Dagmar Honsová: Prosím oblaka, aby mě nezradila

Pokud naše golfová hřiště úspěšně přežijí klimatickou změnu, bude to možná i její zásluha. Povolání naučilo meteoroložku Dagmar Honsovou vyjadřovat se stručně a přesně. A tváří v tvář "jobovkám" stát pevně na zemi.

Lidé si často pletou meteorology a klimatology. Začněme tedy tím, že si řekneme, jaký je mezi nimi rozdíl.
Meteorologie je věda o počasí, která se zabývá předpověďmi maximálně na týdny dopředu. Klimatologie naopak sbírá data naměřená za posledních x let a hodnotí, jak se mění dlouhodobý stav počasí neboli klima.

Co vás na meteorologii přitahovalo natolik, že jste si ji zvolila za povolání?
Už na přírodovědném gymnáziu jsem věděla, že se chci v životě věnovat něčemu, co se pořád mění. A počasí je opravdu každý den jiné. Mám prostě ráda změny. Když to v minulém teplém týdnu vypadalo, že následujících sedm dní bude jasno, bylo to pro mě něco strašného.

Líbí se vám, že se počasí nedá poručit?
Určitě. Do Meteopressu, kde pracuji, volá spousta lidí, kteří chtějí vědět, jaké bude počasí. Když čekáme nějakou frontu, dá se dobře odhadnout, za jak dlouho bude pršet. Ale u deště z nízké oblačnosti se nedá určit, kdy začne. Pokud někomu řeknu, že v nejbližších třech hodinách nebude pršet, pak ty tři hodiny sedím a říkám si: Ne, nezačne pršet, jako bych prosila oblaka, aby mě nezradila. Ona jsou mým pánem, ne já jejich.

Nebylo by vděčnější být meteoroložkou v Anglii, kde počasí berou hodně vážně a kde dokonce i jazyk má pro jeho jevy mnohem víc výrazů než u nás?
Loňský podzim a letošní zima nastolily tak vysoce nadprůměrné teploty, že se i u nás počasí dostává do popředí zájmu. Může za to asi i klimatická změna, jejíž projevy už jsou tak patrné, že nemohou nikomu uniknout.

A v Anglii se o počasí nejen běžně konverzuje, ale meteorologové je podávají i laikům z vědeckého hlediska. Když tam někdo řekne, že přijde frontální systém, každý si dovede představit, o čem je řeč. Zatímco když to řeknu tady, většinou mě lidé žádají, ať na ně mluvím česky.

Na tom něco je. Často například užíváte pojem "synoptická situace". Ten asi opravdu málokdo dovede dešifrovat.
Ten termín označuje, jak jsou nad kontinentem rozloženy oblasti vysokého a nízkého tlaku vzduchu. Když je nad námi oblast vysokého tlaku, ve které se vzduch stáčí po směru hodinových ručiček, dostává se k nám velmi teplý vzduch od jihu. To je momentální synoptická situace. Kdežto v zimě k nám často přicházejí jednotlivé frontální systémy od severozápadu, protože oblast nízkého tlaku vzduchu stojí třeba nad Skandinávií.

Čím přesně se v Meteopressu zabýváte?
Vytváříme předpovědi počasí pro jednotlivá média. Připravuji například předpověď počasí pro rosničky z televize Nova a Prima.Vycházíme z různých modelů a výsledek sestavujeme z několika z nich. Pro naše území velmi platí německé modely. Používáme také český model Aladin, z nějž bereme předpovědi na nejbližší tři dny. Mám ráda i polské modely, které dobře zakreslují, jaké bude počasí zejména v severních Čechách. Do tří dnů se modely většinou příliš neliší, ale v horizontu týdne se někdy rozcházejí i o desítky stupňů. Pravděpodobnost, že se vyplní měsíční předpověď, s níž pracují Američané, je jen kolem 65 procent. Nejčastěji se zpracovávají předpovědi na následující tři dny, protože jejich pravděpodobnost dosahuje 95 až 98 procent.

