Údajné legislativní nejasnosti brzdou pokroku?
Loni v srpnu vstoupila v ČR v platnost novela zákona o odpadech, která zásadním
způsobem mění nakládání s vyřazenými elektrospotřebiči. Zákonná ustanovení jsou
platná nejen u nás, ale i v celé EU. Mají především ekologický cíl minimalizovat
množství odpadu z elektrických zařízení a umožnit jejich opětovné materiálové
využití.
Loni v srpnu vstoupila v ČR v platnost novela zákona o odpadech, která zásadním způsobem mění nakládání s vyřazenými elektrospotřebiči. Zákonná ustanovení jsou platná nejen u nás, ale i v celé EU. Mají především ekologický cíl minimalizovat množství odpadu z elektrických zařízení a umožnit jejich opětovné materiálové využití.
ČR má stejně jako ostatní členské státy povinnost do roku 2008 nasbírat čtyři kilogramy elektrozařízení z domácností na osobu a rok. Pro spotřebitele novela znamená především rozšíření možností, jak a kam vyřazený výrobek odevzdat.
DŮLEŽITÉ JSOU I INFORMACE
Změny se týkají rovněž koncových prodejců a výrobců. Výrobcem se přitom podle zákona rozumí i dovozce či distributor, tedy každý, kdo do ČR dováží elektrozařízení dotčená touto novelou. Jednou ze zásadních povinností výrobce je zajistit zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností. To znamená zřídit dostatečný počet dostupných sběrných míst a adekvátním způsobem informovat spotřebitele a koncové uživatele o tom, kde tato sběrná místa najdou. Zákon dokonce stanoví, že pokud prodejce neinformuje o sběrných místech, musí od spotřebitele elektrozařízení odebrat, a to bez úplaty nebo vazby na nákup nového. Obdobně při prodeji nového elektrozařízení je prodejce rovněž povinen použitý výrobek odebrat.
HISTORIE SAHÁ ZA SRPEN 2005
Způsob financování systému nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem je podle zákona odlišný pro nová elektrozařízení, která byla uvedena na trh po 13. srpnu 2005, a historická elektrozařízení, uvedená na trh před tímto datem. Zatímco v první skupině si výrobce může vybrat, zda své zákonné povinnosti bude řešit samostatně, solidárně nebo prostřednictvím kolektivního systému, u historických elektrozařízení představuje jedinou možnost kolektivní systém. Aby bylo možné obě kategorie výrobků rozeznat, musí být nové výrobky označeny symbolem podtržené přeškrtnuté popelnice.
U nových výrobků jsou náklady na jejich recyklaci započítány v celkové ceně. Výrobce, který zajišťuje své zákonné povinnosti individuálně, je před uvedením produktu na trh povinen poskytnout záruku, že nakládání s tímto elektrozařízením po ukončení jeho životnosti bude schopen finančně dostatečně zajistit.
VĚTŠINA SE ZAPOJILA
Pro historická elektrozařízení jsou výrobci povinni vytvořit jeden kolektivní systém pro každou skupinu elektrozařízení. Ten může provozovat pouze osoba zapsaná na seznamu ministerstva životního prostředí (MŽP). Do kolektivního systému přispívají výrobci podle svých podílů na trhu. Pro skupiny číslo 1 (velké domácí spotřebiče), 2 (malé domácí spotřebiče) a 6 (domácí nástroje a nářadí) je schválen kolektivní systém Elektrowin, založený dvanácti předními evropskými a českými výrobci domácích spotřebičů.
Do systému je v současné době zapojeno 407 výrobců a 650 posledních prodejců. Za dobu platnosti nového zákona zpětně odebrala firma stejného jména (provozovatel systému) již téměř 9 tisíc tun elektrozařízení, což představuje takřka 250 tisíc kusů domácích spotřebičů. Většina výrobců, na které se legislativa vztahuje, se již zapojila. Někteří se odvolávají na legislativní nejasnosti a dosud nezačali své zákonné povinosti plnit.
NÁKLADY LZE UVÁDĚT U CENY
Viditelný příspěvek je finanční částka odpovídající nákladům výrobců na zpětný odběr a recyklaci výrobku. Tato částka je viditelně a transparentně uváděna při prodeji výrobků tak, aby bylo zřejmé, jakou částku musí výrobce zaplatit na zajištění zpětného odběru, recyklace a odstranění elektrozařízení. Kalkulace příspěvků jsou schvalovány příslušným ministerstvem a liší se podle kategorie výrobků.
Výrobce má právo tyto náklady po dobu deseti let u velkých domácích spotřebičů a osmi let u ostatních kategorií uvádět odděleně vedle ceny výrobku. Jestliže výrobce tohoto práva využije, musí tak činit všechny další subjekty v distribučním řetězci. S obdobným způsobem vykazování nákladů se lze ostatně setkat prakticky ve všech státech EU, v řadě z nich je oddělené uvádění nákladů dokonce stanoveno zákonem jako povinnost.
DAŇOVÁ UZNATELNOST MÁ PODMÍNKU
Příspěvek vyúčtovaný výrobcem je součástí prodejní ceny, takže v rámci tržeb podléhá dani z příjmů. Bez ohledu na to, zda je uváděn jako součást prodejní ceny, nebo odděleně, podléhá také dani z přidané hodnoty. Sazba daně přitom odpovídá charakteru poskytovaného plnění. Příspěvek lze použít výhradně na operace spojené se sběrem a zpracováním zpětně odebraných elektrozařízení. V případě historických elektrozařízení výrobci odvádějí příspěvky v předem stanovené výši provozovateli kolektivního systému.
