Botanická zahrada hl. města Prahy v loňském roce oslavila již čtyřicet let své existence.
Botanická zahrada přírodě i veřejnosti
Přesto zdaleka ne všichni obyvatelé metropole by ji hledali poblíž Trojského zámku. Zahrada byla totiž až do roku 1992 veřejnosti uzavřena a na prvním místě bylo budování expozic a shromažďování sbírek rostlin. Její novodobou historii lze směle označit za období velkých změn – velmi mnoho se investovalo do budování nových expozic, infrastruktury pro návštěvníky a na řadu přišla také kvalitní propagace.
Myšlenka vybudovat v Praze městskou botanickou zahradu byla realizována už v roce 1966. Tehdejší národní výbor pro ni vyhradil pozemky ležící na pravém břehu řeky Vltavy v Tróji. Zahrada měla být zřízena jako osvětové zařízení a sloužit ke krátkodobé rekreaci obyvatel města. Do vínku jí byla dána také odborná spolupráce s vědeckými pracovišti a vysokými školami. Z původního velkolepého záměru byla nakonec realizována jen jeho druhá část. Cestu k návštěvníkovi si zahrada našla až v době před patnácti lety, kdy byla veřejnosti zpřístupněna tříhektarová úvodní expozice. Nyní se stále rozvíjí a naplňuje své cíle. Za účelem zachování biologické rozmanitosti uchovává a vědecky dokumentuje rostlinné sbírky, spolupracuje s odbornými organizacemi a dalšími botanickými zahradami v ČR i ve světě a v čím dál větší míře se věnuje veřejnosti.
Sortiment je široký
Botanická zahrada se rozkládá na Vltavské terase a části trojské kotliny v nadmořské 200 – 288 m n. m. Její současná výměra činí necelých 47 hektarů, z čehož 27 ha je oplocených. Sortiment rostlin je nejen početný, ale i velmi druhově rozmanitý. Část plochy úvodní expozice je řešena parkově. Dominuje jí centrální letničkový záhon, na kterém v letních měsících rozkvétá na tři sta druhů květin. Najdeme tu také rozsáhlou kolekci trvalek, léčivých rostlin, cibulovin, kosatců a vřesovištních rostlin. Ve sklenících rostou chladnomilné orchideje původem z jihovýchodní Asie, středomořská květena, masožravé rostliny a květena Austrálie a Nového Zélandu zastoupená především rody Hebe a drobnými bylinami z čeledí hvězdnicovitých. Na příkrém jižním svahu, v těsné blízkosti vinice sv. Kláry byla vybudována expozice mediteránních rostlin. Většina z nich pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jde o typické zástupce květeny hor, skal a skalních stepí Turecka a Evropy.
Z úvodní expozice vede vstup do zcela zvláštní a návštěvnicky velmi atraktivní části – japonské zahrady. Příchozího uvítá nejprve krajina s horami, stromy, potůčkem a jezírkem, jemuž dominuje ostrůvek ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Roste zde řada zajímavých druhů, jako je například kryptomerie japonská, skimie japonská, zmarličníky, jinany a v neposlední řadě také třináct druhů a kultivarů borovic. Sakurový háj v zadní části japonské zahrady je nejkrásnější brzy na jaře, kdy rozkvete všech šestadvacet okrasných kultivarů slivoní. Na podzim zase upoutá unikátní sbírka japonských javorů.
Poměrně velká část pozemků je zatím veřejnosti nepřístupná a je využívána jako pěstební zázemí pro celou zahradu. Je však postupně přeměňována na expozice – v současnosti je hotovo téměř sedm hektarů. Návštěvníci tak mohou několikrát ročně při různých příležitostech spatřit kolekci zimovzdorných kaktusů, ekosystém lesa s typickými druhy stínomilných rostlin, arboretum, rašeliniště s povalovým chodníkem a louku s jednou z největších sbírek pivoněk u nás doplněnou magnóliemi a uměleckými instalacemi s názvem Čtvero ročních období.
Botanická zahrada se stará také o přilehlé pozemky vinice sv. Kláry, jejíž původ sahá do doby krále Karla IV. Součástí vinice je i původní viniční domek a kaple svaté Kláry. Snad nejznámější expozicí je v botanické zahradě nedávno otevřený unikátní skleník Fata Morgana, ve kterém mohou návštěvníci spatřit řadu tropických a subtropických rostlin.
