Stejně jako v celé Evropě i u nás existují zastánci tzv. decentrálního čištění odpadních vod a způsobu s jedinou centrální čistírnou. Je logické, že poslední slovo by měly mít obce jako zástupci obyvatel.
Decentrální versus centrální čištění odpadních vod
Obce často rozhodování o likvidaci odpadních vod podceňují, přitom vědomé rozhodnutí na základě objektivních informací jim může ušetřit problémy v budoucnu. V každém případě by však jejich rozhodnutí mělo vycházet z plánů povodí, případně plánování rozvoje vodovodů a kanalizací územního celku, a tyto plány by měly být zpracovány odpovědně a systémově.
PRVKY JEDNOTLIVÝCH ŘEŠENÍ
V řadě případů se problémy odsouvají, řešení se omezují jen na nahodilé povolování jednotlivých prvků decentrálního řešení, což vede k jejich neekonomickému provozování.
Jímka na vyvážení: V některých lokalitách vodoprávní úřady prostě nařídí jímku na vyvážení. Své rozhodnutí zdůvodní tím, že odvezením obsahu bude voda řádně vyčištěna. Ovšem tím odsoudí investora k nejdražšímu a z hlediska životního prostředí i nejhoršímu způsobu likvidace odpadních vod. Jednak je jímka dražší než například domovní čistírna, jednak přijde uživatele likvidace 1 m3 odpadních vod na několik stovek korun. Navíc tato voda je problematická i kvůli probíhajícím hnilobným procesům. Proto není divu, že investor brzy objeví možnost (pokud s ní už neuvažuje od začátku), jak vodu likvidovat zasakováním nebo přečerpáním, například do dešťové kanalizace (vždyť přece existují přípravky, které se nasypou do jímky a za pár hodin je voda čistá). Výsledkem je, že do podzemí jsou vypouštěny vody ještě méně vyčištěné, než by bylo v případě domovních čistíren. Jímka na vyvážení je vlastně nejdražším a nejrizikovějším řešením. Nařízené jímky jsou snad přímo ekonomickou diskriminací části obyvatel.
Septik: Vedle klasických septiků se objevila řada čistíren na obdobném principu. Rozdíl je jen v tom, že výrobci u těchto vylepšených septiků deklarují hodnoty podle potřeby a požadavků vodohospodářských orgánů. Vodohospodářské úřady zase oceňují to, že i když se o objekt nikdo nestará, je účinnost alespoň v desítkách procent. Když se podíváme na standardy v zahraničí, septik doplněný například zemním filtrem a podobně je tam zcela běžné zařízení. Dokonce evropská norma pro čistírnu odpadních vod (ČOV) do 50 ekvivalentních obyvatel se septiky počítá. A podle této normy je septik, doplněný dalším stupněm čištění, zařízením zcela ekvivalentním domovní čistírně. Nevýhodou septiků je, pokud jsou řádně navrženy, že mají větší objem než domovní čistírny, a tím je jejich pořizovací cena vyšší.
Domovní čistírny: Liší se jak technologicky, tak užitnou hodnotou. V zásadě se domovní čistírny rozdělují na ty, které čistí vodu, a na ty, jejichž účelem je zejména vyřešit legislativní požadavek na existenci čistírny. To znamená dodat něco levného a podle potřeby a odvahy deklarovat i účinnost. Mezi těmito dvěma extrémy je i několik pokusů snažících se o obojí - dodat funkční (i když s kompromisy) a přitom levné (prodejné) zařízení. Co se týká technologií, jsou v zásadě dva způsoby - buď se bakterie vznášejí ve formě vloček (aktivační čistírny), nebo jsou přisedlé na nějakém nosiči (čistírny s nárůstovými technologiemi). Případně jsou i kombinace těchto technologií. Obecně však platí, že nárůstové technologie jsou stabilnější, aktivace (vločky ve vznosu) pak vhodnější na více zatížené vody a levnější. Kombinace nárůstových kultur a aktivace je sice účinné a stabilní, ale zároveň i nejdražší řešení.
