovatelé drůbeže. V celé Evropě klesá výkupní cena drůbežího masa i jeho spotřeba. Marné je ujišťování, že chovy jsou zdravé, že všechno je pod přísnou veterinární kontrolou. Lidé mají strach. Zbytečný. Podle Světové zdravotnické organizace se k 13. únoru 2006 nakazilo virem H5N1 od roku 2003 celkem 160 osob, z toho 91 lidí mu podlehlo. Obyčejné chřipce přitom podlehne ročně ve světě asi 400 000 lidí, a přesto se v ČR většina lidí nenechává proti ní očkovat, ačkoliv vakcína existuje. Obyčejné chřipky bychom se přitom měli bát daleko více, šance, že ji dostaneme je nesrovnatelně vyšší. A jak říká náš olympionik, zastupitel ODS na Praze 6 a lékař Lukáš Pollert: "Ptačí chřipky se nebojím. Nejsem pták."
AUTOR: Aleš Bluma
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
