Procházka po Bílých Karpatech

Asi dnes začnu netradičně. Bílé Karpaty, to je pro mne především Strážnice a její festival. Jako divák a později i jako host jsem na něm byl několikrát a pokaždé mě uchvátil svým národním kouzlem. Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklorních tradic, které však v posledních letech berou trochu zasvé. Sama chráněná krajinná oblast v sobě skrývá zatím netušené bohatství lidových tradic ať už v oblasti umění, či v oblastech dalších, jako jsou rukodělná výroba, hospodaření, stavitelství, a mnohé a mnohé další. Okraj západní části CHKO náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou zase Horňácku. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice a do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko. A k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. A tak se tu dodnes setkáváme, byť s dožívající, ale se stále živou tradicí lidových krojů, písní a tanců při oslavách různých svátků.

Ale ze Strážnice je to do přírody Bílých Karpat, co by kamenem dohodil, a protože je to příroda krásná, byla tu v roce 1980 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Ta se rozkládá na ploše 715 km2 v okresech Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín, při státní hranici se Slovenskem. Na druhé straně hranice pokračuje toto chráněné území jako Chránená krajinná oblast Biele Karpaty. Bílé Karpaty jsou, jak již sám název napovídá, součástí karpatského pohoří. Tvoří je vnější flyšové pásmo budované mnohonásobným střídáním vrstev svrchnokřídových a starotřetihorních jílovců, slínovců a pískovců. Ty snadno nasáknou vodou a pak se často sesouvají. A i když patří k Západním Karpatům, nejsou tu vrcholy nikterak vysoké, spíše člověku příjemné. Ano, nejvyššími vrcholy jsou Velká Javořina (970 m n.m.), Velký Lopeník (911 m n.m.) a Javorník (782 m n.m.), a mezi nimi převládají masivní ploché hřbety bez velkých výškových rozdílů a v nižším stupni plošiny v nadmořské výšce okolo 600-700 m n.m.Hřbet Bílých Karpat směřuje od jihozápadu k severovýchodu. Jeho zvláštností je, že není celý rozvodnicí. Z moravské strany odvodňuje Bílé Karpaty řeka Morava, ze slovenské Váh. Obě řeky tečou podél úpatí a jsou napájeny říčkami a potoky stékajícími se svahů. Nicméně řeka Vlára a dalších osm toků prořízly zpětnou erozí hřbet Bílých Karpat a dnes tečou do Váhu, i když jejich prameny jsou na moravské straně. V okolí Luhačovic i jinde se vyskytují také minerální prameny, jejichž léčebné účinky daly vzniknout zdejším světoznámým lázním.Území bylo v minulosti souvisle překryto lesy. V nižších polohách to byly dubohabrové háje, v menší míře teplomilné doubravy, nad 500 m n.m. květnaté bučiny, ve vrcholových partiích kyselé bučiny, v nivách potoků olšiny. Odlesněním došlo k vytvoření květnatých luk a pastvin, jež slují bohatstvím našich orchidejí - vstavačovitých rostlin. Květnaté louky a pastviny se vstavači jsou nejcharakterističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat. Patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední Evropě (a po tom, co jsem viděl v Evropě západní, řekl bych i v západní Evropě - snad jen stepi Ukrajiny a Ruska je svou bohatostí druhů rostlin předčí). Mimořádně rozsáhlé plochy těchto luk a pastvin se nacházejí hlavně v jižní části chráněné krajinné oblasti mezi Stráním a Radějovem. A 1321 ha jich bylo prohlášeno za maloplošná zvláště chráněná území. Jsou to louky neobyčejně pestré, i když samozřejmě převládají některé trávy jako např. sveřep vzpřímený, válečka prapořitá či ostřice chlumní. Mezi nimi však našly svůj domov třeba mochna bílá, vzácný kozinec dánský, rozrazil vstavačovitý či pcháč panonský. Ale největší je zde bohatství našich orchidejí. Hojný je zejména prstnatec bezový s červenými nebo žlutými květy, roste tu bradáček vyšší i bradáček vejčitý, pětiprstka žežulník, některé druhy vemeníků, vstavač vojenský, hlavinka horská a v zastíněných místech nádhera nad nádheru - střevíčník pantoflíček. Už jsme se s ním setkali i v jiných chráněných krajinných oblastech, ale v takovém množství a v takových velikostech rostlin jsem ho nikde jinde neviděl. Prostě krása. A spolu se vstavači ještě mnohé další vzácné rostliny jako kozlík lékařský, vítod větší, kakost krvavý, ledenec přímořský. Na místech, kde luční porost ustupuje, kvete kosatec dvoubarvý. A na kraji lesních porostů okrotice mečolistý (také vstavačovitá rostlina), hvězdnatec čemeřicovitý, zvonek klubkatý, pryšec mandloňový čiáron východní. V chráněné krajinné oblasti se vyskytuje 103 chráněných druhů rostlin, z toho 27 druhů kriticky ohrožených. Ale abychom byli spravedliví. Bílé Karpaty jsou také domovem mnohých vzácných druhů živočichů. Mnohé z nich uslyšíme a o mnohých se můžeme na první pohled a první poslech jen dohadovat, že tu jsou. To vyžaduje mnohé a mnohé trpělivosti, abychom se jich dočkali, či abychom pouze spatřili pozůstatky jejich činnosti. Zatím tu nenarazíme na medvěda či vlka, ale jeleny a srnčí zvěř tu uvidíte poměrně často. A v severovýchodní části pohoří se vzácně vyskytuje i kočka divoká a rys ostrovid. Z těch malých savců, kteří si o naši pozornost ani neřeknou, tu žije třeba ježek východní, tchoř tmavý, velké množství hlodavců a v blízkosti samot často žije plch velký. Co uslyšíme, často i uvidíme, jsou ptáci. Říká se, že Bílé Karpaty jsou jedním z nejbohatších ptačích území v České republice. Hlavně drobní pěvci, nacházejíce zde mnohá místa k svému hnízdění a stravu, jsou hojní. Ale jsou tu takové ptačí rarity jako čáp černý, chřástal polní, výreček malý a v poslední době se tu šíří i krkavec velký. Z těch ostatních tu žijí snad všechny druhy našich hadů, často když budeme tišší, se střetneme s ještěrkou zelenou, hojný je mlok skvrnitý i kuňka žlutobřichá, jinde tolik vzácná. V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých živočichů, typických pro karpatské lesy, ať už je to modrý plž modranka karpatská, či vzácný modročerný tesařík alpský. Přírodní bohatství Bílých Karpat je veliké. Je až s podivem, že právě tato krajina byla člověkem osídlena od nepaměti. První pravidelné osídlení je tu doloženo z mladší doby kamenné, z období 6000-3500 let před naším letopočtem. A ze střední doby bronzové je doloženo výšinné hradiště na Šumárníku nad Kněždubem. Pak přišel lid popelnicových polí, Keltové, Římané a Slované. Bílé Karpaty byly součástí Velkomoravské říše, a protože to byl stát velmi vyspělý, musel mít také vyspělé zemědělství, což dokazují mimo jiné i zdejší nálezy. Zemědělství určovalo zdejší život. A také mýcení lesa a vznik míst, kde se daly pást ovce i hovězí dobytek. Možná právě proto se tu vytvořily takové zajímavé přírodní podmínky, které tu jsou nyní, a pro které jsou Bílé Karpaty zvláště chráněným územím. Pominou-li... Raději o tom nepřemýšlet. U vědomí toho, že zdejší krajina vznikla rukama člověka, měl by ji člověk svýma rukama udržet.

Autor: Václav CIHLÁŘ