Čím více, tím lépe
Kromě poskytování příjemného prostoru k odpočinku a vzdělávání veřejnosti je jedním ze základních poslání botanických zahrad také shromažďování a dokumentace kolekcí rostlinných druhů s cílem zachovat biologickou rozmanitost na Zemi. Zahrada do svého sortimentu zařazuje jak původní, plané druhy rostlin, tak nově vyšlechtěné odrůdy. Možností, jak rostliny získat je hned několik. Většina odrůd se kupuje v okrasných školkách, občas se podaří některé získat přímo od šlechtitelů a občas se najde i ochotný dárce. V zahradě probíhá i vlastní selekce některých bylin a dřevin. Největším zdrojem botanických druhů je bezplatná výměna osiva mezi zahradami po celém světě – Index Seminum. Většina jich sestavuje každý rok aktuální seznam semen, která pak nabízí k volnému odběru ostatním. Index Seminum běžně obsahuje osivo sebrané jak v zahradě, tak ve volné přírodě. V souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti slouží takto získané osivo pouze k rozšíření sortimentu rostlin v botanických zahradách a nelze je poskytovat dalším zájemcům ani uvolňovat do komerční sféry. Semena planých druhů a popř. i hotové výpěstky lze kupovat u českých i zahraničních firem. Takto se získávají zejména tropické rostliny – masožravé rostliny a sukulenty. Při obchodu s těmito druhy musí zahrada dbát na dodržování mezinárodních úmluv (CITES) a fytokaranténních předpisů EU. Posledním, avšak neméně důležitým způsobem, jak rozšiřovat sortiment o nové druhy, je vlastní sběr. Botanická zahrada hl. m. Prahy spolupracuje s Čínou –podílí se na ex situ konzervaci polopouštních druhů dřevin z oblastí čínského severozápadu. Na expedicích byly získány i poměrně velké sortimenty cibulnatých a hlíznatých rostlin ze Středomoří nebo středozápadu USA. Sběr a dovoz rostlin lze realizovat na základě povolení.
Botanická návštěvníkům
Zpříjemnit volný čas návštěvníkům a nenásilnou a zábavnou formou jim odhalovat zajímavosti ze říše rostlin rozhodně není lehký úkol. K jeho realizaci však existuje celá řada nástrojů, kterých se pracovníci Botanické zahrady hl. m. Prahy svědomitě chopili. Neustále se pracuje na budování nových expozic a zázemí pro návštěvníky. Již několik let je otevřeno velkokapacitní parkoviště a brzy k němnu přibude také návštěvnické centrum a řada spojovacích cest. I když výstavba je navenek nejvíce vidět, není zdaleka jedinou z aktivit. Svou tradici již mají pravidelné tématické výstavy a přednášky a své příznivce si našly také procházky zahradou s odborným průvodcem. Specielně se v botanické věnují dětem a handicapovaným spoluobčanům, z nichž se zaměřili převážně na zrakově postižené. Cílem je zpřístupnit svět rostlin i těm, kteří se k němu nemohou dostat bez cizí pomoci. Přístup do zahrady je bezbariérový, nevidomí návštěvníci získají potřebné informace buď od speciálně proškolených průvodců nebo z informačních cedulí psaných brailovým písmem. Pořádány jsou i různé hmatové, čichové, sluchové a chuťové výstavy.
Pracovníci botanické zahrady se starají i o okolní přírodní areál – cenné území charakteristické zachovalou příměstskou zemědělskou krajinou s jednotlivými usedlostmi, kolem nichž se nacházejí fragmenty zahrad, sadů, vinic a pastvin.
O jeho zajímavostech se mohou návštěvníci dozvědět procházkou po tříkilometrové naučné stezce s deseti zastaveními, která začíná nedaleko vchodu do zahrady a prochází přírodními památkami Havránka, Salabka a Velká skála. Její součástí je i dřevěné dětské hřiště a řada dalších objektů od výtvarníka Lukáše Gavlovského.
V místě řečeném Na Farkách leží palisádou oplocené území Archeoparku. Prostor vznikl ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR a je prostorem pro konání řady jednorázových akcí, jejichž cílem je zpřístupnit široké veřejnosti poznatky o životě našich předků. Své místo zde našla i experimentální archeologie – vědní disciplína, která prakticky ověřuje a doplňuje poznatky a představy o pravěkých pracovních postupech. Její metodou je rekonstrukce výrobních činností, technik i nástrojů a objektů jimi vytvořených a dále studium průběhu a výsledků těchto pokusů.