Kaly: Asi jen v ČR jsou čistírny, které kal neprodukují a není třeba jej tedy skladovat a vyvážet. V zahraničí, hlavně v Německu se dostatečně velkému kalovému prostoru věnuje pozornost zejména ze dvou důvodů. Počítá se s tím, že přece jen nějaký kal vzniká (a zákon o zachování hmoty platí), a je tedy třeba ho skladovat. A pak u těchto čistíren nelze zabránit tomu, aby do nich nebylo vylito menší množství dezinfekčních prostředků apod. Egalizace, která v kalové části probíhá, pak chrání čistírnu před zkolabováním.
PROVOZOVÁNÍ DOMOVNÍCH ČISTÍREN
Výrobci domovních čistíren již dnes mohou certifikovat svoje výrobky podle harmonizované evropské normy, tj. po zhruba roční zkoušce lze konstatovat, nakolik je čistírna funkční a jaké dosahuje hodnoty. Jsou však lokality, které vyžadují na základě místních podmínek různou úroveň čištění. Pokud by existovaly třídy popisující úroveň čištění, nic by nebránilo tomu, aby se v územním plánu definovalo území tak, že pro to které konkrétní území bude rovněž definována použitelná třída.
V případě povolování a instalace zařízení by pak bylo jasné, jaké třídy budou v daném území povoleny, a úřad by jejich vhodnost ověřil na základě hodnot skutečně dosažených při certifikaci (normované zkoušce typu). Tím by se zajistilo, že s velkou pravděpodobností je čistírna schopná dosahovat deklarované výsledky, pokud bude provozována. Provozování by se pak dělo pod dohledem třetí osoby. Pokud by čistírna byla funkční, bylo by vzhledem k její velikosti zbytečné odebírat i vzorky. Náklady na provozování by pak mohly být ještě nižší než v současnosti. Přitom výsledný efekt by byl pravděpodobně vyšší. Důvěra ve funkčnost by mohla být základem pro rozšíření decentrálních způsobů čištění.
AUTOR: Karel Plotěný
Asio, spol s r. o.
AUTOR: Roman Sládek
ProVenkov, spol s r. o
PRVKY JEDNOTLIVÝCH ŘEŠENÍ
V řadě případů se problémy odsouvají, řešení se omezují jen na nahodilé povolování jednotlivých prvků decentrálního řešení, což vede k jejich neekonomickému provozování.
Jímka na vyvážení: V některých lokalitách vodoprávní úřady prostě nařídí jímku na vyvážení. Své rozhodnutí zdůvodní tím, že odvezením obsahu bude voda řádně vyčištěna. Ovšem tím odsoudí investora k nejdražšímu a z hlediska životního prostředí i nejhoršímu způsobu likvidace odpadních vod. Jednak je jímka dražší než například domovní čistírna, jednak přijde uživatele likvidace 1 m3 odpadních vod na několik stovek korun. Navíc tato voda je problematická i kvůli probíhajícím hnilobným procesům. Proto není divu, že investor brzy objeví možnost (pokud s ní už neuvažuje od začátku), jak vodu likvidovat zasakováním nebo přečerpáním, například do dešťové kanalizace (vždyť přece existují přípravky, které se nasypou do jímky a za pár hodin je voda čistá). Výsledkem je, že do podzemí jsou vypouštěny vody ještě méně vyčištěné, než by bylo v případě domovních čistíren. Jímka na vyvážení je vlastně nejdražším a nejrizikovějším řešením. Nařízené jímky jsou snad přímo ekonomickou diskriminací části obyvatel.
Septik: Vedle klasických septiků se objevila řada čistíren na obdobném principu. Rozdíl je jen v tom, že výrobci u těchto vylepšených septiků deklarují hodnoty podle potřeby a požadavků vodohospodářských orgánů. Vodohospodářské úřady zase oceňují to, že i když se o objekt nikdo nestará, je účinnost alespoň v desítkách procent. Když se podíváme na standardy v zahraničí, septik doplněný například zemním filtrem a podobně je tam zcela běžné zařízení. Dokonce evropská norma pro čistírnu odpadních vod (ČOV) do 50 ekvivalentních obyvatel se septiky počítá. A podle této normy je septik, doplněný dalším stupněm čištění, zařízením zcela ekvivalentním domovní čistírně. Nevýhodou septiků je, pokud jsou řádně navrženy, že mají větší objem než domovní čistírny, a tím je jejich pořizovací cena vyšší.
Domovní čistírny: Liší se jak technologicky, tak užitnou hodnotou. V zásadě se domovní čistírny rozdělují na ty, které čistí vodu, a na ty, jejichž účelem je zejména vyřešit legislativní požadavek na existenci čistírny. To znamená dodat něco levného a podle potřeby a odvahy deklarovat i účinnost. Mezi těmito dvěma extrémy je i několik pokusů snažících se o obojí - dodat funkční (i když s kompromisy) a přitom levné (prodejné) zařízení. Co se týká technologií, jsou v zásadě dva způsoby - buď se bakterie vznášejí ve formě vloček (aktivační čistírny), nebo jsou přisedlé na nějakém nosiči (čistírny s nárůstovými technologiemi). Případně jsou i kombinace těchto technologií. Obecně však platí, že nárůstové technologie jsou stabilnější, aktivace (vločky ve vznosu) pak vhodnější na více zatížené vody a levnější. Kombinace nárůstových kultur a aktivace je sice účinné a stabilní, ale zároveň i nejdražší řešení.
Kaly: Asi jen v ČR jsou čistírny, které kal neprodukují a není třeba jej tedy skladovat a vyvážet. V zahraničí, hlavně v Německu se dostatečně velkému kalovému prostoru věnuje pozornost zejména ze dvou důvodů. Počítá se s tím, že přece jen nějaký kal vzniká (a zákon o zachování hmoty platí), a je tedy třeba ho skladovat. A pak u těchto čistíren nelze zabránit tomu, aby do nich nebylo vylito menší množství dezinfekčních prostředků apod. Egalizace, která v kalové části probíhá, pak chrání čistírnu před zkolabováním.
PROVOZOVÁNÍ DOMOVNÍCH ČISTÍREN
Výrobci domovních čistíren již dnes mohou certifikovat svoje výrobky podle harmonizované evropské normy, tj. po zhruba roční zkoušce lze konstatovat, nakolik je čistírna funkční a jaké dosahuje hodnoty. Jsou však lokality, které vyžadují na základě místních podmínek různou úroveň čištění. Pokud by existovaly třídy popisující úroveň čištění, nic by nebránilo tomu, aby se v územním plánu definovalo území tak, že pro to které konkrétní území bude rovněž definována použitelná třída.
V případě povolování a instalace zařízení by pak bylo jasné, jaké třídy budou v daném území povoleny, a úřad by jejich vhodnost ověřil na základě hodnot skutečně dosažených při certifikaci (normované zkoušce typu). Tím by se zajistilo, že s velkou pravděpodobností je čistírna schopná dosahovat deklarované výsledky, pokud bude provozována. Provozování by se pak dělo pod dohledem třetí osoby. Pokud by čistírna byla funkční, bylo by vzhledem k její velikosti zbytečné odebírat i vzorky. Náklady na provozování by pak mohly být ještě nižší než v současnosti. Přitom výsledný efekt by byl pravděpodobně vyšší. Důvěra ve funkčnost by mohla být základem pro rozšíření decentrálních způsobů čištění.
AUTOR: Karel Plotěný
Asio, spol s r. o.
AUTOR: Roman Sládek
ProVenkov, spol s r. o
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