Co říkal americký model o letošní zimě v Česku?
Po celou sezónu udával, že už nám ta zima konečně přijde a že bude velice chladno. Zato český Aladin v průběhu zimy teploty na dva dny předpovídal velmi dobře, a tak jsem mu začala více věřit. Jinak totiž často nadsazoval.
Dostáváme také snímky z českého, slovenského a německého radaru. S tím německým pracujeme často, protože nejrůznější frontální systémy k nám jdou hlavně od severozápadu. Hlavním naším dodavatelem dat je Český hydrometeorologický ústav, který nás každou hodinu informuje o tom, jak to vypadá na území Česka s teplotou, větrem, s oblačností.

Proč americké modely odhadují počasí až na třicet dní dopředu, i když pravděpodobnost, že se taková předpověď vyplní, je nízká?
I taková informace, když se umí použít, je užitečná. Zklamání normálních lidí nad tím, když dlouhodobá předpověď nevyjde, už se tam asi neřeší. Na českých univerzitách se každopádně učí, že předpověď se má dělat maximálně na tři dny. Dostávám ovšem dotazy typu: Za pět měsíců se vdávám. Jak bude ten den? A tazatelky se hrozně diví, že to nedovedeme předpovědět.

Lidem teď hodně vrtá hlavou, jak bude letos v létě, když byla tak zvláštní zima. Jak vypadala v minulosti léta po podobných zimách?
Studovali jsme údaje od roku 1800. Statisticky se nám nepotvrdilo, že by léto po velmi teplé zimě mělo být velmi teplé a suché. Zhruba ze šedesáti procent přišlo po teplé zimě teplé léto, ale ze čtyřiceti procent bylo studené. Podoba letošního léta tedy zůstává hádankou.

Má hodně lidí meteorologii jako koníčka?
Nadšenců je hodně a hodně nám sem taky telefonují. Například na adrese www.epocasi.cz přináší nadšenec, který není meteorolog, i vlastní předpovědi počasí.
Ne všichni ale vědí, jak provádět měření. Stalo se nám, že jsem ohlásila teplotu kolem dvaceti stupňů, a meteorologové-amatéři hned volali: Není to pravda, my máme na teploměru třicet. Měřit se má dva metry nad zemí, nejlépe nad travnatou plochou, a navíc ve stínu. A oni měřili na balkoně ve třetím poschodí, a ještě k tomu na přímém slunci.
Velkým hitem jsou v poslední době meteorologické budky na doma. Jsou to malé budky, za okno si dáte čidlo, nastavíte si tam přesně, v jaké nadmořské výšce budku máte, jaký je aktuální počáteční tlak, a ty budky vám ukážou, jak bude následující tři dny. Některé z nich jsou docela spolehlivé. Vždycky po Vánocích telefonují lidé, kteří je dostali pod stromeček, a radí se, jak je nastavit.

Jak si laik bez budky a barometru může sám předpovědět počasí?
Když se po ránu v tomto ročním období vytvoří mlha, čeká nás jasná nebo skoro jasná obloha. Totéž pro příští den naznačují i večerní červánky. Už na základní škole nás učili, že se počasí v České republice mění každé čtyři až pět dnů. Můžeme tedy čekat, že po čtyřech až pěti pošmourných dnech přijdou alespoň dva pěkné. Také jsem si ověřila, že vlaštovky létající nízko opravdu znamenají déšť, protože se v dolních vrstvách vzduchu nachází hmyz, který vycítí, že bude pršet. Takže: sledujme vlaštovky.

Lidé říkají, že jedenáctá ranní hodina rozhoduje o počasí. Proč je tomu tak?
Hovoříme o denním chodu oblačnosti a srážek souvisejícím s přísunem sluneční energie. U nás máme nejvíc oblačnosti v ranních hodinách a naopak nejméně těsně po poledni.

Právě vyšel nový Atlas podnebí Česka. Je to kniha pro odborníky, nebo má co říct i laikovi?
Je to nádherná kniha, kterou má na svědomí náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Dr. Radim Tolasz, a je vidět, že on a velký tým lidí věnovali tomu projektu opravdu hodně času. Myslím, že problematika je v knize vysvětlena velmi dobře jak pro laiky, tak pro odborníky. Je to velký průlom hlavně proto, že ta kniha je doplněna spoustou obrazového materiálu. Opravdu stojí za to si ji přečíst. Každé téma je pojato z hlediska celého území České republiky a vše je naznačeno graficky. Například jak často se vyskytuje mlha, v jakém období, co jsou to kroupy, kdy se vyskytují... Kniha se nezabývá jen meteorologií, ale například i fenologií. To je obor, který zkoumá kvetení stromů, rašení obilovin, vliv počasí na přírodu a podobně.

V diplomové práci jste zkoumala některé pranostiky z pohledu člověka 20. století a hledala odpověď na otázku, zda opravdu platí. K čemu jste došla?
Vždycky jsem se zajímala o to, jak počasí ovlivňuje přírodu, a proto jsem si za téma diplomové práce vzala několik pranostik. Například: Únor a březen jsou si rovné ve všem. Takže jsem porovnávala teploty, srážky a oblačnost za posledních patnáct let v těch dvou měsících a snažila jsem se zjistit, jestli se to opravdu dá tímto způsobem říct.
Nebo jsem vzala pranostiku, která říká, že pokud v březnu a dubnu hodně prší, vyrostou velké brambory. Porovnávala jsem to s výnosy brambor v jednotlivých regionech na našem území. Jenže když se pranostikami začnete zabývat blíž, zjistíte například, že naši předchůdci měli jiný kalendář, protože poté proběhla gregoriánská reforma.

Pokud nám klimatická změna přináší oteplení, neměli bychom se začít zajímat spíš o nějaké středomořské pranostiky?
Ani ne. Málokdo asi ví, že nejvíce těch pranostik, jež u nás zdomácněly, vzniklo právě v jižní Evropě, ve Středomoří. Když se začteme do tuzemských kronik, vidíme, že jejich počátky byly opravdu tam. U nás už jsou jen aplikované a mnoho věcí nadsazují.

Co na to říká váš smysl pro vědeckou přesnost?
No právě... Usoudila jsem, že pranostiky předmětem mého vědeckého zájmu nadále nebudou.

Už jsme tu vyslovili pojem klimatická změna. Existují pro to i dramatičtější výrazy, například globální oteplování nebo hrozba ekologických katastrof. K čemu vy se přikláníte?
Mezi klimatology mám spoustu známých a zařekla jsem se, že jim jako meteoroložka nesmím fušovat do řemesla. Oni znají data a vyhodnocují je, já jsem do klimatologie nahlédla jen z dálky. Ale hodně jsem se dívala do kronik, a tam se vždycky zhruba jednou za padesát let setkáme s rokem, kdy byla opravdu velmi tuhá zima a pak naopak zima teplá jako ta letošní. Takže jsem na katastrofické předpovědi vždycky hleděla a dodnes hledím s určitým nadhledem. Některé scénáře jsou, myslím, hodně přehnané, ale na druhou stranu určitá fakta bohužel opravdu hovoří o tom, že teplota stoupá. Od počátku 20. století to bylo v České republice asi o půl stupně celsia.

Je třeba se spíš přizpůsobit, nebo se naučit proti tomu bojovat?
Tak půl na půl. V boji jako jednotlivý stát uprostřed Evropy moc nezmůžeme. Hodně se poukazuje na USA a na Rusko, které by hlavně měly udělat něco s objemem svých emisí. I když efekt jejich snížení by se projevil až tak za sto a možná, že ještě za víc let.

Bedřich Moldan dělí lidi tváří v tvář klimatické změně na klimatoskeptiky a klimatoalarmisty. Kteří z nich jsou vám bližší?
Myslím, že je důležité být především realistou. Často se účastním pravidelných konferencí o klimatu, které pořádá v Nitře tamější univerzita spolu se Slovenským meteorologickým ústavem. Na těch konferencích jsou dobře patrné oba tábory. Jedni by nejraději vyhlásili konec světa v důsledku vysokých teplot. Jejich oponenti naopak hovoří o tom, že změna klimatu tady byla vždycky a extrémní jevy také nejsou ničím novým. Já vždycky sedím mezi oběma tábory a nepatřím ani k jednomu z nich.

V poslední době se připravujete k doktorátu na katedře pícninářství a trávníkářství Zemědělské univerzity v Praze. Jak jste tam uplatnila své studium meteorologie?
Práce, kdy meteorolog tvoří textovou předpověď každý den se stejnými frázemi a obraty, mi přijde trochu stereotypní. Cítím, že to by pro mě nebyla ta správná volba, myslím, že důležité je myslet i na aplikaci předpovědi, chtěla bych počasí propojit s jeho vlivem na přírodu. Napadlo mě, že v současné době jsou "in" golfová hřiště a jejich velkým problémem jsou závlahové dávky na trávníky. Ty představují pro provozovatele golfových hřišť nejvyšší náklady.

Že by majitelé počkali na předpověď a podle toho kropili?
Ano, je to aktuální téma, které má souvislost s ekologií v situaci klimatické změny - ušetříme za vodu. Až na katedře pícninářství a trávníkářství jsem zjistila, že problém má daleko hlubší kořeny. Závisí také na tom, jakou trávu tam máme, jak se trávník zatěžuje, zjistila jsem, že se green seče třeba třikrát denně. Navíc jsou rozdíly v tom, kolik vlhkosti se vypaří v závislosti na vlhkosti vzduchu. Poslední tři roky jsem se zabývala tímhle jako svou další vědeckou činností.

Hrajete golf? Alespoň ze studijních důvodů?
Když jsem se byla domluvit s golfovým hřištěm, jestli si u nich mohu zkoušet závěry své práce, položili mi stejnou otázku. Já jsem hrála snad v pěti letech minigolf, a to byla veškerá moje zkušenost. A oni řekli: Takže od příštího jara hrajete. Hraju tedy, ale hodně špatně.

Nebude s oteplováním údržba golfových hřišť čím dál větším problémem?
Bude. Náklady na vodu se budou zvyšovat. Transpirační koeficient, což je údaj o tom, kolik hřiště potřebují vody za rok, se pohybuje kolem 1200 milimetrů. Tak vysoké srážkové úhrny se na našem území zaznamenávají jen v horských oblastech.Vytvořit tady atmosféru britských ostrovů, která je pro golfová hřiště příznivá, je zkrátka nemožné.

Vzniká evropská stránka www.meteoalarm.eu, která má varovat proti hrozícím extrémním jevům na území Evropské unie. Zatím ovšem neoperuje s údaji z České republiky a ze Slovenska. Změní se to?
Vytvoření tohoto velkého projektu trvalo několik let. Ta stránka už běží. Měla by evidovat situace, kdy v jednotlivých evropských státech hrozí nebezpečné extrémní srážky, povodně, silný vítr a podobně. Cílem je na jednom místě přinést tyto informace pro obyvatele celé EU. V České republice výstrahy rovněž fungují, a to minimálně na srovnatelné úrovni, každá země je totiž zodpovědná za předpovědi na svém území sama. Věřím, že počet zemí připojených k tomuto projektu dál poroste. Kdy se připojíme i my, není jisté, záleží asi na jednání správců stránek s Českým hydrometeorologickým ústavem, který výstrahy pro naše území vydává.

Dokážete určit, jaké počasí bude v pátek 20. dubna, kdy tenhle rozhovor vyjde? Bude to předpověď s předstihem pěti dní, čili vám můžeme povolit značnou toleranci. Schválně, jak se strefíte.
Všechny modely se zatím shodují na tom, že ve středu před uvedeným pátkem přes naše území začne přecházet studená fronta od severozápadu. Takže v pátek bude na začátku dne ještě více oblačnosti a slabé dešťové přeháňky, odpoledne už by mělo být polojasno. Nejvyšší teploty se budou pohybovat od 11 do 15 °C, na jihu území vystoupí k 17 °C.

-
Ing. Dagmar Honsová (*1980)
Meteoroložka, absolventka České zemědělské univerzity v Praze. Během studia se orientovala na biometeorologii. V současnosti pokračuje v doktorském studiu na ČZU na katedře pícninářství a trávníkářství. Při studiu zároveň pracuje jako meteoroložka a už více než dva roky ji můžete vídat ve vysílání kabelové televize MeteoTV. Její jméno na veřejnost proniklo díky televizním zprávám a novinovým článkům s tematikou počasí. Počasí ji fascinuje a přesně vám zpaměti řekne, jak bylo třeba loni touto dobou. Publikuje vědecké články se zaměřením na trvalé travní porosty a popularizující články na serveru www.příroda.cz. V lednu složila rigorózní zkoušky a připravuje se na obhajobu disertační práce. Na ČZU učí studenty poznávat různé druhy trav. Jezdí do terénu pro vzorky, zpracovává výsledky v laboratoři. Umí řídit traktor. Ve volných chvílích cvičí aerobik, jezdí na kole, plave.