Autor: Martina Husáková
http://www.zahradaweb.cz
Myšlenka vybudovat v Praze městskou botanickou zahradu byla realizována už v roce 1966. Tehdejší národní výbor pro ni vyhradil pozemky ležící na pravém břehu řeky Vltavy v Tróji. Zahrada měla být zřízena jako osvětové zařízení a sloužit ke krátkodobé rekreaci obyvatel města. Do vínku jí byla dána také odborná spolupráce s vědeckými pracovišti a vysokými školami. Z původního velkolepého záměru byla nakonec realizována jen jeho druhá část. Cestu k návštěvníkovi si zahrada našla až v době před patnácti lety, kdy byla veřejnosti zpřístupněna tříhektarová úvodní expozice. Nyní se stále rozvíjí a naplňuje své cíle. Za účelem zachování biologické rozmanitosti uchovává a vědecky dokumentuje rostlinné sbírky, spolupracuje s odbornými organizacemi a dalšími botanickými zahradami v ČR i ve světě a v čím dál větší míře se věnuje veřejnosti.
Sortiment je široký
Botanická zahrada se rozkládá na Vltavské terase a části trojské kotliny v nadmořské 200 – 288 m n. m. Její současná výměra činí necelých 47 hektarů, z čehož 27 ha je oplocených. Sortiment rostlin je nejen početný, ale i velmi druhově rozmanitý. Část plochy úvodní expozice je řešena parkově. Dominuje jí centrální letničkový záhon, na kterém v letních měsících rozkvétá na tři sta druhů květin. Najdeme tu také rozsáhlou kolekci trvalek, léčivých rostlin, cibulovin, kosatců a vřesovištních rostlin. Ve sklenících rostou chladnomilné orchideje původem z jihovýchodní Asie, středomořská květena, masožravé rostliny a květena Austrálie a Nového Zélandu zastoupená především rody Hebe a drobnými bylinami z čeledí hvězdnicovitých. Na příkrém jižním svahu, v těsné blízkosti vinice sv. Kláry byla vybudována expozice mediteránních rostlin. Většina z nich pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jde o typické zástupce květeny hor, skal a skalních stepí Turecka a Evropy.
Z úvodní expozice vede vstup do zcela zvláštní a návštěvnicky velmi atraktivní části – japonské zahrady. Příchozího uvítá nejprve krajina s horami, stromy, potůčkem a jezírkem, jemuž dominuje ostrůvek ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Roste zde řada zajímavých druhů, jako je například kryptomerie japonská, skimie japonská, zmarličníky, jinany a v neposlední řadě také třináct druhů a kultivarů borovic. Sakurový háj v zadní části japonské zahrady je nejkrásnější brzy na jaře, kdy rozkvete všech šestadvacet okrasných kultivarů slivoní. Na podzim zase upoutá unikátní sbírka japonských javorů.
Poměrně velká část pozemků je zatím veřejnosti nepřístupná a je využívána jako pěstební zázemí pro celou zahradu. Je však postupně přeměňována na expozice – v současnosti je hotovo téměř sedm hektarů. Návštěvníci tak mohou několikrát ročně při různých příležitostech spatřit kolekci zimovzdorných kaktusů, ekosystém lesa s typickými druhy stínomilných rostlin, arboretum, rašeliniště s povalovým chodníkem a louku s jednou z největších sbírek pivoněk u nás doplněnou magnóliemi a uměleckými instalacemi s názvem Čtvero ročních období.
Botanická zahrada se stará také o přilehlé pozemky vinice sv. Kláry, jejíž původ sahá do doby krále Karla IV. Součástí vinice je i původní viniční domek a kaple svaté Kláry. Snad nejznámější expozicí je v botanické zahradě nedávno otevřený unikátní skleník Fata Morgana, ve kterém mohou návštěvníci spatřit řadu tropických a subtropických rostlin.
Čím více, tím lépe
Kromě poskytování příjemného prostoru k odpočinku a vzdělávání veřejnosti je jedním ze základních poslání botanických zahrad také shromažďování a dokumentace kolekcí rostlinných druhů s cílem zachovat biologickou rozmanitost na Zemi. Zahrada do svého sortimentu zařazuje jak původní, plané druhy rostlin, tak nově vyšlechtěné odrůdy. Možností, jak rostliny získat je hned několik. Většina odrůd se kupuje v okrasných školkách, občas se podaří některé získat přímo od šlechtitelů a občas se najde i ochotný dárce. V zahradě probíhá i vlastní selekce některých bylin a dřevin. Největším zdrojem botanických druhů je bezplatná výměna osiva mezi zahradami po celém světě – Index Seminum. Většina jich sestavuje každý rok aktuální seznam semen, která pak nabízí k volnému odběru ostatním. Index Seminum běžně obsahuje osivo sebrané jak v zahradě, tak ve volné přírodě. V souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti slouží takto získané osivo pouze k rozšíření sortimentu rostlin v botanických zahradách a nelze je poskytovat dalším zájemcům ani uvolňovat do komerční sféry. Semena planých druhů a popř. i hotové výpěstky lze kupovat u českých i zahraničních firem. Takto se získávají zejména tropické rostliny – masožravé rostliny a sukulenty. Při obchodu s těmito druhy musí zahrada dbát na dodržování mezinárodních úmluv (CITES) a fytokaranténních předpisů EU. Posledním, avšak neméně důležitým způsobem, jak rozšiřovat sortiment o nové druhy, je vlastní sběr. Botanická zahrada hl. m. Prahy spolupracuje s Čínou –podílí se na ex situ konzervaci polopouštních druhů dřevin z oblastí čínského severozápadu. Na expedicích byly získány i poměrně velké sortimenty cibulnatých a hlíznatých rostlin ze Středomoří nebo středozápadu USA. Sběr a dovoz rostlin lze realizovat na základě povolení.
Botanická návštěvníkům
Zpříjemnit volný čas návštěvníkům a nenásilnou a zábavnou formou jim odhalovat zajímavosti ze říše rostlin rozhodně není lehký úkol. K jeho realizaci však existuje celá řada nástrojů, kterých se pracovníci Botanické zahrady hl. m. Prahy svědomitě chopili. Neustále se pracuje na budování nových expozic a zázemí pro návštěvníky. Již několik let je otevřeno velkokapacitní parkoviště a brzy k němnu přibude také návštěvnické centrum a řada spojovacích cest. I když výstavba je navenek nejvíce vidět, není zdaleka jedinou z aktivit. Svou tradici již mají pravidelné tématické výstavy a přednášky a své příznivce si našly také procházky zahradou s odborným průvodcem. Specielně se v botanické věnují dětem a handicapovaným spoluobčanům, z nichž se zaměřili převážně na zrakově postižené. Cílem je zpřístupnit svět rostlin i těm, kteří se k němu nemohou dostat bez cizí pomoci. Přístup do zahrady je bezbariérový, nevidomí návštěvníci získají potřebné informace buď od speciálně proškolených průvodců nebo z informačních cedulí psaných brailovým písmem. Pořádány jsou i různé hmatové, čichové, sluchové a chuťové výstavy.
Pracovníci botanické zahrady se starají i o okolní přírodní areál – cenné území charakteristické zachovalou příměstskou zemědělskou krajinou s jednotlivými usedlostmi, kolem nichž se nacházejí fragmenty zahrad, sadů, vinic a pastvin.
O jeho zajímavostech se mohou návštěvníci dozvědět procházkou po tříkilometrové naučné stezce s deseti zastaveními, která začíná nedaleko vchodu do zahrady a prochází přírodními památkami Havránka, Salabka a Velká skála. Její součástí je i dřevěné dětské hřiště a řada dalších objektů od výtvarníka Lukáše Gavlovského.
V místě řečeném Na Farkách leží palisádou oplocené území Archeoparku. Prostor vznikl ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR a je prostorem pro konání řady jednorázových akcí, jejichž cílem je zpřístupnit široké veřejnosti poznatky o životě našich předků. Své místo zde našla i experimentální archeologie – vědní disciplína, která prakticky ověřuje a doplňuje poznatky a představy o pravěkých pracovních postupech. Její metodou je rekonstrukce výrobních činností, technik i nástrojů a objektů jimi vytvořených a dále studium průběhu a výsledků těchto pokusů.
Autor: Martina Husáková
http://www.zahradaweb.cz
Sdílet článek na sociálních sítích