Pokud se jedná o subjekt, zapsaný pro příslušnou kategorii v seznamu MŽP, jsou tyto náklady považovány za daňově uznatelné výdaje. Naopak, není-li příspěvek na historické elektrozařízení odváděn do kolektivního systému zapsaného MŽP pro danou skupinu elektrozařízení a způsobem, který tento kolektivní systém stanoví, nejsou náklady na jeho vynaložení daňově uznatelné.
AUTOR: Roman Tvrzník
ČR má stejně jako ostatní členské státy povinnost do roku 2008 nasbírat čtyři kilogramy elektrozařízení z domácností na osobu a rok. Pro spotřebitele novela znamená především rozšíření možností, jak a kam vyřazený výrobek odevzdat.
DŮLEŽITÉ JSOU I INFORMACE
Změny se týkají rovněž koncových prodejců a výrobců. Výrobcem se přitom podle zákona rozumí i dovozce či distributor, tedy každý, kdo do ČR dováží elektrozařízení dotčená touto novelou. Jednou ze zásadních povinností výrobce je zajistit zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností. To znamená zřídit dostatečný počet dostupných sběrných míst a adekvátním způsobem informovat spotřebitele a koncové uživatele o tom, kde tato sběrná místa najdou. Zákon dokonce stanoví, že pokud prodejce neinformuje o sběrných místech, musí od spotřebitele elektrozařízení odebrat, a to bez úplaty nebo vazby na nákup nového. Obdobně při prodeji nového elektrozařízení je prodejce rovněž povinen použitý výrobek odebrat.
HISTORIE SAHÁ ZA SRPEN 2005
Způsob financování systému nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem je podle zákona odlišný pro nová elektrozařízení, která byla uvedena na trh po 13. srpnu 2005, a historická elektrozařízení, uvedená na trh před tímto datem. Zatímco v první skupině si výrobce může vybrat, zda své zákonné povinnosti bude řešit samostatně, solidárně nebo prostřednictvím kolektivního systému, u historických elektrozařízení představuje jedinou možnost kolektivní systém. Aby bylo možné obě kategorie výrobků rozeznat, musí být nové výrobky označeny symbolem podtržené přeškrtnuté popelnice.
U nových výrobků jsou náklady na jejich recyklaci započítány v celkové ceně. Výrobce, který zajišťuje své zákonné povinnosti individuálně, je před uvedením produktu na trh povinen poskytnout záruku, že nakládání s tímto elektrozařízením po ukončení jeho životnosti bude schopen finančně dostatečně zajistit.
VĚTŠINA SE ZAPOJILA
Pro historická elektrozařízení jsou výrobci povinni vytvořit jeden kolektivní systém pro každou skupinu elektrozařízení. Ten může provozovat pouze osoba zapsaná na seznamu ministerstva životního prostředí (MŽP). Do kolektivního systému přispívají výrobci podle svých podílů na trhu. Pro skupiny číslo 1 (velké domácí spotřebiče), 2 (malé domácí spotřebiče) a 6 (domácí nástroje a nářadí) je schválen kolektivní systém Elektrowin, založený dvanácti předními evropskými a českými výrobci domácích spotřebičů.
Do systému je v současné době zapojeno 407 výrobců a 650 posledních prodejců. Za dobu platnosti nového zákona zpětně odebrala firma stejného jména (provozovatel systému) již téměř 9 tisíc tun elektrozařízení, což představuje takřka 250 tisíc kusů domácích spotřebičů. Většina výrobců, na které se legislativa vztahuje, se již zapojila. Někteří se odvolávají na legislativní nejasnosti a dosud nezačali své zákonné povinosti plnit.
NÁKLADY LZE UVÁDĚT U CENY
Viditelný příspěvek je finanční částka odpovídající nákladům výrobců na zpětný odběr a recyklaci výrobku. Tato částka je viditelně a transparentně uváděna při prodeji výrobků tak, aby bylo zřejmé, jakou částku musí výrobce zaplatit na zajištění zpětného odběru, recyklace a odstranění elektrozařízení. Kalkulace příspěvků jsou schvalovány příslušným ministerstvem a liší se podle kategorie výrobků.
Výrobce má právo tyto náklady po dobu deseti let u velkých domácích spotřebičů a osmi let u ostatních kategorií uvádět odděleně vedle ceny výrobku. Jestliže výrobce tohoto práva využije, musí tak činit všechny další subjekty v distribučním řetězci. S obdobným způsobem vykazování nákladů se lze ostatně setkat prakticky ve všech státech EU, v řadě z nich je oddělené uvádění nákladů dokonce stanoveno zákonem jako povinnost.
DAŇOVÁ UZNATELNOST MÁ PODMÍNKU
Příspěvek vyúčtovaný výrobcem je součástí prodejní ceny, takže v rámci tržeb podléhá dani z příjmů. Bez ohledu na to, zda je uváděn jako součást prodejní ceny, nebo odděleně, podléhá také dani z přidané hodnoty. Sazba daně přitom odpovídá charakteru poskytovaného plnění. Příspěvek lze použít výhradně na operace spojené se sběrem a zpracováním zpětně odebraných elektrozařízení. V případě historických elektrozařízení výrobci odvádějí příspěvky v předem stanovené výši provozovateli kolektivního systému.
Pokud se jedná o subjekt, zapsaný pro příslušnou kategorii v seznamu MŽP, jsou tyto náklady považovány za daňově uznatelné výdaje. Naopak, není-li příspěvek na historické elektrozařízení odváděn do kolektivního systému zapsaného MŽP pro danou skupinu elektrozařízení a způsobem, který tento kolektivní systém stanoví, nejsou náklady na jeho vynaložení daňově uznatelné.
AUTOR: Roman Tvrzník
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích