Pátek, 29. března 2024

Až bude Mostecko opět nádherný kraj

Severní Čechy jsou dnes považovány za synonymum zmaru. Už zítra tomu ale má být jinak.
Až bude Mostecko opět nádherný kraj

Autoři projektu na rozsáhlou rekultivaci severočeské pánve slibují, že dají vzniknout soustavě vodních ploch, z nichž ta největší svými rozměry přesáhne Máchovo jezero.
Jde tedy o zásahy, které mají na několik dalších století - ne-li navždy - proměnit severočeskou krajinu. Vychází se přitom z obecně uznávaného předpokladu, že území po těžbě uhlí jsou zcela zdevastovaná, a tedy bezcenná, a že je proto třeba z tohoto "krajinného odpadu" vytvořit lepší krajinu. Zdání ale může klamat.


Zlatý věk českého severu
Pokud se například na Mostecko podíváme z perspektivy dalších padesáti let - a to není dlouhá doba - uvědomíme si, že těžba uhlí v té době již skončí, elektrárny doslouží a chemická výroba projde nějakou transformací. Průmysl zde nejspíš zůstane, ale továrny budou menší a čistší. Ve stejné době pak bude okolí Prahy zastavěné nízkými suburbiemi, část Krkonoš a mnoha dalších hor bude posetá hotýlky a parkovišti v různém stupni rozvoje či rozpadu.
Pod tímto zorným úhlem je najednou patrné to, co dnes vypadá utopicky: pánevní oblast severních Čech bude mít nejspíš lepší krajinný potenciál než střední Čechy v oblasti mezi Mladou Boleslaví, Berounem, Jílovým a Kolínem.
Dnešní rekultivace a krajinné plánování tak mohou pomoci v tom, zda se další "zlatý věk" českého severu vůbec bude konat. Toto území totiž patřilo ve středověku a později mezi barokem a 19. stoletím k nejkrásnějším a nejbohatším českým krajům.


Šemík proti Horymírovi
Pojem rekultivací se kodifikoval v roce 1852, kdy poprvé horní zákon instruoval horníky, aby vrátili zem rozrytou povrchovou těžbou zejména hnědého uhlí svému původnímu účelu - tedy zemědělské nebo lesní produkci. Už v roce 1908 pak byl v severočeském Duchcově zřízen rekultivační úřad. Byl to výsledek staletí trvajících stížností na horníky, kteří ničí úrodnou půdu. Tento konflikt důlního podnikání a zemědělské činnosti je obsažen již v pověsti o Horymírovi a Šemíkovi.
Tereziánské a josefinské zemědělské reformy a mapování půdních bonit sledovalo kromě rozvoje hospodářství další důležitý cíl, jímž byl výpočet daní. Daňové odvody rozhodovaly o budoucnosti monarchie, protože vést jakoukoliv válku, a to zejména s dravým a dobře organizovaným Německem, bylo nákladné. Půda byla jistým základem daně.


Těžba jinými prostředky
Z jakési setrvačnosti pak bylo ještě v období reálného socialismu velice obtížné převádět zemědělskou půdu na jiné - například stavební účely. Hlavním cílem socialistické rekultivace byla náhrada půdy zničené dolováním. Rekultivovaly se nejenom staré doly, lomy, ale také mokřady, kde stejně nikdy nic pořádného nemohlo vyrůst. Rekultivace se tak často stávala slovy botanika Jiřího Sádla "pokračováním těžby jinými prostředky".


Haldy - ostrovy ráje
Po roce 1990 se však vztah ke starým lomům a v poslední době i ke starým haldám (například na Kladensku nebo Ostravsku) začal měnit. Přírodovědné výzkumy ukazovaly, že mnoho druhů motýlů, obojživelníků a rostlin, které byly hnojením a chemickými postřiky vyhnány z běžné krajiny, se uchýlilo právě do lomů a na haldy.
Vývoj dospěl tak daleko, že opuštěné uhelné haldy jsou dnes nejhodnotnějšími přírodními enklávami této průmyslové činnosti. Výtvarnice Dáša Šubrtová dokonce nazvala výstavu na Majrovce týkající se starých hald "Ostrovy z ráje". Jenže zatímco na Ostravsku či Kladensku je haldami zabráno sotva pár hektarů, jde v pánevní oblasti o stonásobně větší plochy. Co se s tím dá dělat?


Les jako zhouba
Především část hornické krajiny a to nejméně její polovinu je nutné rekultivovat. Brzy to bude jedno století, kdy začaly řízené rekultivace v severních Čechách. Za tu dobu se nashromáždilo obrovské množství zkušeností a jezdí sem exkurze z celé Evropy.
Jenže zároveň si rekultivační firmy vytvořily z rekultivací výhodný zdroj zakázek. Je v jejich zájmu rekultivovat, co se dá. Dochází k tomu, že malými či většími kopečky pokrytá výsypka malebně zaroste rozptýlenou travou a břízami.
Člověk zde má pocit, že sice jednu krásnou krajinu zničil, ale druhá krásná zde vzniká. Pak nastoupí rekultivace. Malebné kopečky jsou buldozerem srovnány do plošiny, která je v pravidelných řadách osázena lesem. On to ani není les, ale geometrizované křoví.
Výsledek je z hlediska krajiny a počtu druhů rostlin o dost horší a o dost dražší než krajina nechaná spontánnímu vývoji. Přírodovědci už mnoho let bojují za to, aby nejméně třetina výsypek byla ponechána sama sobě. Můžeme si to dovolit, protože pro tuto půdu asi stejně nikdy nebudeme mít uplatnění.


Jachtklub, akvapark
Jak se však máme stavět k plánovaným jezerům? Voda do severních Čech patří! Samotná uhelná pánev bývala jednou velkou jezerní bažinou. Ještě v 19. století vyráželi rybáři z vesnic na břehu zaniklého Komořanského jezera na lov ryb. Nevýhodou aktuálně navržených rekultivací je však přežívání jistého ducha socialistických rekultivací, jejichž cílem bylo vytvoření nových užitkových ploch.
Dnes jsme v jiné situaci, kdy naopak nevíme, co máme dělat s málo úrodnými, tzv. marginálními půdami. Máme představu, že když zde vybudujeme nové jezero, měl by na jeho břehu být jachtklub, akvapark nebo aspoň nějaké sportovní centrum. Je však otázka, nakolik nám něco takového kontaminace prostředí dovolí.


Vyčisti a zmiz
Pro nové vodní plochy severočeské pánve by mělo platit něco podobného jako pro výsypky.
Část nových jezer může a má být prozíravě využita k nějakým rekreačním nebo sportovním účelům, ale představme si ještě jinou situaci: jedno ze vzdálenějších jezer nějak, alespoň symbolicky oplocené a ponechané samovolnému vývoji - lidé by tam chodili jenom pěšky a platila by tam absolutní stavební uzávěra. Volnou ruku by měla příroda. Jediný zásah by mohl spočívat třeba ve zbudování ostrova, na kterém by se hnízdící ptáci cítili bezpečně.
Co by následovalo, je patrné při pouhé návštěvě lokalit, jež byly ponechány spontánnímu vývoji. Do dvaceti let samovolně a bez jakýchkoli nákladů vznikne území s parametry přírodní rezervace, jehož návštěva bude větším turistickým magnetem než pobyt v oprýskaném jachtklubu.


Mostecká divočina s.r.o.
Severní Čechy mají jeden obrovský potenciál, jaký neměla žádná jiná hornická oblast ČR. Je to velké měřítko krajiny, ze které byly vystěhovány vesnice a kde byly zrušeny cesty. Vznikla zde nová divočina výsypek a zbytkových těžebních jam, která je jako každá správná divočina přirozeně osídlovaná svými vlastními stromy a šelmami.
Tedy něčím, co nám zatím na rozdíl od všech lyžařských vleků, hotelů a multifunkčních areálů nedokázalo zevšednět.

AUTOR: Václav Cílek
Autor je geolog

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů